Trocha šafránu....

Dneska mi došlo, že už to bude rok, co jsem udělala státnice. To to letí. :) Navíc procházím vaše blogy a čtu, že se učíte na zkoušky. :)
Vzpomínala jsem, co jsem dělala v tuto dobu před rokem a musím říct, že to bylo dost šílené období, které už bych si nechtěla zopakovat. :) Zhubla jsem 7 kilo, ačkoliv zrovna já to nemám zapotřebí, měsíc a půl jsem žila v jakémsi vakuu, kdy jsem ráno v devět vstala, do dvou se učila, pak jsem něco pojedla, půl hoďky jsem relaxovala, pak jsem se zase učila až do deseti hodin večer. A takhle to šlo každý den. Žádná změna, jen pernamentní strach a stres.
Nevím, jak na jiných školách, ale slyšela jsem, že jinde se dají státnice dělat v průběhu celého roku. My jsme museli 5 určených předmětů udělat najednou. Mohli jsme si je i rozložit, ale fakt se mi nechtělo dělat část v červnu a další až v lednu.
První problém nastal, když nikdo nechtěl oponovat mé diplomové práci. Museli jsme vytvářet umělecké práce, někdo psal román, někdo scénář, já psala sbírku mystery a sci-fi povídek. Nakonec se uvolil jistý scénárista seriálu Ulice, ačkoliv řekl, že mystery ani sci-fi ho nezajímá. Následná spolupráce dopadla tak, jak dopadla - měsíc před odevzdáním mi většinu povídek nechal přepsat a jak mi potvrdilo okolí, většinou to byly zásahy k horšímu. Scénáristé bohužel hodně bazírují na dialozích a přesně vykreslených postavách. Podle něj jsem měla málo dialogů a některé charaktery postav byly prostě "zamlžené". Tak jsem je odmlžila, u obhajob se můj vedoucí práce i oponent šíleně pohádali, ale nakonec jsem si své některé zamlžené postavy uhájila. :)
Ke zkoušce z angličtiny jsme museli mít 70 knih z anglické a americké literatury, ke zkoušce z literárního myšlení pak 150 děl z české a evropské literatury, včetně divadelních her, těch muselo být aspoň 20 a 10 teoretických knih. Žádný problém, kdyby mi tři dny před státnici nevyhořel počítač a seznamy ještě nebyly vytisklé. Můj milý rychle vyměnil zdroj, stihli jsme vytisknout seznamy a počítač mohl jít do šrotu. Tady odvedla jistou práci i Annaud, která mi seznam literatury graficky uspořádala a zrovna u angličtiny mi to pomohlo. :)
Největší strašák byla písemná angličtina. Chodila jsem kvůli tomu rok do jazykovky. Test z gramatiky, k tomu překlad a esej. Na netu se pak objevilo, že to udělali jen 4 lidi a zbytek ne. Já byla mezi těmi druhými. Vypukla panika, nikoho nenapadlo, že je to poněkud divné, nakonec nás všechny museli obvolat, že na stránkách je chyba. Bohužel tak učinili až poté, co většina z nás stihla informovat rodiny, přátele i drahé polovičky, že jsme to projeli. Troška adreanalinu na začátek. :)
U ústních zkoušek chtěl každý Shakespeara. Kdo ho dostal, vyletěl. Já jsem dostala romantismus a transcendentalismus v americké literatuře. Do nebe jsem z toho neskákala, tohle období mě fakt nebavilo.
Vzrůšo přišlo u oborové zkoušky - u mediální komunikace. Profesor byl bodrý člověk, ale u státnice se z něj stala nebetyčná svině. Vesměs se tohoto předmětu nikdo nebál a proto ho většinou podcenili. Já jsem dostala otázku č. 17 - Svoboda tisku, etika, násilí, objektivita vs. subjektivita, vyváženost, předpojatost. Komerčnost a veřejnoprávnost. Budu si tuhle otázku velmi dlouho pamatovat, protože jsem byla přesvědčená, že můj výkon bude za dva, ale profesor mi napařil trojku. Když si všiml mé nesouhlasné reakce, tak se zeptal, zda jsem čekala něco jiného. Odpověděla jsem, že tu zajisté byly horší výkony, které skutečně byly na trojku, ale můj mezi ně nepatřil. Opáčil, že můj projev byl nejistý a že si to v praxi nemohu dovolit. Vysvětlila jsem mu, že kdyby čekal 6 hodin s nervními kolegy, až přijde na řadu, taky by jeho projev nebyl sebejistý. Moje spanilá pětiletá jízda za červenou rourou byla tedy zkažená. Prorektorka navrhovala, ať se nechám přezkoušet, ale moje napjaté nervy by víc neunesly.
Pak začalo to pravé peklo. Pár lidi přišlo na to, že jsme sice soukromá škola, ale to neznamená, že státnice budou zadarmo. Když státnice neudělala šprtka, která se drtila od září, dostala jsem skutečně strach.
Den před státnicí jsem spala tři hodiny. Ráno jsem zjistila, že odklonili dopravu. A aby toho nebylo málo, moje oblíbená profesorka na literaturu onemocněla a místo ní usedl do komise ten kretén, který mi dal trojku z médií. Myslela jsem, že omdlím, když jsem vcházela dovnitř.
Z každého okruhu jsme si vytahovali dvě otázky. Z češtiny jsem si vytáhla gramatické kategorie sloves a pak aktuální členění výpovědi a tématické posloupnosti. Tohle byla tragédie. V češtině jsem plavala vždycky, zvláště když šlo o syntax. Naštěstí vedení školy vědělo, že čeština je všeobecný problém, takže ke známce z češtiny se počítala i známka z kulturní antropologie.
Tam jsme měli různé lahůdky, nejlepší otázka zněla: Paměťové kostry v české enkulturaci (rakušanství jako společné východisko, venkov a venkovanství včetně metafory oráče, tradice biedermeieru. Mě osobně děsila otázka Proces perzonalizace, narcismu, desublimace v modernismu a postmodernismu. Otázka Stěžejní žánry středověké literatury – legenda, kronika, rytířský epos byla v pohodě, měla jsem radost, že jí mám. S otázkou Vyprávění příběhů jako antropologická konstanta lidské existence – literární příklady už to bylo horší, protože jí nikdo neměl zpracovanou. :) Naštěstí se komise tak dlouho ryla ve středověku, že na druhou otázku zbyla asi minuta, takže jsem se stihla jen oslím můstkem přenést k mýtům a konec.
Otázka z literárního myšlení mě vytočila. Mezi tématy byly otázky typu co je román, co je povídka, typologie literárních postav, narativní postupy a na mě zbyla otázka Co je literární kritika a její místo v systému literární vědy. Takže seznam literatury mi byl stejně k ničemu, protože se tahle otázka nedala aplikovat na žádnou knihu.

