...kvůli jednomu dni lidi šílejí asi tak měsíce dopředu, v obchodech není k hnutí a pak je to za pár hodin fuč. Tak si těch pár hodin užijte a vy pracující jistě oceňujete, že máte aspoň chvíli volno. :)
Tak pěkné Vánoce a pamatujte: s čerty nejsou žerty! :))))
středa 24. prosince 2008
sobota 13. prosince 2008
Slint
sobota 6. prosince 2008
Listospad
Říkám si, jak je super, že už je konečně prosinec. Nesnáším pondělky a listopad. Je to hrozný měsíc. Začíná to Památkou zesnulých a pak na vás skutečně začne všechno padat.
Tento listopad byl pro mě vážně šílený. Začalo to tím pracovním víkendem, kdy mi šéfka řekla, co mám dělat. Udělala jsem přesně to, co ona chtěla, ale zřejmě zafungoval nějaký komunikační šum a bylo všechno špatně. Omluvila jsem se, i když si dodnes myslím, že nebylo zač, vinu neseme obě. Bohužel šéfka velice ráda škatulkuje. Její robot (já) udělal chybu a od té doby se to jaksi veze. Není schopná mi odpustit, neustále mě kontroluje a zahrnuje spoustou naprosto podivných požadavků, které většinou nejsem schopná splnit, anebo se vážně snažím jak ten robůtek. Pracuje se mi špatně a není to žádný med. Je to moje přímá nadřízená, se kterou musím být v kontaktu neustále. Pořád doufám, že se to uklidní, ale pořád nic.
Někde v půlce listopadu mi zavolali do práce a oznámili, že můj nevlastní otec se psychicky zhroutil. Byl naprosto vpořádku, nepozorovali jsme na něm nic, co by nasvědčovalo tomu, že se mu daří špatně. Prý nemá pro co žít, řekl mi doktor. Pes nám umřel, máma je pryč, já jezdím domů velmi sporadicky. Jak to bude dál, to nevím. Dostane asi nového psa. Tahle epizodka byla opravdu velmi nepříjemná a dál ji popisovat nebudu. Ale nepřidala ani mé psychice.
Vše se prolíná se vším a začne vám to zasahovat i do soukromého života. Už odmalička jsem byla zpupné dítě, které když mělo problém, otočilo se ke všem zády, zalezlo si do svého plátěného domečku a odmítalo vylézt. Když má někdo problémy, potřebuje kolem sebe hodně lidí. Já ne. Nechci mít u sebe nikoho. A moje práce mi to neusnadňuje. Musím se pořád s někým bavit, usmívat se, být na někoho milá, takže nějaký únik do ticha vždy vítám.
Měla jsem (a pořád ještě má dojem), že na mě všechno padá. Stejně jako já spadla z těch kreténských schodů. Teď jsem v tanečních klesla na úroveň začátečníků, protože se prostě nemůžu hýbat a kolegyně z toho mají škodolibou radost. Tedy... samozřejmě mě strááášně litují, ale moc dobře vím, co si myslí. Jedna konkurentka odpadla.
A teď zajisté čekáte něco o Koprconu. Žádné emoce se letos naštěstí nekonaly. Byl to poměrně klidný con, až na tu sobotu, kdy jsem se fakt chovala jak pračlověk a rozhodila především Mighoupta, kterému se asi nepřestanu omlouvat do příštího conu. Zjistila jsem, že člověk se musí naučit odcházet včas. Ani nedomýšlím, co by se dělo, kdybych se zdržela jen o deset minut déle. A XiXi jsem zkazila dětské sny. :) Už si pro ní chystám další historky. :)(Jo a Přísně tajné zrušili, takže Sagiho už asi nebudeš moci vídat na obrazovce :))
Milana jsem si moc neužila. Vzbudila jsem se na Tatře, venku fučela meluzína jak z pohádky a jeho postel byla prázdná. Pak mi asi 20x řekl dobré ráno a v koupelně byl čtvrt hodiny.
Pořád si myslím, že některé slečny už by měly vyrůst. Ale lámu nad některými hůl. Definitivně.
Chtěli jsme řešit RPG, nakonec jsme skončili u nějakého draka, co se zamiluje do Edvina. Hrozně mě iritovala jakási osoba, která tam chodila s rohama na hlavě. Vlastně byly dvě a ty blikající rohy byly tisíckrát horší. Degradace!
S Invi jsme si hrály na imperiální lesbičky. Byla to sranda, ale došla jsem k závěru, že fakt nepatřím ani ke světlé ani k temné straně. Ráda nosím kostýmy a je mi jedno jaké, když se mi nějaký líbí, tak si ho nechám ušít (pokud ho budu vážně chtít a budu mít peníze) a budu ho nosit. Klidně si vezmu i Asajj Ventress nebo tanečnici z Jabbova paláce, když na to přijde a nebudu se nikde škatulkovat.
Letošní rok byl vážně krize, co se týče vztahů. Rozhlédněte se kolem sebe. Kolik párů se kolem vás rozešlo? Docela dost, jak mi potvrdilo i více lidí. Klidně i po sedmi letech i ti, co se měli brát. Třeba včera ukončila vztah jedna moje fajn kolegyně, která se měla v srpnu vdávat. Doufám, že už je to skutečně poslední pár. A co z toho plyne? Uvědomte si, že nemáte nikoho nikdy jistého, ať si myslíte cokoliv.
Jo, a pak jsem na přednášce řekla, že mě nudí Jedijské kostýmy. Ano, přednášení o nich mě mě nudí, ne že by se mi nelíbily. Leč to zafunění rozzuřeného býka v zadní řadě bylo jen předzvěstí něčeho horšího.
Pár věcí mě fakt pořád ještě dost sere. Ale už je prosinec. Určitě to bude lepší. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A pokud ho hodíte, buďte si jistí, že vám ho hodím zpátky.
