Nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory. Nakonec jsem se přiklonila k názoru těch, kteří jsou mi nejbližší a dobře mě znají (tzn. Jarmom, máma a Eliška). Tak nějak se částečně jako první trefila i Michvolka (Neměly bychom to zase zapít? :)) a i Tess. Koníčky jsou hezká věc. Ale pak se stanou povinností...
No a navíc jsem se skutečně nedokázala s Flirtem rozloučit. A tak jsem to řekla i lektorce. Miluju oba tance stejně a nechci se vzdát ani jednoho.
Dozvěděla jsem se, že do ledna byla výběrová skupina uložena k ledu.(že by i ostatní slečny měly podobné úmysly? :)) Do té doby už se mi tréninky nemusí krýt. A nabídka příležitostného vystupování mě uklidnila docela.
A co je nejlepší - začíná kurz s názvem Latin Flirt Dance. Tedy latinsko-americké tance s tyčí. :)
Možná jste pochytili, že jsem psala, že jsem dostala nabídku od lektorky tance Ivy Langerové, zda bych nechtěla tančit v její výběrové skupině. Zpočátku jsem si myslela, že to budu muset odmítnout kvůli práci. Přece jen - tréninky minimálně 2x týdně, před vystoupením 3x a pak samotná vystoupení. V práci jsme to nakonec vyřešili, že by se to snad dalo skloubit.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že bych se musela vzdát své druhé "srdcovky" - Flirt Dance, protože tréninky by se mi kryly. Takže mám na výběr - buď se věnovat jen latině a to pořádně, nebo dál tančit latinu i Flirt, ale jen tak "pohodově".
Nikdy jsem v tanci žádné velké ambice neměla. Tanec je pro mě forma relaxace, příjemný způsob, jak posilovat, aniž bych musela hekat v posilovně a taky určitá možnost jak se vyjádřit. Jenže lektorka na latinu ve vás dokáže vzbudit skutečné nadšení.
Některé nabídky se strašně těžko odmítají. Ale představa, že se vzdávám Flirtu je poněkud... bolavá.
Co byste udělali vy? A prosím, neříkejte, ať si vyberu to, co mě baví víc. Miluju obojí úplně stejně. :)
EDIT: Zapomněla jsem dodat, že z výběrové skupiny nelze jen tak odejít, když vás to přestane bavit. Ve chvíli, kdy lektorka vymyslí sestavu pro deset lidí, musí jich být deset až do odvolání.. nebo do nové sestavy.
EDIT2: Dnes jsem se lektorce na Flirt svěřila se svým dilema. Reagovala "to mi ani neříkejte, já s vámi počítám na vystoupení v lednu". Pak jsme začaly plánovat můj přesun na jiné kurzy...
středa 22. října 2008
pátek 10. října 2008
Carmen
Frank Wildhorn je americký Karel Svoboda. Píše líbivé songy, napsal už hodně muzikálů, skládá písně pro mnoho populárních zpěváků, ale takový génius, jako je Weber, to rozhodně není. Slyšela jsem od něj dva muzikály: Dracula: The Musical a Jekylla a Hyda. Z obojího mě zaujaly dohromady asi tři písně. Titulní song This is the Moment z Jekylla a Hyda jsem si pouštěla neustále dokola před státnicemi, ta píseň má totiž velice výstižný text, hlavně v češtině. Z Draculy se mi líbila hlavně One More Lonely Night, ale celý ten muzikál mi přijde jako totální vykradačka Fantóma opery, protože se Wildhorn pokoušel o směs opery a muzikálu.
Carmen napsal Wildhorn speciálně pro divadlo v Karlíně, protože ho uchvátilo zpracování Jekylla a Hyda, které bylo prý nejlepší, jaké kdy viděl. Nesoudím, neviděla jsem, ale věřím tomu, Karlín je skutečně nejlepší hudební divadlo v Praze.
Škoda, že Wildhornovi padla do oka Lucie Bílá.
Musím poznamenat, že proti Lucie Bílé-zpěvačce, nemám vůbec nic. Má úžasný hlas, je to osobnost, ale pokud je v muzikálu, mám velký problém - vidím totiž Lucii Bílou a ne tu postavu, kterou má hrát. Bílá má navíc ten problém, že se ani nesnaží hrát postavu, ale je to prostě Bílá, která náhodou hraje v muzikálu. U Draculy to bylo ještě v pořádku, v Carmen je to jinak.
