The Point of No Return

Tak různě aneb švihák lázeňský

2010-08-06T19:49:00.009+02:00

Nějak jsem nenašla jednotící téma tohoto příspěvku, tak si tu tak budu plácat, protože mě psaní vlastně uklidňuje.
I když nevím, co z toho příspěvku zbude, protože jsem na dovolené a připojení je tu fakt úplně debilní.

EDIT - NÍŽE UVEDENÝ ČLÁNEK SE TÝKÁ JISTÉHO STALKERA, ZAČÍNÁ PO ODSTAVCI O FUXOFTOVI A O MÉ PRÁCI. JAK JSEM ZJISTILA, JSOU LIDI, CO Z TOHO MAJÍ LEGRACI A MOŽNÁ MI TO I PŘEJOU. STOJÍ MI TO ZA REAKCI? UBOHOSTI ROZHODNĚ NE.

Tak předně mě zaujal příspěvek na Fuxoftově blogu, kde zcela otevřeně napsal, že se rozešel s dlouholetou přítelkyní. A prý to nebylo proto, že by ona neměla ráda Star Wars nebo Indiana Jonese. Žádné truchlivé výkřiky, ale racionální oznámení, ve kterých upozorňoval, že nestojí o projevy typu "čas je nejlepší lékař", popř. "tvoje přítelkyně je skvělá, škoda." Zrovna tohle Fuxoft ví a jeho příspěvek obdivuju. Kéž bych měla odvahu něco takovýho napsat - aktuálně třeba, co si myslím o svých bývalých partnerech, ale narozdíl od Fuxofta mi nejsou jedno ty kecy, co by se pak nakupily. (a to si rozhodně nemyslím nic špatného, jen lidi mají tendence vykládat si všechno jinak). V tom Fuxoftovi i trochu závidím, s přítelkyní se sice rozešel, ale oba jsou schopni spolu i nadále fungovat. Já toho schopná většinou nebyla, ale když už jsem schopná byla, tak začala mít problém druhá strana.
Co naděláme, že?
Za druhé mám možnost odejít ze své stávající práce a nejsem si tím jistá. Samozřejmě mám jinou pracovní nabídku a vůbec ne špatnou, nicméně problém je, že svoji stávající práci mám ráda, ale prostě moje šéfová je cvok. Nedá se s ní vyjít, ačkoliv jsem se snažila a nyní už to vypadá, že není jiné východisko, než ten boj s ní vzdát a odejít. Přemýšlím, čím bych vám nastínila svou nadřízenou... Tak jednak se štítí slova "dovolená". Ona prostě dovolenou nechce. Kdo normální by odmítal měsíc a půl placené dovolené? No a nemá žádné koníčky, ani partnera, či partnerku - ani na vztah, ani na sex a to je velké neštěstí. Někdo mi říkal, že před pár lety s někým chodila a nadávala mu do telefonu, "že když se dodívá na tu televizi, tak na ni MUSÍ vrátit tu dečku!!! A to on nedělá, nevrací tam tu DEČKU!!! A
když ona řekne, že zubní pasta má být vpravo, tak bude vpravo!" Doufám, že to pro ilustraci stačí.
Takže teď se rozhoduju, zda ještě vydržím se cvokem, nebo se posunu někam dál.
A za třetí musím říct, že už mi asi nikdo neodpáře, že jsem solitér. Jsem na dovolené, nebo spíš v lázních a jsem ráda, že nemusím na nikoho mluvit, protože se v práci nakecám dost. Před třemi dny jsem pod dveřmi našla vzkaz: "co mám udělat, aby ses na mě usmála? Tvůj obdivovatel z jídelny."
Super. První, co jsem začala řešit, bylo to, jestli to mám brát jako lichotku, nebo se mám znepokojovat, že mi za dveřmi brousí úchylák. OK, je třeba to brát pozitivně. Ovšem já si nikoho v té jídelně, kdo by stál za pozornost, nevšimla. Marně jsem se snažila vybavit si všechny ty důchodce všech národností, ale nic. U večeře jsem si všimla muže, nebo spíše kluka, co seděl přímo za mnou. Fakt tam seděl a podle úsměvu jsem pochopila, že vzkaz je od něj. Za pozornost mi víceméně skutečně nestál (nebyl to můj typ), takže jsem se nepozastavila nad tím, že jsem si ho nevšimla. Pozval mě na víno a já řekla, že pouze v hotelovém baru (co bych někam chodila s cizím chlapem). Proč ne, přece jen jsem zatoužila mluvit s někým stejné věkové kategorie nejen po telefonu. A tím to pro mě haslo, nic jsem tím nesledovala - pokud se rozvine debata, že pozvání na víno rovná se sex, tak se budu dohadovat.
Pak to šlo celkem ráz naráz. Už během první půl hodiny mi bylo jasné, že moje podvědomí reagovalo naprosto správně, když si ho nevšimlo. Josef byl velký egomaniak, který se mě hned zeptal, proč jsem si ho nevšímala. Odpověděla jsem zcela upřímně, že jsem si ho skutečně nevšimla, že v tom nebyl žádný záměr. Byl dotčený, líčil mi, jakou měl z toho depresi, když jsem se vždy přinesla do jídelny a zase odešla, aniž bych mu věnovala pohled. Pak ze mě dalších dvacet minut lámal názor na to, co si myslím o tom, že mi strčil vzkaz pod dveře a zda je to dostatečně originální. Popravdě - bylo to pro mě originálnější, než kdyby mě oslovil ve frontě na pití, což jsem přiznala (ach, jakou radost jsem mu tím učinila), ale už jsem zažila lepší věci od svých bývalých partnerů. Jeden mi dal přívěšek tučňáka pod polštář, smějte se tomu jak chcete, ale dodneška toho tučňáka mám a je to pro mě originálnější proto, protože jsem si ho všimla den předem v hračkárně a on si to prostě zapamatoval.
No ale zpět k Pepíkovi. Pochopila jsem, že je to vysokoškolák, pracující ve státní správě, takže jsem usoudila, že je mu asi tak 26, tzn. mladší než já. Vzápětí z něj vylezlo, že je na starší, že v 21 letech měl přítelkyni, co měla dům, velkej bazén a tři fára a bylo jí 33. V té chvíli jsem věděla, že tohohle člověka si nezařadím ani mezi své známé, max. mu věnuji ještě nějaký ten lázeňský čas. Pak se mě zeptal, jestli bych chtěla mladšího kluka. Opět jsem odpověděla upřímně - ne. Co s nějakým uchem, byť je třeba inteligentní, dřív nebo později se prostě věkový rozdíl projeví, zvláště když je starší žena a mladší muž (kupodivu obráceně to nevadí). Na to jsem byla nařčena, že jsem šíleně povrchní, když nechci chodit s mladším a že mi celou dobu lhal, že je mu ve skutečnosti 19. Ptala jsem se, proč mi teda lhal o své práci a on, že chtěl zapůsobit. Řekla jsem, že v tom případě je efekt přesně opačný a nezdá se mi to vtipné, ať je mu 50 nebo 16. Nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale podle jeho názoru jsou všichni ti, co nosí dredy, feťáci. Že dělal modela. A věk mi skutečně neprozradil, asi se mu zdálo zábavné, dělat tajnosti, ale popravdě - už mě to nezajímalo. To už jsem opět postoupila dále a řekla si, že dnešní večer a dost, nevěnuju mu ani kus své dovolené a po kolonádě budu nadále chodit sama.
Pak už jsem ho vyloženě jen zkoušela. Řekla jsem, že mám ráda sci-fi, hlavně Star Wars. On řekl, že sci-fi nesnáší, ale že "pokud budeme spolu chodit, tak pokud ho s tim nebudu otravovat, tak to nějak překousne." Není nad to, zajít v testování ještě dál a tak jsem vyrukovala s nošením kostýmů. Jsem prý trošku úchylná a nenormální.
Konečná. OK, přiznávám, že SW se nemusí líbit každýmu. Uznávám, že nošení kostýmů není zrovna standart koníček, jako sbírání známek. Ale co je "normální"?
Popřála jsem mu hezký večer s tím, že se tak nějak neztotožňuji s jeho názory a dobrou noc. Brala jsem to tak, že tím to jaksi skončilo. Týž večer mi přišla veršovaná sms - že já idiot mu dávala vizitku, ale naštěstí jde pořád o služební telefon. Ráno jsem ho pozdravila u snídaně, najedla se a odešla do města. Nejdřív přišla zpráva, že se rád dívá, jak odcházím, ale že tím trpí. Pak, že jsem krásná. Že jsem pryč dvě hodiny a že už mu chybím. Že by se opět rád díval do mých čarokrásných očí. Do večera počet podobných sms vzrostl na 19!
Přemýšlela jsem, zda je to normální. Usoudila jsem, že kdybychom se spolu třeba vyspali, že by měl asi právo chovat se takto, ale jelikož jsem měla pocit, že jsem mu nedala žádný důvod považovat nás za začínající pár, či něco takového, zdálo se mi to dost nepřiměřené. Zavřela jsem se v pokoji. Pak začal vyzvánět telefon. Nevzala jsem ho. Do hodiny zvonil ještě 5x. Počet sms stoupl na 25. To už jsem fakt byla dost zoufalá a nervózní, smsky typu: "Jsi v pořádku, krásko, napiš mi taky něco krásnýho, mě spíš děsily!, že už jsem neměla odvahu odepsat. Jo, jsem srab. Pak zaklepal. Ozvala jsem se, že jsem OK, ale skutečně nemám zájem o nic dalšího.
Zapomněla jsem napsat, že Pepa přijel do lázní s rodiči. Ty mě přestali druhý den zdravit a tak nějak se zdálo, že je klid. Počet sms se zastavil na 27 za 24 hodin. Jenže asi před pár hodinami se opět ozvalo klepání na dveře. A to klepání neustávalo asi 20 minut. Proč jsem neotevřela? Prostě jsem dostala naprosto normální strach. Vzápětí přišla sms, že když už ho ignoruju, tak ať si aspoň vezmu tu kytku, to mi tam nechal. Do toho jsem stíhala telefonovat s jedním člověkem, kterému opět velmi děkuju, že mě podržel. Je to jeden z mála lidí, před kterým si dovolím "zlomit se" a přiznat svůj strach i slabost.
Teď tu tak sedím, píšu tenhle příspěvek, přemýšlím, jak tu do neděle ještě vydržím a doufám, že už to snad pochopil.
Do toho mě, vážení přátelé dost serete, s naprostýma kravinama a vy moc dobře víte, o čem a o kom mluvím! Každopádně zbytek dovolené je zkažený a já si říkám, zda tomu šlo nějak zabránit. Neměla jsem kývnout na to víno? Nevím. Asi jsem měla poznat, že mu nejde jen o nějaký pokec. Ještě pořád jsem ve svém věku silně naivní. A taky jsem mucholapka na úchyláky. Víc už vám k tomu neřeknu. Díky za pozornost.

uFFoporno (nelinkovat!)

2010-07-12T11:29:00.009+02:00

Na letošním FF mě čekalo pár překvapivých zjištění. Třeba že se skutečně vyplatí dát do názvu přednášky slovo "sex". 229 Kč za přednášku, to jsem neměla dlouho. :)) Na druhou stranu na Tudorovce budu příště potřeboval tak tři hodiny. :)
Pak také stojí za zmínku to, že všechny fandomy zaznamenaly jistý přísun nových fanoušků. Je to na jednu stranu dobře, na druhou stranu se to ukázalo být jako problém, zvláště co se týká různých interních vtípků, které jsou zakomponovány do programu. My "staří bardi" se smějeme každé kravině, kterou David a Budjík provedou, protože je prostě známe, ale ti, kdo vidí jen dva nějaký týpky, co znají hodinu, to moc nebere. Nicméně Star Wař považuji za vrchol SW programu. Jídlo od Davida bylo dobré a některým bylo očividně šumák, že se palačinka válela po zemi, nebo že Budji plival do polívky. :))
Taky je jasné, že některý starý kocoury novým kouskům nenaučíš. Holt ta Fan Base byla až druhá. Ať žije síla zvyku. "rejp"
Dalším zjištěním je, že dívky s modrými vlasy dokážou být občas skutečně na zabití, zvláště když jste vysosaní po Cosplayi a ony za vámi chodí až na záchod. Zřejmě to byla jakási forma intelektuální zábavy, ale občas mám radši pokleslejší druh humoru. A když jsme u Cosplay - znovu děkuji těm, kteří mi pomohli. Vy, co jste se přišli podívat, tak doufám, že jste si to užili a vy, co jste mi nepomohli a ani jste nepřišli, tak vám to nemám za zlé, pokud máte nějaký pádný důvod - třeba že vás kostýmy nebaví, ne proto, že to pořádám já.
Jinak cosplay se skutečně na rok odmlčí. Kvalita kostýmů se sice zvyšovala, ale klesala kvantita a některé kategorie zely prázdnotou. Jinak soutěž se vydařila, až na pár trapasů a jednu chybu, která mě docela rozhodila a do teď jí mám na talíři. Co na tom, že jste udělali dobrou show, když holt něco je "špatně",lidi si víc pamatují to negativní - a to podotýkám, že chyba nebyla jen na straně organizátorky, ale také publika, které letos během Ceny diváků moc nespolupracovalo. Po skončení se nahromadil stres posledních hodin a já začala brečet a naštěstí tam byla Karolínka, která se rozhodla držet basu a začala brečet taky. :) jsem jí za to vděčná. Když si nás konečně někdo všiml, tak jsme obě přestaly, takže vám děkujeme. :) Jinak Karolínka vyvrátila mojí utkvělou představu, že většina dětí jsou rozmazlení a hluční uřvanci. Je to obdivuhodně hodné dítě, v zákulisí se projevila pouze 2x a to velmi skromně, aby se neřeklo. Klobouk dolů před jejími rodiči.. a hlavně když má organizátorka v náručí děcko, tak nemůže hysterčit - to byl výborný nápad. :)
Opila jsem se, jednou docela hodně a to mě pak svádí k tomu dělat kraviny, zvláště když mě někdo hecuje. Své si užil hlavně pan Rick. Je to borec, nechal si počítat horses na hrudi. Hlavně se mu líbily moje bikiny. Mně se taky líbily, můj vysněný kostým jsem konečně měla na sobě a nezkazilo mi radost ani to, že někteří na mě zírali jak na štětku. :)
Jinak co se týče hecování, tak jednoznačně vede Budji, co jde zřejmě ve Vodenových stopách.. Evička už díky němu není "oční panna". Vysvětlovat to nebudu. :D A co se týče Vodena... Toho drsňáka v oparu alkoholu, co by dětem rozbil hlavu o chodník, či co to kdysi říkal, na nás hrál vážně dobře. Nevěřím tomu, že se lidé nějak zásadně mění. Pokud to ještě nevíte, tak pan inženýr už je do smrti "mrtev" - i když pokud bude mít štestí, tak bude "mrtev" pouze 18 let. Tím "mrtev" myslím to, že jeho život už nebude prostě stejný, protože se bude muset hodně přizpůsobovat. Gratuluju. Jednou do toho spadneme všichni, ale u některých jedinců je to poněkud šokující, zvláště pokud přihlédneme k okolnostem.
Na conech občas také narazíte na překvapivé kurvy převlečené za kamarády. Sedí s vámi u stolu, baví se s vámi a něco, co mělo zůstat u toho stolu nakonec skončí v uších někoho jiného. Ale ne jen něco, ale všechno. Chápu, že je třeba se poučit a radši mlčet, ale je trochu rozdíl něco naznačit, či vyblít celou debatu od A do Z.

Jeden večer jsme si na statku grilovali. Tak strašně jsem se snad v životě nepřežrala. Vrcholem tohoto gastronomického orgasmu bylo, když Stařík přinesl jahodový dort od maminky a my jsme ještě měli sílu ho vyluxovat. To už byl fakt gastronomický výstřik. Následovala debata o tom, že David má na svých bedrech osud celého světa. Víte, že David ještě pamatuje doby, kdy byl Praděd ještě jen Děd. A že ve vězení podporoval jistého malíře pokojů, aby šel za svými ambicemi? :))) A že když bydlel s Bohem, tak mu jednou řekl: "Je tu děsná tma! Rožni, vole!" :))

Zásadní info - Lord se stěhuje do Prahy. Tímto vás jeho jménem zvu na kolaudaci jeho bytu. Ale připravte se na křest bytu, který bude velmi drsný. Ale nebudete to mít jistě horší než Cece. Ten bude mít s tím křtěním koupelny největší práci. A rozhodně se nebude křtít pitím. A druhý den bude exkurze do parlamentu za Lordem. :)

Dále mě docela zamrzelo, že někteří lidé ztrácejí smysl pro humor. Sice už jsme ve věku, kdy bychom se měli přestat chovat jak urvaní ze řetězu, ale jsme na conu proboha! Nedřepíme v práci, nejsme ve škole, nebo na rodinném setkání. Není to jen o přednáškách a pořádání programu, ale o dělání píčovin. Chápu, že některým lidem se to asi nelíbí, ale nechápu, proč se musí podivovat nad tím, že my se bavíme nad kravinama. Jistý odstup je sice naprosto vpořádku, ale pokud to hraničí se sucharstvím a určitým pohrdáním, doplněným mírně otrávenými komentáři, tak s tím to rozhodně na conu nevyhrajete. Spíš si koledujete o to, aby vás lidi drbali víc, než když se spolu s dalšími dvěma lidmi na někoho vrhnete a začnete řvát ufooopooornooo!

Con jako celek byl jako vždy skvělý, jen mě pořád překvapuje systém určitých věcí - třeba diskotéky. Dobrou diskotéku na FF poznáte podle toho, že v sále je smrad jak ve vopičárně. Pokud je tam kvalitně vyvětráno i když jsou zavřená okna, je něco v nepořádku. A když je na conu poslední večer, zasloužil by si určitě pořádného DJ.

No a nakonec trocha statistiky. Jsou lidé, bez kterých si svůj život nedokážu představit a že jsou na conu je pro mě příjemný bonus.
Pak jsou lidé, kteří do mého života patří, i když pokud už bych neviděla, nezbláznila bych se, ráda je uvidím na conu a budu vyhledávat jejich společnost i mimo něj.
Dále jsou na conu jedinci, se kterými bych si děsně ráda povídala, ale buď je skoro nepotkávám, nebo před nimi dávám přednost těm uvedeným výše.
Pak jsou lidé, se kterými si ráda popovídám na conu, ale mimo con jejich společnost nevyhledávám.
Pak jsou lidi, o kterých vím, že existují, pozdravím je, ale jejich společnost na conu nevyhledávám, protože po zkušenostech vím, že bych si s nimi neměla co říct.
Logicky pak jsou lidi, co neznám osobně, jen od vidění, seznámím se s nimi, protože chci a oni chtějí. S tím souvisí i lidé, co neznám osobně, jen od vidění, ale seznamovat se nechci a oni se mnou také ne
A když se třeba seznámím s někým ze dvou předchozím skupin a blíže je poznám, pak je zařadím do nějaké skupiny viz výše, nebo taky níže.
Tam jsou lidi, co znám, ale nepotřebuji se s nimi bavit a myslím, že oni se mnou také ne. Jsou mezi nimi i lidé, které nezdravím a vím, že ani já jim za pozdrav nestojím. Což je víceméně jejich boj a já toho rozhodně nelituji.
A na závěr je třeba říct, že jsou lidi, co znám, chtěla bych se s nimi třeba jen pozdravit, třeba si popovídat o nějaké kravině, jako je počasí, ale oni se mnou ne. Důvody chápu, jen mě trochu zaráží, že jsou to důvody, co jsou třeba x let staré. Ale tihle lidé se dají spočítat na prstech jedné ruky.
Lidí z těch prvních skupin je daleko víc. Je jasné, že mohou postupně migrovat do jiných skupin a u některých bych tomu byla docela ráda.

Když jsem po conu dolezla do práce, tak tam na hlavní nástěnce visela moje fotka z Hospodářek v bikinách s posměšným komentářem. Je pravda, že o mé zálibě vědělo pár vyvolených, teď už to ví všichni, včetně vedení a snad nemusím říkat, že jsem za magora. Asi je to vtipné, smát se někomu, kdo má nějakého koníčka, ale uznávám, že kdybych tam vyvěsila kolegu, co chodí na ryby, jak sedí v gumákách a kýblem na červy u řeky, asi by to nebylo tak zábavné - je to asi společensky přijatelnější. Prostě každý něco máme, někdo asi vyznává něco "divnějšího", ale co je vlastně divné a co normální? Já se za to rozhodně nestydím, i když mi to mírně otrávilo den, zvláště ty poznámky. Je to prostě můj "druhý život" a jen tak se ho nevzdám.

Cosplay 2010

2010-06-29T13:26:00.002+02:00

Tak se přiblížil 3. ročník... Zatím nevím, jestli bude, protože přihlášených je velmi málo. Tak uvidíme. Jsem organizátor, který když řekne, že když něco nebude, tak to prostě nebude. :D

Ráda bych předem poděkovala těm, kteří mi nabídli svou pomoc, i těm, které jsem oslovila. Třeba Thal, která se sice nezúčastní, ale hned mi předhodila Libínka. :) Díky. Nebo Evičce, která mě podporuje. A Milanovi, který se ukázal jako multifunkční člověk, takže jeho osobitý humor si užijete nejen jako diváci, ale najdete jeho otisk ještě někde jinde. Taky děkuji Johnakovi, že dal stranou svůj humor a rozhodl se kvůli davu snížit na tu nejnižší úroveň. :) Drom vytvořil letáky, Fan Base dodá ceny, David udělal přihlášku, Kája ukáže nohy...:D ... Tak bych mohla pokračovat, tak snad vaše snaha k něčemu bude. :) (a snad to všechno neposerou místenky :D)
A zvláště chci poděkovat těm, kteří pochopili, že ta soutěž není o mně, ale že ji děláme hlavně pro soutěžící a publikum, a odložili tak sváry a problémy stranou, když se jedná o něco takového a rozhodli se mi pomoci. Dost mi na té soutěži záleží. Tak přijďte, nebo soutěžte, to bude úplně nejlepší.:)

Autority

2010-06-15T21:49:00.007+02:00

Aktuální události v práci mě donutily zamyslet se nad autoritami v mém životě. Nemám s nimi náhodou tak trochu problémy? Nebo snad ony se mnou? Kdo je vlastně autorita?
Největší autoritou bývají rodiče. Pro mě je to hlavně matka, která mě vychovala. S otcem se rozvedli a já během let zjistila, že otce jako autoritu nerespektuji vůbec. Proč taky, když se nijak na mé výchově, vzdělání a dalších věcech nijak významně nepodílel?
Další autority se utváří ve škole. Moje první učitelka se jmenovala Růženka. Byla to bodrá, tlustá paní, která utvářela moji zálibu v literatuře. Až po letech mi došlo, proč nám Chatu v jezerní kotlině četla potají a sama u toho slzela, když Ludva umíral kvůli kouření cigaret. Necpala nám Hanýžku a Martínka,, narozdíl od jiných učitelek, nehodlala nás prznit budovatelskou literaturou. Taky nás nechávala, abychom jí česali kudrnaté vlasy, zatímco opravovala písemky. Já jsem to dělala nerada, protože mi to přišlo jako podlejzání. V první třídě jsem se jako první naučila rychle číst a Růženka mě posílala na různé soutěže. Jsem jí za to dodnes vděčná, skvěle jsem se ulila ze školy.
Krátce před revolucí Růženka odešla ze školy a my dostali novou učitelku, která byla postrach. Nejenom, že vypadala fakt jak čarodějnice, ale měla cosi s rukou, na které nosila tmavě modrou rukavici. Když vyrážela do společnosti, měnila rukavici za bílou, sváteční. Říkalo se, že má dřevěnou ruku, protože jí strčila do mandlu. Dodnes nevím, co se jí ve skutečnosti stalo, ale zřejmě měla ruku nepohyblivou v prstech nebo jinak deformovanou. Soudružka nás nutila číst Malýho Bobše (ty pasáže, kdy umírá Bobšův bratříček na tuberkulózu mi dodnes utkvěly v paměti, ale rozhodně ne pozitivním způsobem jako popis Ludvovi nemoci) a velmi nelibě nesla příchod Sametové revoluce. Spolužák si tehdy přinesl na vyučování americkou vlajku a dostal přednášku na téma "jaké vlajky bychom měli uctívat. Ty kapitalistické rozhodně ne." A to byl prosinec 1989. V lednu mě paní soudružka Holá na lyžařském výcviku šíleně zfackovala, bohužel se neovládla, zmlátila mě svou dřevěnou rukou a do hlavy. Neuvědomila si, že minulý režim, který nutil mou matku za trest vést pionýrský oddíl, už dávno padl a ředitel školy vyslyšel rodičovkou stížnost. Takže tato autorita v podstatě padla díky mně a kupodivu toho nikdo na škole nelitoval.
Pak jsem nastoupila na osmileté gymnázium, což se ukázalo jako velká chyba. Byla jsem tam jen dva roky, ale za tu dobu jsem poznala jednu velkou duchovní autoritu. Jelikož jsem přišla pozdě, jediný volitelný předmět, který na mě zbyl, bylo náboženství. Do té doby mi Bůh či víra neříkali vůbec nic. A pak nastoupil vyučující kněz. Nebyl to typ Chamberlaina z Ptáků v trní, bylo mu něco kolem 35, ale vyzařoval podivuhodnou auru a měl takové fluidum, že dokázal zkrotit i tak těžkou puberťačku, jako jsem byla já. Zpočátku jsem mu dělala naschvály, třeba jsem se s klukama vsadila, že se ho zeptám, jestli je panic a před celou třídou. Zeptala jsem se, on mi odpověděl "ano, jsem" a dál pokračoval ve výkladu. Takže žádná senzace se nekonala. I když jsme lítali po chodbách, brutálně zlobili, stačilo, aby přišel on, podíval se na vás a vy jste lítat přestali a dokonce se i omluvili spolužákovi, kterému jsme nastavili nohu. Taky uměl předčítat pasáže z Bible tak, že to znělo jako napínavý román plný emocí na pokračování. Když jsem odcházela na střední školu, těžko jsem se loučila právě s ním. Nedávno jsem se dozvěděla, že před deseti lety zemřel na rakovinu žaludku. Bylo mu jen přes 40. Byl to zvláštní člověk také proto, že mi nikdy svoji víru nijak nevnucoval, nedělal přednášky, jak musíme věřit a souložit až po svatbě. Aspoň už víte, odkdy věřím. I když mě docela Bůh nasral, když si tak fajn člověka rozhodl uzurpovat jen pro sebe tak brzo.
Na střední se (bohužel) projevilo, že mi v rodině chyběla mužská autorita. Aspoň tak to vysvětlují ty "úžasné" ženské časopisy - žena, která vyrůstá bez otce, si v milencích hledá i potencionální otce - tedy ty, kteří se o ni postarají. Nevím, jak to bylo se mnou, ale já asi začala mít slabost pro autority s příchutí zakázaného ovoce. Moje druhá láska byl profesor angličtiny. Zase taková učitelská autorita to nebyla, ale přece jen byl všeobecně oblíben, protože byl mladý a děsně s náma kalil. Bylo to samozřejmě opětováno a v té době jsem získala dojem, že jsem asi na starší.
Po střední jsem nastoupila na vyšší odbornou školu, kde jsem se střetla s další autoritou - s učitelem z Pákistánu. Ne, že by mě vzrušoval, ale časem se ukázalo, že mám problém s ním a on se mnou. Zásadně jsem totiž nesouhlasila s tím, aby nám vykládal své pozitivní názory na mnohoženství a ještě se tvářil, že je to lepší než český model monogamie. Přiznávám, že něco na jeho teoriích bylo (co je lepší - mít dvě oficiální ženy, nebo jednu oficiální ženu a jednu tajnou milenku), ale jeho radikální názory byly neúnosné. Nakonec jsem se nechala přeřadit do jiné skupiny.
Na této škole jsem potkala dalšího oblíbeného profesora. Sice s námi nekalil, ale opět měl zvláštní charisma a vědomosti, kterými okouzloval úplně všechny - ačkoliv to rozhodně nebyl žádný krasavec. Kromě toho to byl velmi dobrý manipulátor. A byl na mladé naivní studentky, jako jsem byla já. Vyhlídnul si mě už během posledního ročníku, ale protože nebyl idiot, aby se zaplétal se studentkou, tak si počkal na konec roku. Následovaly dva roky, které mě šíleně poznamenaly a ještě dalších x let se to se mnou táhlo. Moje záliba ve starších mužích byla naštěstí pouze přechodná.
Odešla jsem na vysokou a tam byla velkou autoritou naše rektorka. Bylo jí asi 70, měla bílé vlasy, mega brejle, silné barevné oční stíny, tučně namalované obočí a občas nosila průhledné šaty (kluci se báli chodit na přednášky). Těžko jí popsat, to byste jí museli vidět a většina z vás jí i viděla. :) Když šla po chodbě, všichni se schovávali za sloupy. Měla drsný, tvrdý výraz, na seminářích češtiny nikdo ani nedutal, při písemkách jsme měli strach podívat se kamkoliv jinam než do papíru. V té době jsem si řešila dost velké trauma a zrovna jsme psali dost těžký test. Jelikož jsem byla úplně v hajzlu a bylo mi všechno jedno, vsadila jsem všechno na jednu kartu, vlezla za obávanou babou do kabinetu (zakázaná zóna) a poprosila ji, aby mi test opravila hned, protože vím, že nedopadl dobře a chci vědět, kde mám mezery, abych se mohla naučit na opravu. Nevím, jak k tomu došlo, ale za chvíli jsem brečela rektorce na rameni, její tvrdý výraz změkl, dokonce mě objala, pak uronila slzu se mnou a dala mi trojku. Následující dny se stále ujišťovala, zda jsem v pořádku, samozřejmě tak, aby nikdo neviděl její úplně jiný výraz. Nechala jsem si tuto epizodku pro sebe, abych nenarušila její děsivou auru a jako jediná jsem nešílela strachem, když jsem jí dostala do komise během státnic.
Tehdy jsem se poučila, že není dobré soudit člověka podle vzhledu a pokud to jde, je lepší se snažit ho lépe poznat. Člověk, co na první pohled vypadá jako psychopat a sadista, může být mírný jako beránek a člověk, co vypadá mile, může být zákeřná svině.
Už během školy jsem chodila do práce a když si odmyslím ty praxe a brigády, můj první šéf, který se mi vryl do paměti, byl až ten během mé práce na vejšce. V té době mi došlo, že asi budu spíše vycházet s nadřízenými muži, než s nadřízenými ženami a úplně nejlepší byl nadřízený muž - gay. Už to byl trochu postarší gay, který to o sobě samozřejmě nerozhlašoval, nikdo si nebyl jistý, ale jeho gesta, tón hlasu a slovní zásoba typu "ach, karate, tak ohavný sport", nasvědčovala, že má rád stejné pohlaví. Ale měl rád i to opačné a já měla štěstí, že to nebyl ten šéf, co si rád sáhne, nebo vám při zadávání práce čumí do výstřihu. Byl to šéf-pohodář, co se nerad dřel, od nás to sice vyžadoval, ale nejednal s námi jako se stroji. Když se nasral, tak neřval a nemluvil sprostě. Existuje totiž hodně druhů šéfů a tenhle spadal do množiny těch lepších.
V současné práci jsem dva a půl roku a myslím, že už vím, co je pro mě autorita - je to člověk, kterého respektujete jako člověka i jako nadřízeného. Rozumíte si jako lidé, ale nepřekračujete profesionální hranici (tzn. zachlastat ano, ale s mírou). Autorita je člověk, o kterém jste si jisti, že rozumí práci, kterou děláte a proto, když vás pochválí, nebo vám řekne, abyste něco udělali jinak, vy prostě víte, že má pravdu a nepochybujute o tom. Autorita je člověk, který vás něco naučí. Nedovolí vám si zbytečně vyskakovat, na druhou stranu vás podrží, pokud máte nějaký problém.
Autorita je člověk, co si v práci nevymýšlí kraviny a pamatuje na dobu, kdy i on byl podřízeným, takže s vámi nejedná jako s idiotem, případně není toho názoru, že musíte být v práci 24 hodin denně. Autorita neřve, že jste neschopný kokot. Autorita vás nedeptá a nepodrobuje rozebírání vašich chyb a oklikou vám nevyčítá, že jste neschopný kokot. Autorita vás respektuje a nebere vás jako otroka bez názoru, ale je ochotná vyslechnout si vaše názory. Autorita vás pustí domů, když je vám blbě.
Shrnuto a podtrženo - takového šéfa jsem měla a přišla jsem o něj. Tyhle autority totiž málokdy zůstanou na svém místě - proč je mi záhadou.
Momentálně mi zbyla jedna nadřízená, kterou podezírám z toho, že má v hlavě mini-ufona, jako byl v Mužích v černém. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč tahle ženská je nešťastná, když si má vzít dovolenou. Jistě, žádný chlap, koníčky a soukromý život. Bohužel totéž chce i po mně. A nesplňuje jediný bod viz výše. Docela trpím. A doufám, že až já budu jednou autorita, že na mě budou moji podřízení vzpomínat s láskou.

Je půl šesté ráno...