Tento listopad byl pro mě vážně šílený. Začalo to tím pracovním víkendem, kdy mi šéfka řekla, co mám dělat. Udělala jsem přesně to, co ona chtěla, ale zřejmě zafungoval nějaký komunikační šum a bylo všechno špatně. Omluvila jsem se, i když si dodnes myslím, že nebylo zač, vinu neseme obě. Bohužel šéfka velice ráda škatulkuje. Její robot (já) udělal chybu a od té doby se to jaksi veze. Není schopná mi odpustit, neustále mě kontroluje a zahrnuje spoustou naprosto podivných požadavků, které většinou nejsem schopná splnit, anebo se vážně snažím jak ten robůtek. Pracuje se mi špatně a není to žádný med. Je to moje přímá nadřízená, se kterou musím být v kontaktu neustále. Pořád doufám, že se to uklidní, ale pořád nic.
Někde v půlce listopadu mi zavolali do práce a oznámili, že můj nevlastní otec se psychicky zhroutil. Byl naprosto vpořádku, nepozorovali jsme na něm nic, co by nasvědčovalo tomu, že se mu daří špatně. Prý nemá pro co žít, řekl mi doktor. Pes nám umřel, máma je pryč, já jezdím domů velmi sporadicky. Jak to bude dál, to nevím. Dostane asi nového psa. Tahle epizodka byla opravdu velmi nepříjemná a dál ji popisovat nebudu. Ale nepřidala ani mé psychice.
Vše se prolíná se vším a začne vám to zasahovat i do soukromého života. Už odmalička jsem byla zpupné dítě, které když mělo problém, otočilo se ke všem zády, zalezlo si do svého plátěného domečku a odmítalo vylézt. Když má někdo problémy, potřebuje kolem sebe hodně lidí. Já ne. Nechci mít u sebe nikoho. A moje práce mi to neusnadňuje. Musím se pořád s někým bavit, usmívat se, být na někoho milá, takže nějaký únik do ticha vždy vítám.
Měla jsem (a pořád ještě má dojem), že na mě všechno padá. Stejně jako já spadla z těch kreténských schodů. Teď jsem v tanečních klesla na úroveň začátečníků, protože se prostě nemůžu hýbat a kolegyně z toho mají škodolibou radost. Tedy... samozřejmě mě strááášně litují, ale moc dobře vím, co si myslí. Jedna konkurentka odpadla.
A teď zajisté čekáte něco o Koprconu. Žádné emoce se letos naštěstí nekonaly. Byl to poměrně klidný con, až na tu sobotu, kdy jsem se fakt chovala jak pračlověk a rozhodila především Mighoupta, kterému se asi nepřestanu omlouvat do příštího conu. Zjistila jsem, že člověk se musí naučit odcházet včas. Ani nedomýšlím, co by se dělo, kdybych se zdržela jen o deset minut déle. A XiXi jsem zkazila dětské sny. :) Už si pro ní chystám další historky. :)(Jo a Přísně tajné zrušili, takže Sagiho už asi nebudeš moci vídat na obrazovce :))
Milana jsem si moc neužila. Vzbudila jsem se na Tatře, venku fučela meluzína jak z pohádky a jeho postel byla prázdná. Pak mi asi 20x řekl dobré ráno a v koupelně byl čtvrt hodiny.
Pořád si myslím, že některé slečny už by měly vyrůst. Ale lámu nad některými hůl. Definitivně.
Chtěli jsme řešit RPG, nakonec jsme skončili u nějakého draka, co se zamiluje do Edvina. Hrozně mě iritovala jakási osoba, která tam chodila s rohama na hlavě. Vlastně byly dvě a ty blikající rohy byly tisíckrát horší. Degradace!
S Invi jsme si hrály na imperiální lesbičky. Byla to sranda, ale došla jsem k závěru, že fakt nepatřím ani ke světlé ani k temné straně. Ráda nosím kostýmy a je mi jedno jaké, když se mi nějaký líbí, tak si ho nechám ušít (pokud ho budu vážně chtít a budu mít peníze) a budu ho nosit. Klidně si vezmu i Asajj Ventress nebo tanečnici z Jabbova paláce, když na to přijde a nebudu se nikde škatulkovat.
Letošní rok byl vážně krize, co se týče vztahů. Rozhlédněte se kolem sebe. Kolik párů se kolem vás rozešlo? Docela dost, jak mi potvrdilo i více lidí. Klidně i po sedmi letech i ti, co se měli brát. Třeba včera ukončila vztah jedna moje fajn kolegyně, která se měla v srpnu vdávat. Doufám, že už je to skutečně poslední pár. A co z toho plyne? Uvědomte si, že nemáte nikoho nikdy jistého, ať si myslíte cokoliv.
Jo, a pak jsem na přednášce řekla, že mě nudí Jedijské kostýmy. Ano, přednášení o nich mě mě nudí, ne že by se mi nelíbily. Leč to zafunění rozzuřeného býka v zadní řadě bylo jen předzvěstí něčeho horšího.
Pár věcí mě fakt pořád ještě dost sere. Ale už je prosinec. Určitě to bude lepší. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A pokud ho hodíte, buďte si jistí, že vám ho hodím zpátky.
úterý 25. listopadu 2008
Moje "číslo 5"
Naladíme se na jinou notu, ne? :) Tak toto je moje číslo pět. Chápu, je to trochu odklon od mých tradičních kostýmů a upozorňuji, že pouze dočasný. :) Ráda bych poděkovala Eternalovi, že mě zlanařil a zrealizoval realizaci. :) A také mu děkuji za pásek, hodnost a tu úžasnou hand pike. :) Tím se mučí rebelové. A já vás proženu, rebel scum, to si pište!! :)) A také děkuji krejčové, která už má v uniformách praxi. Precizní práce. Jen tak pro informaci. 501st se mě netýká. :) Mám sukni a ta je nepřípustná.
Seznamte se s Lady Vader. :)) Blíže ji poznáte na Koprconu. I když nevím, jak to dopadne s botama. To jsou ty, ve kterých jse upadla. :))
Edit: Hledám dobrovolníka, který by byl ochoten obarvit mě na libovolné fotce na modro. Plus rudé oči. :) Díky moc.