Ten den jsem dělala státnice s třemi děvčaty a jedním klukem. Když nám oznámili výsledky, kolektivně jsme se rozbrečeli radostí a padli si to náruče (poprvé a naposledy :))

Občas se mi stýská po škole. Myslete si co chcete, ale ať ve škole dřete jak chcete, je to pořád proti práci flákačka, protože jste prostě... svobodní. Nemusíte řešit dovolené, zvýšení platu, nasraného šéfa nebo otravné kolegy, které, narozdíl od studentských kolegů, musíte vídat každý den. Na přednášku se můžete vykašlat, na práci těžko. Nakonec zjistíte, že vám to studium bylo víceméně k ničemu. Všude chtějí praxi, nezajímá je, kolik máte titulů, jaké jste měli známky, nebo jestli máte rudý diplom, a i když vás někam vezmou, první dva roky budete prostě nuly, které budou dřít do úmoru.
Já jsem třeba až po nástupu do práce zjistila, co vlastně chci a nechci. Škola vám totiž nikdy skutečně neukáže, co vás čeká.
Literární akademii vděčím hlavně za to, že mě zasvětila do tajů literatury, o kterých jsem na střední škole neměla ani ponětí. Stýská se mi po debatách o knihách na seminářích, po prolejzání knihoven... A chybí mi i naše prorektorka, která uměla předčítat básně tak, že vám vháněla slzy do očí.
Važte si toho, dokud tohle máte. (a pokud si myslíte, že je to kravina, tak vám garantuju, že po pár měsících v práci to budete tvrdit taky :))

