Quantum of LOLace

No. Tak jsem to nevydržela a stáhla si to z netu. Kamenujte mě. Nestydím se za to. A jsem docela ráda, že si do té Gold Class necháme větší bombu. Řeknu to na rovinu - jsem docela zklamaná, čekala jsem víc. Mnohem víc. Není to Casino Royale, které prostě bylo lepší, ale taky to není totální shit. Podívání v kině si to jistě zaslouží.
Nejvíc mi vadil ten schizoidní střih. V kině to musí být totální psycho. Zprvu jsem těžce váhala, nad těmi prolínačkami mezi scénami (tzn. výslech vs. dostihy, nebo opera vs. zákulisí) To první mi přišlo fakt podivné, to druhé jakž takž fungovalo. Možná jsem nad tím neměla tak přemýšlet a hledat v tom symboliku, od těchto prolínaček, které spolu zdánlivě nesouvisí totiž očekávám, že spolu budou souviset. (chápete to? :)) V opeře to fungovalo jen chvíli, když se odehrávalo vraždění na obou frontách.
Pořád jsem měla pocit, že tam nějaké scény chybí. Ten film mi připadá brutálně prostříhaný.
Klady? Judi Dench, Craig a Mathieu Amalric. Ta první byla nejlepší, u toho druhého se to tak nějak předpokládá, třetí byl ultra slizák, ale co si budeme povídat, nějaké to znetvoření mu chybělo. (a kdyby někdo točil film Equilibrium tak tenhle maník by hrál Christophera, o tom žádná :)) Zjistila jsem, že se mi líbily všechny scény, kde jsme slyšeli motiv z Casina Royale. Většinou to byly emotivní scény (Bond chlastá, někdo umírá - to byla mimořádná scéna, ale nebudu spoilerovat.)No a ten závěr. Cool! :)
Úvodní píseň - pokud by byla pouze instrumentální, byla by super. Jakmile začne vřískat ta ženská, jde to do kopru.
No a nyní se dostáváme k nejcitlivější části - k Bondgirls.
Gemmy Arterton mi bylo vážně líto. Je krásná, má pěkné nohy, ten styl účesu ala 60. léta byl úžasný (stejně jako všechny další odkazy na starší Bondovky), ale vzhledem k délce pobytu její postavy v ději se skutečně nedá hodnotit její herecký výkon. A chemie mezi ní a Bondem? To jsem se málem rozplakala. Nestihla jsem si jí totiž ani všimnout. Kde jsou ty časy, kdy se Bond v podání Moora musel taky trochu snažit a rafinovaně svádět? Craig se prošel sem a tam, něco plácnul a už jí měl? Proč? Takovéhle holky hrají blond husičky, ne na pohled inteligentní a sošné ženy. Co to bylo to podražení nohy?! Je pravda, že pak to M trochu osvětlila, žila jsem totiž v bludu, že to je nějaká agentka - stará harcovnice, ale ona to je jen úřednice. OK.(to jsem ale zlá... :))
Olga Kurylenko. Fakt, v tom filmu vypadá hrozně, souhlasím. Kromě toho večírku vypadá jako neposedný klučík. Její role ve filmu byla sice o trochu větší než Gemmy, ale čekala jsem víc. Herecký výkon mě nepohoršil, ale ona snad ani neměla co hrát. Elektru z trůnu rozhodně nesundala a její naprosto banální příběh o pomstě mě fakt na zadek neposadil. Co se mi vážně líbilo bylo její první setkání s Bondem. Jenže pak její role sklouzla do stylu "počkej tady". Mám dojem, že jí to Bond řekl asi 3x.
Ale udržela se, holka a nedala mu. Když se nad tím tak zamyslím, bylo by možná fakt lepší, kdyby mu nedala ani jedna. Když inovativní přístup, tak aspoň pořádný, ne? Tenhle Bond je trochu jiný než ten předchozí, je brutálnější, tak proč by prostě nemohl změnit přístup k ženám?
Mimochodem - celé jméno Fieldsové je prý Strawberry Fields. :) Proto prý parfém od Avonu má tak trochu ovocnou vůni a u nás v tanečních už ho mají tři slečny. (BTW - já používám Calvina Kleina, Blaire :))
Camille se údajně jmenuje Rivera. Aspoň to tvdí tady , přibližně ve druhé minutě a třicáté vteřině.
Informací o kostýmech je celkem dost, až mě to překvapilo, jen je musím dát do kupy. Říkám si, že na jejich prezentaci na FF už to bude trochu vyčpělé, no uvidíme.
Nicméně všechny oblekl navrhoval Tom Ford, bývalý návrhář firem Gucci a Yves Saint Laurent. Nyní má svou vlastní značku a Louise Frogley, návrhářka kostýmů pro QoS mu dala přednost před dosud provařeným Brionim.
Firma Toma Forda vytvořila pro film 450 kompletních sad obleků pro 11 kostýmových změn. Samozřejmě - Craig nenosil všechny, některé byly pro kaskadéry a některé sady byly vytvořeny s různým stupněm opotřebení nebo poškození. Všechny obleky mají štíhlejší střih ala 60. léta (opět) a jedná se o italský střih, nikoliv o britský, jak by tomu u Bonda mělo být.
Hodně času bylo věnováno i šatům Camille, které má na večírku. Všimněte si, že se jedná o velmi jednoduchý střih, které doplňuji klasické lodičky. V tomto případě nastupuje moje oblíbená symbolika. Camille něco skrývá a tak se snaží být nenápadná, proto volí spíše tento jednodušší styl oděvu, aby k sobě zbytečně nepřipoutávala pozornost. A co si budeme povídat, skutečně ji k sobě nepřipoutává. :)
Pokračování někdy jindy. :))