Příběh muzikálu je trochu jiný, než jaký známe, ne nadarmo tvůrci upozorňují, že je to příběh pouze příběhem Carmen inspirovaný. Základ je ale stejný. Do města přijíždí cirkus a s ním krásná cikánka Carmen, kterou považuje za svůj majetek vrhač nožů García. Mezitím se mladý kapitán José zasnubuje s dcerou starosty Katrinou. Pak klasika - všichni Carmen chtějí, José-slušňák, který žil poměrně vklidu se úplně zblázní, vykašle se na Katrinu a běží za svou cikánkou. Pak se do toho zamotá vražda a zbytek znáte. Tady se to trochu mění. Carmen se totiž skutečně do Josého zamiluje. Toť vše. Druhá půlka muzikálu je výrazně slabší než první, což je zvláštní. V té druhé půlce se v podstatě nedělo vůbec nic, až na to úžasné finále.
Co se týče hudby, je to směs naprosto všeho. Milostné duety, španělské a cikánské rytmy, vděčná postava bodré tetky zpívá všechny písně ala "old-fashion" muzikál. V hlavě mi utkvěly asi tři písně. Karlín promítá nad pódiem anglické texty a pokud budete stíhat koukat vzhůru, uvědomíte si, jak je čeština proti angličtině hnusná. Bohužel. Ráda bych ty písničky slyšela ještě jednou a v angličtině.
Pěvecké výkony? Nádhera. Až na pana Noida. On nezpívá, on řve. K postavě šílence Garcíi se to možná hodí, ale jednoznačně to byl ten nejslabší článek celého představení. Josého hrál Robert Jícha. Vypadá jako štíhlý, kudrnatý, hnědovlasý anděl a zpívá jako Bůh. Dasha jako Katarina opět nezklamala. Mě naprosto uchvátila postava vědmy Athiny Langoské. Vědma nás provádí celým příběhem, komentuje děj a pokaždé se zjeví jako úžasný přízrak, který vám sebere dech jak zpěvem, tak i kostýmem.
Miluju sborové scény a v Carmen jsem se jich konečně dočkala. Málo keců, hodně zpěvu. Co bych naprosto vypustila, byla závěrečná sólovka Carmen.
Pokud se zamyslíte nad scénou, tak si uvědomíte, že to je konečně "velký muzikál". Výprava je úžasná, brišní tanečnice se prochází s krajtou jménem Mireček, po pódiu běhá velbloud a lama. Karlín má nejlepší company, kam se hrabe Touha se svými tanečními scénami.
A nyní to, co mi vadilo nejvíc. Muzikál začíná nástupem profesionálních tanečníků flamenca. Muž a žena rozjedou úžasný tanec za doprovodu kytary. O flamencu něco vím, známá už mě hodně poučila. :) Pak se rozhrne opona a na stole stojí Lucie Bílá ala Carmen. Muž-tanečník vyskočí za ní a začnou spolu tančit. Tanečnice je dotčená a tak spolu s Carmen rozjedou jakýsi "taneční souboj". V tu chvíli vás napadne jediné slovo: trapnost. To, co předvádí Bílá rozhodně není flamenco. Párkrát si dupla, choreograf ji zřejmě šetřil, navíc dupe mimo rytmus. Tanečnice nakonec "souboj" prohraje. Vím, že se psalo, že Bílá kvůli Carmen hodně dřela, zvláště tanec, ale skutečně to není ono. Na profesionálku rozhodně nemá a tak celá ta scéna vyznívá poněkud trapně. V podstatě vám ale dává hned na úvod najevo, kdo v muzikálu bude kralovat. Těžké říct, jestli postava Carmen, nebo Lucie Bílá.
Bílá je prostě Bílá. Její Carmen není žádná femme fatale, ale rozpustilý, drzý fracek, který neustále valí oči a občas se přihlouple chichotá. Taky máte problém jí to trochu uvěřit, zvláště když víte, jak ji propírá bulvár a že ona žádná lamačka srdcí není. Její herecké pojetí Carmen je mi dost vzdálené a její charakteristická gesta při zpěvu na mě působí jako rušivý element. Lucie zatím alternaci nemá, jako její understudy je uvedena Dasha. Byla bych ráda, kdyby časem hrály Carmen i jiné herečky (či zpěvačky), ráda bych je viděla.
A další věc - přiliš pozornosti se soustředí na Bílou a Noida. V muzikálu mají jeden velice vypjatý duet a vám se opět vkrádá na mysl jejich rozvod. Bílá to podtrhla při děkovačce, kdy mu dala pusu a hodila do publika významný pohled. V tu chvíli byste i uvěřili bulváru, že jejich rozvod je dobrý reklamní tah pro celou Carmen.
Největší sranda jsou scény, kdy se na sebe herci vášnivě vrhají. Mají totiž všechny části kostýmů na suché zipy a tak jen slyšíte, jak to ze sebe rvou ve snaze nám předvést, jak strašně chtějí souložit. :)
Carmen se příliš upnula na Lucii Bílou. Ona je v muzikálu nejvýraznější, vše kolem je tedy v záři její aury automaticky bledé a je to největší chyba celého muzikálu. Někdy jsem byla i ráda, že na scéně postava Carmen není, ale to je skutečně málokdy.