TO SI MUSÍTE PŘEČÍST!!!

Na technickém oddělení dělá jeden kluk. Je mu dvacet, teď vylezl ze školy. Docela milej týpek. Včera to skončilo. Přišel v saku a začal nám vnucovat nějaké finanční produkty. Předtím jste z něj sotva dostali jednu větu, teď ze sebe chrlil podivná slova jako SKVĚLÁ PŘÍLEŽITOST, VYSOKÝ VÝDĚLEK, PYRAMIDA, NOVÝ ZÁKAZNÍK... V očích měl lesk šílence, stejně jako pár dalších, co znám. Řekla jsem mu, že jestli nechce přijít o své kamarády, tak ať se na to vysere. Řekla jsem to docela pohrdavě a drsně, doufám, že to k něčemu bude.
Není jediný. Z milých lidí, které jsem kdysi znala, tyhle podivné firmy, co mi připomínají sekty, dělají nesnesitelná monstra bez mozku. Už se s nimi nemůžete ani bavit, aniž byste neměli strach, že vám začnou vyprávět o tom, že díky tomu a tomu mají spoustu peněz a že byste do toho měli jít taky. Ne, podle nich do toho prostě MUSÍTE jít. A když získáte další a další...
Panebože. Tohle by se mělo zakázat...

Momentka

Padmé a Invi na šlapadle a při procházce Prahou, aneb co se Annaud zdráhala dát na Flickr. :)

No co?? Občas mužeme bejt vulgární, ne? Co pořád s těma uhlazenýma blogama! Odvažte se! :))) Vyhlašuju soutěž o nejlepší fotku, na které děláte vulgární gesta... Vše je povoleno! (No, to jsem zvědavá, kdo se zapojí :D)

"Tanyny, ťapity, vrť, vrť..."

...název je citace z Garfielda. :))