Quantum of Fashion

(EDIT, PŘIDÁNY FOTKY :)) OK, já jsem novou bondovku ještě neviděla. Stydím se. :) My jen čekáme, až bude v Gold Class. :))Ale když tak čtu ty vaše recenze.. :) Olgu Kurylenko jsem neviděla hrát, neviděla jsem ji v žádném filmu, nevím, jaká je Bondgirl, takže v tomto směru zatím soudit nebudu, nicméně mě naprosto učaroval její styl oblékání. Olga se obléká velice elegantně. Až na jeden úlet je na ni radost pohledět. Také se mi líbí její vlasy a výraz. Je takový něžný, ale co jsem tak viděla fotky z Bondovky, dokáže ty něžné rysy taky pěkně stáhnout. :)
Gemma, nebo-li zrzka, je ve skutečnosi černovláska a byla pouze na premiéře v Londýně. Musím uznat, že si je vědoma svých předností a ukázala svoje super dlouhé nohy. Olga je elegantní, Gemma je vyzývavá a i když je ten model krásný, má barvu, co je in, asi bych si ho na sebe nikdy nevzala. :))

V souvislosti s Gemmou mě napadá ještě jedna věc. V Bondovkách se obvykle objevuje to nejluxusnější zboží. Tím myslím, že filmy propagují věci, jako jsou super hodinky, auta, obleky, pivo, které normálně stojí naprosto nehorázné sumy a normální smrtelník si je nemůže dovolit. V tom případě ale nechápu, proč parfém pro ženy prodává právě Avon. :) Jsem na tuto kosmetiku alergická (jako vážně) a proto se divím, že když už existují značky jako Channel, Dior, apod, proč zrovna Avon. Co si budeme povídat, je to oproti jiným lacinější značka. Astona si může dovolit málokdo, parfémem od Avonu bude po Vánocích vonět každá druhá, takže děvčata, pokud chcete být vyjímečná, hoďte svým drahým tento dárek na hlavu. :)))
No a tady je pro dámy, pro její příznivce i odpůrce Olga Fashion Show. Všechno jsou to fotky z premiér a photocall ke QoS.

EDIT: Přidávám hodně, ale hodně extravagantní model z premiéry v Sydney. Koukala jsem na to jak vyoraná myš. Z čeho je to vyrobeno? Fakt nářez. :) Takové šaty taky chci, na firemním večírku by všichni padli. :D




Premiéra v Londýně. Červená je úchvatná a nejde ani tak o tu motanici, co má na zadku, ale o tu podivnou zelenou brož, co má na ramínku. Ta je kapku ujetá. :)) EDIT: Přidala jsem detailní fotku, všimla jsem si, že na té jedné ta brož není vůbec vidět. :))



Premiéra v Amsterdamu. Tak nad tímto modelem jsem uslintávala nejvíc.