2010-05-15T05:26:00.004+02:00

O některých věcech je třeba psát hned, bezprostředně po zážitku, dokud ještě nemáte odstup a dokud se vám jisté události nezačnou zkreslovat. Původně měl tento příspěvek skutečně vzniknout v půl šesté ráno po mimořádně divoké noci, ale pak jsem přece jen uklidnila své nervy a šla spát.
Takže nečekejte popis ultimátně divokýho mejdanu se spoustou chlastu, který skončil objetím záchodové mísy a děsivou opocí. Možná by bylo lepší, kdyby tomu tak skutečně bylo...i když ono to tak bylo, až na to, že já si od jistého okamžiku "užila" tu noc střízlivá a nezvracela jsem z chlastu, ale z toho, že jsem vlezla do místnosti s bankomatem, kde spal posraný bezdomovec a byl to takovej smrad, že jsem prostě musela zaběhnout mezi auta a hodit brutální šavli. Opoce taky nebyla, jen žaludek na vodě, ani ne tak z chlastu, ale celkově z té situace.
Popravdě - přemýšlela jsem, jak to napsat a zaobalit, aby toho někdo nezneužil, jak už se mi bohužel stalo, ale ono to snad ani nejde. Takže vás prosím, abyste si to přečetli, poté si pomysleli, co budete chtít a nechali to být. Možná se vám to nebude zdát tak zvláštní, ale je třeba se držet teze "kdo neprožil, nepochopí".
Vyrazila jsem na rozlučku s kolegou, kterého si profesně velmi vážím a vždycky budu, protože mě toho hodně naučil. Muž se spoustou zkušeností v oboru a také šťastně ženatý muž s dvěma dětmi. Asi už možná tušíte, proč to zdůrazňuji.
Tak pijeme, pijeme, společnost se zmenšuje, brzy se smrskne na mě, loučícího se kolegu a jednu mojí kolegyni - věk 24 let, maličký vzrůst, skákající ze vztahu do vztahu, toho času šťastně zadaná (našla si skutečně normálního chlapa, ne takového, který osahává její kolegyně, když si ona odskočí na záchod!!) a neustále svého hodného muže vychvalující. Díky Bohu, řekla jsem si, už žádné scény, mlácení a její konstatování: "už mě nebaví, nemám zájem, končím, ale neodpočinu si, beru hned někoho jinýho" - což odsuzuju, jak mnozí víte.
A pak nás kolega pozval k sobě na skleničku. Je mi jasné, co jste si teď právě pomysleli a zde právě nastává ten kritický bod, který vám těžko vysvětlím. Skutečně existují muži, kteří vás zvou POUZE na sklenku k sobě domů a rozhodně vás nechtějí ošukat. Třeba si tomu nevěřte, ale je to tak, on totiž nerad pije v podnicích, co nezná a navíc je skutečně velmi šťastně ženatý. Pokud vás to stále nepřesvědčilo tak vězte, že jsem tak nějak vycítila, že za tím skutečně nic není. Kdybych jen maličko cítila, že za tím je sexuální nabídka, tak bych nešla. Vy si o mě myslete co chcete, vím, že se o mě v některých fandomech říká, že jsem coura, ale já vím svoje. Sice je to hezký a atraktivní muž, ale jak říkám, cítila jsem, že prostě od něj žádné signály nejdou a i kdyby, se ženatým už nikdy. (Ano, mám takovou zkušenost, přiznávám)
Navíc když jsem viděla, jak je moje mini-kolegyňka nadšená a už má v sobě hodně alkoholu, tak jsem nějak podvědomě vycítila průser a souhlasila. Řekla jsem jasně, že skleničku, pak volám taxi a jedeme domů. Po této větě nastává přesun do kolegova bytu. :)
Takže se dá říct, že já pochopila, co vlastně chce - skutečně si chtěl pouze povídat a ještě popít v soukromí. Já ano, ale slečna bohužel ne. Což mi jaksi došlo už v taxíku směrem jeho byt. :)
Nyní jsme již v jeho bytě - V té chvíli se rozjelo cosi, co byla pro mě trochu lekce v mnoha směrech - alkohol je metla lidstava, lidi, co nemají pomyslnou stopku v pití jsou nejhorší, ženské, co nechápou, když chlap říká ne, jsou nejhorší a muži, co si neumí s touto situací poradit, idioti. Ovšem nejhorší je, když vy se mezi takovouto ženou a mužem ocitnete.
Zkrátím to - ona ho začala oblejzat a když jsem si toho všimla, odešla jsem na záchod. Tam jsem usoudila, že asi vlastně nevím, zda on ji chce, nebo ne a že by bylo lepší zmizet. Ne, nehodlala jsem jí to rozmlouvat - já totiž nejsem bez viny a nechtěla jsem zbytečně moralizovat, jak by jistě někteří z vás udělali. Ale je třeba si uvědomit, že jsou oba dospělí.
Když jsem vylezla, seděla mu na klíně a z jejího výrazu bylo poznat, že jsem přepočetná. Obula jsem se a řekla, že odcházím. Na to ona kupodivu začala protestovat, ale až poté, co začal protestovat on. Řekla jsem, že tedy jdu a ona ať jde se mnou. Nechtěla. A mě už bylo jasné, že on ji skutečně nechce, jen jaksi neví, jak z toho ven. Pokud doufal, že se ona uklidní, doufal marně. Začala být čím dál tím víc dotěrnější. Bylo mi skutečně velmi trapně za ní, ale ani jeden mě pořád nechtěl pustit. Trávila jsem na tom hajzlíku poměrně dost času, doufajíc, že ji to přejde, pak už jsem se bála, že snad vedle souloží a bála se vylézt. Paralelně jsem si nadávala, proč jsem do toho vlastně šla. V těch mezihrách, kdy jsem kontrolovala, co se vedle děje, jsem viděla, že ona je schopná skutečně čehokoliv. Ani se to nedá popsat.
Když jsem vylezla asi po půl hodině (můj nejdelší pobyt na záchodě, kdy jsem už usínala), zadívala se na mě a začala na mě vrčet jak čokl. Jasný signál, že mám vypadnout. V tu chvíli jsem toho měla dost, sebrala jsem se a odešla. Jenže on mě na ulici dohonil a v těch bačkůrkách mě prosil, ať mu pomůžu, že je hrozně neodbytná a že s tím vůbec nepočítal. Byla jsem vzteklá. Ta situace začala být neúnosná. Řekla jsem, že má pět minut, ať jí sbalí a já jí odvezu pryč. Když mě přivedl zpět a jasně jí řekl, že končíme a ať jede domů, holčička začala být agresivní. Odmítala se oblekat, pak když otevřel dveře, pověsila se na ně jako opice a s podivným pískáním se odmítala hnout, myslím, že říkala něco "já tě hrozně chci, nemuč mě." Já jsem prostě najednou vyprskla smíchy. Prý "nemuč mě"! Chápete to, že prostě měla takové sebevědomí, že si myslela, že jí to vyjde a že on ji skutečně chce a jen dělá drahoty? I když v tu chvíli už to asi bylo jen zraněné ego.
Jenže ona se po tomto mém projevu vytočila a jak je maličká, tak mě brutálně vykopla z bytu tak, že jsem vzala tváří o zeď. Výkřiky za zavřenými dveři typu "ty chceš jí??" jsem ignorovala a volala taxi. Za pět minut vyšla i ona, usadila se na chodník a začala hystericky brečet a řvát: ty čůráku, až budeš chtít, tak za mnou nelez. A řvala jak želva.
Ne, nebylo mi jí ani trochu líto, pohrdala jsem jí. Ani jsem ji neutěšovala, jen jsem jí řekla, aby přestala ječet, že jsou tu lidi a že on určitě nepřileze.
Pak nastala ještě jedna situace, tu vynechám. Pak jsme jen jezdili taxíkem po Rajské zahradě, protože ona si prostě nebyla schopná vzpomenout, kde bydlí. Pak usnula. Taxikář ji probral fackou - já ne, na to jsem ještě asi moc měkká. NEjlepší byl dialog - Taxikář: "to je vaše kamarádka?" Já: "ne". Taxikář: "fajn, tak ji vezmeme na záchytku."
Ani na to jsem neměla srdce. Když se probrala, řekla jsem jí, že jestli mi okamžitě neřekne, kde bydlí, zavolám jejímu příteli. Já samozřejmě číslo nemám, ale konečně si z nás přestala dělat prdel a řekla ulici.
Projezdili jsme strašný prachy, proto ten bankomat s posraným bezďákem. Taxikář mi slevil se slovy: "máte dobrý srdce, slečno." Víte, že mi tohle nikdo nikdy neřekl?
Není to ani tak dávno, co jsem na svou adresu slyšela úplně jiná slova. OK, věc názoru.
Odpoledne se splnilo to, co mi předpovídal jeden mně blízký člověk, kterému jsem tuto super událost sdělila do telefonu v těch šest ráno. Řekl mi, že ona bude zcela jistě tvrdit, že si nic nepamatuje. A bylo to tak, chtěla, abych jí vylíčila, co se stalo. Řekla jsem jí, ať si namáhá mozek a řekla, že se na toto téma odmítám bavit.
Poděkovala. Nevím zač. Kolega napsal, že jsem dospělá a rozumná žena. Kámoš mi řekl, že si za to částečně můžu sama a že jsem se měla sebrat hned po tom prvním pobytu na záchodě.
Nevím, zda jsem se zachovala dobře. Zpětně se tomu směju, na druhou stranu se dá jen těžko zapomenout na to, jak mi bylo trapně za ní.

btw - ještě bych ráda doplnila, že pokud máte potřebu se k tomu příspěvku jakkoliv vyjadřovat, čiňte tak zde a ne jinde. I když vím, že to sem opět píšu pozdě.

Virtuální intimno

2010-03-22T22:54:00.003+01:00

V poslední době mě nepřestává udivovat, co všechno jsou lidé na sebe ochotní prozradit na internetu - hlavně samozřejmě na Facebooku, diskuzních fórech, blozích, apod.
Fascinuje mě, že je mezi námi tolik tupců, kteří si nejsou schopni zablokovat profil a všichni je tak mohou vklidu stalkovat. Je pravda, že mnozí to mají dobrovolně, ale rozhodně to v jejich statusech, nebo na fotografiích není poznat. Ostatní to neví, a stále jsou schopní přídavat se do skupin typu Velký bratr, počítač zdarma a klikni, jak bys vypadal jako ženská.
Je pravda, že čím víc šmírování, tím víc informací,které byste se možná ani nedozvěděli. Tak třeba minulý týden jsme v práci na FB zjistili, že jeden náš kolega se zasnoubil. Jeho vyvolená měla otevřený profil,takže jsme se asi půl hodiny bavili zjištěním, že se znají tři měsíce, pořídili si yorkšíra Fifinku, že slečna neumí uklízet a z fotek bylo celkem jasné, že snoubenka si s nějakou nahotou hlavu nedělá. Bylo to docela zábavné, přiznávám.
Já si zablokovala profil tak důkladně, že mi nefunguje chat. A ten už stejně vypínám,protože kdykoliv jsem ho zapla, naskákala tam asi tři okna... Chatování jak na FB tak na ICQ považuji za ztrátu času, sorry. Pokud něco nutně nepotřebuju, prostě je nepoužívám.
Další problém je "přátelství" na FB. Nejsem sběratel, jako jiní. Někteří soutěží o to, kdo bude mít na "fejsu" víc přátel, znám osobu, co jich má 600. Je to sice barman, ale vsadím se, že půlku ze svých přátel viděl jednou a to možná za barem. Já tak nějak občas nějakou žádost zamítnu. Nechci, aby četl moje statusy někdo, s kým jsem si na conu řekla ahoj. Někdo namítal, že raději přijímá všechny, aby se dotyčný neurazil. Jak se může urazit někdo, koho znáte 5 minut?
Občas je třeba "kurník" pročistit, sama jsem to párkrát udělala. Statusy některých jsem si skryla - většinou proto, protože se mi je nechtělo číst. Nedávno jsem si z přátel vykopla někoho, jehož statusy vypadaly asi takto: "umírám", "pláču", "chci umřít", "můj život stojí za hovno", "jdu se zabít" - a to všechno prokládáno "zábavnými" kvízy, statistikami "koho dneska vojedeš", apod. Nejvíc mě baví statusy typu: "končím s facebookem. Mějte se" A ostatní, místo toho, aby řekli: "tak běž", tak začnou dotyčného přemlouvat, aby zůstal, popř. ho utěšovat a ptát se, co se děje. Jenže přesně na tohle ten BLB ČEKÁ, POCHOPTE TO UŽ KONEČNĚ!
Pište si na FB co chcete, ale všechno má svoje hranice.
V poslední době se začínají rozmáhat žádosti o přátelství na základě profilové fotografie. Už několikrát mi přišla žádost s textem: "líbí se mi tvoje fotka, prosím, přidej si mě do přátel." Tyto žádosti ignoruju, věřím ale, že nějaké egomaniaky to těší a klidně tyto žádost potvrzují. Jejich boj.
Je fajn, pokud někdo přijde na facebook pod jinou identitou, ale ať se představí, pokud mě zná. Dobře to vystihl můj kamarád, který mi vyprávěl, že různých gay fórech mají někteří na profilových fotkách svůj penis, nebo zadek. Pokud ho prý někdo takový žádá o přátelství, nebo si chce dopisovat, tak mu napíše, ať si dá na profil fotku, že se nebude bavit s čůrákem. Celkem chápu, že někdo si nedává na profil svojí skutečnou fotku, neloguje se pod svým jménem, ale jak říkám - aspoň se představte, výkřiky typu: Nedělej, že mě neznáš", ignoruji také.
Nemám nic proti zadávání "zadaný", "ve vztahu s..." (i když jak jsem říkala, já to bojkotuji). Má to něco do sebe, hlavně argument, že "takhle se o případném rozchodu/vztahu dozví hodně lidí a všichni se ušetří toho "hele, už víš že...". Na druhou stranu mě trochu rozčilují pod slovy "nezadaný" smutné smajlíky, citoslovce (jejda, chmmm...) a otázky "proč"? Myslím, že uživatel nemá nejmenší zájem vám odepisovat na otázku "proč", stejně jak zástup litujících komentářů nemá význam. To se radši vyjádřím osobně a ne tak, aby to četla další skupina lidí, navíc něco povrchního a klišovitého jako "to je mi líto, neboj, to bude dobrý."
S tím souvisí i fakt, že někdy míra intimností, které uživatelé sdělují, občas přesahuje hranice. Nevím proč, kdysi mi to nevadilo, teď asi stárnu a možná jsem i víc upjatá, ale tak nějak nepotřebuju číst, jaký má kdo rád sex, kdo si to naposled s kým rozdal a kdy měl orgasmus, co ho vzrušuje, nebo že se přidal do skupiny "miluju pleskání penisem po obličeji nebo Když máš dobrou buchtu, vyliž jí pekáč" Snažím se to ignorovat a nečíst to, ale to jaksi nejde, když vám to na FB visí přímo před očima.

EDIT - Jo a taky nechápu to vaše, jsem v té a té restauraci, jsem tam a tam, apod. Jednou či dvakrát denně se dozvědět, kde jste, je bezva, zvláště když se jedná o bar, či jiné zařízení, které je užitečné, ale zase číst to dvacetkrát denně, že jste v kině, v tramvaji, na nádraží, v mekáči, v nákupních centru, je fakt vopruz. Až vás budu chtít usmrtit, bude to hodně snadný, protože vždycky budu vědět, kde jste. :))

Taky je pravda, že si občas někdo potřebuje ulevit, nebo má chuť napsat, že je všechno v hajzlu. Nebo se nestydí chlubit se, že má sex 3x denně. Chápu to.
Jen se nechci dožít období, kdy si třeba budeme číst myšlenky. To už bychom byli úplně v prdeli. :))

Historické seriály rulezz... jak kdy...

2010-03-13T21:13:00.002+01:00

Tak jsem se na doporučení podívala na seriál Spartacus. Historické seriály jsou zjevně v kurzu, Tudorovci budou končit a po nich přijdou Borgiovci. Spartaca vytvořil ten samý člověk, co způsobil Xenu a prý to režíruje ten, co hrál v Herculovi Ioláa. Jsem u šestého dílu a jaksi mi uniká, co tímto seriálem chtěl "básník" říci. Spartaca mám spojeného samozřejmě s povstáním, ale s tím tempem, jakým se seriál vyvíjí, bude nějaké povstání až tak ve čtvrté sérii. :) V seriálu se zatím, kromě asi tak dvou, tří věcí, nic zásadního nestalo. Tvůrci se zřejmě zhlédli ve filmu 300 a tak v seriálu lítají hektolitry zpomalené krve a díl od dílu je jí víc a víc. Spartacus bojuje v aréně jako Maximus v Gladiátorovi se stejně šíleným výrazem, problém je v tom, že tenhle Spartacus není Russel Crow. Herec je nějaký potomek surfaře a modelky, takže je takový pěkňoučký, občas umazaný, ale seriál rozhodně netáhne, od toho jsou tam jiní gladiátoři - jeden z nich je dokonce nějaký uznávaný divadelní herec.
Navíc se v tomto seriálu hodně souloží. A to víc než v Římě a Tudorovcích dohromady. Dokonce tak moc, že ačkoliv mi sex ve filmu nebo v seriálech nevadí, tady už mě občas pěkně sere - je to vyloženě soft-porno. Já chápu, že v té době se pořád souložilo, ale dívat se na ex-Xenu, co neustále běhá s prsama venku, mě brzy přestalo bavit. Nejlepší jsou orgie v šestém díle. Nevím, zda se to dá nazvat "průkopnickým" prvkem, ale v seriálu je dokonce gay pár. Líbají se, souloží spolu (ano, je to tam vidět), mají spolu vztah a milují se.
Co musím na seriálu ocenit, jsou postavy a historické přesnosti. Některé postavy skutečně existovaly, zdrojů je pochopitelně málo, ale nejsou tam vyložené kraviny, jako občas v Tudorovcích.
Postavy mají velmi dynamické charaktery. Nikdo tam není vyloženě dobrý, ani špatný, občas někdo udělá něco a vy si myslíte, jaký to ušlechtilý čin neudělal, ale vzápětí se ta samá postava projeví jako největší hyena. Až na Spartaca, oceňuji i herecké výkony. A občas velmi zábavné momenty, kdy manžel za přítomnosti manželky souloží s otrokyní a ona ho při tom láskyplně pošťuchuje. Na druhou stranu jeden z gladiátorů, souložící za přítomnosti panstva, které se vsází, kolik přírazů ještě vydrží, to už je tak trochu na hranici vkusu.
Hodně mě pobavil kolega, který řekl, že Spartacus je jediný seriál, na který se stydí dívat před manželkou. :)

Poslední série Tudorovců má sice premiéru za měsíc, na internet už ale unikly první dva díly. Musím říct, že je to velkolepý start. Tudorovci sice przní historii jak se dá (Henry není tlustý, má pořád obě nohy a jeho dcery se těší jeho přízni), ale tvůrci nijak nezastírají, že vše přizpůsobují svým záměrům.
První dva díly se tak nesou v duchu "Henry chytnul druhou mízu" a "pipinka na trůně". Henry se oženil se 17-náctiletou Catherine Howard, která prožívá těžkou pubertu a krále to vyloženě baví. (nejlepší je, když si královna hraje v bahně, anebo svému manželovi hraje divadlo s dřevěnými loutkami) Jeho okolí už však méně a tak už se začínají spřádat proti Catherine intriky. Ona je bohužel úplně hloupá, takže se do nich ochotně zaplétá. Navíc se na scéně objevuje králův dvořan Thomas Culpepper. Na první pohled naprosto uhrančivý mladík, který mě naprosto okouzlil a vzápětí jsem pochopila, že to byl tvůrčí záměr, protože jen co vás Thomas naprosto dostane, přijde velký šok, podobný proměně Thomase Moorea v první sérii. Všechny problémy pramení z toho, že Catherine je prostě mladá a neukojená, takže ji Henry prostě nestačí.
Budoucí královně Alžbětě už je ve 4. sérii asi tak 12 a scéna, kdy je poprvé Catherine představena, je jedna z nejlepších. Hirst má postavu Alžběty rád a dokáže jejím scénám napsat neuvěřitelnou auru, zvláště když divák ví, jak to s ní dopadne.
No a občas se tam objeví nějaká ta soulož, ale celkově se v tomto směru Tudorovci dost umírnili.
Už se nemůžu dočkat dalších dílů. :)

Historka ze života

2010-03-02T15:13:00.004+01:00

Sice je to v jistých ohledech docela osobní, ale čtenářky to mohou vzít jako inspiraci nebo spíš varování.
Byla jsem v lázních, nechala jsem si naordinovat antistresový program. Všechno bylo ideální. Nastěhovali mě do pokoje, takový mini-skromný pokojíček, vzápětí mi volali, že musím do jiného, prý nefunguje topení. Přestěhovali mě do pokoje s balkonem a úžasným výhledem na město. Pohoda.
Když jsme v lázních, musíte absolvovat konzultaci s lékařem. Já skončila u primářky a ta byla, hledám to správné slovo, taková "alternativní". Tzn. žádná chemie, jen čistá příroda vás vyléčí. Já tomu nevěřím, bylinky a přírodní preparáty na mě nikdy nezabíraly, ale budiž. Poslala mě na takový přístroj, který mi spočítal, že se v podstatě rozpadám, ale nebyla jsem na tom tak strašně, jako moje spolusedící u stolu, která v sobě měla 30% rakovinových buněk, či co. Pak se paní primářka aktivně rozhodla, že mi vyšetří prsa. A nahmatala bouličku.
I přes přesvědčování okolí jsem začala samozřejmě myslet na to nejhorší. Nevím, jak to popsat, ale bylo to nepříjemné a fakt jsem se bála. Rázem začnete přemýšlet, co kdyby "kdyby", v práci se nemůžete soustředit, přejde vás chuť úplně na všechno, včetně sexu a je vám velmi trapné o tom mluvit i s těmi nejbližšími. Na mamograf mě objednali celkem brzy, vzala jsem si kvůli tomu i dovču, protože jinak bych mohla jít k doktoru až tak za měsíc, dřív volno neměli.
Na mamografu jsem už byla, ale víceméně preventivně. Tentokrát na mě mamacentrum působilo o dost depresivněji, zvláště když v čekárně seděly ženy bez vlasů. Kromě tradičního komolení příjmení mě čekal dotazník, poměrně nepříjemná doktorka, která mě seřvala hned na úvod, když jsem otálela se svlékáním, vyděšená k posrání!!
Svlečená jsem za tou plentou čekala 20 minut - tzn. 20 minut čirého strachu.
Vyšetření trvalo asi pět minut, načež mi bylo sděleno, že kde nic, tu nic a ta bolest, která mě znepokojovala, je od žebra. Takže mi asi roste další. Mám za sebou týden děsu a teď to tak nějak doznívá. Holky, zajděte si na kontrolu. Já vím, že to je debilní fráze, ale je to tak a média vám to o hlavu neomlacují jen z legrace.

Víte co...?

2010-02-28T17:47:00.003+01:00

...strašně ráda bych tady zase napsala něco, čím bych podráždila hady bosou nohou. Ale nechám si to pro sebe. :) nebo snad někdo máte nějaký nápad? :))

Nominace na Oscara za nejlepší kostýmy

2010-02-02T17:47:00.003+01:00

Bright Star
Coco Chanel
Imaginarium dr. Parnasse
Nine
Královna Viktorie

- viděla jsem z této nabídky akorát Coco Chanel, ostatní jsem viděla pouze na fotografiích. Osobně považuji za nejslabší kostýmy v Bright Star, ale to zejména proto, protože se film odehrává v 19. století v Anglii, což je oděvní doba, kterou moc nemusím, tak to může být jen můj osobní předsudek.
Coco Chanel má velmi kvalitní kostýmy, Imaginárium dr. Parnasse je přesně ten typ kostýmového filmu, který moc nemusím - něco jako Sweeney Todd a burtonoviny, pro které navrhovala kostýmy Coleen Atwood. Zajímavé je, že právě Coleen nenavrhla kostýmy pro Imaginárium, ale pro Nine.
Sandy Powell už má Oscara za Letce a Zamilovaného Shakespeara a vzhledem k tomu, že Královna Viktorie, alespoň podle fotografií, má velice kvalitní kostýmy a málokdy si Oscara neodnesou historické kostýmy, myslím, že Královna Viktorie je horký favorit. Na paty mu ovšem šlape Nine.
Letos jsou nominace za kostýmy velice kvalitní, jsem spokojená, díkybohu se tam neobjevila nominace za bederní roušky z Avatara. :)

Chvilka poezie

2010-01-27T21:57:00.002+01:00

Moje bývalá kolegyně vydala sbírku básní. Je mi líto, ale pokud chcete psát něco, co bude zajímat větší okruh lidí, začněte psát o sexu. A nemyslím zrovna nějaký ultra porno, ale něco lechtivě erotického a lehkého. Jen tak mimochodem, moderní sci-fi povídky už se bez sexu taky neobejdou...

A tady je výběr ze zmíněné sbírky, kterou kolegyně věnovala svým bývalým milencům, chvílím bez milenců a také současnému manželovi.

Můj skoromilý je kokot (Lili)
Kdyby už rači žádnej chlápek
na tom světě nebyl,
jak se mi ňákej trochu líbí,
vyklube se z něj debil.

Doma má Pipi a vypraný slipy
a ode mě by chtěl den otevřených dveří
a jeho Pipi sedí doma a všechno mu věří.

Že ji má rád, že je jeho jediná,
o jinou že by nemoh´stát,
jen Pipi je jeho květina.

No a my dva? No to se tedy poseru...
Místo lásky nabíd mi nevěru.
Kokot.
(ztotožnuji se...)

Meluzína (Lili)
Meluzína venku pláče a na okno ťuká,
sténa a prožívá muka,
srdce jí puká,
asi taky nemá kluka.

Jsme s meluzínou jedna ruka,
jsme spolu jedno kvílení,
jak ona i já chci kluka
a abychom byli láskou šílení.

Otvírám okno,
zvedám peřinu
a nechám meluzínu se ke mně přitulit.
A přemlouvám jí: "Lepší je nebulit..."

Je něžně stočená v mém podpaždí,
odhaním zlé duchy, až už ji nedráždí,
a suším jí slzy,
usíná brzy.

Pan Kláda (Lili)
Miluju ho...toho tvýho
promoklýho, divokýho,
miluju ho, když se vzpíná,
smím ho mít já, žádná jiná!

Miluju ho, i když spinká,
klidně leží na kolínkách.
Miluju ho - pana Kládu,
budím ho jen v noci - z hladu.
(ztotožňuji se :))

...a vy si třeba myslete, že to pokleslý, ale ne vždycky musíme trávit čas s Haukovou nebo Kolářem. :)

PF 2010

2009-12-30T15:30:00.003+01:00

Letos se omezím na velmi skromné přání. Takže všem, které mám ráda a kteří mají rádi mě, přeju krásný a úspěšný rok 2010. A těm, které nemám ráda a kteří nemají rádi mě, bych mohla klidně napsat "naserte si", ale také vám přeju krásný a úspěšný rok 2010. Přece jenom víme, že na každýho z nás jednou dojde. :))

Nelinkovat...opět

2009-12-09T18:52:00.004+01:00

Chtěla jsem napsat report z Kopru, ale hrozí, že to Budji nebo David vystaví na FB a to bych vážně nerada, takže bych to tak nějak vzala hopem.

Nebudu lhát, že to byl super con, nebo strašný con. Standartní con. Já ráda jezdím na cony, ať se tam děje cokoliv. Je to totiž, kupodivu, hlavně o programu, což mnozí tak trochu zapomínají.
Takže pokud máte chuť courat po chodbách, drbat, rozebírat své duševní stavy, nebo radši chatovat s těmi, co zůstali doma, zkuste třeba přednášet - nebo nosit kostým. Je to bezva, když už teda nějaký máte, tak si ho vemte - k čemu jinýmu totiž je, než abyste se v něm ukázali. Já ty kostýmy ráda nosím, i když zrovna na Kopru se mi do nich nechce, páč je tam kosa...
Letos jsem málem nejela, ale fakt jsem chtěla. Nerada poslouchám ty, co říkají - "ne, já nepojedu, já nechci", když chtějí. Já fakt chtěla jet. Davida by totiž určitě mrzelo, kdybych nejela. Ne snad proto, že by tak děsně toužil po mé přítomnosti, ale protože by měl brajgl v programu. Mrzel by ho totiž každej, kdo by nepřijel - třeba i proto, že je to platící účastník... :)
Budji a Stařík mě napájeli Létajícím Jelenem a švestkami. Kluci, takhle výborně už jsem se dlouho nenapila a ani mi nebylo blbě.
Migův dokument jsem neviděla celý, ale už vím, co na něm zkritizovat. Vzhledem k tomu, že zpočátku netušil, co chce vlastně točit, tak ty úryvky, co jsem viděla, byly dobré. Nicméně pod pojmem dokument si představuju něco svižného, ne utahaný rozhovor s nějakým geekem hned v úvodu, co vás odradí. Pokud je to dokument o muži, co hledá na conu ženu, tak bych vynechala tu omáčku okolo. Ti ostatní jsou jen křoví a netřeba jim dávat prostor, i když je celkem zajímavé, že po shlédnutí má zrovna tohle křoví pocit vlastní důležitosti, i když se tam sotva mihnou. To je půvab dokumentu. Hlavně když točíte dokument, tak nikdy netušíte, kolik toho natočíte a co z toho vlastě použijete. Takže třeba se může stát, že si jisté věci vyložíte jinak a pak z toho vlastě vyleze to, že tvůrci se to prostě hodilo, protože lepší záběry neměl.. I to je půvab dokumentu - každý si tam stejně najde to svý.
Jinak Mig za pět let přijde na to, že je gay, tak já jen, abyste to věděli. :)
Trochu nepříjemná chvilka nastala, když dorazil pan Vojvodík. Po určité zkušenosti jsem se rozhodla, že si veškeré informace o mém soukromí, ať už je to minulost, či přítomnost, nechám pro sebe. Ale probíhalo to přesně tak, jak jsem čekala. Stíhačka v nedohlednu, tak mistr leze po všech ženách, které působí přístupně, nebo se mu ty ochotnější vrhají samy na klín. A když vidí ty ostatní ženy, tak se rozpačitě směje a není schopen cokoliv říct. To je pan Vojvodík a takový vždycky byl. Jsem vlastně ráda, že nepatřím mezi tu první skupinu žen. Aspoň vím, že si mě bude vždycky vážit.

S Bossi rozjíždíme Rebellegion. Dělám to hlavě proto, protože cítím, že fanoušci se chtějí někde sdružovat, i když já to vnímám jako kravinu. Každopádně pokud to má zlepšit kvalitu kostýmů, jdu do toho. Na druhou stranu mě dost otrávilo, že nikdo z těch Jediů, co jsem tam viděla pobíhat, nepřišel. Jedna pak řekla, že si té přednášky v programu nevšimla.. Díkybohu, že tam přišla celá 501. Jenže ti to tak nějak nepotřebují, takže chvíli ve mě převládal pocit, že se na to můžu vykašlat. Ale Bossi se nadchla, takže... proč ne, třeba se to nějak vystříbří a konečně tu nebudou běhat lidi s nedodělanými kostýmy.

A jinak se vlastně a conu nic zvláštního nestalo. Ráda bych to teď zakončila moudrem, co mi říkala Eliška, ale nemůžu si vzpomenout, takže jdu prohledat její profil na FB...
...no, byla to fuška, ale už to mám: Stress in life comes from making things more important than they really are. Failure comes from making things less important than they are ...

The Tudors: 4. série

2009-11-22T21:13:00.002+01:00

Už se nemůžu dočkat 4. série Tudorovců. Vzhledem k tomu, že intenzita sexuálních scén v každé sérii klesala, stejně jako Jindřichův úd, myslím, že už se žádných nedočkáme. (alespoň ne takových, jaké byly v 1. sérii :)) Henryho poslední manželství s Catherine Parr nebude založeno na sexu, viz níže. Ne, že bych byla z herečky Joely Richardson nadšená, štve mě už dlouho v Plastické chirurgii, ale historický kostým jí sluší. Henry není žádný vepřák, dokonce chodí po svých, což skutečný Henry nechodil, ale, proboha, co ta kozí bradka?? :)

Nelinkovat! Nebo to smažu!

2009-11-03T22:22:00.003+01:00

OK. Facebook je totálně rozjebán a ty blogy se přece jen pro reporty vyplatí. Na FFS jsem byla 3x v životě. Jednou se protáhl přes Silvestr (jeden z nejlepších Silvestrů, co jsem zažila) a druhý už si nepamatuju, asi nebyl ničím důležitý. Letos jsme slavili 10. let pořádání Star Wars conů v ČR. Takže bilancování... Nějak nebyl čas ronit slzy, zpytovat svědomí. Já jsem se bavila a podobnou radost jsem viděla i u ostatních. Něco už odvál čas a už to nikdy nebude stejné, ale přišli noví lidé, takže nové vzpomínky a věřím, že nás toho ještě hodně čeká.
Ubytovali jsme se na starém dobrém statku (také spousta vzpomínek, stačilo se jen podívat na jednu postel a už jsem měla v hlavě, jak na ní Voden vyřvával "družice, vy svině, já vím, že mě sledujete!) Byl tu Dort - už bez Moniky, ale pořád stejný pohodář plný pozitivní energie. A i když se známe už dlouho, zjistila jsem, že jsme oba velcí odborníci na léky :)) Eliška, která na fotkách seděla u stolku a klikala mi na fotky - se opět objevila po mém boku a klikala na videa a na fotky - stejně jako před x lety. :) Škoda, že nefungovala ta Snídaně, že Radku? :))
Přijel David a potvrdil, že všichni stárneme, protože v neděli měl opoci a bylo mu brutálně blbě.
Tak nějak jsme všichni přibrali na váze a na sebevědomí. A změnili jsme se. Patrik byl kdysi Empatrik, ale jeho vyprávění o rozzuřeném skřetovi v jeho bytě bylo úchvatné. Z Bossi je mladá dáma, se kterou jsem si výborně popovídala a její schopnosti brzy ocením ještě víc. Na conu mi chyběl Milan. Už tam prostě patří, už jsem zvyklá, že se čas od času někde vynoří a tentokrát nic. Sovog nás většinu ocenil za jakési zásluhy, každopádně asi u tří lidí jsme tak trochu nechápali, zač to ocenění dostali. Píšu množné číslo - nechápali! Bylo nás totiž víc, takže to nebyl jen můj názor. Nejlepší bylo stejně předání dárků Sovogovi. Myslím, že byl dojat. My ostatní jsme byli tak trochu mimo, myslím, uvidíme, kdo dostane ocenění za pár let, po sobotní noci už pár tipů máme. :)
No a pro mě byla sobotní noc docela šmuzig. Opila jsem se jak to hovado. :) Měla jsem 4x Sex on the beach a tu bílou sračku s ananasem. Pak jsem upíjela Davidovi vodku s džusem a uctívala Pájovy kozy. Pája je gay, moc krásný gay a jeho vymakaná hruď je prostě výstavní. Takže jsem se prohlásila velekněžkou Pájových koz a skládala mu obětiny. Pak jsem přemlouvala dalšího gaye, aby si to ještě rozmyslel.. Pak mě naštěstí Xyll odtáhla domů. Ráno se na mě všichni pobaveně usmívali a já myslím, že takhle ožralá jsem nebyla snad pět let. :) Takže prostě oslavy ve velkém stylu bez zbytečného filozofování a tak to má být. :)

Poslední?