Takže doufám, že za čas, až bude Bílá zaneprázdněna, se hlavní role ujme i někdo jiný a já si s klidem zajdu znovu. :))
Carmen napsal Wildhorn speciálně pro divadlo v Karlíně, protože ho uchvátilo zpracování Jekylla a Hyda, které bylo prý nejlepší, jaké kdy viděl. Nesoudím, neviděla jsem, ale věřím tomu, Karlín je skutečně nejlepší hudební divadlo v Praze.
Škoda, že Wildhornovi padla do oka Lucie Bílá.
Musím poznamenat, že proti Lucie Bílé-zpěvačce, nemám vůbec nic. Má úžasný hlas, je to osobnost, ale pokud je v muzikálu, mám velký problém - vidím totiž Lucii Bílou a ne tu postavu, kterou má hrát. Bílá má navíc ten problém, že se ani nesnaží hrát postavu, ale je to prostě Bílá, která náhodou hraje v muzikálu. U Draculy to bylo ještě v pořádku, v Carmen je to jinak.
Příběh muzikálu je trochu jiný, než jaký známe, ne nadarmo tvůrci upozorňují, že je to příběh pouze příběhem Carmen inspirovaný. Základ je ale stejný. Do města přijíždí cirkus a s ním krásná cikánka Carmen, kterou považuje za svůj majetek vrhač nožů García. Mezitím se mladý kapitán José zasnubuje s dcerou starosty Katrinou. Pak klasika - všichni Carmen chtějí, José-slušňák, který žil poměrně vklidu se úplně zblázní, vykašle se na Katrinu a běží za svou cikánkou. Pak se do toho zamotá vražda a zbytek znáte. Tady se to trochu mění. Carmen se totiž skutečně do Josého zamiluje. Toť vše. Druhá půlka muzikálu je výrazně slabší než první, což je zvláštní. V té druhé půlce se v podstatě nedělo vůbec nic, až na to úžasné finále.
Co se týče hudby, je to směs naprosto všeho. Milostné duety, španělské a cikánské rytmy, vděčná postava bodré tetky zpívá všechny písně ala "old-fashion" muzikál. V hlavě mi utkvěly asi tři písně. Karlín promítá nad pódiem anglické texty a pokud budete stíhat koukat vzhůru, uvědomíte si, jak je čeština proti angličtině hnusná. Bohužel. Ráda bych ty písničky slyšela ještě jednou a v angličtině.
Pěvecké výkony? Nádhera. Až na pana Noida. On nezpívá, on řve. K postavě šílence Garcíi se to možná hodí, ale jednoznačně to byl ten nejslabší článek celého představení. Josého hrál Robert Jícha. Vypadá jako štíhlý, kudrnatý, hnědovlasý anděl a zpívá jako Bůh. Dasha jako Katarina opět nezklamala. Mě naprosto uchvátila postava vědmy Athiny Langoské. Vědma nás provádí celým příběhem, komentuje děj a pokaždé se zjeví jako úžasný přízrak, který vám sebere dech jak zpěvem, tak i kostýmem.
Miluju sborové scény a v Carmen jsem se jich konečně dočkala. Málo keců, hodně zpěvu. Co bych naprosto vypustila, byla závěrečná sólovka Carmen.
Pokud se zamyslíte nad scénou, tak si uvědomíte, že to je konečně "velký muzikál". Výprava je úžasná, brišní tanečnice se prochází s krajtou jménem Mireček, po pódiu běhá velbloud a lama. Karlín má nejlepší company, kam se hrabe Touha se svými tanečními scénami.
A nyní to, co mi vadilo nejvíc. Muzikál začíná nástupem profesionálních tanečníků flamenca. Muž a žena rozjedou úžasný tanec za doprovodu kytary. O flamencu něco vím, známá už mě hodně poučila. :) Pak se rozhrne opona a na stole stojí Lucie Bílá ala Carmen. Muž-tanečník vyskočí za ní a začnou spolu tančit. Tanečnice je dotčená a tak spolu s Carmen rozjedou jakýsi "taneční souboj". V tu chvíli vás napadne jediné slovo: trapnost. To, co předvádí Bílá rozhodně není flamenco. Párkrát si dupla, choreograf ji zřejmě šetřil, navíc dupe mimo rytmus. Tanečnice nakonec "souboj" prohraje. Vím, že se psalo, že Bílá kvůli Carmen hodně dřela, zvláště tanec, ale skutečně to není ono. Na profesionálku rozhodně nemá a tak celá ta scéna vyznívá poněkud trapně. V podstatě vám ale dává hned na úvod najevo, kdo v muzikálu bude kralovat. Těžké říct, jestli postava Carmen, nebo Lucie Bílá.