V Paříži nám kapku sprchlo, takže jsme z těch růžových šatů moc neviděli.



Ale na premiéře v Římě už to bylo o dost lepší. To směrování na zádech je velmi sexy, jen kdyby ty šaty měly jinou barvu.



Nevím, zda uslintávat víc nad modelem z Amsterdamu, nebo nad tímto z Valencie. Strašně se mi líbí hlavně ty jemné šperky.



V Berlíně to vypadalo na jednoduchý model, ale po bližším ohledání zjistíte, že je velmi rafinovaný. Olze sluší, když má vyčesané vlasy víc, než ty rozpuštěné.



Photocally a trochu sportovnější oblečení.





Bonusy: Moje dvě oblíbené momentky. :))




Promo shot pivu Heineken.


No, takže na Camille jako na postavu jsem velmi zvědavá. Zatím je mou nejoblíbenější Bondgirl Elektra. :)

Dušičky

Kromě toho, že dnes je den, kdy nemrtví vylézají z hrobů a rodiny jsou vyvražďovány šílenci v maskách a se sekerou, tak dnes je to přesně rok, co chodím do práce.
Jen tak pro zajímavost jsem si přečetla své starší příspěvky tady na blogu a s nesmírným štěstím konstatuji, že se od jistých dob hodně změnilo. "Konečně jsem happy." řekla jsem někomu, asi to byl někdo z vás, ale už si to nepamatuji. Nelhala jsem. Jistě, jsou dny, kdy mě práce extrémně štve, ale koho ne, že? :)
Nelituji, že jsem změnila místo, ačkoliv si to spousta lidí myslela. Nastoupily jsme tři (jedna bruneta, jedna černovláska a jedna blondýna), z toho jen jedna zůstala tam, kam ji přijali.
Jsem ráda, že můžu konstatovat, že někteří kolegové jsou mi velmi blízcí a ráda je vídám i mimo práci. Oproti té zoufalosti na začátku je to pokrok. Samozřejmě, že mezi nimi je jen jedna holka a to ostatní jsou pánové, ale to je u mě celkem normální, takže v tomto směru žádná změna. :) O některých můžu i říct, že jsou fér.
A na ty ostatní se můj názor nezměnil, u některých se i zhoršil. Taky jsem si sestavila svoje "nej", takže:

Úplně první: To bylo asi po měsíci, ministr školství měl na stránkách pravopisnou chybu. Dodnes si vzpomínám, jak mi bylo zle, když jsem dostala zadání.

Úplně poslední: Radila jsem, jak přežít chlastačky o Silvestru. :)

Úplně první na novém místě: Byl to nějaký film s Denzelem Washingtonem, už si to vůbec nepamatuji. :)

Nejoblíbenější: Cokoliv s X-Factorem. :)

Největší nasazení: Kupodivu koncert výše uvedené soutěže. Už jste někdy strávili 5 hodin v místě, kde v kuse ječí pubertální holčičky?

Největší opruz: Velice neochotný hlavní hrdina jistého sitcomu. To mu nikdy nezapomenu!

Největší průser: Kupodivu už byl, je to tak 14 dní. Něco provedete, prolezete všechny možné koberečky, vysvětlujete pořád dokola a nakonec ve vás zůstane hořká pachuť. Vás, kdo mi tohle všechno přejete, musím ale zklamat. Vedení uznalo, že to nebyla moje chyba. :PPP

Nezapomenutelné: Rozhovor s paní Jiráskovou těsně poté, co ji pustili z nemocnice.

Nejpracnější: "Zas přijde den, kdy láska..." Neviděla jsem nic, ale těch 5 minut, co jsem stvořila, na ty jsem pyšná. Když děláte něco bez komentáře, že je to těžší, než bez berliček vašeho textu.

Nejneoblíbenější: Jakákoliv akce, kde je neorganizovaný chaos. Jinak bez komentáře, na přání sdělím ústně. :))

Největší profík: pan Mareš

Největší osobnost (tak i tak :)): paní Pawlovská

Nejvýřečnější: pan Adamec

Největší legenda: pan Lipský

Nejochotnější: paní Wolfová

Největší hrůza: opět bez komentáře, ale byl to muž.