2009-10-24T01:58:00.002+02:00

Pamatujete, když přišel velký boom blogů? To už je dávno pryč. Veškeré nové internetové aplikace odumírají velmi rychle a přicházejí nové a nové, brzy natáhne brka i drškoknížka a přijde ještě větší zlo. :)
Na blogy se píše už méně a méně. Nebo se vám to nezdá? Mně ano. Proto vážně uvažuji o zrušení, popř. o zaměření blogu pouze na kostýmy. Stejně ty osobní žvásty nepřinášejí dobrotu, že? :) Navíc mám dojem, že to tu čte až moc lidí. :)
Je pravda, že na facebooku nenapíšu nijak závratně dlouhý report, ale od čeho je tam aplikace poznámky? :)
Jinak pokud čekáte na pravidelnou dávku nějakých mouder, tak se mám dobře a doufám, že vy taky. Poslední, co mě přimělo k zamyšlení, byl dlouhý e-mail jedné mé ex-spolužačky, ve kterém mě dost nelichotivě nazvala. Plácala cosi o courách... OK. Asi bych už si měla zvyknout, že když nemám ve svém věku děti, dělám v televizi, na prsteníku mi nesvítí okov lásky, nežiju se stálým partnerem minimálně rok, mám obstojnou postavu a ten hezký chlapec se na mě usmívá víc než na ostatní, tak mě ti/ty, kteří/které to mají trochu jinak, nebudou rozhodně milovat. Jen si říkám, proč někteří lidé jsou schopni soudit tak povrchně. Že lidi soudí rychle, je celkem normální, nikdy nikdo neví, jaký ten druhý skutečně je a co v životě prožil. Já si ale nestěžuju a neupírám těm ostatním to, že spatřují svoji náplň života v touze rychle se oženit/vdát, k někomu se nastěhovat, mít s ním děti a práci brát jen jako zdroj obživy. Z toho už jsem za poslední tři měsíce vyrostla... Možná taky proto, že se mi podařilo překonat jeden problém, který se se mnou táhl už hodně dlouho. To vše za pomoci jednoho fajn člověka. Zírala jsem, jak málo stačilo.

Tak umírajícím blogům zdar. :)

The Tudors: 4. série

2009-09-25T20:47:00.005+02:00

Tak takhle bude vypadat Henry a Vévoda ve 4. sérii Tudorovců. Jak vidíte, mladí definitivně v tahu, takže ve 4. sérii už bude ještě míň sexu, než ve třetí. Jak jste si jistě všimli, počet sexuálních scén od 1. série klesal a klesal :)

Henryho potomstvo

A nakonec... Joely Richardson jako Catherine Parr, Henryho poslední žena.

2 roky v jobu

2009-09-10T21:21:00.004+02:00

Cece to nakousnul na svém blogu, tak já se přidám, i když je ještě poměrně brzo. 1. listopadu to bude 2 roky, co jsem nastoupila do práce. Pokud si vzpomínáte, vloni to vypadalo docela tragicky, ale teď musím konstatovat, že už jsem si našla své místo.... Své "místo" i "místo". :)) Zjistila jsem, že na něco prostě mám žaludek a na něco ne a taky jsem si nechtěla stresem zničit zdraví.
Moje práce mě baví a není to pro mě jen zdroj obživy. Je to koníček. V tomto oboru to ani jinak nejde. Samozřejmě jsou věci, co mě serou a mám dny, kdy toho mám dost a nejraději bych s tím sekla, ale když mám možnost setkávat se se zajímavými lidmi a mnohdy v atraktivním prostředí, tak se rychle uklidním. A také dělám pořád něco jiného.
Hodně věcí už jsem si zautomatizovala, už při nich nejsem tak ve stresu jako předtím. Včera jsem dostala na starosti studentku-stážistku. Radovala se z každé kraviny, která mě osobně už přijde naprosto běžná (jéé, kamera, jéé, archív, jéé Leoš...) a já jí trochu záviděla. Kde je moje mladické nadšení, naivita a studentská léta sladké nevědomosti? :))
Našla jsem si i dobré kamarády. Jsou to dva gayové, každý je jiný, ale už si to tam bez nich nedokážu představit a můžu o nich říct, že jim důvěřuju a oni o mě leccos vědí. Toho jednoho jste koneckonců mohli potkat na FF.
Měli jsme měsíc a půl pauzu, takže jsem si užila měsíc a půl placené dovolené. Je to dobře, jsem bohužel pořád na všechno sama a dovču si bohužel nemohu jen tak vzít.
Nicméně po pauze vyvrcholil můj spor s mojí nadřízenou. Rozepisovat to nebudu, ale napětí mezi náma vyvrcholilo obviněním, proti kterému jsem se rozhodla bránit jak před ní, tak i před šéfem, kterého si vážím nejen jako člověka, ale respektuji ho i jako šéfa, který mě toho hodně naučil. Troufám si říct, že to dopadlo v můj prospěch, co bude dál, se uvidí. Doufám, že už to bude vpořádku, protože tohle jsou věci, která vám tu práci mohou brutálně otrávit. Taky mi trochu znepříjemňuje život nový kolega, který se vyžívá ve fekálním humoru. Už jsem se také smířila s faktem, že kolem mě je spousta úchyláčků, kteří si myslí, že když vám řeknou "nezhublas nějak přes hrudník", tak vás tím oslní. Něco vždycky musíte překousnout.
Jsem ráda, že mám práci, při které ještě stíhám své koníčky. No a co dál? Nevím. Prý chci především svobodu a kariéru - to jsem neřekla já, to jsem se doslechla. To první chce v podstatě každý, jen si pod tím taky každý představuje něco jiného. A kariéru? Tak na půl. Kdo by ji nechtěl. Já po ní ale nejdu přes mrtvoly, nebo se nijak zvlášť nesnažím. Už sem si ověřila, že někdy nemusíte lézt nikomu do zadku, abyste se někam dostali. A kdyby se naskytla nějaká dobrá příležitost? Upřímně... vy byste to nebrali, pokud by vám to vyhovovalo? :) A vůbec - vy mi do hlavy nevidíte a já vám taky ne. :)
Těm, co letos ukončili školu přeju, aby se někde upíchli a pracujícím, aby je nezasáhla krize.

P.S. Ano, v tomto příspěvku jsou narážky, které řešte se mnou v mailu nebo v komentářích a ne ve vašich profilech na FB. Díky.

Obrazomluva

2009-08-17T22:07:00.005+02:00

EDIT: Napjaté očekávání... trochu rozpačité, ale napjaté.

Můj drahý Vévoda měl narozeniny...

Křehká Catherine Brandon

Missing you...

...a vidlička a nůž.. :)

Doporučení

2009-08-14T20:17:00.002+02:00

Prosím, pokud Vás tento blog nějak dráždí, uráží, nebo máte pocit, že jsou zde na Vás narážky, tak mám pro Vás jednoduchou radu: Nechoďte sem a nečtěte ho. Co jiného Vám asi tak můžu poradit?

Pokud máte i v tuto chvíli dojem, že je toto nějaká narážka na Vás, tak se pletete. Takže pokud máte tendenci v mých příspěvcích hledat jednu narážku za druhou a skutečně tedy nějakou najdete, tak požádejte o vysvětlení přímo mě a nekomentujte to někde jinde (zvláště tam, kde si to nemůžu přečíst, tudíž se k tomu nemohu ani vyjádřit), nebo s tím nepronásledujte mé přátele. Pokud něco napíšu, tak si za tím stojím a jsem schopná to odůvodnit.

Na druhou stranu - proč bych měla vysvětlovat všechno, co napíšu. No, mohla bych. Napsat upozornění: "Pozor, právě čtete narážku na XY..."

Taky bych mohla psát jen o kostýmech a nevyjadřovat se vůbec k ničemu. To byste ale neměli co řešit, ne? :)

Pokud sem chodíte jen proto, že čekáte na materiál, kterých byste se mohli zaobírat, tak to už je Vaše věc.

Teď pozor, nyní spratkovitě vykřiknu: "Já si můžu psát, co chci!"

Ale opět zdůrazňuji - něco se Vám nelíbí? Tak sem nechoďte.

"Lázeňský život je strašná prdel"

2009-08-09T23:07:00.002+02:00

Název tohoto příspěvku je inspirován výrokem, který jsem zaslechla na kolonádě v Mariánských Lázních. Vyslovila to jakási starší paní. Takových starších paní a pánů je v lázních hodně. A nejen Češi. :)
Nicméně po dohadech s pojišťovnou (na zabití!!! Bez komentáře) se uvolili jako exematikovi a astmatikovi uhradit část pobytu v lázních. Správně byste měli v lázních trávit minimálně 14 dní, což jsem odmítla kvůli práci a také bych se asi ukousala nudou.
Vydala jsem se do Mariánských lázní. Je to nádherné město. Jedna hlavní třída, všude samé parky, krásná kolonáda. Bydlela jsem v hotelu Vltava a za tučný příplatek jsem dostala samostatný pokoj. Původně mě chtěli šoupnout do pokoje k někomu neznámému, to jsem samozřejmě odmítla. Koukali byste. Takové lázně nejsou zrovna laciný špás. Naprosti mě bydlela paní. Chodila o berlích, byla po těžké operaci kyčlí, trávila v lázních tři neděle a doplácela 62 tisíc. Zbytek zatáhla pojišťovna.
Byla to pohoda. Ubytovala jsem se, dostala župánek, kartičku do bazénu a výřivky a šla na oběd. Tam skončila na celých 10 dní ta sranda. Jídlo bylo fakt hnusný a žádná školní jídelna se mu nevyrovná. Na výběr bylo pět jídel. Snídaně ušla, co se dá zkazit na vejcích nebo šunce. Je jasné, že nebyly žádné hranolčičky, řízečky, ale samá dietní jídla. Nějaké to maso, pořád slepená rýže, těstoviny... Hnus, vážení. Rýže se dá zkazit na x způsobů, těstoviny na x způsobů rozvařit. Navíc jsem nechápala ty miniporce. Měla jsem plnou penzi a měla jsem pernamentně hlad. Vrchol byl, když jsem zjistila, že cizinci mají úplně jiné jídlo než Češi. A samozřejmě lepší. :)
Že v tom nejsem sama i potvrdila i jedna pokojská, která říkala, že horší kuchyni skutečně nezažila. Vyžrala jsem na pokoji celý minibar - tzn. oříšky, křupky, apod. a ti hajzlové mi to pak nedoplnili. Taky dobře, asi bych se pak nedoplatila. :)) Nejlepší jídlo, které tam bylo, byl krůtí plátek s kroketami a rýží!! Zmiňovat, že důchodci se na jídlo vrhali jako sarančata asi říkat nemusím. Češi ještě ušli, Rusové brali jídlo na snídani po hrstech. Snídaně byla od sedmi do deseti, když jsem přišla v půl deváté, už bylo skoro všechno sežrané. U oběda zase byly už v jednu vyžrané všechny knedlíčky v polévce. V Mariánkách se také léčí mentální anorexie. V našem hotelu jsem pár kostřiček potkala, ale jelikož jsem sama zhubla dvě kila, nechápu, jak jim pobyt mohl pomoct.
Jste v lázních, takže vás čekají procedury, které vám určí lékař. Byla jsem poslána k sympatické doktorce, která mi doporučila inhalace, suchou plynovou lázeň, perličkovou lázeň se solí z Mrtvého moře, klasickou masáž, skupinový tělocvik a denně plavání v hotelovém bazénu a vířivku. A samozřejmě pitný režim - Lesní pramen.
Bohužel také musíte v lázních na odběr krve. Nesnáším to. Vylezla jsem z postele v 6 ráno a v pyžamu a županu se vydala na ošetřovnu. Nelze jaksi dávat krev, když jste ještě v somnambulním stavu a když máte nízký tlak, hlavně když je i po ránu nižší než normálně. Samozřejmě jsem omdlela a probrala se na podlaze ošetřovny s nožkami ve vzduchu. Krev byla ovšem v pohodě, až na to, že mi jaksi cholesterol leze nahoru.
Za prameny se musíte vydat na kolonádu. Nejlepší je Rudolfův pramen, totální hnus je Karolinin. Lesní pramen už zřejmě dochází a hlavně je umístěn ze všech nejdál, uprostřed lesa a navíc je přístup k němu omezen. Když jsem ho po dvou hodinách našla, byl pavilón zavřený s tím, že otevírací doba je jen 4 hodiny denně. Druhý den jsem přišla včas a dalo se to pít.
Inhalace léčivých výparů mi dělala problémy jen první den. Začala jsem se dusit, ale bylo mi řečeno, že je to normální.
Suchá plynová lázeň byla funny. Vlezete si po prsa do igelitového pytle a oni vám dovnitř napumpují Mariin pramen - léčivý plyn. Prý je to dobré na prokrvení. Zkusila jsem ten plyn nasát a málem mě to porazilo. Na konci pobytu jsem se dočetla, že tento plyn působí hlavně na tvorbu sexuálních "čehosi", takže už jsem se pak nedivila, že jsem po nocích převelie často myslela na to, nač jsem myslela.:))
Perličková lázeň byla cool. Vana se solí, která nepálila a po výlezu z koupele vás čekala dvacetiminutovka, kdy vás osušili, zabalili do prostěradla a nechali odpočívat.
Na masáž mě poslali k mladému klukovi. Bylo to docela trapné. Vešla jsem, v místnosti stál pohledný muž a řekl: "Tak se svlíkněte." Poté se představil jako Jindřich. "Královské jméno." podotkla jsem mnohovýznamově a on se zatvářil nechápavě. Tím byl u mě odepsán. :)) Masíroval dobře, ale ke konci pobytu jsem se objednala na celkovou masáž k nějaké paní ze Slovenska. To byla fakt MASÁŽ. Totálně mě vyrasila, že jsem se nemohla v noci hýbat, ale konečně jsem měla dojem, že ta masáž k něčemu je.
Skupinový tělocvik byl nejhorší. Chtěla jsem cvičit v bazénu, ale kvůli exému jsem nemohla. Tak jsem cvičila s důchodci na žíněnce. Pána vedle mě to bavilo. Více než cvičitelku sledoval moje spodní prádlo lezoucí zpod tepláků nebo trička. :)

Mariánské lázně jsou krásné město s jednou jedinou hlavní třídou. Všude kolem jsou lesy, parky, potůčky... Klídek, nádhera. Na hlavní třídě jsou hlavně hotely, zlatnictví, suvenýry a rákosníci. Protože jsem trpěla hlady, vydala jsem se hledat potraviny. Místní Kaufland jsem nenašla, narazila jsem jen na potraviny, kde měli housku za 8 Kč. Tak jsem si tam koupila akorát dvoulitrovou Colu za 44 korun a rozhodla se být raději o hladu. :))

No jistě, a co nějaká ta noční zábava? Nic, přátelé. Relaxovala jsem. Jen jednou jsem si skočila do hotelové restaurace na víno a šeredně na to doplatila, když se na mě pověsil sedmdesátiletý stařík a já s ním půl hodiny tančila na "cosi", co tam provozoval chlápek ze synťákem a nějaká "zpěvačka", která by neprošla ani základním kolem Superstar.
A lázenští šviháci? Jistě - věk tak tři roky před vlastní smrtí. Ale čím starší, tím chlípnější. V parku jsem hladila koně, co táhli kočáry (20 minut za 650 korun), opodál seděli dva šviháci a volali: "My chceme taky pohladit." Sorry, valachy nehladím.

Užívala jsem si faktu, že nemusím na nikoho mluvit, s nikým se dohadovat, kam půjdeme, co budeme dělat.... Opět jsem poodhalila další půvab singles. Nakonec ke mně ke stolu v jídelně posadili tři starší paní. Zírala jsem, jak mohou být i důchodkyně pohotové, zábavné, jak jsou schopné bavit se o něčem jiném, než jen o nemocích a o počasí. Konkrétně jedna byla bývalá učitelka, která dlouho přesluhovala na druhém stupni, nakonec odešla poté, co jeden její žák odmítl přeskočit kozu se slovy: "Tak si to přeskoč sama, ty píčo, já to neumím." Tehdy definitivně zlomila hůl nad dnešní mládeží. :)) Na rozloučenou mi dokonce koupily čokoládu.

Bylo to, až na to jídlo, moc dobré. Ani jsem nemusela jet k moři, nemusela jsem se stresovat letem, výměnou peněz, nebo průjmem z cizokrajných specialit. Skvělý relax, krásné město, klídek, čistý vzduch. Nejen v okolí, ale i v mé hlavě.

Čaroděj vs. Upír

2009-07-27T17:39:00.001+02:00

Nechtělo se mi psát typickou recenzi na posledního Harryho Pottera. Nakonec jsem si někde přečetla názor, že filmová sága HP už brzy skončí a teď se bude stejně nadšeně očekávat série filmů Stmivání. To si žádá o srovnání.
Co se týče knih, tak o Rowlingové jsme se učili i na škole. Prý opět vzbudila zájem o romány na pokračování. Meyerová se na té vlně svezla. Tak i tak bych tahle díla vůbec nesrovnávala. Rowlingová vytvořila nový, propracovaný fantasy svět, vytvořila nová slova a je celkem jasné, že tahle dáma má prostě skvělé nápady a velkou fantazii.
Meyerová si vzala legendu a v podstatě ji přetvořila k obrazu svému - nebo spíše zpaskřivila. Vytvořila nadpozemsky krásné upíry (není první, podobně fascinována je i Riceová, ale trochu jiným způsobem), kteří jsou vegani, či co, lesknou se na slunci a můžou splodit pololidského potomka. Pozvedám oči v sloup. Nic nového a také něco, co je naprosto mimo mé chápání upírů. A to nemluvím o vlkodlacích. Přístup sice v jistých ohledech inovativní, ale na výše zmíněnou Riceovou to skutečně nemá. Zvláště když Meyerová od svého nadpozemsky úžasného hrdiny nemá absolutně žádný odstup.
S tím souvisí to, že Rowlingová narozdíl od Meyerové UMÍ psát. Je sice pravda, že posledním knížním Potterům by prospělo seškrtání a krácení, ale na eleboráty a neustále se opakující chvalozpěvy na upíra od Meyerové to nemá. Meyerová všechno okecává jak může, přičemž ve středu je její milovaný hrdina, do kterého není zamilovaná jen hlavní hrdinka, ale i sama spisovatelka a to tak strašně, že to přímo stříká z každé věty.
První díl jsem vydržela, druhý přetrpěla, u třetího jsem si četla každou desátou stránku a u čtvrtého dílu jsem skončila u věty: "Už nemám pět dní měsíčky." To už píše líp i jakákoliv jiná fanynka fan fiction.
Osobnost Meyerové je sama o sobě dost fascinující. Spisovatelka je údajně členkou nějaké církve, která povoluje sex až po svatbě, navíc ho chápe jen jako akt ke zplození dítěte. Kritici Meyerové vyčítají, že Edward Bellu v podstatě neustále psychicky týrá a ponižuje. Dívka musí prosit o polibek či jiný projev lásky a on se k ní chová velmi odmítavě - a že je upír ho fakt neomlouvá, podtext celého vztahu je údajně dost nahnutý. Ale i tak pubiny dost fascinuje. Nechápu.
Díkybohu za jiskření v knihách Rowlingové. Pošťuchování Rona a Hermiony? K nezaplacení.
Co se týče knih, tak u mě vede Harry Potter. Někdo může argumentovat, že Stmívání je zaměřeno hlavně na čtenářky, ale poté, co jsem se dozvěděla, že to hltají i 25-letí muži, tak jsem se fakt zamyslela.
Princ dvojí krve jako kniha je spíš takový přestupový můstek pro závěrečný příběh. A u filmu fakt nadšená nejsem.Byl to první film s Harrym, u kterého jsem se nudila. Kdybych nečetla knížku, viteály z filmu vůbec nepochopím, navíc tam chybělo x věcí, třeba Brumbálův pohřeb. Pořád jsem čekala na nějaké bombastické finále a pořád se nic nedělo. Musím ale ocenit, že všichni herci se zlepšují. Rickman je boží neustále, u Pottera si prostě nemůžu vynachválit obsazení. Emma Watson (neustále největší objekt pedálů celého světa) mě zase štvala o něco méně, už nedělá ta přehnaná gesta, Grint byl dobrý od začátku, s Radcliffem jsem se už smířila. Můj nejoblíbenější filmový díl už asi zůstane Ohnivý pohár.
Co se týče filmu Stmívání, tak ta herečka, co hraje Bellu, je mi sympatická. Podle mě táhla celý film, kterému jsem se celou dobu smála. To se nedá říct o Pattinsonovi, či jak se ten frajer jmenuje. Všimli jste si těch rádoby "cool" pohledů, co neustále hází? Připadá mi, že na svou hereckou partnerku ani zdaleka nemá, ale to je vlastně celkem jedno, protože všichni stejně čekají, až zas řekne "miluju tě", nebo až si svlíkne triko. :)

A nyní ukázka toho, jaká je to vlastně lama: :))

Report - part II.

2009-07-21T16:58:00.001+02:00

Bylo mi řečeno, že jsem odflákla report z FF. Odflákla jsem ho víceméně záměrně, abych zase nebyla nařčena, že píšu v náznacích.. Ale dobře. Inspiroval mě trochu i Budjiho report, nějaké ty zvěsti, co se ke mně donesly a hlavně jsem vůbec nepoděkovala lidem, co mi pomáhali.

S Cosplayí bylo letos více práce než vloni. Starosti mi přidělávali hlavně účastníci, kteří nejsou schopní číst nástěnky a pak si stěžovali, že jsem je odmítla vzít do soutěže. Fakt nebudu kvůli každému znovu a znovu dělat seznamy. Zařekla jsem se, že příští soutěž bude jen v případě, že dostanu větší prostor na stránkách FF a pokud bude opět moderovat Milan. Publikum ho miluje, prý je pohotový. To jsem věděla vždycky a tuhle laťku, co nasadil, nikdo nepřeskočí. Dodatečně děkuju Elišce, Thal, Míše, Evě, Invi, Willovi, Davidovi (co tam zase seděl a smál se mi, ale dobře.. :)), Xyll, klukům z 501., Sammael a klukům z Honor. Taky děkuji Jarmomovi, že mi pomohl s vytištěním věcí a že nakonec přišel. Byla jsem ráda. I Cosplay dělám ráda, ten pohled na narvaný sál je mi dostatečnou odměnou a když jsem slyšela, jak už se od začátku tleskají a dostávají se do varu, fakt jsem málem zamáčkla slzu.
Letos jsme na pódiu viděli dva lesbické polibky (toho druhého jsem si všimla až na fotkách :)). Co uvidíme příště? Torchwood v akci? :)

Prý na Cosplay někdo nepřišel, protože jeho kamarádi na Cosplay nechtěli. Upřímně doufám, že je to dezinformace. Ne, že NECHTĚLI, ale NEMOHLI. I když taky vážně nemuseli chtít, ale snad to nebylo kvůli organizátorce a jiným malichernostem, ale třeba proto, že je kostýmy nezajímají.

Přednáším ráda. Moc jsem se na těch přednáškách nenadřela. Zjistila jsem, že jsem schopná o tom mluvit i bez přípravy, protože to mám ráda.

Trewor má skutečně vytříbený styl svádění. Kdo neslyšel, nepochopí. V jednu chvíli jsem měla i dojem, že mu Milan dá přes hubu.

Nazývejme věci pravými jmény. Když s někým začnete chodit, spolu s ním obvykle získáte nový okruh přátel, popř. ty staré zratíte, protože prostě máte nové. A když se rozejdete, tak vám dojde, že váš ex bylo to jediné, co vás spojovalo, takže už tak nějak nemáte potřebu se s těmi lidmi scházet nebo se bavit tak, jako předtím. To není nic špatného a rozhodně to neznamená, že už je nemáte rádi. Jsou vám prostě tak nějak volní a cítíte, že byste už nenašli společné téma.

Vévodo, ta první je krásná. Ta druhá je hodně od rány. Ta třetí není sice prvoplánová kráska, ale má neuvěřitelné charisma a taky má něco v hlavě. Ale asi bys s nimi už měl přestat mluvit. :))

Že Star Wars linie působila nepřipraveně? Co to je zase za kecičky? Když si vzpomenu, kolik práce s tím Budji a dam měli, tak se mi otvírá nůž v kapse. Dobrá připravenost je sice základ, ale není to všechno. Nehledě na to, že "galavečery" vzešli od nás, přesněji řečeno od Davida a jeho Koprconu. Moji dva kolegové z práce byli nadšeni, zejména z Kufru a celkového programu. Já jsem se také kufru zúčastnila, hrozně jsem té slečně fandila, byla na conu poprvé, byla zmatená, ale nakonec vyhrála a já byla šťastná za ní. Diskotéka ala Facebook byla ósm, škoda, že jsem se nezdržela.

Jedna věc mě mrzí. Salla se mě na něco zeptala a já jsem upřímně odpověděla. Měla jsem upito a teď se nedokážu zbavit dojmu, že jsem to s tou upřímností kapku přehnala, protože jak víte, někdy je lepší nevědět. Pokud tě to nějak sebralo, Sallo, tak se omlouvám, ale příště se už raději neptej. :)

S tím souvisí to, že určitého člověka mám sice ráda, ale v tomhle se zachoval jak kokot.

Lord má přezdívku, kterou nesmíme vyslovit. Je fakt zábavná. :)) A zábavný je i Lord, když se opije a jeho žena se umí rozjet, to byste zírali. :) Odešla jsem sice dřív, ale z fotek je mi jasný, že to byla hrozně "šmuzig" party.

Jsem ráda, že podpantofláč nepřijel, když se nad tím zpětně zamyslím. Těch důvodů je hned několik, ten jednodušší je, že kluci se bez něj chovají jinak - tzn. ne jako zvířata.

Koupila jsem si jahodový džus, šlehačku a skořici. Teď si pravidelně dělám jahody ala Voči :))

Když už se tady všude na blozích bilancuje, tak já říkám, že jsem spokojená a myslím si, že člověk by se měl naučit být sám. (Mělas pravdu, Eliško, díky :)) Má to svoje výhody a vyjmenovavávat je nebudu, málokdo to totiž pochopí.
Zároveň sebekriticky přiznávám, že jsem byla na conu rozpolcená mezi tři muže. S tím prvním jsem vše vyřešila, rozpatlávat to nebudu a vy to taky nedělejte. Co se týče toho druhého, tak jsme s Milanem plánovali, jak mu zavoláme, budeme si z něj dělat srandu a mě se to zdálo jako dobrý nápad. Ale pak mi došlo, že na to ještě nejsem zralá. A hlavně už s ním nechci mít nikdy nic společnýho.
O tom třetím si jakékoliv podrobnosti nechám pro sebe. Protože... proto. :)

A z toho plyne poučení - už nikdy nikoho z fandomu. A když nikdo z fandomu, netahejte ho mezi fandom. Doufám, že už jsem se poučila.

Byla bych ráda, kdyby někdo definoval slovní spojení "divný člověk."

Byla bych ráda, kdyby někdo definoval slovo "dobrej" a vysvětlil mi, proč to potřebuje slyšet.

Sneezes!! Sneezes! :) Jo, já si taky koupím IPhone. :)

Pája je super. David s ním tančil ploužák. Ano, s chlapem! A prý tančí líp než jakákoliv jiná baba. :)

Trekkies docela hodně kalí. Xyll se pořád vracela ve čtyři ráno. :))

Není nad to vypadnout z conu, na pěknou farmu, kde pobíhají ovce, chlupaté krávy a kde servírují dobré jídlo. Banán v čokoládě a BROOOSKVE (tzn. černý dildo a koule) byli vynikající. :)

Po conu se rozkřiklo, že nikoho nemám a hned jsem dostala pár nabídek kvalitního sexu. (To jen abyste věděly, že v tom nejste samy.)

Gree je miláček. Seděla jsem 4 hodiny na registraci a on 2x přišel, jestli něco nepotřebuju. Kdo z vás gentlemenů, kteří poskytují kvalitní sex, by to udělal, aniž by za to čekal nějakou "odměnu"? Pch. Žádnej.

Já jsem jedna z těch, co se fotila do kalendáře Akty fandomu. Zatím nevím, zda toho mám litovat, nicméně já tam budu jako členka nějaké klášterní školy. Ukázala jsem jen podvazky a kus podprsenky. Jsem toho názoru, že svůdné fotky se dají nafotit i bez toho, že ukážete kozy nebo klín. To si nemyslely některé další modelky. Řekla bych, že to hraničilo se soft pornem a výsledku se mírně obávám.

Slaninové tousty jsem si dala jednou. Byla v nich chrupavka. Fuj. Asi jsem měla smůlu. Ty ódy v jiných reportech ve mně pořád vyvolávají... chuť chrupavky.

Díky výroku jedné osoby jsem naprosto pochopila Elišku - v mnoha věcech. Doufám, že z toho má radost. :))

A závěrem ... něco závěrem. :)

King will find his one true love... again.. and again...

2009-07-14T11:04:00.005+02:00

POZOR! SPOILERY! Nicméně pokud znáte dějiny, nic vás asi nepřekvapí. :))
V Irsku se začala natáčet čtvrtá a poslední řada Tudorovců. Jak řekl duchovní otec seriálu, série bude věnována posledním dvěma Henryho ženám - Katherine Howard a Katherine Parr. A pak dodal, že na konci uvidíme Henryho totálně zešílet. :) Nevím, co tím myslel, každopádně král má k tomu solidně nakročeno. :)
Tlusťocha rozhodně nečekejte, ale sexy fešáka už také ne:

Podle dostupných informací znovu uvidíme Annu Klevskou, Charlese Brandona a Mary. Zatím není jasné, jak velký časový posun od třetí série to bude, ale některé spoilery tvrdily, že syn Charlese Brandona už bude dospělý a že Brandon ve 4. sérii vůbec nebude. Další fámy naopak potvrdily, že fanoušci Vévody mohou jásat, prý bude mít větší roli než samotný Henry.
O Mary a Elizabeth zatím nic neprosáklo, nicméně doufám, že už bude nějak naznačena jejich budoucnost, Mary byla na můj vkus až moc kladná. :)

Dylinka Katka Howard byla také popravena, protože krále podváděla s pohledným Thomasem Culpepperem a prý do něj byla i zamilovaná. (zatímco do starého Henryho samozřejmě ne :)) Dokonce i na popravišti se vyznávala k lásce s Thomasovi.
Thomas prý nebyl zrovna charakter, ale bůhví, co s ním udělá Hirst. :)
Nicméně postava už byla obsazena. Je to vážně hezounek a jmenuje se Torrance Coombs.

Oficiální zdroje řekli, že postava Thomase se objevila už v poslední epizodě osmé série. Fanoušky tato nesmyslná zpráva pobavila natolik, že se rozhodli ho hledat a dopadlo to asi takhle:

Catherine Parrová ještě nebyla obsazena, ale někdo někde štěkl o tom, že by ji měla hrát Gillian Anderson. Ano, agentka Scullyová. Upřímně doufám, že je to blud a Hirst bude i nadále obsazovat neprofláklé ksichty.

FF 09

2009-07-12T18:00:00.003+02:00

Kdo nyní čeká report plný oduševnělostí, narážek na jiné účastníky, či propírání některých ne zrovna fajn událostí na conu, tak ať raději přestane číst. Kdo čeká výkřiky, jak to bylo krásné/strašné a jak jsem štasná/nešťastná, tak se toho taky moc nedozví.
Nicméně letos jsem si splnila svůj velký sen. Vzala jsem si kostým Leiy z Nové naděje. Co naplat - Padmé je Padmé, má krásné kostýmy, ale Leia byla první a je to prostě symbol. Účes jsem si nasazovala půl hodiny, čímž jsem si vytvořila rekord v oblékání kostýmu.
SW con proběhl výborně. Letos jsem s sebou vzala kolegu z práce a moc se mu tam líbilo. Natáčel o conu dokument, takže možná se brzo uvidíte v televizi. :)
Letos to byla opět Cosplay, která mě zaměstnala a tento ročník byly problémy s některými účastníky, kteří prostě nedokážou číst nástěnky. Sammuel a Fox sestříhali úžasné video z předchozího ročníku, musela jsem zamáčknout slzu, Invi připravila super "Futurama vložky" a 501. skvěle zatancovala. Albi sice přišla na schůzku pozdě, ale není třeba si lámat hlavu, to se stane každému. Aspoň jsme si pak dali společně s Davidem a Libínkem lahvinku. :) a o schmutzig pokračování se radši nebudu zmiňovat. :))
BTW - už všichni víme, že ptát se na něco, co zcela logicky vyústí v bolestivou odpověď, není zrovna moudré a děláme to všichni. Pravda bolí. Nebudu říkat, nedělejte to, stejně to všichni uděláme.
Eliška mě v průběhu přípav na Cosplay poplácala po hlavičce, prý jsem se nervovala méně než vloni. Sice to zakřikla do doby, než vybouchl zesilovač, pravda je, že jsem myslela na úplně něco, nebo spíš na někoho jiného. Modrým už doufám došlo, že Vévoda to není, ten totiž byl celou dobu vedle mě v kině a s ním jeho 4 ženy.
S potěšením konstatuji, že toho člověka nikdo z vás nezná a já jsem nesmírně ráda, že jsem se s ním nemusela bavit o vrátkařích, sw fanech nebo jiných fanech. Byl to jak balzám na duši, vědět, že ten člověk nezná tebe, tebe nebo tebe a je ušetřen těch mnohdy stupidních, žabomyších a jiných válek.
Terminator 4 není tak hrozný a FF 09 byl dobrý con. Nic víc, nic míň.