Seznamte se s Lady Vader. :)) Blíže ji poznáte na Koprconu. I když nevím, jak to dopadne s botama. To jsou ty, ve kterých jse upadla. :))
Edit: Hledám dobrovolníka, který by byl ochoten obarvit mě na libovolné fotce na modro. Plus rudé oči. :) Díky moc.










pondělí 24. listopadu 2008
Fall
Tento zážitek je čerstvý. Dnes ráno jsem šla normálně do práce. Měla jsem natáčet. V jednu jsme vyjeli, pak nám oznámili, že se termín posouvá o hodinu později. Fajn. Vrátila jsem se "na kopec" a rozhodla se, že si zajdu na oběd. Vydala jsem se do prasečáku (naše jídelna, toho času jediná, v druhé je rekonstrukce). Zjistila jsem, že je tam fronta, tak jsem se otočila na patě a chtěla sejít ty super mramorové schody zpátky. Byly mokré a já se nechytla zábradlí. Podjely mi nohy, zajisté to musel být super pohled, protože mi zcela jistě vystřelily do výše a já spadla přímo dozadu. Rána do hlavy, mezi lopatky a na prdel.
Ztratila jsem dech a myslela si, že umřu. Nemohla jsem dýchat, cítila jsem příšernou bolest a točila se mi hlava. Nikdo tam v tu chvíli nebyl, tak jsem se chvíli válela na schodech, ve svém super saku za 1500 korun (je teď špinavé jako prase). Pak se mezi dveřmi zjevil šéf - ten nejvyšší. Pomohl mi vstát. Chvíli byl klid. Do toho volal David, že je úplně v píči.
No a pak to přišlo. Bylo mi zle. Fakt strašně. Říkala jsem si, že umřu. Asi před 14 dny přijeli pro Karla (pokud čtete bulvár), tak teď si trandili pro mě.
Ve stejnou chvíli si T-Mobile usmyslel, že jsem nezaplatila fakturu, tak mi vypnul telefon.
Před celým kolektivem mě naložili na nosítka (představuju si, co tam musí o mě kolovat) a odnesli. Poprvé jsem jela sanitkou. Houkala, mě se chtělo spát, všude byla spousta výmolů a nebýt toho saniťáka, co mě rozptyloval, ztratím vědomí. No a taky díky Ministerstvu dopravy za ty rozjebané silnice.
Už vím, jaké to je, když vás vezou chodbou a nad vámi se míhají zářivky. Poslali mě na rentgen hlavy a celých zad. Mezitím se odehrávaly procedury jako "můžete hýbat rukama, nohama, vidíte mě, koukejte se sem..."
První myšlenky - do hajzlu, kdo to za mě natočí? Co tomu řekne matka? A ty vole! Já nebudu moct tancovat!! A co Koprcon?
Všude mě vozil zřízenec, který mě odmítnul svléknout. Taky dobře, ale moc mi nepomohl, na rentgenu na mě civělo 7 chlapů a jeden svačil.
Už mi málem otrnulo, když byl ohlášen nález: Tekutina v břiše. Krvácení! Nastal další frmol. Pak mě nechali dvě hodiny čekat na CT. Na CT mi cosi vpravili do žil, kontrastní látku. Udělalo se mi zle a pak jsem sem a tam jezdila v takovým velkým kruhu. Přičemž mě doktor stíhal strašit historkami o hokejistech, co se uhodili do zad a pak skončili s natrhlou ledvinou.
Naštěstí to dopadlo dobře, víc to snad ani rozvádět nemusím. Mám neschopenku a už se těším, až se tomu budu moc zasmát jako vtipné historce. Jen mě bolí záda jako svině. Jo, už jsem tu taky nemusela být. Na světě je krásně.
Edit: Jo, mám tu pro vás pro všechny jeden vzkaz. Vyserte se na ty vaše žabomyší problémy, hádky, pusťte z hlavy, že se na vás ten a ten vykašlal, že se vás někdo dotknul, nebo vás zjebal. Zítra třeba spadnete ze schodů a nebudou při vás stát všichni svatí!
Ztratila jsem dech a myslela si, že umřu. Nemohla jsem dýchat, cítila jsem příšernou bolest a točila se mi hlava. Nikdo tam v tu chvíli nebyl, tak jsem se chvíli válela na schodech, ve svém super saku za 1500 korun (je teď špinavé jako prase). Pak se mezi dveřmi zjevil šéf - ten nejvyšší. Pomohl mi vstát. Chvíli byl klid. Do toho volal David, že je úplně v píči.
No a pak to přišlo. Bylo mi zle. Fakt strašně. Říkala jsem si, že umřu. Asi před 14 dny přijeli pro Karla (pokud čtete bulvár), tak teď si trandili pro mě.
Ve stejnou chvíli si T-Mobile usmyslel, že jsem nezaplatila fakturu, tak mi vypnul telefon.