Bílá je prostě Bílá. Její Carmen není žádná femme fatale, ale rozpustilý, drzý fracek, který neustále valí oči a občas se přihlouple chichotá. Taky máte problém jí to trochu uvěřit, zvláště když víte, jak ji propírá bulvár a že ona žádná lamačka srdcí není. Její herecké pojetí Carmen je mi dost vzdálené a její charakteristická gesta při zpěvu na mě působí jako rušivý element. Lucie zatím alternaci nemá, jako její understudy je uvedena Dasha. Byla bych ráda, kdyby časem hrály Carmen i jiné herečky (či zpěvačky), ráda bych je viděla.
A další věc - přiliš pozornosti se soustředí na Bílou a Noida. V muzikálu mají jeden velice vypjatý duet a vám se opět vkrádá na mysl jejich rozvod. Bílá to podtrhla při děkovačce, kdy mu dala pusu a hodila do publika významný pohled. V tu chvíli byste i uvěřili bulváru, že jejich rozvod je dobrý reklamní tah pro celou Carmen.
Největší sranda jsou scény, kdy se na sebe herci vášnivě vrhají. Mají totiž všechny části kostýmů na suché zipy a tak jen slyšíte, jak to ze sebe rvou ve snaze nám předvést, jak strašně chtějí souložit. :)
Carmen se příliš upnula na Lucii Bílou. Ona je v muzikálu nejvýraznější, vše kolem je tedy v záři její aury automaticky bledé a je to největší chyba celého muzikálu. Někdy jsem byla i ráda, že na scéně postava Carmen není, ale to je skutečně málokdy.
Takže doufám, že za čas, až bude Bílá zaneprázdněna, se hlavní role ujme i někdo jiný a já si s klidem zajdu znovu. :))
úterý 7. října 2008
Už zase?
Ano, už zase. Mám nový kostým. Moje číslo čtyři. :) Myslete si, že jsem cvok, ale mě to prostě baví. Je mi jasné, že neujdu různým názorům a pohledům a otázkám, kolik to stálo. :)
Tentokrát jsem se rozhodla pro kostým Padmé z vystřižené scény z Epizody II. Je to jednoduchý kostým, ale má krásnou barvu i střih. A pro zvědavce: Je zatím nejlevnější, co mám. :)) Problém je trochu se sponami vpředu a vzadu, bohužel vyšly tmavší, než autorka kostýmu předpokládala. Čelenka je sice hotová, ale při zkoušení praskla, asi mi vyrostla hlava. :)
Tímto chci paní, která vytvořila tři z mých čtyř kostýmů, veřejně poděkovat. Je skvělá. Všichni, kdo říkají, že mé kostýmy nestojí za nic (a jsou tací) neuráží mě, ale především práci profesionálky, které si nesmírně vážím a budu ji hájit.
Nebudu už tentokrát tvrdit, že tento kostým je FAKT poslední. Už teď vím, že není. :)
No a na závěr bonus, fotografie mého čísla tři od mého bývalého šéfa.
Tentokrát jsem se rozhodla pro kostým Padmé z vystřižené scény z Epizody II. Je to jednoduchý kostým, ale má krásnou barvu i střih. A pro zvědavce: Je zatím nejlevnější, co mám. :)) Problém je trochu se sponami vpředu a vzadu, bohužel vyšly tmavší, než autorka kostýmu předpokládala. Čelenka je sice hotová, ale při zkoušení praskla, asi mi vyrostla hlava. :)
Tímto chci paní, která vytvořila tři z mých čtyř kostýmů, veřejně poděkovat. Je skvělá. Všichni, kdo říkají, že mé kostýmy nestojí za nic (a jsou tací) neuráží mě, ale především práci profesionálky, které si nesmírně vážím a budu ji hájit.
Nebudu už tentokrát tvrdit, že tento kostým je FAKT poslední. Už teď vím, že není. :)
No a na závěr bonus, fotografie mého čísla tři od mého bývalého šéfa.
pondělí 29. září 2008
Touha
Minulý týden jsem psala, že jsem si koupila lístek na Hamleta (ano, opět), ale pak jsem se dozvěděla, že všechna představení Hamleta zrušili a nahradila ho Touha.
Hamlet má prý úspěchy v zahraničí. To je pravda, bude se hrát na Broadwayi, ale skutečnost je prý taková, že Ledecký odešel z divadla Kalich. Důvod neznám, ale doufám, že je pravda, že Hamlet se v lednu vrátí.
Byla jsem smutná, že před začátkem místo své oblíbené dánské vlajky vidím nějakou černou oponu, ale Touha měla dobré ohlasy, takže mě nenapadlo nedat jí šanci.