His Obsession....

2009-07-01T22:45:00.004+02:00

Berlín

2009-06-30T15:33:00.003+02:00

Ještě minulý týden jsem na tréninku plácla: "Teď si představte, kdyby Jackson umřel, to by se hned o nás zvýšil zájem."
No, a on fakt umřel.
S naší taneční skupinou Women jsme nacvičily flirt sestavu na Billie Jean a vyrazily s ní do Berlína na velký taneční festival. Michael umřel den předtím. Nejdřív to vypadalo, že je to snad kachna, ale kdepak. Spolu s námi jel můj kolega z práce, Tomáš a jeho kamarád David s profi kamerou a s tou nás vytrvale pronásledovali. (Jen tak pro šťouraly - Tomáš je gay, takže s ním nic nemám a Davida jsem poznala až v Berlíně, navíc se zakoukal do jedné mé spolutanečnice :))
V pátek jsme prolezli město, největší zážitek byl pro mě památník obětem holocaustu.
Po dlouhé procházce jsme všichni odpadli a v noci psal Milan, že se těší na návrat krále. To jsem ještě netušila, co provedl.:)
V sobotu jsem dostala trému a bylo mi blbě. Sestavu jsme zkoušely v průjezdu u hotelu, hudba hrála z mobilu. Taneční festival se konal v šílené komunistické barabizně. Vystupovaly jsme už v jednu, protože naše lektorka měla se svou orientální taneční skupinou soutěž v hlavním programu. Sice jsme byly jen doprovodný program a mezi břišní tanečnice jsme absolutně nezapadaly, ale jen co moderátorka řekla, že tančíme na počest Jacksona, nahrnula se k nám spousta lidí.
Samozřejmě jsem to spletla v místě, kde jsem si myslela, že to spletu. V první řadě seděla nějeká paní s fialovým kloboukem, překřtila jsem ji na frau Trudi a jelikož jsem ji měla v zorném úhlu, tak jsem vrhala svůdné pohledy na ni.
Potlesk mě překvapil. A taky mě vždycky překvapí, jak dlouho se to zkouší, vy se nervujete a pak ty tři minuty utečou jak voda a konec. Lidi chodili za naší lektorkou a říkali, že to bylo skvělé.
Holky pak šly na kafe, já se vydala hledat sci-fi shop. V Berlíně mají houby, je to tam samej comics shop. Nakonec jsem pořídila plyšového Chewieho, hrneček se Snoopym a hodiny ve tvaru Vaderovy helmy. O těch jsem nevěděla, že když se začne stmívat, nebo se zhasne, tak začnou dýchat. V pondělí jsem si je pověsila a pak mi volala zděšená mamka, že vedle v pokoji něco dejchá a ona má strach. :)
Pak jsme fandily taneční skupině naší lektorky. Moderátorka měla šaty s tak vysokým rozparkem, že jí bylo vidět až do krku a paní organizátorka měla s sebou oblečnou čivavu, která zpočátku vypadala jak vycpaná.
Večer jsme se na pokoji všichni opili. Tomáš je bývalý profesionální tanečník, dělal křoví třeba Hance Zagorové, takže když se opil, byl k nezastavení.
Pak proseděl půlku noci na záchodě, protože mu bylo zle a David kamsi zmizel s mojí kolegyní, kterou si neustále někdo pletl s prostitutkou. Možná už jí příště asi fakt řeknu, ať se obléká jinak.
Druhý den jsme zjistili, že v Berlíně mají v neděli všude zavřeno. Nakonec jsme skončily v sex shopu a pořídily pár dárků pro naše blízké. Moje maminka dostala skákajícího fosforeskujícího pinďoura. Já jsem si taky něco koupila... :))
Když jsem se vrátila, ukázalo se, že Milan je prostě odvaz. V Praze potkal náhodou člověka, který mi dost ublížil, vklidu za ním i spolu se svou společnicí nakráčel a aniž by cokoliv zásadního provedl, uvedl ho zřejmě do řádné schízy. Doufám, že to ještě rozvineme.
V Berlíně to bylo skvělé. Zapomněla jsem tam na pár věcí, některé se mi vrátily.
Uvidíme se na FF, děcka. :))
V červenci vystupujeme na písničku jedné zpěvačky... Radši nebudu říkat její jméno, ten lístek stál děsný prachy, tak bych byla ráda, kdyby vydržela. :))

Král neutíká z boje...

2009-06-22T22:43:00.004+02:00

Začnu trochu netradičně. Dnes jsem měla se šéfovou rozhovor na téma "co je animovaný film?" Přiznám se, že jsem to vzdala. Nicméně řekli byste, že film, ve kterém hrají živá zvířata, jen pohybují ústy a jsou dabovaná, je animovaný? Pokud řeknu "dívejte se na tento animovaný film" diváka to zmate, i když se tím možná myslí počítačová animace... Nebo já nevím.
Minulý víkend mě Valkýra vzala na menší sraz. Ověřovala si celkem pečlivě, jestli se mi na něj chce jít. Přiznávám, šla jsem hlavně kvůli ní, protože jsem ji dlouho neviděla. Když se mě kolem půlnoci zeptala, jestli mi ti lidé chyběli, odpověděla jsem pravdivě. Ano. Jedna osoba se možná vedle mě cítila nesvá, ale nezlobím se na ni. Narozdíl od jiných měla rozumné vysvětlení, nepoužívala žádné rádoby morální fráze a já její argumenty uznala. A ráda jsem ji viděla.
Eliška mi minulý týden na jednu otázku odpověděla: "Asi kvůli tobě, jen to nedávám najevo." Tím mě potěšila. A zase měla pravdu, zuřila jsem jak tygr.
Milan mi pomohl v situaci, o které si myslel, že mi není schopen pomoct. :) Zní to podivně. :))

A co jinak... Asi tak...

Král se do toho trochu zapletl, ale rozhodl se, že dá věcem volný průběh...

Myšlenka dne

2009-06-14T23:20:00.001+02:00

Dialog před tanečním vystoupením...

"Víš, že tanec je společensky přijatelná forma sexu?"
"Hm, takže když my tančíme sólově, tak to znamená, že jen masturbujeme?"
"Ne, my tančíme ve formaci, takže provozujeme grupáč."
"Mlčte, začínám bejt nadržená..."

Euforie

2009-06-07T19:39:00.004+02:00

"Nechal jsem vás den bez dozoru a vy jste začal novou kapitolu, Vaše Veličenstvo!" řekne poněkud rozčarovaně Vévoda.
"Byla to náhoda, Charlesi." odpoví král.
"Litujete toho?" zeptá se Vévoda opatrně.
"Nelituju. Mám jen strach, abych nezačal litovat."
"To chápu. Jste samé překvapení, Veličenstvo. Jak se cítíte?"
"Cítím se jak znovuzrozen." usmívá se král.

...a dveře se pomalu zavřou, aby si Vévoda a král mohli nerušeně popovídat. :)

Chvilka poezie...

2009-05-30T12:53:00.000+02:00

Ten král hrál na mandoru...
Ach, co jej napadlo
důvěřovati tvoru,
který má žahadlo...

Když jednou setmělo se
a začal padat sníh,
král omluvil se vose
a třikrát mocně kých´!

Ta vosa byla podlá.
Ten nevděčný tvor zhrd.
Ta vosa krále bodla
a král měl z toho smrt...

Maminka

2009-05-21T23:43:00.003+02:00

V neděli se mi vrací maminka. Jako už definitivně. Já vím, že slovo "definitivně už tu bylo několikrát, ale tentokrát už je to fakt vážně. :))
Určitě jsou mezi vámi ti, kteří neví, odkud se vrací. 9 let pracovala na Ukrajině. Ono se to nezdá, ale je to dost dlouhá doba, i když je to jako včera, když jsem fňukala na letišti a ona mi kladla na srdce, že už jsem dospělá a musím se tak chovat.
Byly doby, kdy mě naprosto děsilo, že by se měla vrátit. Za těch 9 let jsem si zvykla postarat se sama o sebe a její odjezd mi prospěl. V něčem mi možná také neprospěl..
Ale ve stínu událostí jsem ráda, že se vrací. Někdy mě totiž už nebaví být dospělá a ráda bych "pod křídlo" :)) Zřejmě uzrál čas na návrat.
Na druhou stranu to nebude žádná sranda - ona už si na mě také odvykla a hlavně si představte, že opuštíte místo, kde jste se na x let usadili a byli jste tam šťastní. A ještě jste si tam po x letech našli vztah, ve kterém jste spokojeni, což u mé samotářské matky není moc obvyklé. Mám strach, aby nepadla do deprese. Jí totiž většinou tyhle zátěžové situace docházejí kapku opožděně. Když umřela babička, divila jsem se, jak to zvládala, ale po třech měsících jí to náhle došlo. Jak to bude teď to nevím - čeká jí nová práce a tato úžasná země, kde je všechno úplně jinak, než tam. Asi se tomu divíte, ale jí se tam dařilo dobře.
Za těch 9 let jsem stihla hodně věcí - vystudovala jsem dvě školy, našla si práci, ve které jsem vystřídala tři oddělení, přišla o dva psy, měla dva vážné vztahy, přičemž ten první muž mou matku poznal akorát ve chvíli, kdy mu mávala z auta. Mezitím jsem si střihla i pár úletů. Stihla jsem se přestěhovat z dívčího intru do bytu s ňadérkem u stropu a pak do Vršovic. Nechala jsem si ušít 6 Star Wars kostýmů. Můj biologický otec se oženil. Můj nevlastní otec se psychicky zhroutil. Eliška ještě chodila s klukama a pak si našla Invi. Měla jsem pásový opar v obličeji, zničehonic jsem dostala astma - prý se to stává. Lucas natočil Epizody II. a III. Přišla jsem o pár přátel, získala jsem nové - nebo spíš jsem zjistila, kdo je opravdový přítel a kdo je "kam vítr, tam plášť". O některé jsem přišla, pak jsem je zase získala. A některé už zpátky nechci.
Udělala jsem pár věcí, na které jsem pyšná. Udělala jsem pár chyb, na které pyšná nejsem. Jenže když se podívám zpětně, tak si říkám, že vlastně neexistují špatná rozhodnutí, protože v tu danou chvíli se vám zdá vaše rozhodnutí správné. Že to pak třeba nedopadne dobře je jiná věc.
Mnoho lidí můj vztah s matkou nechápe. Nedivím se, na druhou stranu mi vadí, pokud někdo soudí něco, co nikdy nezažil, nebo si to prostě odmítá představit. Matka mě vychovala a vždycky mě podporovala - ano, i materiálně. Nebudu tvrdit, že je nejlepší na světě, tuhle frázi nesnáším, ať už je spojená s čímkoliv nebo s kýmkoliv. Ideální a vzorový rodič neexistuje. Nejde říct, zda vás vychoval špatně, či ne. Jednou mi bylo řečeno, že mě skuteně vychovala špatně a to se mě dotklo. Věc názoru. Hlavně ona bude vždycky stát na mé straně, ať se rozhodnu jakkoliv. I když je samozřejmě pár věcí, za které by mi dala pár facek. :) Uzký vztah s ní mě často dostává do problémů, ale když si někdy čtu o tom, jaké mohou být vlastní matky, tak děkuji Bohu, že jsem se narodila téhle. Je jako moje kamarádka a to je občas docela vopruz, protože si myslí, že bych jí měla všechno říkat a to se mi občas zrovna moc nechce. :)
Je mi 28 a někdy, když jsem jí vděčná za to, co se mnou vydržela, mám tendence položit naivně dětskou otázku: Mami, že tu se mnou budeš pořád?
Asi bych měla vlastní matku dokonale znát, ale ona mě pořád ještě dokáže překvapit. Třeba tím, jak si bezprostředně povídala s mými kolegy v práci. A taky tím, jak reaguje na určité věci. Ještě pořád ji nedokážu odhadnout - to mě na ní baví, je nevyzpytatelná, i když někdy dost nepříjemně. Ano, je divná - má 13 koček. Prý proto, že v dětství toho měla málo, tak teď si kolem sebe hromadí věci - má třeba 17 druhů brýlí a strašně bot. :)
A nebudu tady psát, jak jsem šťastná, že jí mám, protože si myslím, že je to zjevné a já nemám potřebu o tom neustále někoho přesvědčovat.
Na uvítanou jsem jí koupila dárek. Doufám, že bude mít radost. Tak nám držte palce, ať to spolu vydržíme. :))

Vzkazník

2009-05-10T00:10:00.011+02:00

... anebo také nějaké úžasné fotky z Tudorovců, záleží na vás.

Vždy po králově boku - Charles Brandon...

...který musí skousnout svou velkou prohru.

Sir Francis Bryan - "Vicar of Hell". Ne, bez jeho upřímnosti to nejde. Nikdy bych neřekla, že tato postava bude mít takový potenciál.

Ladies are conspiring something? Zvláštní, jak držely spolu.

... ještě chvíli to potrvá, ale král se brzy oklepe.

Osudová Anna

První setkání, na které se nezapomíná

Okamžiky, na které se nezapomíná.

"I want her death!"

Music videa

2009-05-02T23:47:00.002+02:00

Jelikož si mě někdo vyhmátl na youtube a neustále práská moje videa (to zřejmě ta kreténská česká verze do toho vznesla takový rozruch), tak se s vámi o některé podělím, dokud je nesmažou. Některá už jsou pryč... Pokud jste je tedy ještě neviděli. :)

Star Wars video. Jedno z mých oblíbených. It´s all coming back to me now...

Tohle video mělo asi nejmíň pozitivních ohlasů. Prý špatná hudba, hodila by se spíš nějaká truchlivá... :) Requiem for Jedi Order

Video z doby, kdy jsem neuvěřitelně ulítávala na Tróje a Breďákovi.

I gayové se můžou milovat. Zkrocená hora je prostě super.

No a na ten zbytek, včetně videí z Dawson´s Creek se můžete podívat na mém profilu. Než to smažou. :)

Jane´s Death

2009-04-30T23:11:00.001+02:00

Goodbye...

Všichni...

2009-04-28T23:49:00.002+02:00

...kdo si myslí, že jsou neomylní, ať zvednou ruku... A ti, kdo jsou bez viny, ať hodí kamenem. Au, to bolelo. Jak ti teď je?

Snít...

2009-04-21T22:26:00.002+02:00

Třetí díl 3. série Tudorovců byl hodně emotivní a hlavně to byl jeden velký masakr. Včera jsem se na něj podívala podruhé a pak šla hned spát. Potom se mi zdál poměrně živý sen, ve které jsem žila v 16. století, měla jsem velkou moc, můj kolega z práce se tam také objevil, měl velký klobouk s dlouhým pérem a já se rozhodla, že dám popravit někoho, kdo mě hodně moc štve... Bylo to velmi příjemné. Já jsem se na to dívala a nic to se mnou neudělalo. Všude hodně krve... Ha! A nemyslete si, že ten sen budete psychologicky rozebírat. Freud viděl i za koprovou omáčkou ejakulát, úchyl, a já fakt nejsem skrytý sadista. Přikláním se k teorii, že pokud něco děláte před spaním, nebo na něco intenzivně myslíte celý den, objeví se vám to ve snu.
Ráno jsem se probudila a začala si malovat, jak by to bylo bezva. Představte si, že máte tu moc potrestat každého, kdo vás štve, nebo vám hodně ublížil. A nikdo vám za to neřekne ani slovo, protože vy jste ten svrchovaný vládce, kterému se každý bojí říct křivého slova. Máte dojem, že už to jinak nejde, tak si postavíte vojsko a jdete ten rod, který vám pije krev a ohrožuje vaše postavení klidně povraždit. Vlastně vy ne - vaši pomocníci. Vy si jen žerete z té bohaté tabule vypreparované labutě a můžete si být jisti, že ať uděláte cokoliv, stejně budete nesmrtelní.
Krutosti.
Jenže dneska je na světě tolik hnusu a vy nezmůžete nic. I ta spravedlnost je fakt nejen slepá, ale i krátká.
Pak jsem to začala rozvíjet, tu představu, jak by to vypadalo. Já bych byla ten Henry. Já vím, je to chlap, ale já si sama sebe představím jak chci, hlavně o Henrym si můžete myslet co chcete - můžete ho buď milovat, nebo nenávidět, to se mi líbí.
Milan by byl něco jako Charles Brandon. Loajální a slušný vévoda v zářivé zbroji. Měl by takové divočejší období, kdy by třeba chlastal (třeba, nebo by hrál hazardní hry... nebo měl nějakou fetiš - třeba by sbíral staré řecké sochy stylem, že by je byl schopný i ukrást) a pak by přišel, ukázal mi obraz nějaké ženy a řekl: "Příteli, to je má vyvolená." A na tom obraze by byla dokonalost sama. Divila bych se, jaký umělec stvořil něco takového, ale ona by tak vypadala i ve skutečnosti. Občas by musel splnit nějaký ten nemorální úkol. Třeba někoho zavraždit... Udělal by to, sice ne ochotně, ale on by byl schopen na tom vidět něco hlubšího. Fatálního.
Tarkin by byl typ Francise Bryana. Free a cool, páska přes oko, co klidně přijde k ženě a řekne: "Be my mistress". A ten, co čeká na příležitost někoho odpravit tím nejbrutálnějším způsobem. Nebo třeba něco vypálit. Je bezprostřední a králi říká vždy pravdu, i kdyby byla sebedrsnější.
Eliška by byla něco jako "královna-matka" v upnutém korzetu. Tedy ta, co už nesedí na trůně, ale pořád postává v pozadí, její rady jsou užitečné, ale dokážou pěkně nasrat. Což jí král nedá najevo. Ale bez královny-matky by to asi nevydržel. Když je královna-matka nemocná, král vzlyká v koutku a má o ní strach.
Voden - revolucionář s vidlemi. Chlupatá hruď, tvář ošlehaná od slunce, ruce zhrublé od setí kukuřice, v chalupě tak 12 hladových krků, ale žádný buran - je to skrytý intelektuál, co se pokloní králi, ale pak si z krále udělá takovou prdel, že král to sice pochopí, ale ten sedlák to podá tak dobře, že ho král nemůže pověsit, jen se kysele zasmát, aby zachoval dekórum.
Invi by byla dáma, co by jezdila na koni obkročmo, netoužila se vdát a svým volnomyšlenkářstvím by všechny děsně prudila, ale král jí má rád, protože ho dokáže vždycky pobavit. Ale tato dáma nejen pobuřuje, ale dělá něco, co se nesmí. Třeba rozmnožuje zakázanou literaturu. Cokoliv. Nebo vyznává černou magii.
Kolega Michal by byl bisexuální umělec. Tančil by, zpíval a hrál na housle. A všichni ho strašně mají rádi. I král, protože na jeho dvoře je to jeden z mála světlých bodů, co stojí při něm. V té záplavě tupých hlav, které si myslí, že jsou lepší, protože jsou u dvora. Csss...
A ty jsi Jane. Křehká, milá Jane, co pak bez varování odejde.
Budji je prototyp PR agenta 16. století - Cromwell. A David je prostě kardinál, už jen kvůli těm hadrům. Žádný svatoušek, občas se potěší těmi hmotnými statky, ale jinak je to přece svatý muž. :)

Přidejte se k mému dvoru - vyberte si svoji roli. :))

Pohřeb Davidova mládí

2009-04-12T21:49:00.004+02:00

Letos jsme se vydali do Kopřivnice dříve, než v listopadu. David slavil čtyři.. dobře, třicátiny, tak jsme mu s Milanem koupili dvě knihy v angličtině, jednu hodně tučnou a druhou s názvem The Bro Code. Ta druhá mě přesvědčila o tom, že bych se asi měla na jistý seriál podívat. :)
Voden se Supem pro nás přijeli až do Prahy. Zapomněli se ale zmínit, že Voden nemá ani navigaci, ani dálniční známku, takže Milan vyfasoval mapu a jelo se. Sup koupil Davidovi květinu. Pojmenoval ji Růženka a mrcha plná brouků mi seděla půl cesty mezi nohama. Milan se zpočátku bránil, že je intelektuál a že neumí číst v mapách, ale pak navigoval skvěle, ale i tak se cesta protáhla na šest hodin. Voden řízení operlil pár smyky (jeden byl kvůli mému dobru) a značně pomuchlaní jsme dorazili do hor. Voden taky předvedl, že si ze školy neodnesl vůbec nic, protože nepoznal plemeno krav, které jsme po cestě potkali.
Na místo oslavy, na horskou chatu, jsme se plazili pěšky, Voden šel raději po sjezdovce než po asfaltce a my jsme se samozřejmě nachytali a táhli jsme se za ním. Moje průdušky, co dostaly na Sconu zabrat, měly dost, čerstvý smog jim skutečně chyběl.
Nahoře byla spousta jídla. Užrala jsem beránkovi prdel, myslím, že to byl Budji, kdo mu užral hlavu. Pak jsem se začala shánět po výborném závinu damovy sestry. Našli jsme ho s Davidem vzadu v kuchyni a oslavenec neváhal, vzal nějakou obří vidličku a jal se porcovat. Moc mu to nešlo, tak vzal kudlu jak z Psycha a pokračoval. Nebylo to moc estetické, jak pokládal ruku na tu dobrotu, mačkal to mezi prsty a krájel. Zvláštní na tom bylo, že si to pak nepamatoval. Pak začal zabodávat ten nůž vedle mé hlavy do futra a říkat: "fascinuje mě, jak vy z televize máte pevný nervy..." No, moc ne. :))
Milan věnoval Davidovi ještě imperiální kachnu do koupele. Pokud jste ji podráždili na spodní straně, zčervenala. Kachnu umíme dráždit všichni, ale nejlíp asi Voden, protože jemu rovnou zfialověla.
Potkala jsem Davidovu přítelkyni. Poté, co narazila do sloupu a krvácelo jí obočí. Nicméně bylo to poprvé za 28 let, co jsem si popovídala se současnou partnerkou svého expřítele. Kéž by všechny příští dialogy se všemi potencionálními přítelkyněmi mých expartnerů probíhaly takto.
David jezdil v autě po sjezdovce, stejně jako Stařík. Škoda, že je při tom chytla městská policie. :) Ale v Kopřivnici se všichni znají, takže to dopadlo dobře. :) David dostal od Vodena šňupací tabák a konstatoval, že je to jako šňupat kakao. Milan mu nabízel, aby zkusil šňupat štěrk. Richard nepřivezl svoji samíci, zato se přiznal, že se vykašlal na vejšku. To se Davidovi moc nelíbilo a poznamenal, že jeho bratr uvidí, až začne makat u toho lisu.
Já jsem se pak projela na pejskovi. To jsou takové ty atrakce, co jsou tady v Praze mezi paneláky. Vždy jsem po tom toužila, ale styděla se. Tady na mě nikdo nekoukal. S Milanem jsme se ještě pohoupali, i když to byla houpačka, která se situovala mezi nohy.
Vše bylo OK, ale pak někdo rozflákal Budjimu notebook a bylo po srandě.
Odebrali jsme se tedy s Milanem do naší kobky. Ještě nikdy jsem neměla záchod tak daleko od pokoje. Nejdřív jsme váhali, kam si lehnout. Po prohlídce parapetu jsme usoudili, že zvolíme horní lůžko dřevěné palandy. Čas od času jsem začala hystericky ječet "pavouk, pavouk" a Milan za mnou trpělivě chodil a sbíral je. Šel se mnou i na ten x metrů vzdálený záchod, kde kontroloval kabinku.
Chvíli jsme debatovali. Budji byl zkroušen a to i přes to, že je zasnouben s damovou sestrou. Voden měl svou náladu, tak to ode mě opět schytal, jako vždy. :) Blairovi podivná postel vůbec nevadila, vypustil navíc na Vodenovu adresu pár velmi povedených hlášek.
Noc byla dost příšerná. Představte si, že musíte v té tmě lézt z palandy, najít boty a dojít na ten záchod. Budji to vyřešil elegantně. Vymočil se do sprchového koutu, který byl přímo v pokoji. David si myslel, že se v pět ráno sprchuje. Stařík byl zase překvapen jeho nápadem. Upřímně řečeno, ten sprchový kout si zasloužil pomočit, byla to fakt HEGEŠ. :))
Voden po ránu vykřikoval cosi o hovnech a ježkovi. Chvíli to trvalo, než jsem to pochopila, nicméně to fakt stojí za to. :))
S Milanem jsme se shodli, že to bylo fajn. Až na to, že já mám od něčeho poďobaný nohy. No prostě hegeš a ghetto a ještě to slovo, co říkal Budji, ale to si fakt nepamatuju. :))

A na závěr - Sup umí parodovat jak Zděňka Trošku, tak Christiana Balea. :))

Scon 2009

2009-03-29T14:22:00.002+02:00

Nezačalo to právě dobře. V pátek mě bolelo v krku a srala jsem se s reportáží o F1. Tragédie. Když jsem dorazila na con, potkala jsem Annaud, které bylo špatně a Davida, který se rozhodl správně... Tedy alespoň dal na mou radu. :) Taky jsem donutila vstát Milana brzy ráno a jsem na to pyšná, musí si totiž zvykat. :)
Přednášku jsem neměla připravenou. Jak řekl Gree, prý už je nemám připravené 5 let a vždycky jedu z patra. Řekla jsem si, že pokud tam bude míň jak 6 lidí, tak přednášet nebudu a bohužel jich přišlo hodně. Já ale o těch kostýmech strašně ráda přednáším, takže rozhodně nebudu vykřikovat, že to byla má poslední přednáška. Nebyla.
Bylo mi docela zle, takže jsem šla domů. Tam jsem s hrůzou zjistila, že se mi přihlásili tři lidi do Cosplaye, i když je přihláška odstavená. Plzeň prohrála se Slavií, to byla další tragédie dne.
V noci jsem měla 38 horečku a rozhodla se rezignovat na úvodní část divadla, protože jsem se fakt necítila. Během chřipkové epidemie kolem mě všichni padali jak mouchy a já nic, teď jsem to vyžrala. Tarkin mě přece jen ukecal, abych se převlékla do kostýmu a absolvovala focení. V Outpostu mají Vadera, vážení přátelé. Ano, je z Pardubic, sice je to ten koupený, ale je to Vader. Každopádně je to Němec, který tu žije, nerozumí česky a vypadá líp s tou helmou, než bez ní.
Nakonec jsem v divadle odehrála i ten začátek, i když jsem si myslela, že umřu. Jako vždycky to na zkouškách vypadalo naprosto tragicky, ale dopadlo to, myslím, dobře. Lidi se smáli hláškám, které nebyly vtipné, další vtipy zanikly a já doufám, že jsme se už všichni poučili.
Při odchodu na mě padla menší deprese. Minulý rok jsi ještě seděl v první řadě, letos si tam nebyl. Kdo mohl tehdy vědět, že se nám životy během pár chvil obrátí vzhůru nohama? Jednou jsi tam a jinde. A Facebook je vážně zlo. Dotazy "kde ho máš" a následné "vy jste se rozešli? A proč to nebylo na Facebooku?" mě ukrutně štvaly. To jsme vás vypekli, co?
Dneska ráno jsem vstala a mám hlas, jak ten frajer z Moulin Rouge, co zpíval Roxanne a z nosu mi tečou niagáry.
Neptejte se, jaký byl con, nevím. Neužila jsem si ho.

1. díl 3. série Tudorovců!

2009-03-17T21:15:00.002+01:00

Showtime ukojil mé choutky a vypustil první díl 3. série Enjoy!

BTW - na králově svatbě se opět servírují labutě.

All or nothing!

2009-03-06T18:56:00.012+01:00

UPDATE!

5. dubna to přijde! 3. série Tudorovců! Jelikož si tady někdo neprostudoval dějiny :)), tak nebudu spoilerovat, nicméně z trailerů je jasné, že důležitou roli v určitých událostech sehraje Charles Brandon a tak, jak ho štval Boleyn, tak ho bude štvát Cromwell. (A všichni víme, jak dopadne :))

A s tím ošklivým nosem nové představitelky Jane jsem se spletla. Tahle ho má fakt taky dost.... zvláštní. :))

UPDATE: Promo fotka Henryho a Jane. Vidíte ten rozdíl. Zatímco promo fotky s Annou Boleyn byly dost lascivní, tohle je zosobněná něha.

Anne of Cleves - Henryho čtvrtá žena, o které v traileru vykřikuje, že vypadá jak kůň. Neposuzuji, každopádně má nádherný kostým. :)

Promo fotky: Královi muži...

Štastná rodinka... Nicméně, někdo nám tu čeká na příležitost. :) (a photoshop je hnus...)

Jindra ve své typické pozici :)

Dcera Kateřiny, Mary, Annu Boleynovou nenáviděla. A naopak. S Jane jim to bude klapat. Taťka netuší, že dějiny budou jeho roztomilou dceru nazývat "krvavou", protože sice milovala Boha stejně jako maminka, ale poněkud.. fanatičtěji. :)

Charles plní vůli krále, ale radost z toho nemá

Henry si bere Jane (s ošklivym nosem)... Ale všechno špatné se vrací.

Heaven help us all!

... ..a trailer!

And the Winner is...

2009-02-23T21:07:00.003+01:00

Když se na internetu objevil seznam výherců Oscarů, o kterém se tvrdilo, že je zaručeně pravý, docela jsem se vyděsila. V něm totiž stálo, že Oscara za kostýmy vyhraje Benjamin Button. Film je to jistě precizní, ale mě nijak extra neuchvátil.

Díkybohu zvítězil můj favorit. Michael O´Connor za Vévodkyni! Hurá!

Za zprávu, která mi přišla ve 4 ráno děkuji Annaud. :)

Labutí píseň

2009-02-20T16:21:00.002+01:00

Nedávno jsme s Milanem bavili o tom, která série Tudorovců má lepší konec. Asi jsme jediní dva exoti, kteří si myslí, že druhá. Jistě, sebevražda Wolseyho má něco do sebe, ale v posledním díle druhé série král skoro nic nedělá, narozdíl od jiných epizod. On jen celý díl pozoruje dvě labutě, které plují na jezírku v královské zahradě. Scény se opakují a v závěru, kdy padá hlava Anny Boleynové, vidíme labuť jak mává křídly. Pak už labuť přinesou Henrymu na stůl a on žere jak prase.
Je v tom symbolika. Hirst je totiž génius. Henry poprvé zaregistruje Annu, když má na sobě kostým labutě. A labuť je monogamní stvoření. Celý život má jen jednoho partnera/ku a pokud se tomu druhému něco stane, ten druhý zůstane navždy sám. Král pouto dvou labutí z jezírka prostě zpřetrhá. To je velmi silný závěr.

Škoda, že homo sapiens sapiens není monogamní. Bylo by to fajn potkat někoho a s tím úplně prvním strávit zbytek života, aniž by jsme museli hledat dál a dál. Ale nejsme na to uzpůsobeni.

Ano, rozešli jsme se. Bylo to vzájemné dohodě. Prostě se to stává. Bude to znít jako velký klišé a myslím, že to použil jeden komerční spisovatel ve své povídce, kde napsal: "z našeho života zmizela láska.", nicméně to na nás sedí.
Pořád si říkám, co se stalo s tou velkou láskou, která mě zasáhla před dvěma lety. Chtěli jsme se brát. Ale je to pryč.

Děkuji těm, kterým je to upřímně líto. A vy, co z toho máte radost a já vím, že mezi vámi tací jsou, tak vězte, že i na vás dřív nebo později dojde. To neříkám ze zoufalství, ale proto, protože to tak je.