Posilovna mě nebaví, aerobik mě nudí, ale hýbat se musím. Když už nemusím být v práci 14 hodin denně (doufám, že teď se to také nezmění), vrátila jsem se zase k tanci. Párový tanec je fajn, ale zjistila jsem, že jsem raději na parketu vlastní paní... a někteří pánové prostě nemají rádi, když se partnerka snaží vést, což jsem občas dělala. :) Když někomu řeknu, že tančím sólovou latinu, ještě to každý chápe, pojem "flirt dance" musím obvykle dlouze vysvětlovat.
Musím přiznat, že do "Flirtu" jsem se zamilovala už první hodinu a moje láska sílí s každou lekcí.
Má to sice trochu divný název, ale ten si vymysleli tady v ČR. Přesněji řečeno, je to tanec s orientálními prvky, inspirovaný stylem striptýzových tanečnic, které využívají tzv. princip S Factoru. Průkopnicí je jistá Sheila Kelley, která je i autorkou mnoha knih o S Factoru (u nás vyšla jedna), je nechutně bohatou majitelkou několika tanečních škol v USA a své pole působnosti rozšířila do celého světa. V Anglii už vlna mánie po S Factoru opadla, k nám se S Factor dostal teď, tudíž taneční školy ještě nemají to, co je v pokročilých hodinách třeba - tyč. :))) Ale Flirt dance se dá tančit i bez ní.
Sheila byla prý původně herečka, komparzistka, která v béčkových filmech hrála role striptérek. Když studovala svoje stěky, setkávala se se spoustou profesionálek v oboru a postupně zjišťovala, že u tyče se nemůže vlnit kdejaká štětka, ale že je třeba talent a výborná fyzická zdatnost. Navíc někde je to jinak než tady, tady se tanečnice u tyče rovná sexuální pracovnice, jinde se tyto profese oddělují a tanečnice je prostě jen tanečnice.
Sheila začala tanec studovat, brzy ho povýšila na umění a podařilo se jí sáhnout do tajných snů všech žen. Ruku na srdce, milé dámy, můžete si myslet, že ty u tyče jsou sice děvky, ale netoužily jste si to někdy zkusit? :) Já ano, puritán nejsem. :)
Ovšem základní rozdíl mezi slečnou-profesionálkou u tyče a tanečníci Flirt Dance je ten, že ta druhá se nesvléká, pouze svůdně tančí v tom, v čem se cítí přitažlivá. Sheila má navíc jistou teorii, se kterou souhlasím - některé ženy mají problém cítit se krasné, i když jsou a Flirt Dance jim pomáhá uvědomit si jejich ženskost a ukáže jim, že se i ony můžou cítit sexy.
Podle S Factoru tančí hodně zpěvaček, včetně Christiny Aguilery, Madonny, S Factor provozuje i Teri Hatcher (to je zoufalá manželka, nebo Lois ze Supermana :))
Zatím sice nemám tyč, učím se jak kroužit různými částmi těla, jak se svést po zdi (fakt:)), atd. :). Už jste se někdy zkoušely na zemi převalit tak, aby to vypadalo sexy, nebo se tak zvednout? Je to teda pěkná makačka a nezávislý pozorovatel by se nám jistě smál. Lektorka volá, abychom se tvářily sexy, ale pokud se máte zvednout jen na rukou a první má jít zadek a vy prostě nemáte sílu, tak hekáte, děláte příšerné ksichty, takže to rozhodně sexy není, ale věřím, že se to časem naučím. :)
Když tam listuji knihou tak si říkám, že tohle....



...už pro mě není problém, ale pokud taneční studio na podzim postaví sál a v něm budou žádané tyče, tak tohle...



...prostě v životě neudělám. Nebo možná ano, ale jen jednou. :)

Normálně máme lektorku, ale včera jsem měly záskok a přišel chlap. :) Do kurzu nás chodí asi 12, teď nás bylo zničehonic 5. Kolegyně se nejspíš zalekly, že dneska se budou muset vlnit před chlapem. Chyba, chyba! Frajer normálně učí modernu, ale teď vymyslel cosi jako sexy lady dance style a naučil nás slušnou choreografii. Byl to takový ukecaný a hyperaktivní ďáblík (možná inspirace do RPG :)), co pěkně vrtěl zadkem. :))) (ano, lásko, já vím, koukat a tančit ano, ale nekomentovat - už mlčím :))
S lektory mužského pohlaví nemám moc dobré zkušenosti. Ne, že by nebyli dobří, bohužel některé náctileté slečny k nim nechodí kvůli tanci, ale jen se přiblble chichotat všemu, co řeknou nebo udělají. Můj lektor na latinu je profík každým coulem, navíc se zbytečně nerozptyluje a jede. (Je pravda, že někdy mu sotva stačíme a domů se pak plazíme s jazykem na vestě :)) Kdyby za ním na hodiny netáhl jeho stálý fan klub dylinek, bylo by to dokonalé. Nevím, jak ony, ale já se k němu chodím učit tancovat a ne proto, abych v šatně opět musela rozebírat, že dneska měl Vilda díru mezi nohama a jestli je teda gay nebo není. Minule si se mnou střihl sambu, asi proto, že jsem mu položila inteligentní dotaz, který se netýkal jeho osobního života, ale choreografie :). Nyní mám svůj anti-fan klub dylinek, protože on na mě sáhnul a trvalo to celou minutu a půl!! :D
Toto jsou moje dobré kamarádky: Taneční boty s měkkou podrážkou a chráničem podpatků, výborná investice, která se vyplatí, protože vás v nich vůbec nebolí nohy. Dají se nosit i na plesy, sice nejsou moc stylové, ale to téměř žádné taneční boty, pokud nejsou šité na míru. Ve Flirtu zatím podpatky nenosím, prý až bude lekce tance s židlí. :)