Předně chci napsat, že film Kvaska mě moc nevzal. Ovšem považuji za dobrý nápad natočit film o přípravě muzikálu, zvlášť, když jsou u nás muzikály tak oblíbené.
Touha je trochu jiná. Je to stejný příběh - Benedikt byl odsouzen za vraždu, utíká z vězení, zúčastní se konkurzu na muzikál Můra a motýl, protože je zamilován do hlavní hvězdy muzikálu Karin Lipertové. Takže základ skutečně stejný (ano, trošičku plytký a neuvěřitelný) nějaké dějové linky z filmu byly zrušeny, pár jich přibylo.
Ano, Touha se mi líbila. Nic jsem od ní nečekala, nelákala mě, ale nevzala mě za srdce, žádná melodie mi neutkvěla hlavě, kromě bezchybných hereckých a pěveckých výkonů.
Na tvorbě Dana Landy mě štve ten jeho hudební minimalismus. Krysař trochu vybočuje, to asi tím, že to byla jeho prvotina. V Touze je kromě té ohrané pecky také pár songů navíc, ze všech to zavání "landovinou", sem tam se ozve nějaký ten Soukup, texty nejsou vrcholem primitivismu, i když někdy to rvalo uši (skandál-rozhazuje sandál). Celkově jsem však odcházela s dojmem, že těch písniček je v Touze nějak málo. Ano, hodně se tam mluví. Celé představení táhne hysterický režisér, kterého v Touze hraje ten samý, jako hrál v Kvasce a střídá se s Dádou Gondíkem. Toho druhého jsem naštěstí nechytila. :)
Paní Landová se prý netajila tím, že chce udělat hlavně taneční muzikál. V Touze se tančí, tančí se v ní víc, než v jiných muzikálech, ale vyloženě "taneční muzikál" to rozhodně není. Taneční muzikál jsou Kočky. Choreografie je dobrá, company sehraná. Osobně jsem se nejvíc těšila na tanec u tyče hlavní hrdinky Karin. Lucie Vondráčková dnes nehrála, hrála manželka Petra Koláře Zuzana Krištofová, takže narozdíl od dvou nespokojených důchodců vedle mě, kteří se neustále ptali, kdy přijde Lucka, vůbec nelituju, že jsem Helenčinu neteř neviděla. Zuzana skvěle zpívá, hraje a u tyče tancuje na jedničku. :))) Nejlepší choreografie byla u písničky Vosková figurka. Tanečníci se skutečně točili a hýbali jako panenky a loutky. Sice to není nic nového, ale tady jsem viděla skutečnou dokonalost, ne nějaký trapný pokus jako třeba ve Třech mušketýrech.
V Touze se hodně mluví a nemůžu říct, že by se mi někdo vyloženě nelíbil, nebo že by hrál nebo zpíval špatně. To už se mi dlouho nestalo.
Benedikta, tedy uprchlého vězně, hrál Miroslav Hrabě. Je to fešák, zpívá dobře, ale pořád mám dojem, že nemám co hodnotit, protože prostě zpíval nějak málo. Trošku bordel je v tom, že dva herci hrajou dvě hlavní postavy, v mém případě to byl Jiří Korn a Radka Fišarová. Než vám dojde, že jsou to úplně jiné postavy, tak to chvíli trvá. O Kornovi nic psát nebudu, to je prostě Bůh a pokud jste ho ještě neviděli v žádném muzikálu, o hodně přicházíte. :)
Co vám rozhodně utkví v paměti, je scéna z konkurzů. Co mi strašně vadilo - ta šílená klišé (návrhář kostýmů muzikálů je afektovaný gay, policie je totálně zkorumpovaná a ta hláška o Moravovi a Paroubkovi tam také nemusela být.)
Touha má velmi jednoduchou, přesto nápaditou scénu a orchestr je umístěn přímo nad jevištěm.
Závěr: Byl to příjemný večer, bylo fajn vidět kvalitní práci a něco svižného a nápaditého. Ale tak nějak to netoužím vidět znovu. :)
A příští týden: Carmen. První ohlasy: Přehnaná kampaň na něco zcela průměrného.
Hamlet má prý úspěchy v zahraničí. To je pravda, bude se hrát na Broadwayi, ale skutečnost je prý taková, že Ledecký odešel z divadla Kalich. Důvod neznám, ale doufám, že je pravda, že Hamlet se v lednu vrátí.
Byla jsem smutná, že před začátkem místo své oblíbené dánské vlajky vidím nějakou černou oponu, ale Touha měla dobré ohlasy, takže mě nenapadlo nedat jí šanci.
Předně chci napsat, že film Kvaska mě moc nevzal. Ovšem považuji za dobrý nápad natočit film o přípravě muzikálu, zvlášť, když jsou u nás muzikály tak oblíbené.