Tudorovci

2009-01-25T12:28:00.008+01:00

Tudorovcům jsem se věnovala už v práci, ale bohužel jsem se nemohla realizovat směrem, jakým jsem chtěla, tzn. "kostýmovým". Ani se neptejte proč, můj text prošel strašně drsnou cenzurou a za ten paskvil se dodnes stydím. Přece jen je to moje vizitka a nikoho nezajímá, že mi do toho někdo zasahoval.
První dva díly mě moc nezaujaly, navíc ten dabing je příšerný. Ale pak jsem tomu poměrně hodně propadla a nyní jsem shlédla obě série a těším se na třetí, která bude myslím v dubnu.
Natočit historický seriál je poměrně riskantní, sama bych nevěřila, že se ujme. Ale stačí, když to pojmete trochu jinak a krále Jindřicha proutníka vyobrazíte jako nevyrovnaného mlaďocha a ne jako to tlusté prasátko, které vidíme na obrazech. Celý seriál stojí a padá na výkonu Jonathana Rhys Meyerse. Můj kolega o něm řekl, že má "jebavý voči". Sice přesně nevím, co tím myslel, ale funguje to bezvadně. :)
Hlavní devizou tohoto seriálu jsou poměrně proměnlivé charaktery. Moreovi jsem zpočátku zobala z ruky a pak začal pan filozof upalovat lidi. Kardinál Wolsey je představen jako záporák a intrikán, na konci však zjišťujete, že to byl jeden z mála inteligentních lidí v králově blízkosti, což zpětně uznává jak král, tak i Anna Boleynová. Ta se ostatně také zpočátku projevuje jako ctižádostivá mrcha (vzpomeňme na Natalii Portman v The Other Boleyn Girl), ale krále miluje a na konci 2. série se snaží svůj úděl přijmout s hrdostí.
Samotný Jindřich vás dokáže chvílemi pěkně vytáčet, ale nikdy to nepřekročí určitou hranici, že byste si řekli, že ho nenávidíte, nebo ho naopak bezmezně milujete. Je to pořád něco mezi tím. Poklona před scénáristy.
Navíc to není žádná telenovela. Je to život. Král Annu skutečně miluje, ale jen co porodí holčičku, už se utěšuje milenkou. Na konci z té mega lásky, která způsobila rozvrat v církvi, nezůstane vůbec nic. Rozhodnutí, která se zpočátku jevila jako správná, jsou náhle špatná. A vy se můžete jen pousmát, když Jindřich Anně říká, že to by musel Londýn utonout v Temži, aby jí přestal milovat. On to samozřejmě myslí vážně a věří tomu. A my už víme, že Anna stejně skončí na popravišti. I v tom tkví půvab celého seriálu.
Trochu problém jsou podivné čachry s obsazením. Půlka postav po 1. sérii kamsi zmizela, ve druhé sérii značně chybí Wolsey v podání Sama O´Neila. Petr O´Toole je sice veličina, ale nezasahuje tolik do děje a navíc se vůbec nesetká s hlavními postavami. Ve třetí sérii navíc bude hrát Jane Seymourovou jiná herečka. Škoda, někde jsem četla, že Jane měla ve skutečnosti velký nos, ta ve druhé sérii ho měla poněkud výraznější, než ta nová. :)

V anotaci jsme měli napsáno, že seriál obsahuje "velké množství sexuálních scén". Řekla bych, že v 1. sérii jich bylo víc a byly otevřenější (zvláště ta závěrečná), ale je možné, že jsem si už v 2. sérii zvykla. Navíc někdo poznamenal, že co se týče sexu, tak na Řím Tudorovci nemají. Tak to už si fakt nedokážu představit. :)

Mrkla jsem na ohlasy na seriál na imdb.com a nestačila jsem se divit, kolik fanoušků i odpůrců Tudorovci mají. Za hlavní zlo považují anti-fanoušci hlavně producenta Hirsta, který by podle nich měl přestat opakovaně znásilňovat historii a vyčítají mu poměrně velké historické nepřesnosti v ději. Tudorovce nazývají "soft-pornem, které se maskuje jako historické drama". Já nemám problém se povznést nad historickými nepřesnostmi, ba naopak, baví mě je vyhledávat a zjišťovat. Pokud s tím má někdo problém, jeho chyba.

Druhým zlem je podle mnohých právě hlavní představitel, který se na Jindřicha vůbec nehodí. Jedním z argumentů je, že není tlustý a zrzavý. Taky prý nehraje dobře. Kateřina vypadá spíš jako jeho matka, ale přitom byl mezi nimi šest let rozdíl. Čímž jsme se opět dostali k historickým nepřesnostem. Je mi celkem jedno, jestli je Jonathan zrzavý, nebo má jebavý voči, ale hraje dobře a námitky o jeho vzhledu jsou irelevantní. Problém nastane, pokud tvůrci zajdou dál a budou chtít ukázat Jindřicha v pozdějším věku.

Ano, kostýmy. Jsou úžasné. Pro všechny tři série část z nich vyráběla Barrandovská studia. Ne však pro hlavní postavy, ale hlavně pro komparz.

Co se týče hlavních postav, tak Tudorovci jsou seriál, který s oblibou recykluje kostýmy z filmů, mini-sérii a seriálů ze stejné nebo z alžbětinské doby. Není jediný, ale co jsem tak prolézala kostýmová fóra, rejpalové našli dost kostýmů, které byly použity v televizních filmech o královně Alžbětě, nebo také v Zamilovaném Shakespearovi. A nejde jen o kostýmy, ale také o šperky. Je to celkem pochopitelné, nicméně po bližším ohledání zjistíte, že to je skutečně stejný kostým, který byl použit jinde, ale naštěstí z mírnými upravami. :) (třeba chybí krajka u rukávů)
Ráda bych vás zaahrnula obšírnějším rozborem, ale zatím jsem toho tolik nenastudovala. Až tam učiním, tak se tu určitě setkáte s nějakými postřehy.

Zajímalo by mě, zda natočí skutečně 6. sérií, podle počtu Jindřichových manželek. Ale to už by právě musel hlavní herec zestárnout a pořádně se vypasit. Nebo můžou scénáristi udělat rázný skok a další série může být o vládě Mary a Alžběty, vždyť se seriál jmenuje tak, jak se jmenuje.
Tudorovce rozhodně doporučuji. A hlavně mě utvrdili v tom, že každému se všechno dobré i to špatné jednou vrátí.

Na závěr vám doporučuji bloopers, tedy zkažené scény z 1. série Tudorovců. Tohle je odkaz na první část, je jich celkem šest a vřele vám je doporučuji shlédnout všechny. Není nad to, když herci oblečení v historických kostýmech najednou řeknou "shit" nebo "fuck", nebo když představitel Morea předvádí, že se mu chce zvracet. :) ZDE

Nominace na Oscara v kategorii Nejlepší kostýmy

2009-01-22T15:46:00.003+01:00

Pokud se podíváte na nominace, tak zjistíte, že všechno jsou to v podstatě dobové kostýmy. Nominace Austrálie mě překvapila, čekala jsem spíš, že bude nominován film Výměna.

Catherine Martin: Austrálie
- Austrálii jsem ještě neviděla a zatím mě nijak neláká... i když teď už samozřejmě ano. Tak jako má Tim Burton Colleen Atwood, která navrhla kostýmy většině jeho filmů, tak Baz Luhrman má Catherine Martin. Jako návrhářka ale nezačínala, třeba pro Romea a Julii vymýšlela dokorace. Za kostýmy Moulin Rouge už dostala Oscara plus dalších x cen. Austrálie má tak poloviční šanci. Když už těch nominací moc nemá, mohla by vyhrát aspoň Oscara za kostýmy, ale má silnější soupeře.

Jacqueline West: The Curious Case of Benjamin Button
- má nejvíc nominací, tak nesmí chybět ani nominace za kostýmy. Pro návrhářku je to už druhá nominace, tu první měla za film Quills. Na film se těším, předpokládám, že to bude bomba. Už jsem podle četnosti nominací považuji film za favorita i v kategorii kostýmy. A nejen proto - podle fotografií vypadají kostýmy úžasně.

Michael O'Connor: The Duchess
- už jsem psala, že O´Connor pracoval dlouho jen jako asistent návrhářů kostýmů a tohle je jeho první nominace. Vzhledem k tomu, že za sebou nemá moc výraznou plejádu navržených kostýmů, tak je jeho nominace velký úspěch, včetně toho, že odvedl vynikající práci. Vévodkyně z Devonshiru byla ve své době módní ikonou a tuhle ikonu vystihl návrhář dokonale. Pro mě favorit, hned za Buttonem.

Danny Glicker: Milk
- Glicker navrhoval a navrhuje kostýmy pro seriály, naposled to byl třeba seriál True blood. První nominace a šance? Nízké, pokud nebudou mít starouši ještě výčitky z toho, jak potopili Zkrocenou horu a budou chtít chybu napravit na filmu s podobnou tématikou.

Albert Wolsky: Revolutionary Road
- Wolskymu táhne na 80, takže už má za sebou pěknou řádku filmů.S Nouzovým východem už má tak na kontě pět nominací a dva Oscary. Dostal je za filmy Bugsy a All That Jazz. Nominován byl i za adaptaci románu Sophiina volba. Harcovník, co má taky dost šancí. Osobně mě film o vyčpělém manželství moc neláká, ale kdo by nechtěl vidět Jacka a Rose znovu v akci?

A kdo je váš favorit?

Costume Designers Guild - nominace

2009-01-15T18:41:00.005+01:00

Kategorie pro Nejlepší kostýmy ze "současného" filmu:
Laura Jean Shannon a Rebecca Bentjen: Ironman
Ann Roth: Mama Mia!
Patricia Field: Sex and the City
Suttirat Larlarb: Slumdog Millionaire
Amy Westcott: The Wrestler

Kategorie Nejlepší kostýmy z historického filmu:
Deborah Hopper: Changeling
Jacqueline West: The Curious Case of Benjamin Button
Michael O'Connor: The Duchess
Danny Glicker: Milk
Albert Wolsky: Revolutionary Road

Kategorie Sci-Fi a Fantasy kostýmy: (tak trochu nechápu, proč je Temný rytíř v této kategorii a Ironman v jiné)
Isis Mussenden: Chronicles of Narnia: Prince Caspian
Lindy Hemming: The Dark Knight
Sanja Milkovic Hays: The Mummy: Tomb of the Dragon Emperor

Tudorovci byli tradičně nominováni v kategorii Nejlepší fantasy a historické kostýmy v seriálu. Povšimněte si, že chybí The Other Boleyn Girl, ačkoliv kostýmy byly úžasné. Asi už mají všichni této profláklé doby plné zuby.

A komu byste dali cenu vy?
Všechny filmy jsem neviděla, ale rozhodně bych nedala cenu Sexu ve městě, nebo Mama Mia! The Duchess nemá jen úžasné kostýmy, ale je to i skvělý film - doporučuji. Ve sci-fi je to jasné - Temný rytíř a to bez debat, Mumie je nutné křoví.

...

2009-01-09T13:33:00.004+01:00

Asi se divíte, proč se tu dlouho nic neděje. Jak už jsem psala, závěr roku 2008 se mi moc nevydařil a začátek ledna mě zlomil. Určitě teď budete přemýšlet, co se asi stalo, ale stejně to nevymyslíte. Můžete mi akorát držet palce, abych se z toho brzy vyhrabala. Moc si to přeju.
A díky všem, kteří o mé situaci ví a pomáhají mi.

Tak už je to zase tady...

2008-12-24T15:01:00.002+01:00

...kvůli jednomu dni lidi šílejí asi tak měsíce dopředu, v obchodech není k hnutí a pak je to za pár hodin fuč. Tak si těch pár hodin užijte a vy pracující jistě oceňujete, že máte aspoň chvíli volno. :)
Tak pěkné Vánoce a pamatujte: s čerty nejsou žerty! :))))

Slint

2008-12-13T22:32:00.002+01:00

LOST se blíží, uslintávejme společně... Něco pro dámy i pány :)) (BTW - Sawyer a Jack jako vždy mačkací :))

Listospad

2008-12-06T12:56:00.002+01:00

Říkám si, jak je super, že už je konečně prosinec. Nesnáším pondělky a listopad. Je to hrozný měsíc. Začíná to Památkou zesnulých a pak na vás skutečně začne všechno padat.
Tento listopad byl pro mě vážně šílený. Začalo to tím pracovním víkendem, kdy mi šéfka řekla, co mám dělat. Udělala jsem přesně to, co ona chtěla, ale zřejmě zafungoval nějaký komunikační šum a bylo všechno špatně. Omluvila jsem se, i když si dodnes myslím, že nebylo zač, vinu neseme obě. Bohužel šéfka velice ráda škatulkuje. Její robot (já) udělal chybu a od té doby se to jaksi veze. Není schopná mi odpustit, neustále mě kontroluje a zahrnuje spoustou naprosto podivných požadavků, které většinou nejsem schopná splnit, anebo se vážně snažím jak ten robůtek. Pracuje se mi špatně a není to žádný med. Je to moje přímá nadřízená, se kterou musím být v kontaktu neustále. Pořád doufám, že se to uklidní, ale pořád nic.
Někde v půlce listopadu mi zavolali do práce a oznámili, že můj nevlastní otec se psychicky zhroutil. Byl naprosto vpořádku, nepozorovali jsme na něm nic, co by nasvědčovalo tomu, že se mu daří špatně. Prý nemá pro co žít, řekl mi doktor. Pes nám umřel, máma je pryč, já jezdím domů velmi sporadicky. Jak to bude dál, to nevím. Dostane asi nového psa. Tahle epizodka byla opravdu velmi nepříjemná a dál ji popisovat nebudu. Ale nepřidala ani mé psychice.
Vše se prolíná se vším a začne vám to zasahovat i do soukromého života. Už odmalička jsem byla zpupné dítě, které když mělo problém, otočilo se ke všem zády, zalezlo si do svého plátěného domečku a odmítalo vylézt. Když má někdo problémy, potřebuje kolem sebe hodně lidí. Já ne. Nechci mít u sebe nikoho. A moje práce mi to neusnadňuje. Musím se pořád s někým bavit, usmívat se, být na někoho milá, takže nějaký únik do ticha vždy vítám.
Měla jsem (a pořád ještě má dojem), že na mě všechno padá. Stejně jako já spadla z těch kreténských schodů. Teď jsem v tanečních klesla na úroveň začátečníků, protože se prostě nemůžu hýbat a kolegyně z toho mají škodolibou radost. Tedy... samozřejmě mě strááášně litují, ale moc dobře vím, co si myslí. Jedna konkurentka odpadla.
A teď zajisté čekáte něco o Koprconu. Žádné emoce se letos naštěstí nekonaly. Byl to poměrně klidný con, až na tu sobotu, kdy jsem se fakt chovala jak pračlověk a rozhodila především Mighoupta, kterému se asi nepřestanu omlouvat do příštího conu. Zjistila jsem, že člověk se musí naučit odcházet včas. Ani nedomýšlím, co by se dělo, kdybych se zdržela jen o deset minut déle. A XiXi jsem zkazila dětské sny. :) Už si pro ní chystám další historky. :)(Jo a Přísně tajné zrušili, takže Sagiho už asi nebudeš moci vídat na obrazovce :))
Milana jsem si moc neužila. Vzbudila jsem se na Tatře, venku fučela meluzína jak z pohádky a jeho postel byla prázdná. Pak mi asi 20x řekl dobré ráno a v koupelně byl čtvrt hodiny.
Pořád si myslím, že některé slečny už by měly vyrůst. Ale lámu nad některými hůl. Definitivně.
Chtěli jsme řešit RPG, nakonec jsme skončili u nějakého draka, co se zamiluje do Edvina. Hrozně mě iritovala jakási osoba, která tam chodila s rohama na hlavě. Vlastně byly dvě a ty blikající rohy byly tisíckrát horší. Degradace!
S Invi jsme si hrály na imperiální lesbičky. Byla to sranda, ale došla jsem k závěru, že fakt nepatřím ani ke světlé ani k temné straně. Ráda nosím kostýmy a je mi jedno jaké, když se mi nějaký líbí, tak si ho nechám ušít (pokud ho budu vážně chtít a budu mít peníze) a budu ho nosit. Klidně si vezmu i Asajj Ventress nebo tanečnici z Jabbova paláce, když na to přijde a nebudu se nikde škatulkovat.
Letošní rok byl vážně krize, co se týče vztahů. Rozhlédněte se kolem sebe. Kolik párů se kolem vás rozešlo? Docela dost, jak mi potvrdilo i více lidí. Klidně i po sedmi letech i ti, co se měli brát. Třeba včera ukončila vztah jedna moje fajn kolegyně, která se měla v srpnu vdávat. Doufám, že už je to skutečně poslední pár. A co z toho plyne? Uvědomte si, že nemáte nikoho nikdy jistého, ať si myslíte cokoliv.
Jo, a pak jsem na přednášce řekla, že mě nudí Jedijské kostýmy. Ano, přednášení o nich mě mě nudí, ne že by se mi nelíbily. Leč to zafunění rozzuřeného býka v zadní řadě bylo jen předzvěstí něčeho horšího.
Pár věcí mě fakt pořád ještě dost sere. Ale už je prosinec. Určitě to bude lepší. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A pokud ho hodíte, buďte si jistí, že vám ho hodím zpátky.

Moje "číslo 5"

2008-11-25T21:56:00.006+01:00

Naladíme se na jinou notu, ne? :) Tak toto je moje číslo pět. Chápu, je to trochu odklon od mých tradičních kostýmů a upozorňuji, že pouze dočasný. :) Ráda bych poděkovala Eternalovi, že mě zlanařil a zrealizoval realizaci. :) A také mu děkuji za pásek, hodnost a tu úžasnou hand pike. :) Tím se mučí rebelové. A já vás proženu, rebel scum, to si pište!! :)) A také děkuji krejčové, která už má v uniformách praxi. Precizní práce. Jen tak pro informaci. 501st se mě netýká. :) Mám sukni a ta je nepřípustná.
Seznamte se s Lady Vader. :)) Blíže ji poznáte na Koprconu. I když nevím, jak to dopadne s botama. To jsou ty, ve kterých jse upadla. :))

Edit: Hledám dobrovolníka, který by byl ochoten obarvit mě na libovolné fotce na modro. Plus rudé oči. :) Díky moc.

Fall

2008-11-24T21:03:00.003+01:00

Tento zážitek je čerstvý. Dnes ráno jsem šla normálně do práce. Měla jsem natáčet. V jednu jsme vyjeli, pak nám oznámili, že se termín posouvá o hodinu později. Fajn. Vrátila jsem se "na kopec" a rozhodla se, že si zajdu na oběd. Vydala jsem se do prasečáku (naše jídelna, toho času jediná, v druhé je rekonstrukce). Zjistila jsem, že je tam fronta, tak jsem se otočila na patě a chtěla sejít ty super mramorové schody zpátky. Byly mokré a já se nechytla zábradlí. Podjely mi nohy, zajisté to musel být super pohled, protože mi zcela jistě vystřelily do výše a já spadla přímo dozadu. Rána do hlavy, mezi lopatky a na prdel.
Ztratila jsem dech a myslela si, že umřu. Nemohla jsem dýchat, cítila jsem příšernou bolest a točila se mi hlava. Nikdo tam v tu chvíli nebyl, tak jsem se chvíli válela na schodech, ve svém super saku za 1500 korun (je teď špinavé jako prase). Pak se mezi dveřmi zjevil šéf - ten nejvyšší. Pomohl mi vstát. Chvíli byl klid. Do toho volal David, že je úplně v píči.
No a pak to přišlo. Bylo mi zle. Fakt strašně. Říkala jsem si, že umřu. Asi před 14 dny přijeli pro Karla (pokud čtete bulvár), tak teď si trandili pro mě.
Ve stejnou chvíli si T-Mobile usmyslel, že jsem nezaplatila fakturu, tak mi vypnul telefon.
Před celým kolektivem mě naložili na nosítka (představuju si, co tam musí o mě kolovat) a odnesli. Poprvé jsem jela sanitkou. Houkala, mě se chtělo spát, všude byla spousta výmolů a nebýt toho saniťáka, co mě rozptyloval, ztratím vědomí. No a taky díky Ministerstvu dopravy za ty rozjebané silnice.
Už vím, jaké to je, když vás vezou chodbou a nad vámi se míhají zářivky. Poslali mě na rentgen hlavy a celých zad. Mezitím se odehrávaly procedury jako "můžete hýbat rukama, nohama, vidíte mě, koukejte se sem..."
První myšlenky - do hajzlu, kdo to za mě natočí? Co tomu řekne matka? A ty vole! Já nebudu moct tancovat!! A co Koprcon?
Všude mě vozil zřízenec, který mě odmítnul svléknout. Taky dobře, ale moc mi nepomohl, na rentgenu na mě civělo 7 chlapů a jeden svačil.
Už mi málem otrnulo, když byl ohlášen nález: Tekutina v břiše. Krvácení! Nastal další frmol. Pak mě nechali dvě hodiny čekat na CT. Na CT mi cosi vpravili do žil, kontrastní látku. Udělalo se mi zle a pak jsem sem a tam jezdila v takovým velkým kruhu. Přičemž mě doktor stíhal strašit historkami o hokejistech, co se uhodili do zad a pak skončili s natrhlou ledvinou.
Naštěstí to dopadlo dobře, víc to snad ani rozvádět nemusím. Mám neschopenku a už se těším, až se tomu budu moc zasmát jako vtipné historce. Jen mě bolí záda jako svině. Jo, už jsem tu taky nemusela být. Na světě je krásně.

Edit: Jo, mám tu pro vás pro všechny jeden vzkaz. Vyserte se na ty vaše žabomyší problémy, hádky, pusťte z hlavy, že se na vás ten a ten vykašlal, že se vás někdo dotknul, nebo vás zjebal. Zítra třeba spadnete ze schodů a nebudou při vás stát všichni svatí!

Quantum of LOLace

2008-11-23T16:56:00.004+01:00

No. Tak jsem to nevydržela a stáhla si to z netu. Kamenujte mě. Nestydím se za to. A jsem docela ráda, že si do té Gold Class necháme větší bombu. Řeknu to na rovinu - jsem docela zklamaná, čekala jsem víc. Mnohem víc. Není to Casino Royale, které prostě bylo lepší, ale taky to není totální shit. Podívání v kině si to jistě zaslouží.
Nejvíc mi vadil ten schizoidní střih. V kině to musí být totální psycho. Zprvu jsem těžce váhala, nad těmi prolínačkami mezi scénami (tzn. výslech vs. dostihy, nebo opera vs. zákulisí) To první mi přišlo fakt podivné, to druhé jakž takž fungovalo. Možná jsem nad tím neměla tak přemýšlet a hledat v tom symboliku, od těchto prolínaček, které spolu zdánlivě nesouvisí totiž očekávám, že spolu budou souviset. (chápete to? :)) V opeře to fungovalo jen chvíli, když se odehrávalo vraždění na obou frontách.
Pořád jsem měla pocit, že tam nějaké scény chybí. Ten film mi připadá brutálně prostříhaný.
Klady? Judi Dench, Craig a Mathieu Amalric. Ta první byla nejlepší, u toho druhého se to tak nějak předpokládá, třetí byl ultra slizák, ale co si budeme povídat, nějaké to znetvoření mu chybělo. (a kdyby někdo točil film Equilibrium tak tenhle maník by hrál Christophera, o tom žádná :)) Zjistila jsem, že se mi líbily všechny scény, kde jsme slyšeli motiv z Casina Royale. Většinou to byly emotivní scény (Bond chlastá, někdo umírá - to byla mimořádná scéna, ale nebudu spoilerovat.)No a ten závěr. Cool! :)
Úvodní píseň - pokud by byla pouze instrumentální, byla by super. Jakmile začne vřískat ta ženská, jde to do kopru.
No a nyní se dostáváme k nejcitlivější části - k Bondgirls.
Gemmy Arterton mi bylo vážně líto. Je krásná, má pěkné nohy, ten styl účesu ala 60. léta byl úžasný (stejně jako všechny další odkazy na starší Bondovky), ale vzhledem k délce pobytu její postavy v ději se skutečně nedá hodnotit její herecký výkon. A chemie mezi ní a Bondem? To jsem se málem rozplakala. Nestihla jsem si jí totiž ani všimnout. Kde jsou ty časy, kdy se Bond v podání Moora musel taky trochu snažit a rafinovaně svádět? Craig se prošel sem a tam, něco plácnul a už jí měl? Proč? Takovéhle holky hrají blond husičky, ne na pohled inteligentní a sošné ženy. Co to bylo to podražení nohy?! Je pravda, že pak to M trochu osvětlila, žila jsem totiž v bludu, že to je nějaká agentka - stará harcovnice, ale ona to je jen úřednice. OK.(to jsem ale zlá... :))
Olga Kurylenko. Fakt, v tom filmu vypadá hrozně, souhlasím. Kromě toho večírku vypadá jako neposedný klučík. Její role ve filmu byla sice o trochu větší než Gemmy, ale čekala jsem víc. Herecký výkon mě nepohoršil, ale ona snad ani neměla co hrát. Elektru z trůnu rozhodně nesundala a její naprosto banální příběh o pomstě mě fakt na zadek neposadil. Co se mi vážně líbilo bylo její první setkání s Bondem. Jenže pak její role sklouzla do stylu "počkej tady". Mám dojem, že jí to Bond řekl asi 3x.
Ale udržela se, holka a nedala mu. Když se nad tím tak zamyslím, bylo by možná fakt lepší, kdyby mu nedala ani jedna. Když inovativní přístup, tak aspoň pořádný, ne? Tenhle Bond je trochu jiný než ten předchozí, je brutálnější, tak proč by prostě nemohl změnit přístup k ženám?
Mimochodem - celé jméno Fieldsové je prý Strawberry Fields. :) Proto prý parfém od Avonu má tak trochu ovocnou vůni a u nás v tanečních už ho mají tři slečny. (BTW - já používám Calvina Kleina, Blaire :))
Camille se údajně jmenuje Rivera. Aspoň to tvdí tady , přibližně ve druhé minutě a třicáté vteřině.
Informací o kostýmech je celkem dost, až mě to překvapilo, jen je musím dát do kupy. Říkám si, že na jejich prezentaci na FF už to bude trochu vyčpělé, no uvidíme.
Nicméně všechny oblekl navrhoval Tom Ford, bývalý návrhář firem Gucci a Yves Saint Laurent. Nyní má svou vlastní značku a Louise Frogley, návrhářka kostýmů pro QoS mu dala přednost před dosud provařeným Brionim.
Firma Toma Forda vytvořila pro film 450 kompletních sad obleků pro 11 kostýmových změn. Samozřejmě - Craig nenosil všechny, některé byly pro kaskadéry a některé sady byly vytvořeny s různým stupněm opotřebení nebo poškození. Všechny obleky mají štíhlejší střih ala 60. léta (opět) a jedná se o italský střih, nikoliv o britský, jak by tomu u Bonda mělo být.
Hodně času bylo věnováno i šatům Camille, které má na večírku. Všimněte si, že se jedná o velmi jednoduchý střih, které doplňuji klasické lodičky. V tomto případě nastupuje moje oblíbená symbolika. Camille něco skrývá a tak se snaží být nenápadná, proto volí spíše tento jednodušší styl oděvu, aby k sobě zbytečně nepřipoutávala pozornost. A co si budeme povídat, skutečně ji k sobě nepřipoutává. :)
Pokračování někdy jindy. :))

Quantum of Fashion

2008-11-15T11:14:00.021+01:00

(EDIT, PŘIDÁNY FOTKY :)) OK, já jsem novou bondovku ještě neviděla. Stydím se. :) My jen čekáme, až bude v Gold Class. :))Ale když tak čtu ty vaše recenze.. :) Olgu Kurylenko jsem neviděla hrát, neviděla jsem ji v žádném filmu, nevím, jaká je Bondgirl, takže v tomto směru zatím soudit nebudu, nicméně mě naprosto učaroval její styl oblékání. Olga se obléká velice elegantně. Až na jeden úlet je na ni radost pohledět. Také se mi líbí její vlasy a výraz. Je takový něžný, ale co jsem tak viděla fotky z Bondovky, dokáže ty něžné rysy taky pěkně stáhnout. :)
Gemma, nebo-li zrzka, je ve skutečnosi černovláska a byla pouze na premiéře v Londýně. Musím uznat, že si je vědoma svých předností a ukázala svoje super dlouhé nohy. Olga je elegantní, Gemma je vyzývavá a i když je ten model krásný, má barvu, co je in, asi bych si ho na sebe nikdy nevzala. :))

V souvislosti s Gemmou mě napadá ještě jedna věc. V Bondovkách se obvykle objevuje to nejluxusnější zboží. Tím myslím, že filmy propagují věci, jako jsou super hodinky, auta, obleky, pivo, které normálně stojí naprosto nehorázné sumy a normální smrtelník si je nemůže dovolit. V tom případě ale nechápu, proč parfém pro ženy prodává právě Avon. :) Jsem na tuto kosmetiku alergická (jako vážně) a proto se divím, že když už existují značky jako Channel, Dior, apod, proč zrovna Avon. Co si budeme povídat, je to oproti jiným lacinější značka. Astona si může dovolit málokdo, parfémem od Avonu bude po Vánocích vonět každá druhá, takže děvčata, pokud chcete být vyjímečná, hoďte svým drahým tento dárek na hlavu. :)))
No a tady je pro dámy, pro její příznivce i odpůrce Olga Fashion Show. Všechno jsou to fotky z premiér a photocall ke QoS.

EDIT: Přidávám hodně, ale hodně extravagantní model z premiéry v Sydney. Koukala jsem na to jak vyoraná myš. Z čeho je to vyrobeno? Fakt nářez. :) Takové šaty taky chci, na firemním večírku by všichni padli. :D

Premiéra v Londýně. Červená je úchvatná a nejde ani tak o tu motanici, co má na zadku, ale o tu podivnou zelenou brož, co má na ramínku. Ta je kapku ujetá. :)) EDIT: Přidala jsem detailní fotku, všimla jsem si, že na té jedné ta brož není vůbec vidět. :))

Premiéra v Amsterdamu. Tak nad tímto modelem jsem uslintávala nejvíc.

V Paříži nám kapku sprchlo, takže jsme z těch růžových šatů moc neviděli.

Ale na premiéře v Římě už to bylo o dost lepší. To směrování na zádech je velmi sexy, jen kdyby ty šaty měly jinou barvu.

Nevím, zda uslintávat víc nad modelem z Amsterdamu, nebo nad tímto z Valencie. Strašně se mi líbí hlavně ty jemné šperky.

V Berlíně to vypadalo na jednoduchý model, ale po bližším ohledání zjistíte, že je velmi rafinovaný. Olze sluší, když má vyčesané vlasy víc, než ty rozpuštěné.

Photocally a trochu sportovnější oblečení.

Bonusy: Moje dvě oblíbené momentky. :))

Promo shot pivu Heineken.

No, takže na Camille jako na postavu jsem velmi zvědavá. Zatím je mou nejoblíbenější Bondgirl Elektra. :)

Dušičky

2008-11-01T13:35:00.006+01:00

Kromě toho, že dnes je den, kdy nemrtví vylézají z hrobů a rodiny jsou vyvražďovány šílenci v maskách a se sekerou, tak dnes je to přesně rok, co chodím do práce.
Jen tak pro zajímavost jsem si přečetla své starší příspěvky tady na blogu a s nesmírným štěstím konstatuji, že se od jistých dob hodně změnilo. "Konečně jsem happy." řekla jsem někomu, asi to byl někdo z vás, ale už si to nepamatuji. Nelhala jsem. Jistě, jsou dny, kdy mě práce extrémně štve, ale koho ne, že? :)
Nelituji, že jsem změnila místo, ačkoliv si to spousta lidí myslela. Nastoupily jsme tři (jedna bruneta, jedna černovláska a jedna blondýna), z toho jen jedna zůstala tam, kam ji přijali.
Jsem ráda, že můžu konstatovat, že někteří kolegové jsou mi velmi blízcí a ráda je vídám i mimo práci. Oproti té zoufalosti na začátku je to pokrok. Samozřejmě, že mezi nimi je jen jedna holka a to ostatní jsou pánové, ale to je u mě celkem normální, takže v tomto směru žádná změna. :) O některých můžu i říct, že jsou fér.
A na ty ostatní se můj názor nezměnil, u některých se i zhoršil. Taky jsem si sestavila svoje "nej", takže:

Úplně první: To bylo asi po měsíci, ministr školství měl na stránkách pravopisnou chybu. Dodnes si vzpomínám, jak mi bylo zle, když jsem dostala zadání.

Úplně poslední: Radila jsem, jak přežít chlastačky o Silvestru. :)

Úplně první na novém místě: Byl to nějaký film s Denzelem Washingtonem, už si to vůbec nepamatuji. :)

Nejoblíbenější: Cokoliv s X-Factorem. :)

Největší nasazení: Kupodivu koncert výše uvedené soutěže. Už jste někdy strávili 5 hodin v místě, kde v kuse ječí pubertální holčičky?

Největší opruz: Velice neochotný hlavní hrdina jistého sitcomu. To mu nikdy nezapomenu!

Největší průser: Kupodivu už byl, je to tak 14 dní. Něco provedete, prolezete všechny možné koberečky, vysvětlujete pořád dokola a nakonec ve vás zůstane hořká pachuť. Vás, kdo mi tohle všechno přejete, musím ale zklamat. Vedení uznalo, že to nebyla moje chyba. :PPP

Nezapomenutelné: Rozhovor s paní Jiráskovou těsně poté, co ji pustili z nemocnice.

Nejpracnější: "Zas přijde den, kdy láska..." Neviděla jsem nic, ale těch 5 minut, co jsem stvořila, na ty jsem pyšná. Když děláte něco bez komentáře, že je to těžší, než bez berliček vašeho textu.

Nejneoblíbenější: Jakákoliv akce, kde je neorganizovaný chaos. Jinak bez komentáře, na přání sdělím ústně. :))

Největší profík: pan Mareš

Největší osobnost (tak i tak :)): paní Pawlovská

Nejvýřečnější: pan Adamec

Největší legenda: pan Lipský

Nejochotnější: paní Wolfová

Největší hrůza: opět bez komentáře, ale byl to muž.