btw: Zde najdete video o základních pohybech S Factoru :)

Jinak mě nikdy tančit Flirt dance neuvidíte. Mimo kurzy to mám zakázané. Můžu tančit jen doma. ;))

Změny, změny, změny....

Tento příspěvěk měl být původně ostřejší, ale už mi vychladla hlava... Předně musím zmínit, že pánové navštěvující tento blog nosí převážně boxerky, nebo jde o dámy, které boxerky preferují. Čtyři respondenti nenosí nic. Fajn, na conu ustanovíme komisi, která to zkontroluje. Kdo se hlásí dobrovolně? :)

Do levého sloupce jsem minulý týden napsala, že jsem dostala jinou práci. Nemám radost. Půl roku v "továrně na sny" (tak tomu říká můj otčím) a už jsem vystřídala tři místa. Strašně ráda už bych se někde usadila, ale není mi to přáno. Nejhorší je, že se mě nikdo nezeptal, jestli to nové místo chci. Šéf mi to oznámil stylem, který nepřipouští námitky. Přece jsme vás povýšili, to snad by nikdo neodmítl. Asi ne. Vždycky jsem si myslela, že když vás v práci povýší, tak máte radost. To by se ale na vás vaši kolegové nesměli tvářit jako na vraha. Máte jim začít dlouhosáhle vysvětlovat, že jste o to místo skutečně nestáli, či dokonce jste ani nevěděli, že se uvolní, či že o něj stojí někdo jiný? Ne, stejně by mi nevěřili.
S "kolegyní" jsme si vyměnily pár nevybíravých slov. Opět... Nejlepší na tom bylo, že jsem si při pohledu na ní představovala, jak tu postavu v RPG, která je jí inspirovaná, hodně bolestivě zabiju. :)
Také jsem zjistila, že anální speleologie je k ničemu a ti, co ji provozovali, to zjistili také. Nedělejte to. Nevyplatí se to.
Ale když to shrnu, tak za a) se necítím dobře, b) neberu to jako vítězství, i když mi to všichni kolem valí do hlavy, c) bojím se, co bude...
Ten den jsem se plížila z práce naprosto vysátá a nechtělo se mi do tanečních a ani se rýpat v kostýmech - to je co říct. Ale stačila jedna jediná sms od něj, ve které napsal, že je na mě hrdý a bylo to trochu lepší. Občas to svým blízkým řekněte. Je to fajn. :) :***

Sou fáááár...

Včera jsem byla podruhé v životě v Karlíně. Stydím se. Nazývám se muzikálovým fandou a v Karlíně jsem viděla muzikály jen dva, kdysi dávno to bylo Chicago.
Pro druhou návštěvu jsem zvolila něco osvědčeného a lehkého: Limonádový Joe aneb Koňská opera. Trochu nebezpečné, pravda, protože film je tak profláklý, že jistému srovnání jevištní verze nikdy neunikne.
Karlín má nad jinými divadly, kde se uvádí muzikály, jednu velkou výhodu - má kam umístit orchestr. A druhá výhoda: nestaví jen na celebritách.
Joe v Karlíně je jiný, než film. Je aktualizovaný, postavy používají věty jako "klesla nám sledovanost, billboard, apod." občas se objeví i vložená reklama (konkrétně v podobě slavné scény z Vinnetoua, kdy se hlavní hrdina se svým bílým bratrem "sbratřuje" pomocí podřezávání zápěstí - tady tu scénu vidíme také, jen doplněnou větou: "Staň se i ty dobrovolným dárcem krve. :))