Před celým kolektivem mě naložili na nosítka (představuju si, co tam musí o mě kolovat) a odnesli. Poprvé jsem jela sanitkou. Houkala, mě se chtělo spát, všude byla spousta výmolů a nebýt toho saniťáka, co mě rozptyloval, ztratím vědomí. No a taky díky Ministerstvu dopravy za ty rozjebané silnice.
Už vím, jaké to je, když vás vezou chodbou a nad vámi se míhají zářivky. Poslali mě na rentgen hlavy a celých zad. Mezitím se odehrávaly procedury jako "můžete hýbat rukama, nohama, vidíte mě, koukejte se sem..."
První myšlenky - do hajzlu, kdo to za mě natočí? Co tomu řekne matka? A ty vole! Já nebudu moct tancovat!! A co Koprcon?
Všude mě vozil zřízenec, který mě odmítnul svléknout. Taky dobře, ale moc mi nepomohl, na rentgenu na mě civělo 7 chlapů a jeden svačil.
Už mi málem otrnulo, když byl ohlášen nález: Tekutina v břiše. Krvácení! Nastal další frmol. Pak mě nechali dvě hodiny čekat na CT. Na CT mi cosi vpravili do žil, kontrastní látku. Udělalo se mi zle a pak jsem sem a tam jezdila v takovým velkým kruhu. Přičemž mě doktor stíhal strašit historkami o hokejistech, co se uhodili do zad a pak skončili s natrhlou ledvinou.
Naštěstí to dopadlo dobře, víc to snad ani rozvádět nemusím. Mám neschopenku a už se těším, až se tomu budu moc zasmát jako vtipné historce. Jen mě bolí záda jako svině. Jo, už jsem tu taky nemusela být. Na světě je krásně.
Edit: Jo, mám tu pro vás pro všechny jeden vzkaz. Vyserte se na ty vaše žabomyší problémy, hádky, pusťte z hlavy, že se na vás ten a ten vykašlal, že se vás někdo dotknul, nebo vás zjebal. Zítra třeba spadnete ze schodů a nebudou při vás stát všichni svatí!
neděle 23. listopadu 2008
Quantum of LOLace
No. Tak jsem to nevydržela a stáhla si to z netu. Kamenujte mě. Nestydím se za to. A jsem docela ráda, že si do té Gold Class necháme větší bombu. Řeknu to na rovinu - jsem docela zklamaná, čekala jsem víc. Mnohem víc. Není to Casino Royale, které prostě bylo lepší, ale taky to není totální shit. Podívání v kině si to jistě zaslouží.
Nejvíc mi vadil ten schizoidní střih. V kině to musí být totální psycho. Zprvu jsem těžce váhala, nad těmi prolínačkami mezi scénami (tzn. výslech vs. dostihy, nebo opera vs. zákulisí) To první mi přišlo fakt podivné, to druhé jakž takž fungovalo. Možná jsem nad tím neměla tak přemýšlet a hledat v tom symboliku, od těchto prolínaček, které spolu zdánlivě nesouvisí totiž očekávám, že spolu budou souviset. (chápete to? :)) V opeře to fungovalo jen chvíli, když se odehrávalo vraždění na obou frontách.
Pořád jsem měla pocit, že tam nějaké scény chybí. Ten film mi připadá brutálně prostříhaný.
Klady? Judi Dench, Craig a Mathieu Amalric. Ta první byla nejlepší, u toho druhého se to tak nějak předpokládá, třetí byl ultra slizák, ale co si budeme povídat, nějaké to znetvoření mu chybělo. (a kdyby někdo točil film Equilibrium tak tenhle maník by hrál Christophera, o tom žádná :)) Zjistila jsem, že se mi líbily všechny scény, kde jsme slyšeli motiv z Casina Royale. Většinou to byly emotivní scény (Bond chlastá, někdo umírá - to byla mimořádná scéna, ale nebudu spoilerovat.)No a ten závěr. Cool! :)
Úvodní píseň - pokud by byla pouze instrumentální, byla by super. Jakmile začne vřískat ta ženská, jde to do kopru.
No a nyní se dostáváme k nejcitlivější části - k Bondgirls.
Gemmy Arterton mi bylo vážně líto. Je krásná, má pěkné nohy, ten styl účesu ala 60. léta byl úžasný (stejně jako všechny další odkazy na starší Bondovky), ale vzhledem k délce pobytu její postavy v ději se skutečně nedá hodnotit její herecký výkon. A chemie mezi ní a Bondem? To jsem se málem rozplakala. Nestihla jsem si jí totiž ani všimnout. Kde jsou ty časy, kdy se Bond v podání Moora musel taky trochu snažit a rafinovaně svádět? Craig se prošel sem a tam, něco plácnul a už jí měl? Proč? Takovéhle holky hrají blond husičky, ne na pohled inteligentní a sošné ženy. Co to bylo to podražení nohy?! Je pravda, že pak to M trochu osvětlila, žila jsem totiž v bludu, že to je nějaká agentka - stará harcovnice, ale ona to je jen úřednice. OK.(to jsem ale zlá... :))