Nejsrandovnější: pan Hanák

Největší překvapení (v jakémkoliv smyslu): pan Langmajer (v těsném závěsu paní Geislerová)

Největší gentleman: pan Štastný

Nejelegantnější odmítnutí: pan Bartoška

Nejpřemýšlivější: pan Stropnický

Největší charisma: :)) pan Švehlík ml. (nemusíte ho vidět, stačí ten jeho sametový hlas :))

Nejdelší: 8 minut, 6,5 hodiny práce

Nejkratší: půl minuty, dvě a půl hodiny práce :)

Největší výkon: 4 minuty vytvořené z minuty a půl. :))

Nejdivočejší večírek: Vánoční (tak dlouhé okno a tak drsné probuzení, to se mi ještě nestalo)

Nejhorší večírek: Mrcha vs. coura (pořád si ale stojím za tím, že lepší je být mrcha než coura :))

Asi je toho i víc, ale už si nevzpomínám. Jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří se mnou vydrželi i přes jistou vytíženost, náročnost a mojí náladovost. :) :* A teď mě omluvte, jsem ráda, že mám volný víkend. Nejdřív si dám mořské plody a za chvíli nasednu na bílýho tygra a odletím s valkýrou vypít si hlavu. :)

Shall We Dance? - Finale

2008-10-22T19:03:00.005+02:00

Nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory. Nakonec jsem se přiklonila k názoru těch, kteří jsou mi nejbližší a dobře mě znají (tzn. Jarmom, máma a Eliška). Tak nějak se částečně jako první trefila i Michvolka (Neměly bychom to zase zapít? :)) a i Tess. Koníčky jsou hezká věc. Ale pak se stanou povinností...
No a navíc jsem se skutečně nedokázala s Flirtem rozloučit. A tak jsem to řekla i lektorce. Miluju oba tance stejně a nechci se vzdát ani jednoho.
Dozvěděla jsem se, že do ledna byla výběrová skupina uložena k ledu.(že by i ostatní slečny měly podobné úmysly? :)) Do té doby už se mi tréninky nemusí krýt. A nabídka příležitostného vystupování mě uklidnila docela.
A co je nejlepší - začíná kurz s názvem Latin Flirt Dance. Tedy latinsko-americké tance s tyčí. :)

Možná jste pochytili, že jsem psala, že jsem dostala nabídku od lektorky tance Ivy Langerové, zda bych nechtěla tančit v její výběrové skupině. Zpočátku jsem si myslela, že to budu muset odmítnout kvůli práci. Přece jen - tréninky minimálně 2x týdně, před vystoupením 3x a pak samotná vystoupení. V práci jsme to nakonec vyřešili, že by se to snad dalo skloubit.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že bych se musela vzdát své druhé "srdcovky" - Flirt Dance, protože tréninky by se mi kryly. Takže mám na výběr - buď se věnovat jen latině a to pořádně, nebo dál tančit latinu i Flirt, ale jen tak "pohodově".
Nikdy jsem v tanci žádné velké ambice neměla. Tanec je pro mě forma relaxace, příjemný způsob, jak posilovat, aniž bych musela hekat v posilovně a taky určitá možnost jak se vyjádřit. Jenže lektorka na latinu ve vás dokáže vzbudit skutečné nadšení.
Některé nabídky se strašně těžko odmítají. Ale představa, že se vzdávám Flirtu je poněkud... bolavá.
Co byste udělali vy? A prosím, neříkejte, ať si vyberu to, co mě baví víc. Miluju obojí úplně stejně. :)
EDIT: Zapomněla jsem dodat, že z výběrové skupiny nelze jen tak odejít, když vás to přestane bavit. Ve chvíli, kdy lektorka vymyslí sestavu pro deset lidí, musí jich být deset až do odvolání.. nebo do nové sestavy.

EDIT2: Dnes jsem se lektorce na Flirt svěřila se svým dilema. Reagovala "to mi ani neříkejte, já s vámi počítám na vystoupení v lednu". Pak jsme začaly plánovat můj přesun na jiné kurzy...

Carmen

2008-10-10T22:27:00.003+02:00

Frank Wildhorn je americký Karel Svoboda. Píše líbivé songy, napsal už hodně muzikálů, skládá písně pro mnoho populárních zpěváků, ale takový génius, jako je Weber, to rozhodně není. Slyšela jsem od něj dva muzikály: Dracula: The Musical a Jekylla a Hyda. Z obojího mě zaujaly dohromady asi tři písně. Titulní song This is the Moment z Jekylla a Hyda jsem si pouštěla neustále dokola před státnicemi, ta píseň má totiž velice výstižný text, hlavně v češtině. Z Draculy se mi líbila hlavně One More Lonely Night, ale celý ten muzikál mi přijde jako totální vykradačka Fantóma opery, protože se Wildhorn pokoušel o směs opery a muzikálu.
Carmen napsal Wildhorn speciálně pro divadlo v Karlíně, protože ho uchvátilo zpracování Jekylla a Hyda, které bylo prý nejlepší, jaké kdy viděl. Nesoudím, neviděla jsem, ale věřím tomu, Karlín je skutečně nejlepší hudební divadlo v Praze.
Škoda, že Wildhornovi padla do oka Lucie Bílá.
Musím poznamenat, že proti Lucie Bílé-zpěvačce, nemám vůbec nic. Má úžasný hlas, je to osobnost, ale pokud je v muzikálu, mám velký problém - vidím totiž Lucii Bílou a ne tu postavu, kterou má hrát. Bílá má navíc ten problém, že se ani nesnaží hrát postavu, ale je to prostě Bílá, která náhodou hraje v muzikálu. U Draculy to bylo ještě v pořádku, v Carmen je to jinak.
Příběh muzikálu je trochu jiný, než jaký známe, ne nadarmo tvůrci upozorňují, že je to příběh pouze příběhem Carmen inspirovaný. Základ je ale stejný. Do města přijíždí cirkus a s ním krásná cikánka Carmen, kterou považuje za svůj majetek vrhač nožů García. Mezitím se mladý kapitán José zasnubuje s dcerou starosty Katrinou. Pak klasika - všichni Carmen chtějí, José-slušňák, který žil poměrně vklidu se úplně zblázní, vykašle se na Katrinu a běží za svou cikánkou. Pak se do toho zamotá vražda a zbytek znáte. Tady se to trochu mění. Carmen se totiž skutečně do Josého zamiluje. Toť vše. Druhá půlka muzikálu je výrazně slabší než první, což je zvláštní. V té druhé půlce se v podstatě nedělo vůbec nic, až na to úžasné finále.
Co se týče hudby, je to směs naprosto všeho. Milostné duety, španělské a cikánské rytmy, vděčná postava bodré tetky zpívá všechny písně ala "old-fashion" muzikál. V hlavě mi utkvěly asi tři písně. Karlín promítá nad pódiem anglické texty a pokud budete stíhat koukat vzhůru, uvědomíte si, jak je čeština proti angličtině hnusná. Bohužel. Ráda bych ty písničky slyšela ještě jednou a v angličtině.
Pěvecké výkony? Nádhera. Až na pana Noida. On nezpívá, on řve. K postavě šílence Garcíi se to možná hodí, ale jednoznačně to byl ten nejslabší článek celého představení. Josého hrál Robert Jícha. Vypadá jako štíhlý, kudrnatý, hnědovlasý anděl a zpívá jako Bůh. Dasha jako Katarina opět nezklamala. Mě naprosto uchvátila postava vědmy Athiny Langoské. Vědma nás provádí celým příběhem, komentuje děj a pokaždé se zjeví jako úžasný přízrak, který vám sebere dech jak zpěvem, tak i kostýmem.
Miluju sborové scény a v Carmen jsem se jich konečně dočkala. Málo keců, hodně zpěvu. Co bych naprosto vypustila, byla závěrečná sólovka Carmen.
Pokud se zamyslíte nad scénou, tak si uvědomíte, že to je konečně "velký muzikál". Výprava je úžasná, brišní tanečnice se prochází s krajtou jménem Mireček, po pódiu běhá velbloud a lama. Karlín má nejlepší company, kam se hrabe Touha se svými tanečními scénami.
A nyní to, co mi vadilo nejvíc. Muzikál začíná nástupem profesionálních tanečníků flamenca. Muž a žena rozjedou úžasný tanec za doprovodu kytary. O flamencu něco vím, známá už mě hodně poučila. :) Pak se rozhrne opona a na stole stojí Lucie Bílá ala Carmen. Muž-tanečník vyskočí za ní a začnou spolu tančit. Tanečnice je dotčená a tak spolu s Carmen rozjedou jakýsi "taneční souboj". V tu chvíli vás napadne jediné slovo: trapnost. To, co předvádí Bílá rozhodně není flamenco. Párkrát si dupla, choreograf ji zřejmě šetřil, navíc dupe mimo rytmus. Tanečnice nakonec "souboj" prohraje. Vím, že se psalo, že Bílá kvůli Carmen hodně dřela, zvláště tanec, ale skutečně to není ono. Na profesionálku rozhodně nemá a tak celá ta scéna vyznívá poněkud trapně. V podstatě vám ale dává hned na úvod najevo, kdo v muzikálu bude kralovat. Těžké říct, jestli postava Carmen, nebo Lucie Bílá.
Bílá je prostě Bílá. Její Carmen není žádná femme fatale, ale rozpustilý, drzý fracek, který neustále valí oči a občas se přihlouple chichotá. Taky máte problém jí to trochu uvěřit, zvláště když víte, jak ji propírá bulvár a že ona žádná lamačka srdcí není. Její herecké pojetí Carmen je mi dost vzdálené a její charakteristická gesta při zpěvu na mě působí jako rušivý element. Lucie zatím alternaci nemá, jako její understudy je uvedena Dasha. Byla bych ráda, kdyby časem hrály Carmen i jiné herečky (či zpěvačky), ráda bych je viděla.
A další věc - přiliš pozornosti se soustředí na Bílou a Noida. V muzikálu mají jeden velice vypjatý duet a vám se opět vkrádá na mysl jejich rozvod. Bílá to podtrhla při děkovačce, kdy mu dala pusu a hodila do publika významný pohled. V tu chvíli byste i uvěřili bulváru, že jejich rozvod je dobrý reklamní tah pro celou Carmen.
Největší sranda jsou scény, kdy se na sebe herci vášnivě vrhají. Mají totiž všechny části kostýmů na suché zipy a tak jen slyšíte, jak to ze sebe rvou ve snaze nám předvést, jak strašně chtějí souložit. :)
Carmen se příliš upnula na Lucii Bílou. Ona je v muzikálu nejvýraznější, vše kolem je tedy v záři její aury automaticky bledé a je to největší chyba celého muzikálu. Někdy jsem byla i ráda, že na scéně postava Carmen není, ale to je skutečně málokdy.
Takže doufám, že za čas, až bude Bílá zaneprázdněna, se hlavní role ujme i někdo jiný a já si s klidem zajdu znovu. :))

Už zase?

2008-10-07T23:45:00.005+02:00

Ano, už zase. Mám nový kostým. Moje číslo čtyři. :) Myslete si, že jsem cvok, ale mě to prostě baví. Je mi jasné, že neujdu různým názorům a pohledům a otázkám, kolik to stálo. :)
Tentokrát jsem se rozhodla pro kostým Padmé z vystřižené scény z Epizody II. Je to jednoduchý kostým, ale má krásnou barvu i střih. A pro zvědavce: Je zatím nejlevnější, co mám. :)) Problém je trochu se sponami vpředu a vzadu, bohužel vyšly tmavší, než autorka kostýmu předpokládala. Čelenka je sice hotová, ale při zkoušení praskla, asi mi vyrostla hlava. :)
Tímto chci paní, která vytvořila tři z mých čtyř kostýmů, veřejně poděkovat. Je skvělá. Všichni, kdo říkají, že mé kostýmy nestojí za nic (a jsou tací) neuráží mě, ale především práci profesionálky, které si nesmírně vážím a budu ji hájit.
Nebudu už tentokrát tvrdit, že tento kostým je FAKT poslední. Už teď vím, že není. :)

No a na závěr bonus, fotografie mého čísla tři od mého bývalého šéfa.

Touha

2008-09-29T22:16:00.003+02:00

Minulý týden jsem psala, že jsem si koupila lístek na Hamleta (ano, opět), ale pak jsem se dozvěděla, že všechna představení Hamleta zrušili a nahradila ho Touha.
Hamlet má prý úspěchy v zahraničí. To je pravda, bude se hrát na Broadwayi, ale skutečnost je prý taková, že Ledecký odešel z divadla Kalich. Důvod neznám, ale doufám, že je pravda, že Hamlet se v lednu vrátí.
Byla jsem smutná, že před začátkem místo své oblíbené dánské vlajky vidím nějakou černou oponu, ale Touha měla dobré ohlasy, takže mě nenapadlo nedat jí šanci.
Předně chci napsat, že film Kvaska mě moc nevzal. Ovšem považuji za dobrý nápad natočit film o přípravě muzikálu, zvlášť, když jsou u nás muzikály tak oblíbené.
Touha je trochu jiná. Je to stejný příběh - Benedikt byl odsouzen za vraždu, utíká z vězení, zúčastní se konkurzu na muzikál Můra a motýl, protože je zamilován do hlavní hvězdy muzikálu Karin Lipertové. Takže základ skutečně stejný (ano, trošičku plytký a neuvěřitelný) nějaké dějové linky z filmu byly zrušeny, pár jich přibylo.
Ano, Touha se mi líbila. Nic jsem od ní nečekala, nelákala mě, ale nevzala mě za srdce, žádná melodie mi neutkvěla hlavě, kromě bezchybných hereckých a pěveckých výkonů.
Na tvorbě Dana Landy mě štve ten jeho hudební minimalismus. Krysař trochu vybočuje, to asi tím, že to byla jeho prvotina. V Touze je kromě té ohrané pecky také pár songů navíc, ze všech to zavání "landovinou", sem tam se ozve nějaký ten Soukup, texty nejsou vrcholem primitivismu, i když někdy to rvalo uši (skandál-rozhazuje sandál). Celkově jsem však odcházela s dojmem, že těch písniček je v Touze nějak málo. Ano, hodně se tam mluví. Celé představení táhne hysterický režisér, kterého v Touze hraje ten samý, jako hrál v Kvasce a střídá se s Dádou Gondíkem. Toho druhého jsem naštěstí nechytila. :)
Paní Landová se prý netajila tím, že chce udělat hlavně taneční muzikál. V Touze se tančí, tančí se v ní víc, než v jiných muzikálech, ale vyloženě "taneční muzikál" to rozhodně není. Taneční muzikál jsou Kočky. Choreografie je dobrá, company sehraná. Osobně jsem se nejvíc těšila na tanec u tyče hlavní hrdinky Karin. Lucie Vondráčková dnes nehrála, hrála manželka Petra Koláře Zuzana Krištofová, takže narozdíl od dvou nespokojených důchodců vedle mě, kteří se neustále ptali, kdy přijde Lucka, vůbec nelituju, že jsem Helenčinu neteř neviděla. Zuzana skvěle zpívá, hraje a u tyče tancuje na jedničku. :))) Nejlepší choreografie byla u písničky Vosková figurka. Tanečníci se skutečně točili a hýbali jako panenky a loutky. Sice to není nic nového, ale tady jsem viděla skutečnou dokonalost, ne nějaký trapný pokus jako třeba ve Třech mušketýrech.
V Touze se hodně mluví a nemůžu říct, že by se mi někdo vyloženě nelíbil, nebo že by hrál nebo zpíval špatně. To už se mi dlouho nestalo.
Benedikta, tedy uprchlého vězně, hrál Miroslav Hrabě. Je to fešák, zpívá dobře, ale pořád mám dojem, že nemám co hodnotit, protože prostě zpíval nějak málo. Trošku bordel je v tom, že dva herci hrajou dvě hlavní postavy, v mém případě to byl Jiří Korn a Radka Fišarová. Než vám dojde, že jsou to úplně jiné postavy, tak to chvíli trvá. O Kornovi nic psát nebudu, to je prostě Bůh a pokud jste ho ještě neviděli v žádném muzikálu, o hodně přicházíte. :)
Co vám rozhodně utkví v paměti, je scéna z konkurzů. Co mi strašně vadilo - ta šílená klišé (návrhář kostýmů muzikálů je afektovaný gay, policie je totálně zkorumpovaná a ta hláška o Moravovi a Paroubkovi tam také nemusela být.)
Touha má velmi jednoduchou, přesto nápaditou scénu a orchestr je umístěn přímo nad jevištěm.
Závěr: Byl to příjemný večer, bylo fajn vidět kvalitní práci a něco svižného a nápaditého. Ale tak nějak to netoužím vidět znovu. :)
A příští týden: Carmen. První ohlasy: Přehnaná kampaň na něco zcela průměrného.

In Action!

2008-09-14T22:08:00.003+02:00

Měla jsem být dnes ráno v osm v práci. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že není 6:30, ale 7:40. Nikdy jsem nezaspala ani do školy, natož do práce. Možná jednou jsem vyrazila na apríla do školy o hodinu dřív, když mi Eliška schválně přeřídila budík. Něco takového jsem dneska ráno potřebovala - nějaký funny vtip.
Když zaspíte, tak to probíhá přibližně takto: Udivené zírání na hodinky - šok - zírání na jiné hodinky - ještě větší šok, nejdou vám blbě!! Kontrola třetích hodinek... a je jasné, že máte průser! V jiných firmách se zpoždění dá tolerovat, u nás je za pozdní příchod, který je delší než deset minut, napomenutí a pak možná něco horšího, jistě chápete. U nás se na nic a na nikoho nečeká a ani to nejde.
Myslím, že takhle rychle jsem se nikdy v životě neoblékla. Zabralo mi to asi 5 minut. Ještěže mě maminka vždycky cepovala, že oblečení na druhý den musím mít připravené dřív na nějakém stabilním místě. Po těch letech musím uznat, že to má fakt něco do sebe, vám to radím taky. Trhla jsem svůj osobní rekord v oblékání a už ho nikdy nechci překonávat. :)
Pak jsem si zavolala taxíka a ten frajer měl pochopení. Ani nechtějte vědět, jak rychle jsme jeli, ještě by to tu mohl číst nějaký policajt. :) Nakonec jsem dorazila o 15 minut později. Šéf naštěstí nebyl v práci. Zuby jsem si čistila přímo v práci na záchodě (ano, zubní kartáček jsem si přivezla s sebou), česala jsem se v cementárně (=maskérně). Použila jsem tam také místní řasenku, což byla chyba, oteklo mi oko. Ještě tohle!
Pak jsem to odmakala a kolegyně mi řekla, že mám jediné štěstí. To jsem fakt měla.
Teď už se tomu směju, ale byl to fakt děs. :)) Proč nezvonil budík fakt nevím, dneska si nařizuju rovnou tři. :) Dobrou noc. :)

Max "Constantine" Payne

2008-09-05T13:50:00.004+02:00

Přemýšlím, jestli mě trailery a plakáty na Maxe Payne znepokojují v negativním nebo pozitivním slova smyslu. Na film se těším, hru jsem zbožňovala a trailer je fakt našlapanej. (Je to Olga Kurylenko, nebo ne?) Vidím úplně stejnou atmosféru jako ve hře, Marky Mark mluví podobným hlasem jako Max Payne ve hře, ale co ta stvoření ala Constantine?!
Constantine se mi líbil, ale ve hře se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytovaly. Je pravda, že Max je tak trochu psychouš (nebudu spoilerovat proč), a i ve hře měl halucinace a divné vidiny (tyhle části jsem ve hře nesnášela), ale rozhodně to nemělo drápy a křídla. Je tedy možné, že film Max Payne bude střižený tajemnem. Nebo že to jsou prostě jen výplody Maxovy pochroumané mysli. Je pravda, že dneska není nikdo na nějakou střílečku, pokud není extra originální, zvědavý a tajemno by to mohlo patřičně okořenit. Ale fanoušci hry zase nejsou nadšeni z představy Maxe Payna Spasitele. No ale pokud se to dobře udělá... Uvidíme.
..."Devil is building his army" (Už zas???! :))

1995-2008

2008-09-01T22:19:00.011+02:00

V 15 jsem nastoupila na střední školu se svým oblíbeným výrazem "nepřibližujte se ke mně". Ne, že bych se nechtěla kamarádit, je to taková moje obrana, mnohdy oprávněná.
První den jsme zjistili, že náš třídní je bývalý prodavač bot. Nechal nás nahlas a před celou třídou předčítat celý školní řád. Část o těhotenství a mateřství schytala vytáhlá, hubená holka s podivnými vlasy a v tričku Supermana.
"Mamko, máme ve třídě dost divný lidi." hlásila jsem pak doma.
4. září (asi:)) je to 13 let, co se s Eliškou/Annaud/Elízou/jak chcete, znám. Slavíme každý rok, protože je s podivem, že jsem spolu ještě vydržely i přes ty mega extra krize i krizičky. :) Teď asi čekáte nějaké veselé historky z období naší puberty, ale za těch 13 let se toho stalo tolik, že si nic nepamatuju. Klišé proslovů se zdržím, nemusím říkat nic, co by ona stejně nevěděla. :)
Už jsme dospělé, i když mi to někdy nepřipadá. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budeme starý báby. :) Nicméně jak podotkla její sestra: Jo, taky jste bejvaly mladý, co?
A za těch 13 let nemáme moc společných fotek. Je to divný, ale je to tak. Něco jsem přece jen vyškrábla, takže enjoy.

Fotka z maškarního plesu na Majálesu. Scullyová a Chaplin. Měly jsme úspěch. Nikdo si nebyl jistý, zda je Chaplin holka nebo kluk.

Tady jsme střílely nějaký vlkodlaky... :)

Přesně vím, čemu se smějeme: cizímu neštěstí, přesněji ožralému Vodenovi, kterému je hodně špatně. :)

Najděte pět rozdílů...

Tohle nás nutí dělat dodnes.. Holky, dejte si pusu. Jen malou... Už to nezkoušejte, je to pro nás přežitek po těch x letech :)

Děláme si navzájem blbečky na přednáškách. My tomu tak říkáme. Vykašlala se na mě pouze jednou a to na SpyConu. :) Proč si mi nezavolala? zeptala se, když jsem jí líčila ty problémy. A takhle je to se vším. :))

Popřejte nám šťastné výročí a my vám za to ukážeme paroháče :)

Spolužáci

2008-08-23T21:36:00.005+02:00

Padla na mě nostalgie. Annaud nedávno zabrousila na stránku spoluzaci.cz a našla naši bývalou střední školu. Tak jsem se zaregistrovala a nestačím zírat. To už je to tak dlouhá doba od našeho maturitního plesu? Neuvěřitelné, jak ten čas letí...
Samozřejmě. Jsou vdané, ženatí, rozvedení, mají děti. Někteří se nehli z rodného hnízda, jiní jsou už daleko. Ty nejnepravděpodobnější slečny jsou vdané, ti nejnepravděpodobnější pánové mají děti. Jeden z nich tam má fotku z kandidátky ODS. :)) Už jsme dospělí. Když si vzpomenu, co jsme tak vyváděli v prváku a teď porovnávám fotky, zdá se mi to naprosto neuvěřitelné a tak dávno. Napadá mě, že těch kolektivů už bylo vlastně hodně. Základka (v mém případě tři, kvůli stěhování), jedna vyšší odborná škola, vejška, ale přece jen z nějakého důvodu vám ta střední škola přiroste k srdci nejvíc.
No, nebudu je přehnaně vychvalovat, vzor ideálního kolektivu jsme nebyli. Na školu jsme přišli jak vyplašené srnky a pak nastoupila těžká puberta. V té době se asi člověk formuje nejvíc a řada z nás prošla šíleným vývojem.
Už jsem je neviděla strašně dlouho, z několika jsme měla strašný šok, když jsem si je prohlédla na fotkách. :) Sice vidím pár povědomých rysů, ale někteří jsou už prostě jiní.
Střední škole vděčím za pár věcí. Byla to střední obchodní škola, maturovala jsem z účetnictví. Já, těžký diskalkulik, který už tehdy věděl, že tohle fakt ne-e. :) Taky jsem potkala Annaud a i přes občasné neshody doufám, že je to kamarádství na celý život. Ale abych nezapadla do nostalgie... Eliško, pamatuješ, jak ti říkali predátore? :))

A malé retro, co jsem našla. :)) Padmé v patnácti na školním výletě ve Španělsku. (ta vlevo :))

Padmé sedící na bobku v klobouku uprostřed, Annaud v pozadí... Půlnoční překvapení na maturáku. Dámy se převlékly za pány a naši pánové na striptérky. Toto je úvodní fáze vystoupení. Pánové se nudí, čekají na dámy a kouří u toho. (To jsme si ale neuvědomili, že si spousta našich rodičů všimne, jak někteří drží svoje cigáro velmi profesionálně, což byl jasný důkaz o našem kouření. :))

Najdi si svou Annaud a Padmé. :))

Mimochodem, oboje šaty, co má na fotkách ze Španělska a na té společné, mám dodnes a pořád mi jsou, takže v tomto směru zatím dobrý. :))

Smradi, kam se podíváš

2008-08-18T15:15:00.004+02:00

Některým z vás zřejmě přijdou následující řádky kruté, ať už kvůli vašim rozdílným názorům, nebo z faktu, že je vypouští z úst (z prstů?:)) potencionální budoucí matka, ale odpovím vám mým oblíbeným dialogem ze seriálu Sex and the City.
"Já tak nesnáším děti!"
"Jak tohle můžeš říct, vždyť sama jedno máš!"
"Já mám ráda jen svoje dítě!"

Byli jsme v Bulharsku. Do muslimským zemí jsem po jistých zkušenostech odmítla jet. Vadilo mi to neustále otravování a vnucování se místních obyvatel a taky se bojím létat v letadle. Bulharsko mi trochu připomíná Ukrajinu. Nejen porozpadlými budovami, ale také těmi kontrasty. Na jedné straně tam vyrůstají luxusní hotely, pak se jednou ráno v takovém hotelu vzbudíte a pod okny jede chlápek na oslu a za ním běží hejno slepic. Nicméně se nestane, aby vás u stánků někdo obtěžoval, vnucoval vám zboží nebo vás chtěl koupit na stádo velbloudů jednohrbých. Taky je tam neuvěřitelně levno. Zatímco v Chorvatsku z vás sedřou kůži, tady večeře pro dva, s pitím, přílohou a předkrmem stojí tři stovky.

Jak jsem řekla, bydleli jsme v hotelu, který byl ověnčen čtyřmi hvězdičkami, u nás by to byly tak tři. U bazénu byly kluzké dlaždice, měla jsem dojem, že to projektoval nějaký idiot. Pokoj měl ovšem televizi, takže jsem se mohla koukat do práce a na olympiádu na jedničce. Z jídla jsem nedostala zažívací potíže, pláž byla nedaleko a i když v moři plavalo velké množství chaluh, byla jsem spokojená.
Ale byl to hotel plný rodin. Průměr bylo jedno dítě na rodinu, takže my jsme tam byli jako dva exoti, kteří žádné nemají. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Začalo to už v letadle. Nepochopím, proč někteří rodiče nemají soudnost a vezmou batole do letadla a doufají, že dítě bude strašně happy, že si bude deset dní hrát na sluníčku na pláži, zatím co rodiče se budou grilovat. Nebylo by lepší počkat, než děcko dosáhne věku aspoň dvou let a pak ho vystavit něčemu takovému?
Měla jsem dojem, že hotel je plný malých hajzlíků, co umí jen brečet, ječet, skákat vám v bazénu na hlavu nebo vás bez dovolení předbíhat kdekoliv a kdykoliv. A rodiče jsou naprosto klidní. Ono to naše děcko tak krásně brečí, že? Tak ho necháme řvát.
Vrcholem byla hotelová restaurace. Chtěli byste se najíst vklidu? Nemožné. Děcka řvala a pobíhala i u jídla. Ale jen ta česká děcka. Byly tam i ruské rodiny a ty jste poznali na první pohled. Jejich potomci seděli způsobně u stolu, uzobávali své jídlo a neječeli.
Jedna rodina byla obzvlášť vypečená. Jejich dítě jsem neviděla v klidném stavu. Tohle jsme pocítili i na informační schůzce, kdy i delegátka, která je jistě zvyklá na ledacos, včetně stupidních dotazů hostů, ztratila trpělivost a chtěla ječící smrady zavřít na balkoně, aspoň to vypadalo, že se to chystá udělat, ale nakonec se ovládla.
Rodiče měli samozřejmě možnost své děti "uklidit" do dětského klubu. Poslední den jsem zaslechla diskutovat dvě slečny, které měly dětský klub na starosti. Jedna říkala, že to dělá podruhé a už naposled. Vloni prý hlídala malé Italy a to prý byla procházka růžovým sadem proti českým výrostkům.
Rodiče s kočárkem a malým děckem neváhali vyrazit ani na celodenní výlet lodí do Nesebru za památkami. Mimčo se sice moc neprojovalo, ale být jím, dám to rodičům pěkně sežrat. V tom vedru se točila hlava i mně, natož batoleti, co neumí ani chodit.
Zdá se vám můj názor příliš krutý? Však ono jí to přejde, až bude mít vlastní. Jo, to je možný. Vlastní chci, teď sice rozhodně ne, ale tyto zkušenosti jsou pro mě ponaučením. Dítě můžu vzít i na Slovensko, ne na rozpálený poloostrov.
V autobuse dokonce průvodce požádal rodiče, zda by si jim ten "infant" nemohl sednout na klín, že pán, co přišel poslední, si nemá kam sednout. Nikdo nereagoval.
Na praxi jsem měla šéfa, ten cestoval velmi často a děti naprosto nesnášel. Tvrdil, že když letí půl dne v letadle a poblíž je nějaký harant, nedá se to vydržet. Jednou mi vyprávěl, že v Americe existuje cestovní kancelář, která nabízí zájezdy do hotelů, kde nejsou žádné děti. Respektive - děti do 15 let s touto cestovkou nesmí jezdit. Na jednu stranu je to trochu diskriminace, ale kancelář prý slibuje hotel a letoviska, kde vám žádné dítě nehopsne v bazénu na hlavu a nebude vám řvát při večeři. Tak nějak si dovedu představit, že majitel tohoto podniku musí mít bohatou klientelu.
Co z toho plyne? Většina dětí mi přijde rozmazlená a souhlasím s tvůrci South Parku, kteří prohlásili, že děti nejsou vůbec roztomilé, ale že jsou to krutí a zákeřní parchanti. Však jsem si všimla, jak dvouletý chlapeček ječel a mlátil maminku pěstičkami. A ta nic. Přemýšlela jsem, čím to je. Pak jsem se zeptala mámy, jestli jsem také byla takový smrad. Odvětila: "Ne, má drahá, kam jsem tě posadila, tam si seděla a mlčela. Ale to je tím, že jsme ještě zažily komunismus. Celá tvá generace byla klidná. Ale vybrala sis to v pubertě." (no dobře, o tom někdy jindy, má puberta byla skutečně bouřlivá :))
Doba se změnila. Nezměnily se jen děti, ale i rodiče. Už jsou se svými dětmi míň. Dělají kariéru a o víkendu je posadí do košíku a vezou je do hypermarketů, kde na ně pomrkává spousta lákadel a rodiče jim svoji nepřítomnost vynahrazují dárky. Častěji se rozvádějí. Děti začínají hulit v jedenácti, souložit ve 13 a pak se diví, že to dětství je najednou pryč. Před 14 dny jsem zpovídala dívčinu. Bylo jí dvanáct. Měla prsa větší než já, namalované nehty a obarvené vlasy. Tvrdila, že Paris Hilton je namyšlená kráva a ví to, i když jí nezná. V jejím věku jsem oblékala barbíny a Paris určitě taky.
Dovolená byla fajn. Až na to množství smradů. :)) Své dítě budu vychovávat tak, aby za pár let nemusela svobodná dívka psát podobný příspěvek. :)

Obidala

2008-08-17T17:54:00.003+02:00

Ano, tak se říká jednomu Star Wars pairingu. :) - Obi-Wan a Padmé. Já jsem velmi nadšený Obidala Fan. Existuje mnohem šílenějších pairingů (Obi-Wan a Sabé, Anakin a Dormé nebo také Qui-Gon a Obi-Wan)

Tímto děkuji talentované San, že dala mým představám rozměr. :)) Ještě jednou díky!

Co nás čeká...

2008-08-04T20:39:00.015+02:00

Připravila jsem pro Vás (ne)stručný přehled toho, co nás čeká za filmy se zajímavými kostýmy. Here We Go...

1) Tenhle film už je tu a nedá mi to, abych se u něj nezastavila. Temný rytíř je bezkonkurenčně nejlepší film, který jsem za poslední rok viděla a myslím, že po něm bude ještě dlouho "filmové vzduchoprázdno". Kostýmy navrhla Lindy Hemming (všichni, kdo byli na mé přednášce na SpyConu ví, o koho jde, že? :)) a jak už jsem psala, práce na novém kostýmu Batmana jí dala tolik práce, že musela přerušit úspěšné kostýmové tažení od Zlatého oka a nového Bonda už obléká někdo jiný.
Nový Batman má poprvé v historii kostým, ve kterému může hýbat hlavou. Na první pohled mi ten kostým přišel trochu moc "moderní a akční", ale vzhledem k tomu, že na něm nejsou bradavky a Christian Bale je v něm úplně k sežrání, tak jsem to Lindy rychle odpustila. :))

Joker byl odjakživa oděn ve fialové. Není to odkaz na původního Nicholsonova Jokera, Ledgerův Joker je totiž Burtonově postavě na hony vzdálen. (A Lindy přiznala, že se původním Jokerem nijak neinspirovala) Fialová na kostýmech nesymbolizuje nikdy nic dobrého - zlomyslnost, chaos, nebo i smrt (často jsem si všimla, že fialovou nosily postavy, které později zemřely - v tomto případě je to tak trochu ironie, že?)
Nad Nicholsonem jste mohly vzdychat, jaký je borec, co se umí šklebit, z Ledgerova Jokera vás mrazí v zádech a vše podtrhuje jeho fialový outfit s kombinaci se zelenou vestou.

2) The Duchess
O tomto filmu už jsem psala, zvláštní je, že návrhář kostýmů Michael O'Connor je začátečník. Má za sebou pár bečkových filmů, ale učil se od těch nejlepších. Asistoval 2x právě výše uvedené Lindy Hemming a podle fotografií to vypadá velice slibně. Snad to nedopadne jako The Other Boleyn Girl.

3) The Edge of Love
Opět Keira Knightley a ještě navíc Sienna Miller. Ta první obléká dobové kostýmy velmi často a pokaždé jí to sluší. Příběh bude celkem klasika - dvě kamarádky se zamilují do stejného chlapa. :))
April Ferry navrhla kostýmy pro seriál Řím, za které dostala 2x Costume Designers Guild Awards, a byla nominována na Oscara za Mavericka, takže začátečnice to rozhodně není a momentálně je jí 76! :)

3) Harry Potter a Princ dvojí krve
Jany Temime převzala štafetu po Lindy a navrhla kostýmy pro Ohnivý pohár i Fénixův řád. Stvořitelkou uniforem z Bradavic však už navždy zůstane Lindy. Na příští FF chystám přednášku. :) Pořád si ale říkám, jak by asi vypadaly kostýmy v Ohnivém poháru, zvláště ty na plese, kdyby je navrhovala Lindy. :)

4) Max Payne
Jedna z mála her, kterou jsem kdy hrála, byl Max Payne 1 a 2. Děsně jsem toho frajera v koženém saku žrala, stejně jako Monu Sax. První fotky mě naplňují nadšením, to je přesně ten Payne, kterého jsem vždycky viděla! George L. Little navrhnul kostýmy např. pro Galaxy Quest. Jeho jméno mi nic neříká, kostýmy v tomto filmu jsou vlastně celkem podružné, jen jsem happy, že zatím se plní moje vize. :))

Co zklamalo...