Pro jevištní verzi byly napsány i nové písně a "prohlubeny" charaktery. Dylinka Winnifred se tu závěru projeví jako zlatokopka, která v nové písni zpívá o tom, "že je sice panna, ale také pěkně nadržená a až starý Kolalok natáhne brka, ona sníží v jeho firmě platy a zruší odbory". Prostě "žádná husa, ona to všem ukáže v tom USA"! :) Na konci této úžasné árie se sladká Winnie tak rozparádí, že rozmlátí svůj slunečník.
Pamatujete na scénu z filmu, kdy Joe zmlátí Horáce na hřbitově a jak si tam s ním točí nad hlavou? Tady je jasně vidět, že je to figurína. Karlínská incenace toho využila jak se dalo, Joe i Horác tak vytrvale buší do figurín a nijak to nezastírají.
Divadelní verze Joa je tedy větší parodie, než ta filmová.
Scéna je úchvatná, kulisy vynikající, kostýmy úžasné a Horác kouzlí přímo na jevišti. Mám sice ráda skromnější výpravu, ale není na škodu se čas od času podívat na něco "většího". Pokud milujete hlášky z filmu (moje oblíbená je "jsem pořád odporně bohat"), tak si přijdete na své. Nechybí ani Grimpo a cloumák. :)
Legendární skladba Sou fááár je přímo na začátku. Joe přijede na živém koni, krouží kolem dokola a za ním běhá indián s lopatou, kdyby se náhodou oř posral. (a on se prý na premiéře skutečně posral) Pořád si lámu hlavu nad tím, kde to zvíře mají ustájené a jak ho dostanou do divadla.
Bohužel hned na úvod mě čekalo zklamání. Joe přijel a jen co otevřel pusu, všem bylo jasné, že mu nefunguje mikroport. Takže Aleš Háma kroužil na tom krásném koni kolem dokola, poulel očima, snažil se řvát, jak jen to šlo a neustále si sahal na zadek a pokoušel se uvést svůj mikrofon do chodu. Nezdařilo se a tak úvodní a nejlepší skladba celého muzikálu byla totálně zabitá.

Co se týče obsazení - jak už jsem psala, Limonádového Joea hrál Aleš Háma. Bylo na něm vidět, že si tu roli užívá, ale je to spíš komik, než plejboj. Paradoxně Joe má v muzikálu jen jednu sólovou píseň a dvě sborové, takže Hámův zpěv nesoudím.
Winnifred hrála Zuzka Norisová a tahle role jí prostě sedí. Je schopná hrát naivku i nadrženou megeru, navíc dobře hraje i zpívá. V jednu chvíli se dokonce i odbourala a bylo vidět, že to rozhodně není "ve scénáři". Nevím, čemu se smála, ale tipuji, že Hámovi.
Jako Tornádo Lou jsme bohužel schytali Markétu Hrubešovou. Lou je ještě důležitější postava než Winnifred a paní Hrubešová je jedním slovem prostě příšerná - neumí ani zpívat, ani hrát, dokonce ani tancovat, během "Whisky" nestíhala ostatní tanečnice a vůbec - není to žádná "žena lvice". Dala bych cokoliv, abych mohla v této roli vidět Terezu Duchkovou.
Horáce hrál Jirka Korn. Jeho výkon vůbec nemusím komentovat. Měla jsem ho ve třech muzikálech a ať hraje kdekoliv cokoliv, je prostě nejlepší a jakmile vyleze na jeviště, ostatní herci mohou jít domů. Zpívá, hraje, tančí, stepuje. Děkuji Bohu, že jsem neměla jeho alternanta, Vaška Vydru.
Starého Kolaloka hraje původní Joe z filmu: Karel Fiala. Jakmile přišel na jeviště, diváci začali tleskat. Je to dojemné a on si to velmi užívá.
Karlínský Joe je vyloženě oddechovka. Myslím, že Karlín má zcela jistě lepší kousky, které hodlám co nejdříve otestovat. :)

Králova přízeň... nebo The Other Boleyn Girl - jak chcete...