Olga Kurylenko. Fakt, v tom filmu vypadá hrozně, souhlasím. Kromě toho večírku vypadá jako neposedný klučík. Její role ve filmu byla sice o trochu větší než Gemmy, ale čekala jsem víc. Herecký výkon mě nepohoršil, ale ona snad ani neměla co hrát. Elektru z trůnu rozhodně nesundala a její naprosto banální příběh o pomstě mě fakt na zadek neposadil. Co se mi vážně líbilo bylo její první setkání s Bondem. Jenže pak její role sklouzla do stylu "počkej tady". Mám dojem, že jí to Bond řekl asi 3x.
Ale udržela se, holka a nedala mu. Když se nad tím tak zamyslím, bylo by možná fakt lepší, kdyby mu nedala ani jedna. Když inovativní přístup, tak aspoň pořádný, ne? Tenhle Bond je trochu jiný než ten předchozí, je brutálnější, tak proč by prostě nemohl změnit přístup k ženám?
Mimochodem - celé jméno Fieldsové je prý Strawberry Fields. :) Proto prý parfém od Avonu má tak trochu ovocnou vůni a u nás v tanečních už ho mají tři slečny. (BTW - já používám Calvina Kleina, Blaire :))
Camille se údajně jmenuje Rivera. Aspoň to tvdí tady , přibližně ve druhé minutě a třicáté vteřině.
Informací o kostýmech je celkem dost, až mě to překvapilo, jen je musím dát do kupy. Říkám si, že na jejich prezentaci na FF už to bude trochu vyčpělé, no uvidíme.
Nicméně všechny oblekl navrhoval Tom Ford, bývalý návrhář firem Gucci a Yves Saint Laurent. Nyní má svou vlastní značku a Louise Frogley, návrhářka kostýmů pro QoS mu dala přednost před dosud provařeným Brionim.
Firma Toma Forda vytvořila pro film 450 kompletních sad obleků pro 11 kostýmových změn. Samozřejmě - Craig nenosil všechny, některé byly pro kaskadéry a některé sady byly vytvořeny s různým stupněm opotřebení nebo poškození. Všechny obleky mají štíhlejší střih ala 60. léta (opět) a jedná se o italský střih, nikoliv o britský, jak by tomu u Bonda mělo být.
Hodně času bylo věnováno i šatům Camille, které má na večírku. Všimněte si, že se jedná o velmi jednoduchý střih, které doplňuji klasické lodičky. V tomto případě nastupuje moje oblíbená symbolika. Camille něco skrývá a tak se snaží být nenápadná, proto volí spíše tento jednodušší styl oděvu, aby k sobě zbytečně nepřipoutávala pozornost. A co si budeme povídat, skutečně ji k sobě nepřipoutává. :)
Pokračování někdy jindy. :))
Nejvíc mi vadil ten schizoidní střih. V kině to musí být totální psycho. Zprvu jsem těžce váhala, nad těmi prolínačkami mezi scénami (tzn. výslech vs. dostihy, nebo opera vs. zákulisí) To první mi přišlo fakt podivné, to druhé jakž takž fungovalo. Možná jsem nad tím neměla tak přemýšlet a hledat v tom symboliku, od těchto prolínaček, které spolu zdánlivě nesouvisí totiž očekávám, že spolu budou souviset. (chápete to? :)) V opeře to fungovalo jen chvíli, když se odehrávalo vraždění na obou frontách.
Pořád jsem měla pocit, že tam nějaké scény chybí. Ten film mi připadá brutálně prostříhaný.
Klady? Judi Dench, Craig a Mathieu Amalric. Ta první byla nejlepší, u toho druhého se to tak nějak předpokládá, třetí byl ultra slizák, ale co si budeme povídat, nějaké to znetvoření mu chybělo. (a kdyby někdo točil film Equilibrium tak tenhle maník by hrál Christophera, o tom žádná :)) Zjistila jsem, že se mi líbily všechny scény, kde jsme slyšeli motiv z Casina Royale. Většinou to byly emotivní scény (Bond chlastá, někdo umírá - to byla mimořádná scéna, ale nebudu spoilerovat.)No a ten závěr. Cool! :)
Úvodní píseň - pokud by byla pouze instrumentální, byla by super. Jakmile začne vřískat ta ženská, jde to do kopru.
No a nyní se dostáváme k nejcitlivější části - k Bondgirls.