Kostýmy ve filmu Sex ve městě. Tvůrci si jsou velmi dobře vědomi toho, že seriál kdysi udával módě směr, všechny ženské se oblékly jako hlavní hrdinka a tak z filmu udělali módní přehlídku, během které tak tlačí na pilu, že to znechutí i takového maniaka, jako jsem já. Když Carrie provádí inventru ve svém šatníku, nebo když si hrdinky vyjdou JEN TAK na přehlídku, tak je to mega nuda. Navíc některé ty modely jsou skutečně příšerné.

Letopisy Narnie: Princ Kaspian
Film splnil moje očekávání, Aslan je stále mačkací, ale už bohužel chyběla tak super kostýmová veličina, jako byla Bílá čarodějnice. Myslím to v poměru jejího pobytu na plátně. :) Nejlepší kostýmy měla opět Zuzana, obléknout tolik statistů musela být dřina, ale další přednášku už rozhodně neplánuji.

A na závěr jeden bonbónek. Na kostýmy v tomto filmu jsem velmi zvědavá.. :D

Love Is In The Air

2008-07-12T16:07:00.012+02:00

Report z FF č. 2, aby to nevypadalo, že jsme si tam celou dobu šli po krku a štvali se navzájem. San a Cece nafotili pár nádherných fotek, takže jsem udělala láskyplnou sbírku. :) Fotografie samozřejmě nafotila San, Cece a Sovog, za případné problémy s jejich zveřejněním se omlouvám.
EDIT: Doplněna fotografie Annaud a Invi :)
EDIT part. 2: Bylo to těžké, ale máme je: Michvolka a Champie přidáni :)

Treiba má každý rád. :)

Discord a Affaia

Michvolka a Champbacca (ten černovlasý a ta zrzka za Věrkou :))

Xixi a Cece

Annaud a Invi

Oprava: Sup vítá Ondrowana :)

"Pravá láska existuje stejně jenom mezi muži", říká P.J. Trewor a dal Shakeovi k narozeninám tričko. :)

Will je milovník, Budji ještě větší :)

Lord a Albi

Jekkyl a Kendra

Trewor a Martinka

Bossi a Blair

Jarmom a Padmé :) :*

Sid a Tobiash

Dort a Monika

P(FF)

2008-07-08T19:57:00.004+02:00

Myslím, že máme všichni stejný problém. Dokážete si zapamatovat události deseti dní? Já tedy ne. Ale jo, pokusím se, i když nějaké výpadky tam jsou.

Pátek: Příjezd už v 16:00. Všude bylo prázdno a čisto. Žádné přeplněné popelníky, ucpané záchody, apod. V pět na mě padá krize. První dovolená po devíti měsících, která je delší než jeden den a mě se stýská po práci. Buď jsem workoholik, nebo mě moje práce baví.
Na zahájení linie Star Wars skoro nikdo nepřišel. Dostavilo se torzo CSWU a mexická vlna oživila zatuchlou posilovnu... I když už ne tak zatuchlou, Vašek nainstaloval klimošku, takže sice nebylo vedro, ale smrádek. Zorganizovala jsem seznamovačku a opět jsem se přesvědčila, že je to nesmírně trapné. :) Pak přišli stormtroopeři a byl na chvíli klid. :)
Přijela také Michvolka a já byla nešťasná, protože jsem se jí nemohla věnovat. Skončila v Invině autě, kde seděla existence, která mě celý con v jakoukoliv denní i noční dobu zdravila "dobrý večer". Jen tak pro info, má IQ přes 150 a prý se sebou nedokáže vyjít. Já si říkala, proč pořád opakuje větu: "Čo bude ďalej?" :)
Pozvala jsem Sallu na Martini a oni ho ani neměli v nabídce. Kapku jsme je přeplatily, ale pak se to vyrovnalo. :)

Sobota: Celé ráno jsem řešila, zda jít na konkurenční přednášku. Pak jsem se egoisticky zachechtala slovu "konkurenční" a uznala, že na to nemám nervy, protože bych se jistě stala terčem stupidních narážek. Vyslala jsem tedy Annaud a skutečně... egoistický smích byl zcela na místě.
Oblékla jsem si kostým - ten poslední. Už vím jaké to je, když vás někdo pronásleduje s foťákem jen proto, aby se pak mohl šťourat v tom, kde máte špatně švy. Naštěstí Eternal rozvinul českou vlajku a bylo po srandě. :) A jak jsem si ověřila, skutečně jsem se vyhýbala s úspěchem. :)
Pak jsem půl dne sháněla kozy na Force Factor. Spásu jsem nalezla ve Vodenových fuseklích, použila jsem čtvery. Letos mě vyloženě překvapila Sammael, je to neuvěřitelná šoumenka. Všimli jste si, že valila oči jak Lucie Bílá? Jo, ta holka ten Force Factor fakt má. :) I tak si myslím, že bychom měli na další CSWU reality show rezignovat.
No a pak jsem se konečně věnovala Michvolce, leč chlastu bylo málo, někteří tvdili, že jim absinth vůůůbec nechutná a Sid měla krátkou sukni. :) U zrodu X-reportů jsem nebyla, ale dokážu si představit, jak moc dokáže Lord zkazit chlapcům z 501. morálku. :)))

Neděle: Letos jsem měla jen dvě přednášky, protože mě totálně vysávala připrava na Cosplay. Dodala jsem si odvahy a přinesla na svou přednášku vzorník originálních látek. Nelituju, ty rozzářené a nadšené obličeje stály za to. Konečně se lidi začali také ptát. Všechny dotazy byly výborné, až na jeden... Paranoidně jsem v něm spatřovala touhu "zahnat mě do rohu", ale jak řekla Annaud, byl to pouze a jen trapný dotaz. :)
Co se týče divadla, tak chlapci se opět nepoučili i když je Voden geniální spisovatel a vůbec se nedivím Annaud, která se bála, že Invi vypadnou prsa z podprsenky. :)

Pondělí: Začaly přípravy na soutěž. Počet soutěžících začal brutálně narůstat, někteří dokonce odjeli a hodlali se vrátit jen kvůli soutěži. Co se dělo dál fakt nevím.

Úterý: Pobavila jsem se na CSWU feedback. Aspoň už máme odpověď, až nás bude někdo buzerovat, že nic neděláme. Měli jste nám to říct do očí. :)))
Když jsem večer opět přijímala přihlášky na soutěž, přišla ke mně dívka celá v modrém a nedokázala mi vysvětlit, co má vlastně za kostým. "Já jsem já", tvrdila mi s dodatkem, že je to složitější. OK. Někdo mi pak vysvětlil, že to bylo asi něco jako alter ego.
Pak jsem se ztrapnila, protože jsem slečnu v podkolenkách, v minisukni a krajkové čepičce pozvala do soutěže kostýmů. Odsekla mi, že to není kostým, že v tom chodí normálně. Fajn.

Středa: Byla jsem s Affaiou a Tarkish ve městě a daly jsme si tříšť. Pak už jsem jen stresovala. Má cenu to řešit? Andrejko, dej si panáka, doporučila mi Elíza tím svým mateřsko-sesterským tónem a v tu chvíli mi bylo jasné, že jsem na tom asi zle. Ty problémy se zvukem a výbuch, který zcela oprávněně odnesl ten neschopný IDIOT, který si říkal technik, vynechám. Pak jsem zavelela to osudové: "Vypusťe tygry!"
Víte, jak mi bylo? Asi ne. Má cenu to řešit?
Před soutěží se mi chtělo brečet, po ní taky. Štěštím, že už je to za mnou. Dobrý pocit mi vydržel do druhého dne, ale o tom později.
Hlavní zážitek conu se odehrál po soutěži, kdy jsem se vyčerpaně doplazila do KD a nahlédla do hlavního sálu. Při pohledu na chlapa v kápi jsem usoudila, že jde o nějakou přehlídku bojového umění, takže jsem s klidem nakráčela do první řady. Seděla jsem tam sotva pár vteřin, když najednou ten chlap přišel a stáhnul si přede mnou kalhoty. ŘEkla jsem si, že je asi něco špatně a když mě zničehonic posadil na židli dopředu, začal se mi plazit u nohou, pak mezi nohama, pak se mi zakousl do ňadra, tak jsem pochopila, oč jde. :)
Horší bylo, když mi zabalil hlavu do pláště a svlékl si tu miniaturu. Ehm... No, já vím, já to nesmím komentovat. Ale ten komentář o luxusních buchtách na břiše (či želvičce) si fakt neodpustím. :))) Beru to jako odměnu za úspěšnou Cosplay. Doufám, že Vašek příští rok udělá tu Ladies night, nebo co to říkal. Já ale už budu sedět v poslední řadě. :)) Radši...

Čvrtek: Pořád jsem potkávala nějaké nebezpečí v minisukni a jehlách. Začalo pršet. Jehly zůstaly. U nás na patře v pět ráno rodila Godzilla. Alespoň tak to znělo. :)
Tu uklízečku jsem nepotkala. :) Byla jsem na Čarovečeru. Prožívala jsem ho dost intenzivně, protože jsem si dokázala představit, jak se asi Affaia cítí. Přeje si úspěch jako já o den předtím.

Pátek: Následky cosplaye na mě tvrdě dolehly. Dobrý pocit byl nenávratně v tahu, už mě přestávalo bavit vysvětlovat, proč vyhrál ten nebo onen. Nejsem blbá a všechny narážky směrem k mé osobě chápu velmi dobře. Možná si lidi neuvědomují, že v té porotě jsem nebyla sama. Na druhou stranu chápu lidi, že je mrzí prohra. Ale ona ta organizace také nebyla zrovna lehká.
Před čtvrtou mě Blair doprovodil do nějaké díry. Špiónské prostředí? Takhle jsem si to fakt nepředstavovala. :) Měla jsem strach, že na mě něco kápne. Technika taky nic moc. Uprostřed přednášky můj pohled padl na trubky obalené květovanou peřinou. Fascinující. :) A Elektra je stejně "the best"!
Navrhla jsem San, aby nakreslila jistý obrázek. Pořád se bránila a asi se brání do teď. Co je na Obi-Wanovi a Padmé špatného? :)
Večer se mi udělalo zle od žaludku. Fyzicky mi fakt bylo blbě, navíc pak i psychicky. Dost mě znechutilo chování určitých náctiletých děvčat. Až vyrostete, zamyslete se nad sebou, prosím.
Diskotéky by neměly vůbec být, lidi se na nich hádají. Jo a tancovala jsem flirt. :) Přiznávám se. Ale jen trochu. Opravdu... :)

Sobota: Dozvěděla jsem se, že příští con bude mít 12 dní. (Cha!) A taky se na Dolejte řediteli Pravdovi promítaly fotky z epizody Padmé a "bojovník umění".
Už jsem byla unavená a přistihla jsem se při myšlence, že chci domů. Trochu jsem vypeskovala Blaira, pak si někdo myslel, že s Blairem chodím a sledoval mě celý večer.. (až se vás Blair zeptá, zda vám nějaká kuna někdy nabídla, že vám koupí třešňovej džus, tak je to narážka na tohle :)
Asi půl conu se rozebírala dámská ňadra. Mám je malá. A co jako??? :) Na závěr večera jsem něco špatně pochopila a radši si šla lehnout. Už se mi do práce fakt nechtělo.
P.S. A tu reklamu na Axe jsem pořád ještě neviděla. :))

Když jsem se vrátila domů, tak netekla voda. Ráno jsem musela jít do práce tak, jak jsem se vrátila z conu. Děs! V práci jsem zjistila, že máme dvě nové kolegyně. Jedna je hubená zrzka, druhá je blondýna s mega poprsím. Ta první je mi mnohem sympatičtější. Ale ta bruneta je lepší než ta zrzka! :))

Závěr: Překvapilo mě, kolik lidí jsem podcenila. Překvapilo mě, kolik lidí jsem přecenila. Některé lidi mám po tomto conu ráda víc, než předtím. Některých si víc vážím. Na ty ostatní jsem nezměnila názor.
Cony jsou kromě programu také o vztazích. Ještěže se tam hodně chlastá. :)

Trocha šafránu....

2008-05-31T16:54:00.008+02:00

Dneska mi došlo, že už to bude rok, co jsem udělala státnice. To to letí. :) Navíc procházím vaše blogy a čtu, že se učíte na zkoušky. :)
Vzpomínala jsem, co jsem dělala v tuto dobu před rokem a musím říct, že to bylo dost šílené období, které už bych si nechtěla zopakovat. :) Zhubla jsem 7 kilo, ačkoliv zrovna já to nemám zapotřebí, měsíc a půl jsem žila v jakémsi vakuu, kdy jsem ráno v devět vstala, do dvou se učila, pak jsem něco pojedla, půl hoďky jsem relaxovala, pak jsem se zase učila až do deseti hodin večer. A takhle to šlo každý den. Žádná změna, jen pernamentní strach a stres.
Nevím, jak na jiných školách, ale slyšela jsem, že jinde se dají státnice dělat v průběhu celého roku. My jsme museli 5 určených předmětů udělat najednou. Mohli jsme si je i rozložit, ale fakt se mi nechtělo dělat část v červnu a další až v lednu.
První problém nastal, když nikdo nechtěl oponovat mé diplomové práci. Museli jsme vytvářet umělecké práce, někdo psal román, někdo scénář, já psala sbírku mystery a sci-fi povídek. Nakonec se uvolil jistý scénárista seriálu Ulice, ačkoliv řekl, že mystery ani sci-fi ho nezajímá. Následná spolupráce dopadla tak, jak dopadla - měsíc před odevzdáním mi většinu povídek nechal přepsat a jak mi potvrdilo okolí, většinou to byly zásahy k horšímu. Scénáristé bohužel hodně bazírují na dialozích a přesně vykreslených postavách. Podle něj jsem měla málo dialogů a některé charaktery postav byly prostě "zamlžené". Tak jsem je odmlžila, u obhajob se můj vedoucí práce i oponent šíleně pohádali, ale nakonec jsem si své některé zamlžené postavy uhájila. :)
Ke zkoušce z angličtiny jsme museli mít 70 knih z anglické a americké literatury, ke zkoušce z literárního myšlení pak 150 děl z české a evropské literatury, včetně divadelních her, těch muselo být aspoň 20 a 10 teoretických knih. Žádný problém, kdyby mi tři dny před státnici nevyhořel počítač a seznamy ještě nebyly vytisklé. Můj milý rychle vyměnil zdroj, stihli jsme vytisknout seznamy a počítač mohl jít do šrotu. Tady odvedla jistou práci i Annaud, která mi seznam literatury graficky uspořádala a zrovna u angličtiny mi to pomohlo. :)
Největší strašák byla písemná angličtina. Chodila jsem kvůli tomu rok do jazykovky. Test z gramatiky, k tomu překlad a esej. Na netu se pak objevilo, že to udělali jen 4 lidi a zbytek ne. Já byla mezi těmi druhými. Vypukla panika, nikoho nenapadlo, že je to poněkud divné, nakonec nás všechny museli obvolat, že na stránkách je chyba. Bohužel tak učinili až poté, co většina z nás stihla informovat rodiny, přátele i drahé polovičky, že jsme to projeli. Troška adreanalinu na začátek. :)
U ústních zkoušek chtěl každý Shakespeara. Kdo ho dostal, vyletěl. Já jsem dostala romantismus a transcendentalismus v americké literatuře. Do nebe jsem z toho neskákala, tohle období mě fakt nebavilo.
Vzrůšo přišlo u oborové zkoušky - u mediální komunikace. Profesor byl bodrý člověk, ale u státnice se z něj stala nebetyčná svině. Vesměs se tohoto předmětu nikdo nebál a proto ho většinou podcenili. Já jsem dostala otázku č. 17 - Svoboda tisku, etika, násilí, objektivita vs. subjektivita, vyváženost, předpojatost. Komerčnost a veřejnoprávnost. Budu si tuhle otázku velmi dlouho pamatovat, protože jsem byla přesvědčená, že můj výkon bude za dva, ale profesor mi napařil trojku. Když si všiml mé nesouhlasné reakce, tak se zeptal, zda jsem čekala něco jiného. Odpověděla jsem, že tu zajisté byly horší výkony, které skutečně byly na trojku, ale můj mezi ně nepatřil. Opáčil, že můj projev byl nejistý a že si to v praxi nemohu dovolit. Vysvětlila jsem mu, že kdyby čekal 6 hodin s nervními kolegy, až přijde na řadu, taky by jeho projev nebyl sebejistý. Moje spanilá pětiletá jízda za červenou rourou byla tedy zkažená. Prorektorka navrhovala, ať se nechám přezkoušet, ale moje napjaté nervy by víc neunesly.
Pak začalo to pravé peklo. Pár lidi přišlo na to, že jsme sice soukromá škola, ale to neznamená, že státnice budou zadarmo. Když státnice neudělala šprtka, která se drtila od září, dostala jsem skutečně strach.
Den před státnicí jsem spala tři hodiny. Ráno jsem zjistila, že odklonili dopravu. A aby toho nebylo málo, moje oblíbená profesorka na literaturu onemocněla a místo ní usedl do komise ten kretén, který mi dal trojku z médií. Myslela jsem, že omdlím, když jsem vcházela dovnitř.
Z každého okruhu jsme si vytahovali dvě otázky. Z češtiny jsem si vytáhla gramatické kategorie sloves a pak aktuální členění výpovědi a tématické posloupnosti. Tohle byla tragédie. V češtině jsem plavala vždycky, zvláště když šlo o syntax. Naštěstí vedení školy vědělo, že čeština je všeobecný problém, takže ke známce z češtiny se počítala i známka z kulturní antropologie.
Tam jsme měli různé lahůdky, nejlepší otázka zněla: Paměťové kostry v české enkulturaci (rakušanství jako společné východisko, venkov a venkovanství včetně metafory oráče, tradice biedermeieru. Mě osobně děsila otázka Proces perzonalizace, narcismu, desublimace v modernismu a postmodernismu. Otázka Stěžejní žánry středověké literatury – legenda, kronika, rytířský epos byla v pohodě, měla jsem radost, že jí mám. S otázkou Vyprávění příběhů jako antropologická konstanta lidské existence – literární příklady už to bylo horší, protože jí nikdo neměl zpracovanou. :) Naštěstí se komise tak dlouho ryla ve středověku, že na druhou otázku zbyla asi minuta, takže jsem se stihla jen oslím můstkem přenést k mýtům a konec.
Otázka z literárního myšlení mě vytočila. Mezi tématy byly otázky typu co je román, co je povídka, typologie literárních postav, narativní postupy a na mě zbyla otázka Co je literární kritika a její místo v systému literární vědy. Takže seznam literatury mi byl stejně k ničemu, protože se tahle otázka nedala aplikovat na žádnou knihu.

Ten den jsem dělala státnice s třemi děvčaty a jedním klukem. Když nám oznámili výsledky, kolektivně jsme se rozbrečeli radostí a padli si to náruče (poprvé a naposledy :))

Občas se mi stýská po škole. Myslete si co chcete, ale ať ve škole dřete jak chcete, je to pořád proti práci flákačka, protože jste prostě... svobodní. Nemusíte řešit dovolené, zvýšení platu, nasraného šéfa nebo otravné kolegy, které, narozdíl od studentských kolegů, musíte vídat každý den. Na přednášku se můžete vykašlat, na práci těžko. Nakonec zjistíte, že vám to studium bylo víceméně k ničemu. Všude chtějí praxi, nezajímá je, kolik máte titulů, jaké jste měli známky, nebo jestli máte rudý diplom, a i když vás někam vezmou, první dva roky budete prostě nuly, které budou dřít do úmoru.
Já jsem třeba až po nástupu do práce zjistila, co vlastně chci a nechci. Škola vám totiž nikdy skutečně neukáže, co vás čeká.
Literární akademii vděčím hlavně za to, že mě zasvětila do tajů literatury, o kterých jsem na střední škole neměla ani ponětí. Stýská se mi po debatách o knihách na seminářích, po prolejzání knihoven... A chybí mi i naše prorektorka, která uměla předčítat básně tak, že vám vháněla slzy do očí.
Važte si toho, dokud tohle máte. (a pokud si myslíte, že je to kravina, tak vám garantuju, že po pár měsících v práci to budete tvrdit taky :))

TO SI MUSÍTE PŘEČÍST!!!

2008-05-23T22:16:00.004+02:00

Na technickém oddělení dělá jeden kluk. Je mu dvacet, teď vylezl ze školy. Docela milej týpek. Včera to skončilo. Přišel v saku a začal nám vnucovat nějaké finanční produkty. Předtím jste z něj sotva dostali jednu větu, teď ze sebe chrlil podivná slova jako SKVĚLÁ PŘÍLEŽITOST, VYSOKÝ VÝDĚLEK, PYRAMIDA, NOVÝ ZÁKAZNÍK... V očích měl lesk šílence, stejně jako pár dalších, co znám. Řekla jsem mu, že jestli nechce přijít o své kamarády, tak ať se na to vysere. Řekla jsem to docela pohrdavě a drsně, doufám, že to k něčemu bude.
Není jediný. Z milých lidí, které jsem kdysi znala, tyhle podivné firmy, co mi připomínají sekty, dělají nesnesitelná monstra bez mozku. Už se s nimi nemůžete ani bavit, aniž byste neměli strach, že vám začnou vyprávět o tom, že díky tomu a tomu mají spoustu peněz a že byste do toho měli jít taky. Ne, podle nich do toho prostě MUSÍTE jít. A když získáte další a další...
Panebože. Tohle by se mělo zakázat...

Momentka

2008-05-11T23:14:00.005+02:00

Padmé a Invi na šlapadle a při procházce Prahou, aneb co se Annaud zdráhala dát na Flickr. :)

No co?? Občas mužeme bejt vulgární, ne? Co pořád s těma uhlazenýma blogama! Odvažte se! :))) Vyhlašuju soutěž o nejlepší fotku, na které děláte vulgární gesta... Vše je povoleno! (No, to jsem zvědavá, kdo se zapojí :D)

"Tanyny, ťapity, vrť, vrť..."

2008-05-03T13:46:00.016+02:00

...název je citace z Garfielda. :))

Posilovna mě nebaví, aerobik mě nudí, ale hýbat se musím. Když už nemusím být v práci 14 hodin denně (doufám, že teď se to také nezmění), vrátila jsem se zase k tanci. Párový tanec je fajn, ale zjistila jsem, že jsem raději na parketu vlastní paní... a někteří pánové prostě nemají rádi, když se partnerka snaží vést, což jsem občas dělala. :) Když někomu řeknu, že tančím sólovou latinu, ještě to každý chápe, pojem "flirt dance" musím obvykle dlouze vysvětlovat.
Musím přiznat, že do "Flirtu" jsem se zamilovala už první hodinu a moje láska sílí s každou lekcí.
Má to sice trochu divný název, ale ten si vymysleli tady v ČR. Přesněji řečeno, je to tanec s orientálními prvky, inspirovaný stylem striptýzových tanečnic, které využívají tzv. princip S Factoru. Průkopnicí je jistá Sheila Kelley, která je i autorkou mnoha knih o S Factoru (u nás vyšla jedna), je nechutně bohatou majitelkou několika tanečních škol v USA a své pole působnosti rozšířila do celého světa. V Anglii už vlna mánie po S Factoru opadla, k nám se S Factor dostal teď, tudíž taneční školy ještě nemají to, co je v pokročilých hodinách třeba - tyč. :))) Ale Flirt dance se dá tančit i bez ní.
Sheila byla prý původně herečka, komparzistka, která v béčkových filmech hrála role striptérek. Když studovala svoje stěky, setkávala se se spoustou profesionálek v oboru a postupně zjišťovala, že u tyče se nemůže vlnit kdejaká štětka, ale že je třeba talent a výborná fyzická zdatnost. Navíc někde je to jinak než tady, tady se tanečnice u tyče rovná sexuální pracovnice, jinde se tyto profese oddělují a tanečnice je prostě jen tanečnice.
Sheila začala tanec studovat, brzy ho povýšila na umění a podařilo se jí sáhnout do tajných snů všech žen. Ruku na srdce, milé dámy, můžete si myslet, že ty u tyče jsou sice děvky, ale netoužily jste si to někdy zkusit? :) Já ano, puritán nejsem. :)
Ovšem základní rozdíl mezi slečnou-profesionálkou u tyče a tanečníci Flirt Dance je ten, že ta druhá se nesvléká, pouze svůdně tančí v tom, v čem se cítí přitažlivá. Sheila má navíc jistou teorii, se kterou souhlasím - některé ženy mají problém cítit se krasné, i když jsou a Flirt Dance jim pomáhá uvědomit si jejich ženskost a ukáže jim, že se i ony můžou cítit sexy.
Podle S Factoru tančí hodně zpěvaček, včetně Christiny Aguilery, Madonny, S Factor provozuje i Teri Hatcher (to je zoufalá manželka, nebo Lois ze Supermana :))
Zatím sice nemám tyč, učím se jak kroužit různými částmi těla, jak se svést po zdi (fakt:)), atd. :). Už jste se někdy zkoušely na zemi převalit tak, aby to vypadalo sexy, nebo se tak zvednout? Je to teda pěkná makačka a nezávislý pozorovatel by se nám jistě smál. Lektorka volá, abychom se tvářily sexy, ale pokud se máte zvednout jen na rukou a první má jít zadek a vy prostě nemáte sílu, tak hekáte, děláte příšerné ksichty, takže to rozhodně sexy není, ale věřím, že se to časem naučím. :)
Když tam listuji knihou tak si říkám, že tohle....

...už pro mě není problém, ale pokud taneční studio na podzim postaví sál a v něm budou žádané tyče, tak tohle...

...prostě v životě neudělám. Nebo možná ano, ale jen jednou. :)

Normálně máme lektorku, ale včera jsem měly záskok a přišel chlap. :) Do kurzu nás chodí asi 12, teď nás bylo zničehonic 5. Kolegyně se nejspíš zalekly, že dneska se budou muset vlnit před chlapem. Chyba, chyba! Frajer normálně učí modernu, ale teď vymyslel cosi jako sexy lady dance style a naučil nás slušnou choreografii. Byl to takový ukecaný a hyperaktivní ďáblík (možná inspirace do RPG :)), co pěkně vrtěl zadkem. :))) (ano, lásko, já vím, koukat a tančit ano, ale nekomentovat - už mlčím :))
S lektory mužského pohlaví nemám moc dobré zkušenosti. Ne, že by nebyli dobří, bohužel některé náctileté slečny k nim nechodí kvůli tanci, ale jen se přiblble chichotat všemu, co řeknou nebo udělají. Můj lektor na latinu je profík každým coulem, navíc se zbytečně nerozptyluje a jede. (Je pravda, že někdy mu sotva stačíme a domů se pak plazíme s jazykem na vestě :)) Kdyby za ním na hodiny netáhl jeho stálý fan klub dylinek, bylo by to dokonalé. Nevím, jak ony, ale já se k němu chodím učit tancovat a ne proto, abych v šatně opět musela rozebírat, že dneska měl Vilda díru mezi nohama a jestli je teda gay nebo není. Minule si se mnou střihl sambu, asi proto, že jsem mu položila inteligentní dotaz, který se netýkal jeho osobního života, ale choreografie :). Nyní mám svůj anti-fan klub dylinek, protože on na mě sáhnul a trvalo to celou minutu a půl!! :D
Toto jsou moje dobré kamarádky: Taneční boty s měkkou podrážkou a chráničem podpatků, výborná investice, která se vyplatí, protože vás v nich vůbec nebolí nohy. Dají se nosit i na plesy, sice nejsou moc stylové, ale to téměř žádné taneční boty, pokud nejsou šité na míru. Ve Flirtu zatím podpatky nenosím, prý až bude lekce tance s židlí. :)

btw: Zde najdete video o základních pohybech S Factoru :)

Jinak mě nikdy tančit Flirt dance neuvidíte. Mimo kurzy to mám zakázané. Můžu tančit jen doma. ;))

Změny, změny, změny....

2008-04-28T18:18:00.007+02:00

Tento příspěvěk měl být původně ostřejší, ale už mi vychladla hlava... Předně musím zmínit, že pánové navštěvující tento blog nosí převážně boxerky, nebo jde o dámy, které boxerky preferují. Čtyři respondenti nenosí nic. Fajn, na conu ustanovíme komisi, která to zkontroluje. Kdo se hlásí dobrovolně? :)

Do levého sloupce jsem minulý týden napsala, že jsem dostala jinou práci. Nemám radost. Půl roku v "továrně na sny" (tak tomu říká můj otčím) a už jsem vystřídala tři místa. Strašně ráda už bych se někde usadila, ale není mi to přáno. Nejhorší je, že se mě nikdo nezeptal, jestli to nové místo chci. Šéf mi to oznámil stylem, který nepřipouští námitky. Přece jsme vás povýšili, to snad by nikdo neodmítl. Asi ne. Vždycky jsem si myslela, že když vás v práci povýší, tak máte radost. To by se ale na vás vaši kolegové nesměli tvářit jako na vraha. Máte jim začít dlouhosáhle vysvětlovat, že jste o to místo skutečně nestáli, či dokonce jste ani nevěděli, že se uvolní, či že o něj stojí někdo jiný? Ne, stejně by mi nevěřili.
S "kolegyní" jsme si vyměnily pár nevybíravých slov. Opět... Nejlepší na tom bylo, že jsem si při pohledu na ní představovala, jak tu postavu v RPG, která je jí inspirovaná, hodně bolestivě zabiju. :)
Také jsem zjistila, že anální speleologie je k ničemu a ti, co ji provozovali, to zjistili také. Nedělejte to. Nevyplatí se to.
Ale když to shrnu, tak za a) se necítím dobře, b) neberu to jako vítězství, i když mi to všichni kolem valí do hlavy, c) bojím se, co bude...
Ten den jsem se plížila z práce naprosto vysátá a nechtělo se mi do tanečních a ani se rýpat v kostýmech - to je co říct. Ale stačila jedna jediná sms od něj, ve které napsal, že je na mě hrdý a bylo to trochu lepší. Občas to svým blízkým řekněte. Je to fajn. :) :***

Sou fáááár...

2008-04-13T16:55:00.011+02:00

Včera jsem byla podruhé v životě v Karlíně. Stydím se. Nazývám se muzikálovým fandou a v Karlíně jsem viděla muzikály jen dva, kdysi dávno to bylo Chicago.
Pro druhou návštěvu jsem zvolila něco osvědčeného a lehkého: Limonádový Joe aneb Koňská opera. Trochu nebezpečné, pravda, protože film je tak profláklý, že jistému srovnání jevištní verze nikdy neunikne.
Karlín má nad jinými divadly, kde se uvádí muzikály, jednu velkou výhodu - má kam umístit orchestr. A druhá výhoda: nestaví jen na celebritách.
Joe v Karlíně je jiný, než film. Je aktualizovaný, postavy používají věty jako "klesla nám sledovanost, billboard, apod." občas se objeví i vložená reklama (konkrétně v podobě slavné scény z Vinnetoua, kdy se hlavní hrdina se svým bílým bratrem "sbratřuje" pomocí podřezávání zápěstí - tady tu scénu vidíme také, jen doplněnou větou: "Staň se i ty dobrovolným dárcem krve. :))

Pro jevištní verzi byly napsány i nové písně a "prohlubeny" charaktery. Dylinka Winnifred se tu závěru projeví jako zlatokopka, která v nové písni zpívá o tom, "že je sice panna, ale také pěkně nadržená a až starý Kolalok natáhne brka, ona sníží v jeho firmě platy a zruší odbory". Prostě "žádná husa, ona to všem ukáže v tom USA"! :) Na konci této úžasné árie se sladká Winnie tak rozparádí, že rozmlátí svůj slunečník.
Pamatujete na scénu z filmu, kdy Joe zmlátí Horáce na hřbitově a jak si tam s ním točí nad hlavou? Tady je jasně vidět, že je to figurína. Karlínská incenace toho využila jak se dalo, Joe i Horác tak vytrvale buší do figurín a nijak to nezastírají.
Divadelní verze Joa je tedy větší parodie, než ta filmová.
Scéna je úchvatná, kulisy vynikající, kostýmy úžasné a Horác kouzlí přímo na jevišti. Mám sice ráda skromnější výpravu, ale není na škodu se čas od času podívat na něco "většího". Pokud milujete hlášky z filmu (moje oblíbená je "jsem pořád odporně bohat"), tak si přijdete na své. Nechybí ani Grimpo a cloumák. :)
Legendární skladba Sou fááár je přímo na začátku. Joe přijede na živém koni, krouží kolem dokola a za ním běhá indián s lopatou, kdyby se náhodou oř posral. (a on se prý na premiéře skutečně posral) Pořád si lámu hlavu nad tím, kde to zvíře mají ustájené a jak ho dostanou do divadla.
Bohužel hned na úvod mě čekalo zklamání. Joe přijel a jen co otevřel pusu, všem bylo jasné, že mu nefunguje mikroport. Takže Aleš Háma kroužil na tom krásném koni kolem dokola, poulel očima, snažil se řvát, jak jen to šlo a neustále si sahal na zadek a pokoušel se uvést svůj mikrofon do chodu. Nezdařilo se a tak úvodní a nejlepší skladba celého muzikálu byla totálně zabitá.