Nejsrandovnější: pan Hanák

Největší překvapení (v jakémkoliv smyslu): pan Langmajer (v těsném závěsu paní Geislerová)

Největší gentleman: pan Štastný

Nejelegantnější odmítnutí: pan Bartoška

Nejpřemýšlivější: pan Stropnický

Největší charisma: :)) pan Švehlík ml. (nemusíte ho vidět, stačí ten jeho sametový hlas :))

Nejdelší: 8 minut, 6,5 hodiny práce

Nejkratší: půl minuty, dvě a půl hodiny práce :)

Největší výkon: 4 minuty vytvořené z minuty a půl. :))

Nejdivočejší večírek: Vánoční (tak dlouhé okno a tak drsné probuzení, to se mi ještě nestalo)

Nejhorší večírek: Mrcha vs. coura (pořád si ale stojím za tím, že lepší je být mrcha než coura :))

Asi je toho i víc, ale už si nevzpomínám. Jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří se mnou vydrželi i přes jistou vytíženost, náročnost a mojí náladovost. :) :* A teď mě omluvte, jsem ráda, že mám volný víkend. Nejdřív si dám mořské plody a za chvíli nasednu na bílýho tygra a odletím s valkýrou vypít si hlavu. :)

Shall We Dance? - Finale

Nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory. Nakonec jsem se přiklonila k názoru těch, kteří jsou mi nejbližší a dobře mě znají (tzn. Jarmom, máma a Eliška). Tak nějak se částečně jako první trefila i Michvolka (Neměly bychom to zase zapít? :)) a i Tess. Koníčky jsou hezká věc. Ale pak se stanou povinností...
No a navíc jsem se skutečně nedokázala s Flirtem rozloučit. A tak jsem to řekla i lektorce. Miluju oba tance stejně a nechci se vzdát ani jednoho.
Dozvěděla jsem se, že do ledna byla výběrová skupina uložena k ledu.(že by i ostatní slečny měly podobné úmysly? :)) Do té doby už se mi tréninky nemusí krýt. A nabídka příležitostného vystupování mě uklidnila docela.
A co je nejlepší - začíná kurz s názvem Latin Flirt Dance. Tedy latinsko-americké tance s tyčí. :)


Možná jste pochytili, že jsem psala, že jsem dostala nabídku od lektorky tance Ivy Langerové, zda bych nechtěla tančit v její výběrové skupině. Zpočátku jsem si myslela, že to budu muset odmítnout kvůli práci. Přece jen - tréninky minimálně 2x týdně, před vystoupením 3x a pak samotná vystoupení. V práci jsme to nakonec vyřešili, že by se to snad dalo skloubit.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že bych se musela vzdát své druhé "srdcovky" - Flirt Dance, protože tréninky by se mi kryly. Takže mám na výběr - buď se věnovat jen latině a to pořádně, nebo dál tančit latinu i Flirt, ale jen tak "pohodově".
Nikdy jsem v tanci žádné velké ambice neměla. Tanec je pro mě forma relaxace, příjemný způsob, jak posilovat, aniž bych musela hekat v posilovně a taky určitá možnost jak se vyjádřit. Jenže lektorka na latinu ve vás dokáže vzbudit skutečné nadšení.
Některé nabídky se strašně těžko odmítají. Ale představa, že se vzdávám Flirtu je poněkud... bolavá.
Co byste udělali vy? A prosím, neříkejte, ať si vyberu to, co mě baví víc. Miluju obojí úplně stejně. :)
EDIT: Zapomněla jsem dodat, že z výběrové skupiny nelze jen tak odejít, když vás to přestane bavit. Ve chvíli, kdy lektorka vymyslí sestavu pro deset lidí, musí jich být deset až do odvolání.. nebo do nové sestavy.

EDIT2: Dnes jsem se lektorce na Flirt svěřila se svým dilema. Reagovala "to mi ani neříkejte, já s vámi počítám na vystoupení v lednu". Pak jsme začaly plánovat můj přesun na jiné kurzy...