Gemmy Arterton mi bylo vážně líto. Je krásná, má pěkné nohy, ten styl účesu ala 60. léta byl úžasný (stejně jako všechny další odkazy na starší Bondovky), ale vzhledem k délce pobytu její postavy v ději se skutečně nedá hodnotit její herecký výkon. A chemie mezi ní a Bondem? To jsem se málem rozplakala. Nestihla jsem si jí totiž ani všimnout. Kde jsou ty časy, kdy se Bond v podání Moora musel taky trochu snažit a rafinovaně svádět? Craig se prošel sem a tam, něco plácnul a už jí měl? Proč? Takovéhle holky hrají blond husičky, ne na pohled inteligentní a sošné ženy. Co to bylo to podražení nohy?! Je pravda, že pak to M trochu osvětlila, žila jsem totiž v bludu, že to je nějaká agentka - stará harcovnice, ale ona to je jen úřednice. OK.(to jsem ale zlá... :))
Olga Kurylenko. Fakt, v tom filmu vypadá hrozně, souhlasím. Kromě toho večírku vypadá jako neposedný klučík. Její role ve filmu byla sice o trochu větší než Gemmy, ale čekala jsem víc. Herecký výkon mě nepohoršil, ale ona snad ani neměla co hrát. Elektru z trůnu rozhodně nesundala a její naprosto banální příběh o pomstě mě fakt na zadek neposadil. Co se mi vážně líbilo bylo její první setkání s Bondem. Jenže pak její role sklouzla do stylu "počkej tady". Mám dojem, že jí to Bond řekl asi 3x.
Ale udržela se, holka a nedala mu. Když se nad tím tak zamyslím, bylo by možná fakt lepší, kdyby mu nedala ani jedna. Když inovativní přístup, tak aspoň pořádný, ne? Tenhle Bond je trochu jiný než ten předchozí, je brutálnější, tak proč by prostě nemohl změnit přístup k ženám?
Mimochodem - celé jméno Fieldsové je prý Strawberry Fields. :) Proto prý parfém od Avonu má tak trochu ovocnou vůni a u nás v tanečních už ho mají tři slečny. (BTW - já používám Calvina Kleina, Blaire :))
Camille se údajně jmenuje Rivera. Aspoň to tvdí tady , přibližně ve druhé minutě a třicáté vteřině.
Informací o kostýmech je celkem dost, až mě to překvapilo, jen je musím dát do kupy. Říkám si, že na jejich prezentaci na FF už to bude trochu vyčpělé, no uvidíme.
Nicméně všechny oblekl navrhoval Tom Ford, bývalý návrhář firem Gucci a Yves Saint Laurent. Nyní má svou vlastní značku a Louise Frogley, návrhářka kostýmů pro QoS mu dala přednost před dosud provařeným Brionim.
Firma Toma Forda vytvořila pro film 450 kompletních sad obleků pro 11 kostýmových změn. Samozřejmě - Craig nenosil všechny, některé byly pro kaskadéry a některé sady byly vytvořeny s různým stupněm opotřebení nebo poškození. Všechny obleky mají štíhlejší střih ala 60. léta (opět) a jedná se o italský střih, nikoliv o britský, jak by tomu u Bonda mělo být.
Hodně času bylo věnováno i šatům Camille, které má na večírku. Všimněte si, že se jedná o velmi jednoduchý střih, které doplňuji klasické lodičky. V tomto případě nastupuje moje oblíbená symbolika. Camille něco skrývá a tak se snaží být nenápadná, proto volí spíše tento jednodušší styl oděvu, aby k sobě zbytečně nepřipoutávala pozornost. A co si budeme povídat, skutečně ji k sobě nepřipoutává. :)
Pokračování někdy jindy. :))
sobota 15. listopadu 2008
Quantum of Fashion
(EDIT, PŘIDÁNY FOTKY :)) OK, já jsem novou bondovku ještě neviděla. Stydím se. :) My jen čekáme, až bude v Gold Class. :))Ale když tak čtu ty vaše recenze.. :) Olgu Kurylenko jsem neviděla hrát, neviděla jsem ji v žádném filmu, nevím, jaká je Bondgirl, takže v tomto směru zatím soudit nebudu, nicméně mě naprosto učaroval její styl oblékání. Olga se obléká velice elegantně. Až na jeden úlet je na ni radost pohledět. Také se mi líbí její vlasy a výraz. Je takový něžný, ale co jsem tak viděla fotky z Bondovky, dokáže ty něžné rysy taky pěkně stáhnout. :)
Gemma, nebo-li zrzka, je ve skutečnosi černovláska a byla pouze na premiéře v Londýně. Musím uznat, že si je vědoma svých předností a ukázala svoje super dlouhé nohy. Olga je elegantní, Gemma je vyzývavá a i když je ten model krásný, má barvu, co je in, asi bych si ho na sebe nikdy nevzala. :))