Touha je trochu jiná. Je to stejný příběh - Benedikt byl odsouzen za vraždu, utíká z vězení, zúčastní se konkurzu na muzikál Můra a motýl, protože je zamilován do hlavní hvězdy muzikálu Karin Lipertové. Takže základ skutečně stejný (ano, trošičku plytký a neuvěřitelný) nějaké dějové linky z filmu byly zrušeny, pár jich přibylo.
Ano, Touha se mi líbila. Nic jsem od ní nečekala, nelákala mě, ale nevzala mě za srdce, žádná melodie mi neutkvěla hlavě, kromě bezchybných hereckých a pěveckých výkonů.
Na tvorbě Dana Landy mě štve ten jeho hudební minimalismus. Krysař trochu vybočuje, to asi tím, že to byla jeho prvotina. V Touze je kromě té ohrané pecky také pár songů navíc, ze všech to zavání "landovinou", sem tam se ozve nějaký ten Soukup, texty nejsou vrcholem primitivismu, i když někdy to rvalo uši (skandál-rozhazuje sandál). Celkově jsem však odcházela s dojmem, že těch písniček je v Touze nějak málo. Ano, hodně se tam mluví. Celé představení táhne hysterický režisér, kterého v Touze hraje ten samý, jako hrál v Kvasce a střídá se s Dádou Gondíkem. Toho druhého jsem naštěstí nechytila. :)
Paní Landová se prý netajila tím, že chce udělat hlavně taneční muzikál. V Touze se tančí, tančí se v ní víc, než v jiných muzikálech, ale vyloženě "taneční muzikál" to rozhodně není. Taneční muzikál jsou Kočky. Choreografie je dobrá, company sehraná. Osobně jsem se nejvíc těšila na tanec u tyče hlavní hrdinky Karin. Lucie Vondráčková dnes nehrála, hrála manželka Petra Koláře Zuzana Krištofová, takže narozdíl od dvou nespokojených důchodců vedle mě, kteří se neustále ptali, kdy přijde Lucka, vůbec nelituju, že jsem Helenčinu neteř neviděla. Zuzana skvěle zpívá, hraje a u tyče tancuje na jedničku. :))) Nejlepší choreografie byla u písničky Vosková figurka. Tanečníci se skutečně točili a hýbali jako panenky a loutky. Sice to není nic nového, ale tady jsem viděla skutečnou dokonalost, ne nějaký trapný pokus jako třeba ve Třech mušketýrech.
V Touze se hodně mluví a nemůžu říct, že by se mi někdo vyloženě nelíbil, nebo že by hrál nebo zpíval špatně. To už se mi dlouho nestalo.
Benedikta, tedy uprchlého vězně, hrál Miroslav Hrabě. Je to fešák, zpívá dobře, ale pořád mám dojem, že nemám co hodnotit, protože prostě zpíval nějak málo. Trošku bordel je v tom, že dva herci hrajou dvě hlavní postavy, v mém případě to byl Jiří Korn a Radka Fišarová. Než vám dojde, že jsou to úplně jiné postavy, tak to chvíli trvá. O Kornovi nic psát nebudu, to je prostě Bůh a pokud jste ho ještě neviděli v žádném muzikálu, o hodně přicházíte. :)
Co vám rozhodně utkví v paměti, je scéna z konkurzů. Co mi strašně vadilo - ta šílená klišé (návrhář kostýmů muzikálů je afektovaný gay, policie je totálně zkorumpovaná a ta hláška o Moravovi a Paroubkovi tam také nemusela být.)
Touha má velmi jednoduchou, přesto nápaditou scénu a orchestr je umístěn přímo nad jevištěm.
Závěr: Byl to příjemný večer, bylo fajn vidět kvalitní práci a něco svižného a nápaditého. Ale tak nějak to netoužím vidět znovu. :)
A příští týden: Carmen. První ohlasy: Přehnaná kampaň na něco zcela průměrného.
neděle 14. září 2008
In Action!
Měla jsem být dnes ráno v osm v práci. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že není 6:30, ale 7:40. Nikdy jsem nezaspala ani do školy, natož do práce. Možná jednou jsem vyrazila na apríla do školy o hodinu dřív, když mi Eliška schválně přeřídila budík. Něco takového jsem dneska ráno potřebovala - nějaký funny vtip.
Když zaspíte, tak to probíhá přibližně takto: Udivené zírání na hodinky - šok - zírání na jiné hodinky - ještě větší šok, nejdou vám blbě!! Kontrola třetích hodinek... a je jasné, že máte průser! V jiných firmách se zpoždění dá tolerovat, u nás je za pozdní příchod, který je delší než deset minut, napomenutí a pak možná něco horšího, jistě chápete. U nás se na nic a na nikoho nečeká a ani to nejde.