Carmen

Frank Wildhorn je americký Karel Svoboda. Píše líbivé songy, napsal už hodně muzikálů, skládá písně pro mnoho populárních zpěváků, ale takový génius, jako je Weber, to rozhodně není. Slyšela jsem od něj dva muzikály: Dracula: The Musical a Jekylla a Hyda. Z obojího mě zaujaly dohromady asi tři písně. Titulní song This is the Moment z Jekylla a Hyda jsem si pouštěla neustále dokola před státnicemi, ta píseň má totiž velice výstižný text, hlavně v češtině. Z Draculy se mi líbila hlavně One More Lonely Night, ale celý ten muzikál mi přijde jako totální vykradačka Fantóma opery, protože se Wildhorn pokoušel o směs opery a muzikálu.
Carmen napsal Wildhorn speciálně pro divadlo v Karlíně, protože ho uchvátilo zpracování Jekylla a Hyda, které bylo prý nejlepší, jaké kdy viděl. Nesoudím, neviděla jsem, ale věřím tomu, Karlín je skutečně nejlepší hudební divadlo v Praze.
Škoda, že Wildhornovi padla do oka Lucie Bílá.
Musím poznamenat, že proti Lucie Bílé-zpěvačce, nemám vůbec nic. Má úžasný hlas, je to osobnost, ale pokud je v muzikálu, mám velký problém - vidím totiž Lucii Bílou a ne tu postavu, kterou má hrát. Bílá má navíc ten problém, že se ani nesnaží hrát postavu, ale je to prostě Bílá, která náhodou hraje v muzikálu. U Draculy to bylo ještě v pořádku, v Carmen je to jinak.
Příběh muzikálu je trochu jiný, než jaký známe, ne nadarmo tvůrci upozorňují, že je to příběh pouze příběhem Carmen inspirovaný. Základ je ale stejný. Do města přijíždí cirkus a s ním krásná cikánka Carmen, kterou považuje za svůj majetek vrhač nožů García. Mezitím se mladý kapitán José zasnubuje s dcerou starosty Katrinou. Pak klasika - všichni Carmen chtějí, José-slušňák, který žil poměrně vklidu se úplně zblázní, vykašle se na Katrinu a běží za svou cikánkou. Pak se do toho zamotá vražda a zbytek znáte. Tady se to trochu mění. Carmen se totiž skutečně do Josého zamiluje. Toť vše. Druhá půlka muzikálu je výrazně slabší než první, což je zvláštní. V té druhé půlce se v podstatě nedělo vůbec nic, až na to úžasné finále.
Co se týče hudby, je to směs naprosto všeho. Milostné duety, španělské a cikánské rytmy, vděčná postava bodré tetky zpívá všechny písně ala "old-fashion" muzikál. V hlavě mi utkvěly asi tři písně. Karlín promítá nad pódiem anglické texty a pokud budete stíhat koukat vzhůru, uvědomíte si, jak je čeština proti angličtině hnusná. Bohužel. Ráda bych ty písničky slyšela ještě jednou a v angličtině.
Pěvecké výkony? Nádhera. Až na pana Noida. On nezpívá, on řve. K postavě šílence Garcíi se to možná hodí, ale jednoznačně to byl ten nejslabší článek celého představení. Josého hrál Robert Jícha. Vypadá jako štíhlý, kudrnatý, hnědovlasý anděl a zpívá jako Bůh. Dasha jako Katarina opět nezklamala. Mě naprosto uchvátila postava vědmy Athiny Langoské. Vědma nás provádí celým příběhem, komentuje děj a pokaždé se zjeví jako úžasný přízrak, který vám sebere dech jak zpěvem, tak i kostýmem.