V souvislosti s Gemmou mě napadá ještě jedna věc. V Bondovkách se obvykle objevuje to nejluxusnější zboží. Tím myslím, že filmy propagují věci, jako jsou super hodinky, auta, obleky, pivo, které normálně stojí naprosto nehorázné sumy a normální smrtelník si je nemůže dovolit. V tom případě ale nechápu, proč parfém pro ženy prodává právě Avon. :) Jsem na tuto kosmetiku alergická (jako vážně) a proto se divím, že když už existují značky jako Channel, Dior, apod, proč zrovna Avon. Co si budeme povídat, je to oproti jiným lacinější značka. Astona si může dovolit málokdo, parfémem od Avonu bude po Vánocích vonět každá druhá, takže děvčata, pokud chcete být vyjímečná, hoďte svým drahým tento dárek na hlavu. :)))
No a tady je pro dámy, pro její příznivce i odpůrce Olga Fashion Show. Všechno jsou to fotky z premiér a photocall ke QoS.
EDIT: Přidávám hodně, ale hodně extravagantní model z premiéry v Sydney. Koukala jsem na to jak vyoraná myš. Z čeho je to vyrobeno? Fakt nářez. :) Takové šaty taky chci, na firemním večírku by všichni padli. :D


Premiéra v Londýně. Červená je úchvatná a nejde ani tak o tu motanici, co má na zadku, ale o tu podivnou zelenou brož, co má na ramínku. Ta je kapku ujetá. :)) EDIT: Přidala jsem detailní fotku, všimla jsem si, že na té jedné ta brož není vůbec vidět. :))