Myslím, že takhle rychle jsem se nikdy v životě neoblékla. Zabralo mi to asi 5 minut. Ještěže mě maminka vždycky cepovala, že oblečení na druhý den musím mít připravené dřív na nějakém stabilním místě. Po těch letech musím uznat, že to má fakt něco do sebe, vám to radím taky. Trhla jsem svůj osobní rekord v oblékání a už ho nikdy nechci překonávat. :)
Pak jsem si zavolala taxíka a ten frajer měl pochopení. Ani nechtějte vědět, jak rychle jsme jeli, ještě by to tu mohl číst nějaký policajt. :) Nakonec jsem dorazila o 15 minut později. Šéf naštěstí nebyl v práci. Zuby jsem si čistila přímo v práci na záchodě (ano, zubní kartáček jsem si přivezla s sebou), česala jsem se v cementárně (=maskérně). Použila jsem tam také místní řasenku, což byla chyba, oteklo mi oko. Ještě tohle!
Pak jsem to odmakala a kolegyně mi řekla, že mám jediné štěstí. To jsem fakt měla.
Teď už se tomu směju, ale byl to fakt děs. :)) Proč nezvonil budík fakt nevím, dneska si nařizuju rovnou tři. :) Dobrou noc. :)
Když zaspíte, tak to probíhá přibližně takto: Udivené zírání na hodinky - šok - zírání na jiné hodinky - ještě větší šok, nejdou vám blbě!! Kontrola třetích hodinek... a je jasné, že máte průser! V jiných firmách se zpoždění dá tolerovat, u nás je za pozdní příchod, který je delší než deset minut, napomenutí a pak možná něco horšího, jistě chápete. U nás se na nic a na nikoho nečeká a ani to nejde.
Myslím, že takhle rychle jsem se nikdy v životě neoblékla. Zabralo mi to asi 5 minut. Ještěže mě maminka vždycky cepovala, že oblečení na druhý den musím mít připravené dřív na nějakém stabilním místě. Po těch letech musím uznat, že to má fakt něco do sebe, vám to radím taky. Trhla jsem svůj osobní rekord v oblékání a už ho nikdy nechci překonávat. :)
Pak jsem si zavolala taxíka a ten frajer měl pochopení. Ani nechtějte vědět, jak rychle jsme jeli, ještě by to tu mohl číst nějaký policajt. :) Nakonec jsem dorazila o 15 minut později. Šéf naštěstí nebyl v práci. Zuby jsem si čistila přímo v práci na záchodě (ano, zubní kartáček jsem si přivezla s sebou), česala jsem se v cementárně (=maskérně). Použila jsem tam také místní řasenku, což byla chyba, oteklo mi oko. Ještě tohle!
Pak jsem to odmakala a kolegyně mi řekla, že mám jediné štěstí. To jsem fakt měla.
Teď už se tomu směju, ale byl to fakt děs. :)) Proč nezvonil budík fakt nevím, dneska si nařizuju rovnou tři. :) Dobrou noc. :)
pátek 5. září 2008
Max "Constantine" Payne
Přemýšlím, jestli mě trailery a plakáty na Maxe Payne znepokojují v negativním nebo pozitivním slova smyslu. Na film se těším, hru jsem zbožňovala a trailer je fakt našlapanej. (Je to Olga Kurylenko, nebo ne?) Vidím úplně stejnou atmosféru jako ve hře, Marky Mark mluví podobným hlasem jako Max Payne ve hře, ale co ta stvoření ala Constantine?!
Constantine se mi líbil, ale ve hře se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytovaly. Je pravda, že Max je tak trochu psychouš (nebudu spoilerovat proč), a i ve hře měl halucinace a divné vidiny (tyhle části jsem ve hře nesnášela), ale rozhodně to nemělo drápy a křídla. Je tedy možné, že film Max Payne bude střižený tajemnem. Nebo že to jsou prostě jen výplody Maxovy pochroumané mysli. Je pravda, že dneska není nikdo na nějakou střílečku, pokud není extra originální, zvědavý a tajemno by to mohlo patřičně okořenit. Ale fanoušci hry zase nejsou nadšeni z představy Maxe Payna Spasitele. No ale pokud se to dobře udělá... Uvidíme.
..."Devil is building his army" (Už zas???! :))
Constantine se mi líbil, ale ve hře se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytovaly. Je pravda, že Max je tak trochu psychouš (nebudu spoilerovat proč), a i ve hře měl halucinace a divné vidiny (tyhle části jsem ve hře nesnášela), ale rozhodně to nemělo drápy a křídla. Je tedy možné, že film Max Payne bude střižený tajemnem. Nebo že to jsou prostě jen výplody Maxovy pochroumané mysli. Je pravda, že dneska není nikdo na nějakou střílečku, pokud není extra originální, zvědavý a tajemno by to mohlo patřičně okořenit. Ale fanoušci hry zase nejsou nadšeni z představy Maxe Payna Spasitele. No ale pokud se to dobře udělá... Uvidíme.
