Říkám si, jak je super, že už je konečně prosinec. Nesnáším pondělky a listopad. Je to hrozný měsíc. Začíná to Památkou zesnulých a pak na vás skutečně začne všechno padat.
Tento listopad byl pro mě vážně šílený. Začalo to tím pracovním víkendem, kdy mi šéfka řekla, co mám dělat. Udělala jsem přesně to, co ona chtěla, ale zřejmě zafungoval nějaký komunikační šum a bylo všechno špatně. Omluvila jsem se, i když si dodnes myslím, že nebylo zač, vinu neseme obě. Bohužel šéfka velice ráda škatulkuje. Její robot (já) udělal chybu a od té doby se to jaksi veze. Není schopná mi odpustit, neustále mě kontroluje a zahrnuje spoustou naprosto podivných požadavků, které většinou nejsem schopná splnit, anebo se vážně snažím jak ten robůtek. Pracuje se mi špatně a není to žádný med. Je to moje přímá nadřízená, se kterou musím být v kontaktu neustále. Pořád doufám, že se to uklidní, ale pořád nic.
Někde v půlce listopadu mi zavolali do práce a oznámili, že můj nevlastní otec se psychicky zhroutil. Byl naprosto vpořádku, nepozorovali jsme na něm nic, co by nasvědčovalo tomu, že se mu daří špatně. Prý nemá pro co žít, řekl mi doktor. Pes nám umřel, máma je pryč, já jezdím domů velmi sporadicky. Jak to bude dál, to nevím. Dostane asi nového psa. Tahle epizodka byla opravdu velmi nepříjemná a dál ji popisovat nebudu. Ale nepřidala ani mé psychice.
Vše se prolíná se vším a začne vám to zasahovat i do soukromého života. Už odmalička jsem byla zpupné dítě, které když mělo problém, otočilo se ke všem zády, zalezlo si do svého plátěného domečku a odmítalo vylézt. Když má někdo problémy, potřebuje kolem sebe hodně lidí. Já ne. Nechci mít u sebe nikoho. A moje práce mi to neusnadňuje. Musím se pořád s někým bavit, usmívat se, být na někoho milá, takže nějaký únik do ticha vždy vítám.
Měla jsem (a pořád ještě má dojem), že na mě všechno padá. Stejně jako já spadla z těch kreténských schodů. Teď jsem v tanečních klesla na úroveň začátečníků, protože se prostě nemůžu hýbat a kolegyně z toho mají škodolibou radost. Tedy... samozřejmě mě strááášně litují, ale moc dobře vím, co si myslí. Jedna konkurentka odpadla.
A teď zajisté čekáte něco o Koprconu. Žádné emoce se letos naštěstí nekonaly. Byl to poměrně klidný con, až na tu sobotu, kdy jsem se fakt chovala jak pračlověk a rozhodila především Mighoupta, kterému se asi nepřestanu omlouvat do příštího conu. Zjistila jsem, že člověk se musí naučit odcházet včas. Ani nedomýšlím, co by se dělo, kdybych se zdržela jen o deset minut déle. A XiXi jsem zkazila dětské sny. :) Už si pro ní chystám další historky. :)(Jo a Přísně tajné zrušili, takže Sagiho už asi nebudeš moci vídat na obrazovce :))
Milana jsem si moc neužila. Vzbudila jsem se na Tatře, venku fučela meluzína jak z pohádky a jeho postel byla prázdná. Pak mi asi 20x řekl dobré ráno a v koupelně byl čtvrt hodiny.
Pořád si myslím, že některé slečny už by měly vyrůst. Ale lámu nad některými hůl. Definitivně.
Chtěli jsme řešit RPG, nakonec jsme skončili u nějakého draka, co se zamiluje do Edvina. Hrozně mě iritovala jakási osoba, která tam chodila s rohama na hlavě. Vlastně byly dvě a ty blikající rohy byly tisíckrát horší. Degradace!
S Invi jsme si hrály na imperiální lesbičky. Byla to sranda, ale došla jsem k závěru, že fakt nepatřím ani ke světlé ani k temné straně. Ráda nosím kostýmy a je mi jedno jaké, když se mi nějaký líbí, tak si ho nechám ušít (pokud ho budu vážně chtít a budu mít peníze) a budu ho nosit. Klidně si vezmu i Asajj Ventress nebo tanečnici z Jabbova paláce, když na to přijde a nebudu se nikde škatulkovat.
Letošní rok byl vážně krize, co se týče vztahů. Rozhlédněte se kolem sebe. Kolik párů se kolem vás rozešlo? Docela dost, jak mi potvrdilo i více lidí. Klidně i po sedmi letech i ti, co se měli brát. Třeba včera ukončila vztah jedna moje fajn kolegyně, která se měla v srpnu vdávat. Doufám, že už je to skutečně poslední pár. A co z toho plyne? Uvědomte si, že nemáte nikoho nikdy jistého, ať si myslíte cokoliv.
Jo, a pak jsem na přednášce řekla, že mě nudí Jedijské kostýmy. Ano, přednášení o nich mě mě nudí, ne že by se mi nelíbily. Leč to zafunění rozzuřeného býka v zadní řadě bylo jen předzvěstí něčeho horšího.
Pár věcí mě fakt pořád ještě dost sere. Ale už je prosinec. Určitě to bude lepší. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A pokud ho hodíte, buďte si jistí, že vám ho hodím zpátky.