Miluju sborové scény a v Carmen jsem se jich konečně dočkala. Málo keců, hodně zpěvu. Co bych naprosto vypustila, byla závěrečná sólovka Carmen.
Pokud se zamyslíte nad scénou, tak si uvědomíte, že to je konečně "velký muzikál". Výprava je úžasná, brišní tanečnice se prochází s krajtou jménem Mireček, po pódiu běhá velbloud a lama. Karlín má nejlepší company, kam se hrabe Touha se svými tanečními scénami.
A nyní to, co mi vadilo nejvíc. Muzikál začíná nástupem profesionálních tanečníků flamenca. Muž a žena rozjedou úžasný tanec za doprovodu kytary. O flamencu něco vím, známá už mě hodně poučila. :) Pak se rozhrne opona a na stole stojí Lucie Bílá ala Carmen. Muž-tanečník vyskočí za ní a začnou spolu tančit. Tanečnice je dotčená a tak spolu s Carmen rozjedou jakýsi "taneční souboj". V tu chvíli vás napadne jediné slovo: trapnost. To, co předvádí Bílá rozhodně není flamenco. Párkrát si dupla, choreograf ji zřejmě šetřil, navíc dupe mimo rytmus. Tanečnice nakonec "souboj" prohraje. Vím, že se psalo, že Bílá kvůli Carmen hodně dřela, zvláště tanec, ale skutečně to není ono. Na profesionálku rozhodně nemá a tak celá ta scéna vyznívá poněkud trapně. V podstatě vám ale dává hned na úvod najevo, kdo v muzikálu bude kralovat. Těžké říct, jestli postava Carmen, nebo Lucie Bílá.
Bílá je prostě Bílá. Její Carmen není žádná femme fatale, ale rozpustilý, drzý fracek, který neustále valí oči a občas se přihlouple chichotá. Taky máte problém jí to trochu uvěřit, zvláště když víte, jak ji propírá bulvár a že ona žádná lamačka srdcí není. Její herecké pojetí Carmen je mi dost vzdálené a její charakteristická gesta při zpěvu na mě působí jako rušivý element. Lucie zatím alternaci nemá, jako její understudy je uvedena Dasha. Byla bych ráda, kdyby časem hrály Carmen i jiné herečky (či zpěvačky), ráda bych je viděla.
A další věc - přiliš pozornosti se soustředí na Bílou a Noida. V muzikálu mají jeden velice vypjatý duet a vám se opět vkrádá na mysl jejich rozvod. Bílá to podtrhla při děkovačce, kdy mu dala pusu a hodila do publika významný pohled. V tu chvíli byste i uvěřili bulváru, že jejich rozvod je dobrý reklamní tah pro celou Carmen.
Největší sranda jsou scény, kdy se na sebe herci vášnivě vrhají. Mají totiž všechny části kostýmů na suché zipy a tak jen slyšíte, jak to ze sebe rvou ve snaze nám předvést, jak strašně chtějí souložit. :)
Carmen se příliš upnula na Lucii Bílou. Ona je v muzikálu nejvýraznější, vše kolem je tedy v záři její aury automaticky bledé a je to největší chyba celého muzikálu. Někdy jsem byla i ráda, že na scéně postava Carmen není, ale to je skutečně málokdy.
Takže doufám, že za čas, až bude Bílá zaneprázdněna, se hlavní role ujme i někdo jiný a já si s klidem zajdu znovu. :))