Právě jsem shlédla film, na který jsem se těšila asi tak půl roku. Sice ve špatné kvalitě, každopádně to bylo přímo uměrné mému zklamání.
Už jsem si zvykla, že filmy a knihy přepisují dějiny jak se jim chce, ale tohle byl skutečně vrchol. Nejen, že se film od knihy naprosto liší, ale očividně kašle nejen na ni, ale na veškerou logiku.
A co je úplně nejhorší *podle tohoto filmu se královna Alžběta narodila poté, co Jindřich Annu znásilnil!!! Takže královna, která se vepsala do dějin je prostě podle scénáře dítětem násilného činu. ) Nevím, jak vás, ale mě to zvedlo ze židle. Já samozřejmě nevím, jak to bylo doopravdy, ale pochybuji, že to bylo zrovna takhle. Dost nešťastný "dějový zvrat"* Ovšem tento spoiler nutí k zamyšlení, záleží na úhlu pohledu. Anna krále neskutečně šponuje a on slintá jak jelen v říji. A slintá tak, že usilovně hledá důvod k rozvodu, poštve si proti sobě půlku dvora a lid začne Annu nenávidět. Cynikové a šovinistická prasata mohou říci, že to, co se Anně stalo(viz spoiler), si vlastně zasloužila.
Ale je tu i druhý úhel pohledu a ten zrovna není moc lichotivý pro všechny muže: Film ukazuje, co se stane, když chlap nemyslí hlavou, ale penisem. A tenhle jím myslí tak usilovně, že vznikne další církev, některé to vytočí a on se pak sám diví. Režisérovi se navíc vůbec nepodařilo to natočit nějak... nově, neklišovitě. Ach jo...
Ad Natalie - do historického filmu se prostě nehodí. Ne každý může nosit historické kostýmy. Stane se. Je to její další film, kde podává ten svůj nestabilní "nemastný-neslaný" výkon. Scarlett je na tom podobně, ale její Mary je prostě klaďaska každým coulem a dokonce jí to věříte víc, než Natalii tu "zlou". Ale když je film tak podivný, tak s tím neudělá nic ani super obsazení. Na druhou stranu bloncka umí své super kostýmy alespoň nosit. Erica Banu bych za normálních okolností regulérně přehlédla, tady hraje hlavní roli, takže tam prostě jen je a nijak vás nesebere. Emma Thompson už má s historickými filmy podle knih nějaké zkušenosti a je to vidět, protože je skutečně nejlepší.
Navíc tam byly i věci, které jsem prostě nechápala. Třeba ten snoubenec Mary...Zamýšlím se a jako televizní film by to jistě ušlo. Český distributor ještě nezveřejnil datum uvedení do českých kin a jestli se rozhodne, že To druhé Boleynovic děvče půjde jen na DVD, nebudu se divit. Ale pochybuju, vzhledem k tomu hvězdnému obsazení.
Kostýmy jsou vážně úchvatné. Na jednom diskuzním fóru jsme se dohadovali, zda je to na oscarovou nominaci. Přikláním se k názoru, že tento film je tak špatný, že ho prostě staříci přehlédnou.
A na závěr: Trailer nám sliboval rivalitu mezi sestrami - OK, první půlhodinu si lezou na nervy a řvou na sebe, ale to pak zničehonic skončí a holky se mají zase rády a pomáhají si navzájem rodit děcka, apod...
Doufám, že až se podívám v kině, bude to lepší. Ano, skutečně to plánuji, chci lepší kvalitu a kostýmy na velkém plátně.