Co se týče obsazení - jak už jsem psala, Limonádového Joea hrál Aleš Háma. Bylo na něm vidět, že si tu roli užívá, ale je to spíš komik, než plejboj. Paradoxně Joe má v muzikálu jen jednu sólovou píseň a dvě sborové, takže Hámův zpěv nesoudím.
Winnifred hrála Zuzka Norisová a tahle role jí prostě sedí. Je schopná hrát naivku i nadrženou megeru, navíc dobře hraje i zpívá. V jednu chvíli se dokonce i odbourala a bylo vidět, že to rozhodně není "ve scénáři". Nevím, čemu se smála, ale tipuji, že Hámovi.
Jako Tornádo Lou jsme bohužel schytali Markétu Hrubešovou. Lou je ještě důležitější postava než Winnifred a paní Hrubešová je jedním slovem prostě příšerná - neumí ani zpívat, ani hrát, dokonce ani tancovat, během "Whisky" nestíhala ostatní tanečnice a vůbec - není to žádná "žena lvice". Dala bych cokoliv, abych mohla v této roli vidět Terezu Duchkovou.
Horáce hrál Jirka Korn. Jeho výkon vůbec nemusím komentovat. Měla jsem ho ve třech muzikálech a ať hraje kdekoliv cokoliv, je prostě nejlepší a jakmile vyleze na jeviště, ostatní herci mohou jít domů. Zpívá, hraje, tančí, stepuje. Děkuji Bohu, že jsem neměla jeho alternanta, Vaška Vydru.
Starého Kolaloka hraje původní Joe z filmu: Karel Fiala. Jakmile přišel na jeviště, diváci začali tleskat. Je to dojemné a on si to velmi užívá.
Karlínský Joe je vyloženě oddechovka. Myslím, že Karlín má zcela jistě lepší kousky, které hodlám co nejdříve otestovat. :)

Králova přízeň... nebo The Other Boleyn Girl - jak chcete...

2008-04-04T01:04:00.005+02:00

Právě jsem shlédla film, na který jsem se těšila asi tak půl roku. Sice ve špatné kvalitě, každopádně to bylo přímo uměrné mému zklamání.
Už jsem si zvykla, že filmy a knihy přepisují dějiny jak se jim chce, ale tohle byl skutečně vrchol. Nejen, že se film od knihy naprosto liší, ale očividně kašle nejen na ni, ale na veškerou logiku.
A co je úplně nejhorší *podle tohoto filmu se královna Alžběta narodila poté, co Jindřich Annu znásilnil!!! Takže královna, která se vepsala do dějin je prostě podle scénáře dítětem násilného činu. ) Nevím, jak vás, ale mě to zvedlo ze židle. Já samozřejmě nevím, jak to bylo doopravdy, ale pochybuji, že to bylo zrovna takhle. Dost nešťastný "dějový zvrat"* Ovšem tento spoiler nutí k zamyšlení, záleží na úhlu pohledu. Anna krále neskutečně šponuje a on slintá jak jelen v říji. A slintá tak, že usilovně hledá důvod k rozvodu, poštve si proti sobě půlku dvora a lid začne Annu nenávidět. Cynikové a šovinistická prasata mohou říci, že to, co se Anně stalo(viz spoiler), si vlastně zasloužila.
Ale je tu i druhý úhel pohledu a ten zrovna není moc lichotivý pro všechny muže: Film ukazuje, co se stane, když chlap nemyslí hlavou, ale penisem. A tenhle jím myslí tak usilovně, že vznikne další církev, některé to vytočí a on se pak sám diví. Režisérovi se navíc vůbec nepodařilo to natočit nějak... nově, neklišovitě. Ach jo...
Ad Natalie - do historického filmu se prostě nehodí. Ne každý může nosit historické kostýmy. Stane se. Je to její další film, kde podává ten svůj nestabilní "nemastný-neslaný" výkon. Scarlett je na tom podobně, ale její Mary je prostě klaďaska každým coulem a dokonce jí to věříte víc, než Natalii tu "zlou". Ale když je film tak podivný, tak s tím neudělá nic ani super obsazení. Na druhou stranu bloncka umí své super kostýmy alespoň nosit. Erica Banu bych za normálních okolností regulérně přehlédla, tady hraje hlavní roli, takže tam prostě jen je a nijak vás nesebere. Emma Thompson už má s historickými filmy podle knih nějaké zkušenosti a je to vidět, protože je skutečně nejlepší.
Navíc tam byly i věci, které jsem prostě nechápala. Třeba ten snoubenec Mary...Zamýšlím se a jako televizní film by to jistě ušlo. Český distributor ještě nezveřejnil datum uvedení do českých kin a jestli se rozhodne, že To druhé Boleynovic děvče půjde jen na DVD, nebudu se divit. Ale pochybuju, vzhledem k tomu hvězdnému obsazení.
Kostýmy jsou vážně úchvatné. Na jednom diskuzním fóru jsme se dohadovali, zda je to na oscarovou nominaci. Přikláním se k názoru, že tento film je tak špatný, že ho prostě staříci přehlédnou.
A na závěr: Trailer nám sliboval rivalitu mezi sestrami - OK, první půlhodinu si lezou na nervy a řvou na sebe, ale to pak zničehonic skončí a holky se mají zase rády a pomáhají si navzájem rodit děcka, apod...
Doufám, že až se podívám v kině, bude to lepší. Ano, skutečně to plánuji, chci lepší kvalitu a kostýmy na velkém plátně.

Caspian Fashion... a další :)

2008-03-28T22:14:00.011+01:00

Přednášku o filmových kostýmech z prvního dílu Letopisů Narnie jsem měla už dvakrát. Ani jednou jsem ji nestihla celou, nicméně pokaždé, když přednáším pro jakékoliv jiné lidi, než pro starwarsáky, je to radost. Reagují, ptají se, cítím odezvu a nemám pocit, že mluvím do zdi. Nevím, čím to je. OK, možná už jsou Star Wars fani unavení, nikde nic nového... Ale člověka to občas tak trochu otráví.
Princ Kaspian bude mít premiéru v polovině června a bohužel je pozdě na přípravy na další přednášku. Po shlédnutí pár fotek je mi jasné, že druhému dílu bude chybět výrazná postava jako byla Bílá čarodějnice. Na jejích kostýmech si dala návrhářka skutečně záležet a rejpat se v symbolice jejího "tajícího" kostýmu byla radost. :)
Kaspian je metrouš bez charisma, na druhou stranu, do čeho chcete oblékat takového hrdinu? :) Lucinka nám trochu vyrostla, Zuzana ještě víc a její kostýmy jsou podle prvních informací i obrázků trochu odvážnější (a podle mého soudu asi zatím nejlepší :))
Doufám, že tu někdo má rád Letopisy Narnie tak, jako já. :) Aslana jsem vždycky chtěla mít doma a vidět ho v digitální podobě bylo splnení dětského snu. :D Mrkněte na velké fotky, než se v tom začnu na nějakém conu rýt podrobně. :)
Opravdu veeeeliký metrouš :)
...a ještě jeden. :)
Edmund
Lucinka
Mirek Dušín...pardon, Petr :)
Zuzana (kterou pak už budou víc zajímat punčochy, než Narnie - výrok, který pobouřil velkou feministku J. K. Rowling :)

Menší promo obrázky: Edmund Sekáč a Edmund Drsoň
Lucinka a blížící se puberta, kterou nezamaskuje ani sametový kostým s kvítky :)
Petr má ze sourozenců nejlepší kostýmy..., protože jak říká symbolika je to vůdce skupiny a nelepší bojovník
Zuzanu čeká "romance" s Kaspianem , proto je třeba nové upnuté kostýmy a sexy pohled :) a rozevláté vlasy :)

Fotky z filmu:
Zuzaniny kostýmy vypadají zatím nejlépe: Fialová je dobrá , Kombinace koženého korzetu a rudé barvy... to mají mladí princové rádi :)
a Lucinka v jemně zeleném plášti nemůže uvěřit vlastním očím. :)
Bez navlhlých vlasů a hnědé, polorozepnuté vesty s volnou košilí se žádný sexy chlap neobejde. :)

Co si dáme příště? :) Vyberte si z mé široké nabídky, je to na vás, dejte mi vědět. :)
Náročný kostým temného rytíře... (a kostým postavy, která údajně vyčerpala jednoho herce tak, že se předávkoval...)
... a návrhářku Lindy Hemming zaměstnal natolik, že se na Množství útěchy musela podílet jen jako konzultantka.
nebo chcete vědět něco o kočkách? :)
Co takhle klasiku z Moulin Rouge? nebo když už vyrážíme na stejnou výstavu, nedoplníme si znalosti? :)
OK, nebo si dáme další kolo oscarového Zlatého věku...
...nebo vzdáme čest poraženým holičům?
Něco jednodušího, třeba Hvězdný prach nebo Zlatý kompas?
Tohle je tak do počtu, abyste věděli, že v Bradavicích se už něco děje a Hermiona je opět v růžovém.
Chcete vědět něco o mém oblíbeném muzikálu, jeho otřesné filmové adaptaci a kýčovitých kostýmech,, které mě tak strašně zklamaly, ačkoliv jejich návrhářka o pár let později stvořila kostýmy pro Zlatý věk?
I o těchto děsivých barevných kombinacích se lze bavit, zvláště když to některé fanoušky hrozně štve, že? :)))
Kdo chce něco vědět o klasice všech klasik?
Z jiného soudku: Touží dámy vidět "oscarovou módu" ve velkém rozlišení? :)
Sorry, překlep... :D

Výkřik do tmy

2008-03-24T22:54:00.006+01:00

Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik je mezi vámi hajzlů, podrazáků a lhářů. Někdy si fakt říkám, že je to lepší v práci, kde mi kolegyně řekne do očí, že jsem mrcha, já jí řeknu, že je děvka, atmosféra se uvolní a je klid.
Jsou to asi tak tři roky, kdy jsem fakt měla problém bavit se s lidmi. Měla jsem problém sednout si s vámi ke stolu, povídat si jen tak. Vy jste měli dojem, že jsem odtažitá a ještě něco horšího. Jenže já se prostě bála si někoho pustit k tělu... No a tak jsem se pokusila se změnit.
Jenže počínaje dnešním dnem na to všechno kašlu. Obávala jsem se oprávněně. Jsem rozhorčená, naštvaná. Možná bude zítra všechno jinak. Možná jsem se vás dotkla, možná mě chápete, ale to ani nemůžete, když nevíte o co jde. Ale ty víš, o co jde a víš to moc dobře! Já zjistím, odkud vítr vane. A až tě dostanu do ruky, piš si, že to příjemný nebude!

Znáte tyhle pocity? Jsou hrozný. Špatný. Někdo se tváří jako kamarád a vlastně je to šmejd. Co s tím?

Beat či nebeat?

2008-03-22T21:53:00.010+01:00

Mám ráda muzikály. Mám hodně ráda muzikály. K českým muzikálům nemám od jisté doby moc důvěru, jsem tak trochu rozmazlená, protože jsem zažila jeden muzikál v Londýně a Mama Mia! v Sazka Aréně. Naopak z Angeliky Michala Davida se mi dělá zle ještě teď.
Na druhou stranu nemám ráda, když někdo odmrští něco slovy "to mě neláká", nebo "na to nejdu, tam hraje ten debil", popř. "to napsal ten debil". Janek Ledecký je tak trochu debil. Jeho hudba se mi nikdy moc nelíbíla, ale změnilo se to, když jsem si na DVD pustila jeho muzikál Hamlet.
Když napíše muzikál Michal David a texty mu vytvoří pan Fanánek, je to záruka katastrofy. Fanánek si očividně dělá z komerce srandu a texty do podobných sraček píše jen pro prachy, takže pak vzniknou plytké veršovánky se strašnou hudbou, která vykrádá Discopříběh.
Ledecký kupodivu vytvořil solidní hudbu a texty, které nejsou tak přímočaré a dokonce se nad nimi i musíte zamyslet. Na druhou stranu se mi muzikál na DVD zdál ucouraný a obsazení strašné (paní Laurinová nezpívá, ona kníká!)
Jenže pak se Hamleta údajně chopila americká produkce, vtrhl sem jakýsi režisér z Broadwaye a Ledeckého dílo překopal - od kostýmů, po scénu, až po režii. Hamlet se bude hrát v New Yorku, v Praze se hraje česká verze, ale s úpravami. Na muzikálových fórech nešetřili chválou, takže jsem dnes zašla.
Než se pustím do recenze, neodpustím si poznámku: Nesnáším zájezdy lidí z Horní Dolní, co se neumí obléci do divadla, potažmo se v něm neumí ani chovat a navíc přitáhnou hromadu uječených spratků! Fuj!

Hamlet má podtitul rocková opera. Je pravda, že původní verze byla popovější, odborníci z Broadwaye do toho skočili opravdu rovnýma nohama a v nové verzi je víc temných tónů a rozhodně to není na škodu. Mám ráda sborové scény, těch je bohužel v českých muzikálech hodně málo. Nikdo je totiž neumí napsat. Režiséři nové verze to napravili. Já tomu říkám zpívání "o voze a o koze". Každý zpívá něco jiného, ale dohromady to tvoří úžasnou sborovou scénu. Stejně tak nesnáším typický prohřešek všech českých muzikálů - taneční výstupy. Režiséři našich muzikálů si totiž občas neví rady se scénou, tak rvou všude tanečníky, aby se na jevišti aspoň něco dělo - výše zmíněná Angelika je toho zářným příkladem. V Hamletovi jsou taneční scény dvě a úplně to stačí.
Hlavní roli Hamleta hraje Petr Bende. (už slyším, jak si odpliváváte) Já s ním měla tak trochu osobní problém, kámoška s ním chodila, ale znáte to, finále Superstar udělá s člověkem divy. Ale jeho Hamleta jsem mu doslova žrala od první chvíle až do poslední vteřiny děkovačky. Tak uvěřitelný a civilní herecký i pěvecký projev jsem už dlouho neviděla. Možná v Miss Saigon, když jsem viděla hrát Tomáše Savku. Superstar nám sice nedala hvězdy jako je Kája Gott, ale přihrála nám muzikálové hvězdy.
Jakmile Bende spustil ten svůj refrén, předstíral šílenství nebo když se obnažil (škoda, že jsem to měla z blbého úhlu :)), tak to prostě nemělo chybu.
Ledecký už je naštěstí na Hamleta starý (a americká produkce zvedla pěvecké party Hamleta o dvě oktávy výš a on by to prý neuzpíval), teď už hraje jen krále Claudia, ale je spíš Bendeho stín. Občas si něco zapěje, ale neotravuje v ději moc často.
Pepíček Laufer hraje Polonia. Zpívá sice mizerně, ale on to vynahradí pitvořením a lascivními pohyby.
Další jména už vám asi nic neřeknou, jsou to hvězdy menší svítivosti, které jsou pečlivě ukryté za hlavními hvězdami, ale mnohdy umí hrát a zpívat mnohem lépe, než neustále propagované celebrity. Třeba Petr Kutheil jako Horácio. Je malej, ale šikovnej.
Nejdřív mě mrzelo, že jako Ofélii nemám Dashu, musela jsem se spokojit Lucií Šoralovou, milenkou pana Soukupa. Ona je takové subtilní stvořeníčko, které ze sebe dokáže vydat skutečně neuvěřitelné zvuky, až vám běhá mráz po zádech. Pan Soukup má skutečně cit pro talent. :)
Jediný, kdo mi výrazně vadil, byl Ladislav Spilka jako Laertes (ne, to není ten ze Superstar). Je to rocker s kohoutem na hlavě, věřím, že titulní role Krysaře mu sedí, ale tady když začal rockovat, tak se to chvílemi nedalo poslouchat.
Nejvíc se mi líbí píseň královny Gertrudy "Nevěrná". Hádala jsem správně: Průhledné zrcadlo, za kterým stojí sboristky, oblečené jako královna, která zpytuje své svědomí, není český výmysl.
Můj nejoblibenější muzikál to není. Fantóm opery je pořád top. :) Ale Hamlet patří k tomu lepšímu, co naše nekulturní zemička vyplodila a já si ho užila. Za 14 dní mě čeká Limonádový Joe v Karlíně. :)))

SCon trailer

2008-03-19T18:54:00.009+01:00

Hutný trailer, psal Cece... Hm... To těžko. :) Letos jsem si SCon neužila jako běžný návštěvník. :) Když pomáháte s Galavečerem, tak většinu času pouze zkoušíte divadlo, dohadujete se, měníte plány, propadáte depresi, poté nervozitě a když je po všem, tak se cítíte opravdu unaveně.
Díky tomu jsem si skoro nepopovídala s lidmi, se kterými jsem si popovídat chtěla. S některými lidmi jsem si bohužel povídala až moc. Nedozvěděla jsem se to, co jsem vědět chtěla, ale zase jsem se dozvěděla mnoho věcí, bez kterých bych se obešla.
Divadlo jsme zkoušeli... Hodně. Nakonec bylo stejně několik vydařených vtipů pohřbeno (A já jsem si tak strašně chtěla zvednout to obočí a říct "INDEED"!! :)) Zkoušky občas vypadaly tragicky, nakonec to dopadlo nad naše očekávání. Publikum nám dlouho tleskalo a myslím, že jsme si to zasloužili.
Aldor si zahrál Six (ty rudé šaty jsem mu koupila v sekáči za dvě kila, nešil si je sám) a fanynky mu jeho Jacka ze SG žraly tak, že se nyní chtějí přihlásit do SGC. To fanouška Star Wars docela naštve. :) Navíc byl tak unaven, že po představení prohlásil, že se cítí, jakoby "osouložil" celé publikum včetně toho psa, který tam byl také. (vše slušně řečeno, Aldor samozřejmě použil jiná slova :))
Další dobrá zpráva: Domluvila jsem se s Vaškem a na Festivalu Fantazie bude soutěž kostýmů, která bude zcela v mé režii. Mám radost. Už menší radost mám z toho, že mi někteří začali(y) lézt do zadku, protože se mylně domnívají, že jim to pomůže k výhře. Takže se prosím vás prihlašte, ať se ty potencionální šance podobných lidí zmenší.

Na závěr stručně: Jedna slečna stihla rozčílit dvě mé kamarádky nezávisle na sobě, každopádně obě ze stejného důvodu. :)
... i přesto Michvolka nakonec přišla. :) Sice jsem Champbaccovi slíbila, že mu někdy předvedeme RPG LARP, ale zrovna na SConu nebyla příležitost. A málo alkoholu. :) Příště :)))
Přišel stormstrooper! Konečně se někdo sebral. Pak mě přešla radost, když jsem se dozvěděla, že jsem strkala hlavu do stejné helmy jako vy-víte-kdo.
Přemýšlím, jestli Arianuse tak strašně poznamenal válečný konflikt, nebo představy, že se nějakého konfliktu zúčastnil.
Znovu jsem se přesvědčila, že diváky pobaví ta největší a nejabsurdnější kravina.
Major byl dobrý srna... nebo koloušek...nebo taky Bambi. Jak chcete. To souvisí s větou viz. výše. :)
Do poslední chvíle jsem netušila, jestli můžu během představení říct "buzny v pyžamech". Někdo tvrdil, že se půlka sálu urazí. Další tvrdil, že ho uráží výraz "pyžamo". Třetí tvrdil, že pokud se někdo urazí, je to jeho problém. Nakonec jsem skutečně řekla "buzeranti" a nikdo mi neublížil. :)
Podařilo se mi úspěšně vyhýbat té hlasité, vdané. Ani jsem jí neslyšela (divné, že? :)). Organizátoři SConu o ní slyšeli až dost, zvláště ve chvíli, kdy tvrdila, že jí v přednáškové místnosti nejde zvuk. Samozřejmě to strkala do jiné díry. (neměla by v tom mít zrovna ona naprosto jasno? :))
A nejlepší na celém conu bylo, že jsem se ráno probrala a všechno bylo vpořádku. :)
V neděli večer jsme se odebrali na kolaudaci. To už je čistě soukromá věc, takže na to POZOR! :)))

SCon teaser :)

2008-03-17T00:34:00.004+01:00

Photo by Tarkin and JacobCarter :)

Úlet dne

2008-03-03T12:01:00.003+01:00

Film The Other Boleyn Girl se u nás bude (pravděpodobně) jmenovat "Králova přízeň". Ano, velmi výstižný název a pro diváka jistě veeelmi lákavý. Konec hlášení.

Vzpomínka na dětství

2008-02-28T18:50:00.007+01:00

Když se naši rozvedli a my jsme s mámou byly vyexpedovány do garsonky 3x3 metry, nezůstalo nám nic, jen stříbrný kazeťák z NDR, na kterém běhala taková zelená světýlka, když hrál. Bylo mi asi pět a z té doby se pamatuji akorát ta světýlka a ten byt se strašně vysokým stropem. Byla tam tma a já se strašně bála. Máma mi pouštěla hudbu z jedné jediné kazety, kterou měla. Zpíval tam nějaký pán a já to měla místo ukolébavky... (a mamka místo vzpomínek)
Nejsem zrovna fanda do hudby, řekněme mi Ready Kirken a budu přemýšlet, jaké jsou národnosti. :) Ale tu písničku jsem občas slýchávala v rádiu a nedávno jsem !poprvé! v životě viděla videoklip! :)
Překvápko. Konečně jsem pochopila o čem to je. Falca asi znáte a jeho osud také a musím říct, že ten chlap se sice při pěveckém projevu pohybuje jako cvok, ale hudbu dělal vážně dobrou (i když co já můžu vědět, že? :D)
Nicméně moje ukolébavka je o tom, že nějaký rakouský maniak unese a zabije mladé děvče, které potká na diskotéce. Pak je děj tak trochu neurčitý, ale chápu to tak, že policie po dívce pátrá, psychopat vesele vraždí dál a pak skončí v blázinci. Zjištovala jsem další podrobnosti a klip byl v 80. letech dokonce zakázán a Falco i vyšetřován, zda skutečně nemá sklony k násilí, když se stylizuje do role vraha a úchyláka. :) Falco se bránil a dokonce řekl: "Jeanny" is a love-song that is conceived in such a way that it surely becomes interpretative. Those few people, this minority, who believes to see a crime or whatever in the clip, have a far more horrible taste than it was my intention!" Aby pak umlčel hnidopichy, slíbil, že na dalším albu dokáže, že Jeanny je živá. Když se ale objevila píseň Coming Home (Jeanny Part 2), bylo jasné, že mistr Falco mlží jak se dá a ačkoliv tvrdil, že Jeanny je živá, výsledek byl značně diskutabilní. :)
Momentálně patří původní klip Jeanny k tomu nejlepšímu, co v té době vzniklo, i když dnes už se na to asi každý podívá a řekne si: Tak to je fakt trapný.
Ať v tom videoklipu uvidíte cokoliv, pro mě je Jeanny pecka, (další písnička už je tak trochu pokus vytěžit co nejvíc ze slávy původního songu a taky je to zcela jistě Falcův pokus o provokaci :)) a jelikož zas nemůžu v noci spát, už vím, co si pustím. :)

Jeanny
Coming Home (Jeanny Part II)

And the Oscar goes to...

2008-02-25T08:29:00.008+01:00

Alexandra Byrne for Elizabeth: The Golden Age. :)))

EDIT: Alexandra Byrne přebírá Oscara (ano, děti, takto vypadají typické návrhářky :)))

Oscarový úlet: Zlatý kompas a Oscar za jeho speciální efekty!!!
Moje oscarové zklamání: Pokání :( (Až někdy anglický film dostane víc než jednoho Oscara, půjdu to oslavit)

A nyní bych jako správný vlastenec měla jásat, že máme Oscara, každopádně ta písnička už byla tak ohraná, že už to snad ani jinak nešlo. :)

Ještě jeden EDIT: "Náš" Oscar je úplně všude a asi se toho hodně dlouho nezbavíme. Každopádně, tohle je píseň, která byla taky nominována. Mám ráda gospel a říkejte si co chcete, je to rozhodně lepší, než ten "courák" :)) (povšimněte si prosím i komentářů pod videem :)): Raise It Up

Zbožné uslintávání :)

2008-02-23T23:46:00.008+01:00

Film The Other Boleyn Girl už má za sebou premiéru. Zúčastnil se jí princ Charles se svojí chotí a řekla bych, že Natalie vypadala lépe, než Scarlett. :) První recenze se dost různí, nicméně pár zajímavých postřehů: Prý by bylo lepší, kdyby Scarlett hrála tu mrchu a Natalie hodnou "Padmé". Víceméně každý chválí obě herečky stejně, ale o chloupek víc se věnují Scarlett - její postava prý během filmu prodělává uvěřitelnější změny, než postava Natalie. Někdo ale podotkl, že spojení Portmanová-Johanssonová naprosto selhalo a že jsou to pouze dvě krásné herečky, které neví, jak mají hrát svoje role. Eric Bana je prý sexy, ale je to jen týpek do počtu, co se nezvládl vyloupnout ze stínu Natalie a Scarlett. Na čem se vzácně shodují naprosto všichni kritici je to, že ani jeden z trojice hlavních aktérů nemá na Kristin Scott Thomas.
Film jsem sice neviděla, ale viděla jsem ukázky a Natalii ta mrcha skutečně moc nejde. Definitivně soudit budu až uvidím celé dílo.

Pár ukázek, posuďte sami (ukázky jsou "nespoileroidní"):
I've Been Kept Occupied
Great Men (Tuhle scénu jsem viděla asi stokrát, ale pořád mi na ní něco nesedí - že by Natalie? :D )
With My Thighs
We Have Been Summoned
Loyalty
The King's Chamber
Exiled to France

Ke kostýmům: Jeden můj zdroj mi prozradil, že zatímco u nás v kině vystavují papundeklové upoutávky na film, u nich v Londýně vystavují kostýmy z filmů. Grrr. Doufám, že se mu je i přes přísný zákaz podaří vyfotit!

A co se týče titulku tohoto příspěvku... :) Holky si asi přenesly obdiv k Ericovi z plátna do reálu. :)))

BTW - Dnes jsou Oscaři. Mám připravené tři příspěvky - Jeden o Alžbětě, jeden o Sweeneym, třetí o Pokání. Jestli vyhraje někdo jiný, tak jsem v háji. :D

Retro: Dracula Fashion

2008-02-15T22:13:00.022+01:00

Hodně lidí se mě ptá, jaké kostýmy mám nejraději. Nedokážu jednoznačně odpovědět, ale do mého pomyslného topu patří kostýmy z filmu Dracula od režiséra Francise Forda Coppoly. A jelikož jsou mezi vámi i jedinci, kteří ten film neviděli, tak tady je malé školení. :)

Dracula je znovu recyklované téma, jen poněkud výstřední Coppola rozhodl, že tentokrát představí krále upírů trochu jinak - jako prokletého milovníka, který miluje tolik, že je schopen ovládnout své krvelačné choutky. Na začátku vidíme Draculu ještě jako člověka, který díky lsti přijde o manželku a prokleje Boha. O pár století později spatří fotografii snoubenky Jonathana Harkera, Miny,, která vypadá jako jeho Elizabeta. Jenže ona je zasnoubená, on je upír a někdo se ho snaží dostat, však to znáte. :)

Pro mě je jeho Dracula jeden z nejromantičtějších milostných příběhů a to pomíjím ty drobné nedostatky, jako příliš umělé kulisy a poněkud megalomanské touhy režiséra připodobnit film dekadentní divadelní hře, ve které se trochu ztrácí hvězdné obsazení. Vezmu to prostě: Gary Oldman je brutálně sexy, Winona Ryder je krásná, dohromady tvoří pár, kterému tu vášeň věříte a Anthony Hopkins je nejlepší Van Helsing.
Některé hlášky bych mohla poslouchat neustále dokola (pokud nejsou dabované :)). Jen namátkou: "I have crossed oceans of time to find you" nebo "Give you life eternal. Everlasting love. The power of the storm. And the beasts of the earth. Walk with me... to be my loving wife... forever." Když to řekne Gary Oldman, tak to zní stokrát líp. :) Scény Miny a Draculy, to je temná romantika, kterou si nechám vždy líbit. :) Je to zkrátka tak trochu kultovní kýč. :)

Kostýmy navrhla Eiko Ishioka, jedna z nejuznávanějších japonských návrhářek. Její kariéra u filmu není nijak dlouhá, sama se totiž věnuje spíše návrhům divadelních kostýmů, je držitelkou několik cen Tony a kromě jiného navrhuje i obaly k hudebním nosičům, za které už také obdržela několik cen Grammy. Za kostýmy pro Draculu získala Oscara, Saturn Awards i cenu BAFTA. Po něm se kupodivu na dlouhou dobu odmlčela a až o 8 let později navrhla kostýmy pro poněkud bizardní film Cela, který nasbíral také spoustu nominací, leč pouze jednu cenu.

Kostýmy v Draculovi mají spoustu odpůrců a příznivců, nic mezi tím není. Styl kostýmů odpovídá době, ve které se film odehrává, tedy na sklonku viktoriánské éry. Některé dámy měly ještě pořád tendence zapínat se až ke krku ( zrovna jako Mina, když je to ještě upjatá slečinka :)), některé už se dokázaly odvázat a vzít si výstřih (Lucy), k nelibosti lékařů se vrátily korzety a touha mít co nejužší pas, pořád ještě letěly vycpané prdelky u sukní, nebo honzíky, jak chcete. :) Slečny měly rády kloboučky, ale ve filmu má Mina jen tři, ale ten první má ve velmi důležité scéně, kdy se poprvé setkává s Draculou. Nicméně hnidopichové filmu vyčítají, že někde tak trochu přestřelí a návrhářka si dovolí něco, co do tohoto období vůbec napatří. Konkrétně jde o modely Lucy, třeba ten, co má ve scéně, kdy ji poprvé napadne Dracula , nebo velmi zvláštní jsou její svatební šaty.. Domnívám se, že tyhle kostýmy si můžou dovolit kašlat na historii. Lucy si vyrazí v téhle sexy košili jen proto, aby za ní v divokém větru vlál jemný plášť, plus další důvody: tahle fotka snad nepotřebuje komentář :)) Svatební šaty kontrastují s krvavou scénou v hrobce. Tyhle kostýmy jsou typickým příkladem toho, kdy kostým nějak doplňuje scénu, aniž by to divák vnímal.

Rozpaky budí i Draculova zbroj na začátku filmu, nejen kvůli svému tvaru. Sice to není patrné, ale jeho zbroj je temně rudá - stejně jako krev. Symbolika - to máme my maniaci rádi. :)

Co se mi ale na těchto kostýmech líbí nejvíc jsou detaily, které jen těžko postřehnete. Většina kostýmů je ručně zdobená a některé tvary mají také svou symboliku. Mina má asi třech kostýmech jemné lístky: první šaty, druhé, třetí (jestli se vám ty dvoje první zdají stejné, tak máte pravdu, jen jedny jsou světle modré a druhé zelené) - Lístky jsou znaky nevinnosti a podobné má na šatech i Elizabeta, Draculova žena. Lucy řádí v róbě , na které ve filmu jen těžko rozluštíte hady (ještě jeden detail zde) . To ale neznamená, že ta postava je zlá, jen je to prostě rozverná mrška. :) Je to pravý opak stydlivé a slušné Miny, což poznáte i v jejich společných scénách: Mina zapnutá až ke krku, Lucy prostovlasá a s odhalenými rameny ( i když holky nejsou zase takové upejpavky :)).
A nakonec Dracula - na plášti má samozřejmě vyšitého draka , ale není sám, stejného draka má na šatech i Elizabeta. Zajímavost: Návrhářka je zřejmě tak trochu ujetá na velmi, velmi dlouhé vlečky, závoje nebo i sukně. Za Draculou se jeho plášt táhne přes dvoje schodiště, a když je nemrtvá Lucy v hrobce, její závoj je ještě pořád kdesi daleko za ní. :) Jsou to samozřejmě róby dělané na efekt, působí to velmi romanticky, ale asistenti s tím mají hodně práce, aby tyhle kostýmy udrželi ve správném tvaru po celý záběr. :))
Jsou tu však i další detaily, některé velmi zvláštní, třeba tahle náboženská podobizna na Draculově bohatě zdobeném kostýmu, ve kterém spí ve své rakvi (a také v něm na konci umírá). Zdobené svatební šaty Lucy byly prý uháčkovány ručně.

Samostatná kapitola jsou kostýmové proměny Miny. Jak už jsem říkala, nejdřív je Mina poněkud upjatá a nervózní, nosí svázané vlasy, ale pak potká Draculu, který v ní probudí vášnivou ženu. Je to patrné ve chvíli, kdy radikálně změní svůl styl a obleče si na večeři s Draculou sytě rudé šaty (moje oblíbené .)) Na první pohled sice vypadají složitě, ale v podstatě jsou velmi elegantní a hlavně sexy.
Pár fotografií: Minin nový účes , detail spodničky ,sukně a její detaily: jeden , druhý. Róba při tanci .
Promo fotky: Winona a Gary, Winona a jedna z natáčení.
Pak když se z Miny pomalu stává upír, je oblečena v sametovém kabátě se zelenou podšívkou a s rafinovaným výstřihem, kam se klidně rád zaboří i Van Helsing. :))

Navíc v tomhle spí Mina na začátku, na konci už volí něco lehčího , potencionální milenec může přece přijít kdykoliv. :)
Bonus: Mininy svatební šaty zepředu, zezadu. Mina odjíždí ve stříbrném kabátě za Jonathanem.

Dracula projde několika změnami. Na začátku je to trochu výstřední stařec s s podivným účesem (Dracula dostal Oscara i za make-up). Před setkáním s Minou se změní na elegána s brýlemi, do kterých se rejpalové také velmi rádi pouští. :)
Další fotografie: Dracula na večeři s Minou , hrabě v bílém.

A bonus: Draculovy děvky, jak jinak než spoře oděné a velmi svérázně ozdobené. Všimněte si třeba těch mega prstenů. :) Monica Bellucci a Keanu Reeves předtím, než se potkali v Matrixu :) a děvčata a jejich pán :)

Doufám, že jste si to užili tak, jako já, díky za pozornost. :))