..."Devil is building his army" (Už zas???! :))
pondělí 1. září 2008
1995-2008
V 15 jsem nastoupila na střední školu se svým oblíbeným výrazem "nepřibližujte se ke mně". Ne, že bych se nechtěla kamarádit, je to taková moje obrana, mnohdy oprávněná.
První den jsme zjistili, že náš třídní je bývalý prodavač bot. Nechal nás nahlas a před celou třídou předčítat celý školní řád. Část o těhotenství a mateřství schytala vytáhlá, hubená holka s podivnými vlasy a v tričku Supermana.
"Mamko, máme ve třídě dost divný lidi." hlásila jsem pak doma.
4. září (asi:)) je to 13 let, co se s Eliškou/Annaud/Elízou/jak chcete, znám. Slavíme každý rok, protože je s podivem, že jsem spolu ještě vydržely i přes ty mega extra krize i krizičky. :) Teď asi čekáte nějaké veselé historky z období naší puberty, ale za těch 13 let se toho stalo tolik, že si nic nepamatuju. Klišé proslovů se zdržím, nemusím říkat nic, co by ona stejně nevěděla. :)
Už jsme dospělé, i když mi to někdy nepřipadá. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budeme starý báby. :) Nicméně jak podotkla její sestra: Jo, taky jste bejvaly mladý, co?
A za těch 13 let nemáme moc společných fotek. Je to divný, ale je to tak. Něco jsem přece jen vyškrábla, takže enjoy.
Fotka z maškarního plesu na Majálesu. Scullyová a Chaplin. Měly jsme úspěch. Nikdo si nebyl jistý, zda je Chaplin holka nebo kluk.
Tady jsme střílely nějaký vlkodlaky... :)
Přesně vím, čemu se smějeme: cizímu neštěstí, přesněji ožralému Vodenovi, kterému je hodně špatně. :)
Najděte pět rozdílů...
Tohle nás nutí dělat dodnes.. Holky, dejte si pusu. Jen malou... Už to nezkoušejte, je to pro nás přežitek po těch x letech :)
Děláme si navzájem blbečky na přednáškách. My tomu tak říkáme. Vykašlala se na mě pouze jednou a to na SpyConu. :) Proč si mi nezavolala? zeptala se, když jsem jí líčila ty problémy. A takhle je to se vším. :))
Popřejte nám šťastné výročí a my vám za to ukážeme paroháče :)
První den jsme zjistili, že náš třídní je bývalý prodavač bot. Nechal nás nahlas a před celou třídou předčítat celý školní řád. Část o těhotenství a mateřství schytala vytáhlá, hubená holka s podivnými vlasy a v tričku Supermana.
"Mamko, máme ve třídě dost divný lidi." hlásila jsem pak doma.
4. září (asi:)) je to 13 let, co se s Eliškou/Annaud/Elízou/jak chcete, znám. Slavíme každý rok, protože je s podivem, že jsem spolu ještě vydržely i přes ty mega extra krize i krizičky. :) Teď asi čekáte nějaké veselé historky z období naší puberty, ale za těch 13 let se toho stalo tolik, že si nic nepamatuju. Klišé proslovů se zdržím, nemusím říkat nic, co by ona stejně nevěděla. :)
Už jsme dospělé, i když mi to někdy nepřipadá. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budeme starý báby. :) Nicméně jak podotkla její sestra: Jo, taky jste bejvaly mladý, co?
A za těch 13 let nemáme moc společných fotek. Je to divný, ale je to tak. Něco jsem přece jen vyškrábla, takže enjoy.
Fotka z maškarního plesu na Majálesu. Scullyová a Chaplin. Měly jsme úspěch. Nikdo si nebyl jistý, zda je Chaplin holka nebo kluk.
Tady jsme střílely nějaký vlkodlaky... :)
Přesně vím, čemu se smějeme: cizímu neštěstí, přesněji ožralému Vodenovi, kterému je hodně špatně. :)
Najděte pět rozdílů...
Tohle nás nutí dělat dodnes.. Holky, dejte si pusu. Jen malou... Už to nezkoušejte, je to pro nás přežitek po těch x letech :)
Děláme si navzájem blbečky na přednáškách. My tomu tak říkáme. Vykašlala se na mě pouze jednou a to na SpyConu. :) Proč si mi nezavolala? zeptala se, když jsem jí líčila ty problémy. A takhle je to se vším. :))
Popřejte nám šťastné výročí a my vám za to ukážeme paroháče :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)