Už zase?

Ano, už zase. Mám nový kostým. Moje číslo čtyři. :) Myslete si, že jsem cvok, ale mě to prostě baví. Je mi jasné, že neujdu různým názorům a pohledům a otázkám, kolik to stálo. :)
Tentokrát jsem se rozhodla pro kostým Padmé z vystřižené scény z Epizody II. Je to jednoduchý kostým, ale má krásnou barvu i střih. A pro zvědavce: Je zatím nejlevnější, co mám. :)) Problém je trochu se sponami vpředu a vzadu, bohužel vyšly tmavší, než autorka kostýmu předpokládala. Čelenka je sice hotová, ale při zkoušení praskla, asi mi vyrostla hlava. :)
Tímto chci paní, která vytvořila tři z mých čtyř kostýmů, veřejně poděkovat. Je skvělá. Všichni, kdo říkají, že mé kostýmy nestojí za nic (a jsou tací) neuráží mě, ale především práci profesionálky, které si nesmírně vážím a budu ji hájit.
Nebudu už tentokrát tvrdit, že tento kostým je FAKT poslední. Už teď vím, že není. :)






No a na závěr bonus, fotografie mého čísla tři od mého bývalého šéfa.

Touha

Minulý týden jsem psala, že jsem si koupila lístek na Hamleta (ano, opět), ale pak jsem se dozvěděla, že všechna představení Hamleta zrušili a nahradila ho Touha.
Hamlet má prý úspěchy v zahraničí. To je pravda, bude se hrát na Broadwayi, ale skutečnost je prý taková, že Ledecký odešel z divadla Kalich. Důvod neznám, ale doufám, že je pravda, že Hamlet se v lednu vrátí.
Byla jsem smutná, že před začátkem místo své oblíbené dánské vlajky vidím nějakou černou oponu, ale Touha měla dobré ohlasy, takže mě nenapadlo nedat jí šanci.
Předně chci napsat, že film Kvaska mě moc nevzal. Ovšem považuji za dobrý nápad natočit film o přípravě muzikálu, zvlášť, když jsou u nás muzikály tak oblíbené.
Touha je trochu jiná. Je to stejný příběh - Benedikt byl odsouzen za vraždu, utíká z vězení, zúčastní se konkurzu na muzikál Můra a motýl, protože je zamilován do hlavní hvězdy muzikálu Karin Lipertové. Takže základ skutečně stejný (ano, trošičku plytký a neuvěřitelný) nějaké dějové linky z filmu byly zrušeny, pár jich přibylo.
Ano, Touha se mi líbila. Nic jsem od ní nečekala, nelákala mě, ale nevzala mě za srdce, žádná melodie mi neutkvěla hlavě, kromě bezchybných hereckých a pěveckých výkonů.
Na tvorbě Dana Landy mě štve ten jeho hudební minimalismus. Krysař trochu vybočuje, to asi tím, že to byla jeho prvotina. V Touze je kromě té ohrané pecky také pár songů navíc, ze všech to zavání "landovinou", sem tam se ozve nějaký ten Soukup, texty nejsou vrcholem primitivismu, i když někdy to rvalo uši (skandál-rozhazuje sandál). Celkově jsem však odcházela s dojmem, že těch písniček je v Touze nějak málo. Ano, hodně se tam mluví. Celé představení táhne hysterický režisér, kterého v Touze hraje ten samý, jako hrál v Kvasce a střídá se s Dádou Gondíkem. Toho druhého jsem naštěstí nechytila. :)
Paní Landová se prý netajila tím, že chce udělat hlavně taneční muzikál. V Touze se tančí, tančí se v ní víc, než v jiných muzikálech, ale vyloženě "taneční muzikál" to rozhodně není. Taneční muzikál jsou Kočky. Choreografie je dobrá, company sehraná. Osobně jsem se nejvíc těšila na tanec u tyče hlavní hrdinky Karin. Lucie Vondráčková dnes nehrála, hrála manželka Petra Koláře Zuzana Krištofová, takže narozdíl od dvou nespokojených důchodců vedle mě, kteří se neustále ptali, kdy přijde Lucka, vůbec nelituju, že jsem Helenčinu neteř neviděla. Zuzana skvěle zpívá, hraje a u tyče tancuje na jedničku. :))) Nejlepší choreografie byla u písničky Vosková figurka. Tanečníci se skutečně točili a hýbali jako panenky a loutky. Sice to není nic nového, ale tady jsem viděla skutečnou dokonalost, ne nějaký trapný pokus jako třeba ve Třech mušketýrech.
V Touze se hodně mluví a nemůžu říct, že by se mi někdo vyloženě nelíbil, nebo že by hrál nebo zpíval špatně. To už se mi dlouho nestalo.
Benedikta, tedy uprchlého vězně, hrál Miroslav Hrabě. Je to fešák, zpívá dobře, ale pořád mám dojem, že nemám co hodnotit, protože prostě zpíval nějak málo. Trošku bordel je v tom, že dva herci hrajou dvě hlavní postavy, v mém případě to byl Jiří Korn a Radka Fišarová. Než vám dojde, že jsou to úplně jiné postavy, tak to chvíli trvá. O Kornovi nic psát nebudu, to je prostě Bůh a pokud jste ho ještě neviděli v žádném muzikálu, o hodně přicházíte. :)
Co vám rozhodně utkví v paměti, je scéna z konkurzů. Co mi strašně vadilo - ta šílená klišé (návrhář kostýmů muzikálů je afektovaný gay, policie je totálně zkorumpovaná a ta hláška o Moravovi a Paroubkovi tam také nemusela být.)
Touha má velmi jednoduchou, přesto nápaditou scénu a orchestr je umístěn přímo nad jevištěm.
Závěr: Byl to příjemný večer, bylo fajn vidět kvalitní práci a něco svižného a nápaditého. Ale tak nějak to netoužím vidět znovu. :)
A příští týden: Carmen. První ohlasy: Přehnaná kampaň na něco zcela průměrného.