Premiéra v Amsterdamu. Tak nad tímto modelem jsem uslintávala nejvíc.

V Paříži nám kapku sprchlo, takže jsme z těch růžových šatů moc neviděli.


Ale na premiéře v Římě už to bylo o dost lepší. To směrování na zádech je velmi sexy, jen kdyby ty šaty měly jinou barvu.


Nevím, zda uslintávat víc nad modelem z Amsterdamu, nebo nad tímto z Valencie. Strašně se mi líbí hlavně ty jemné šperky.


V Berlíně to vypadalo na jednoduchý model, ale po bližším ohledání zjistíte, že je velmi rafinovaný. Olze sluší, když má vyčesané vlasy víc, než ty rozpuštěné.


Photocally a trochu sportovnější oblečení.




Bonusy: Moje dvě oblíbené momentky. :))


Promo shot pivu Heineken.

No, takže na Camille jako na postavu jsem velmi zvědavá. Zatím je mou nejoblíbenější Bondgirl Elektra. :)
Gemma, nebo-li zrzka, je ve skutečnosi černovláska a byla pouze na premiéře v Londýně. Musím uznat, že si je vědoma svých předností a ukázala svoje super dlouhé nohy. Olga je elegantní, Gemma je vyzývavá a i když je ten model krásný, má barvu, co je in, asi bych si ho na sebe nikdy nevzala. :))
V souvislosti s Gemmou mě napadá ještě jedna věc. V Bondovkách se obvykle objevuje to nejluxusnější zboží. Tím myslím, že filmy propagují věci, jako jsou super hodinky, auta, obleky, pivo, které normálně stojí naprosto nehorázné sumy a normální smrtelník si je nemůže dovolit. V tom případě ale nechápu, proč parfém pro ženy prodává právě Avon. :) Jsem na tuto kosmetiku alergická (jako vážně) a proto se divím, že když už existují značky jako Channel, Dior, apod, proč zrovna Avon. Co si budeme povídat, je to oproti jiným lacinější značka. Astona si může dovolit málokdo, parfémem od Avonu bude po Vánocích vonět každá druhá, takže děvčata, pokud chcete být vyjímečná, hoďte svým drahým tento dárek na hlavu. :)))
No a tady je pro dámy, pro její příznivce i odpůrce Olga Fashion Show. Všechno jsou to fotky z premiér a photocall ke QoS.
EDIT: Přidávám hodně, ale hodně extravagantní model z premiéry v Sydney. Koukala jsem na to jak vyoraná myš. Z čeho je to vyrobeno? Fakt nářez. :) Takové šaty taky chci, na firemním večírku by všichni padli. :D


Premiéra v Londýně. Červená je úchvatná a nejde ani tak o tu motanici, co má na zadku, ale o tu podivnou zelenou brož, co má na ramínku. Ta je kapku ujetá. :)) EDIT: Přidala jsem detailní fotku, všimla jsem si, že na té jedné ta brož není vůbec vidět. :))



Premiéra v Amsterdamu. Tak nad tímto modelem jsem uslintávala nejvíc.


V Paříži nám kapku sprchlo, takže jsme z těch růžových šatů moc neviděli.


Ale na premiéře v Římě už to bylo o dost lepší. To směrování na zádech je velmi sexy, jen kdyby ty šaty měly jinou barvu.


Nevím, zda uslintávat víc nad modelem z Amsterdamu, nebo nad tímto z Valencie. Strašně se mi líbí hlavně ty jemné šperky.


V Berlíně to vypadalo na jednoduchý model, ale po bližším ohledání zjistíte, že je velmi rafinovaný. Olze sluší, když má vyčesané vlasy víc, než ty rozpuštěné.


Photocally a trochu sportovnější oblečení.



Bonusy: Moje dvě oblíbené momentky. :))


Promo shot pivu Heineken.

No, takže na Camille jako na postavu jsem velmi zvědavá. Zatím je mou nejoblíbenější Bondgirl Elektra. :)
Rubriky
"Zápisky kostýmového maniaka"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)









