Historka ze života

Sice je to v jistých ohledech docela osobní, ale čtenářky to mohou vzít jako inspiraci nebo spíš varování.
Byla jsem v lázních, nechala jsem si naordinovat antistresový program. Všechno bylo ideální. Nastěhovali mě do pokoje, takový mini-skromný pokojíček, vzápětí mi volali, že musím do jiného, prý nefunguje topení. Přestěhovali mě do pokoje s balkonem a úžasným výhledem na město. Pohoda.
Když jsme v lázních, musíte absolvovat konzultaci s lékařem. Já skončila u primářky a ta byla, hledám to správné slovo, taková "alternativní". Tzn. žádná chemie, jen čistá příroda vás vyléčí. Já tomu nevěřím, bylinky a přírodní preparáty na mě nikdy nezabíraly, ale budiž. Poslala mě na takový přístroj, který mi spočítal, že se v podstatě rozpadám, ale nebyla jsem na tom tak strašně, jako moje spolusedící u stolu, která v sobě měla 30% rakovinových buněk, či co. Pak se paní primářka aktivně rozhodla, že mi vyšetří prsa. A nahmatala bouličku.
I přes přesvědčování okolí jsem začala samozřejmě myslet na to nejhorší. Nevím, jak to popsat, ale bylo to nepříjemné a fakt jsem se bála. Rázem začnete přemýšlet, co kdyby "kdyby", v práci se nemůžete soustředit, přejde vás chuť úplně na všechno, včetně sexu a je vám velmi trapné o tom mluvit i s těmi nejbližšími. Na mamograf mě objednali celkem brzy, vzala jsem si kvůli tomu i dovču, protože jinak bych mohla jít k doktoru až tak za měsíc, dřív volno neměli.
Na mamografu jsem už byla, ale víceméně preventivně. Tentokrát na mě mamacentrum působilo o dost depresivněji, zvláště když v čekárně seděly ženy bez vlasů. Kromě tradičního komolení příjmení mě čekal dotazník, poměrně nepříjemná doktorka, která mě seřvala hned na úvod, když jsem otálela se svlékáním, vyděšená k posrání!!
Svlečená jsem za tou plentou čekala 20 minut - tzn. 20 minut čirého strachu.
Vyšetření trvalo asi pět minut, načež mi bylo sděleno, že kde nic, tu nic a ta bolest, která mě znepokojovala, je od žebra. Takže mi asi roste další. Mám za sebou týden děsu a teď to tak nějak doznívá. Holky, zajděte si na kontrolu. Já vím, že to je debilní fráze, ale je to tak a média vám to o hlavu neomlacují jen z legrace.

Víte co...?

...strašně ráda bych tady zase napsala něco, čím bych podráždila hady bosou nohou. Ale nechám si to pro sebe. :) nebo snad někdo máte nějaký nápad? :))

Nominace na Oscara za nejlepší kostýmy

Bright Star
Coco Chanel
Imaginarium dr. Parnasse
Nine
Královna Viktorie

- viděla jsem z této nabídky akorát Coco Chanel, ostatní jsem viděla pouze na fotografiích. Osobně považuji za nejslabší kostýmy v Bright Star, ale to zejména proto, protože se film odehrává v 19. století v Anglii, což je oděvní doba, kterou moc nemusím, tak to může být jen můj osobní předsudek.
Coco Chanel má velmi kvalitní kostýmy, Imaginárium dr. Parnasse je přesně ten typ kostýmového filmu, který moc nemusím - něco jako Sweeney Todd a burtonoviny, pro které navrhovala kostýmy Coleen Atwood. Zajímavé je, že právě Coleen nenavrhla kostýmy pro Imaginárium, ale pro Nine.
Sandy Powell už má Oscara za Letce a Zamilovaného Shakespeara a vzhledem k tomu, že Královna Viktorie, alespoň podle fotografií, má velice kvalitní kostýmy a málokdy si Oscara neodnesou historické kostýmy, myslím, že Královna Viktorie je horký favorit. Na paty mu ovšem šlape Nine.
Letos jsou nominace za kostýmy velice kvalitní, jsem spokojená, díkybohu se tam neobjevila nominace za bederní roušky z Avatara. :)

Chvilka poezie

Moje bývalá kolegyně vydala sbírku básní. Je mi líto, ale pokud chcete psát něco, co bude zajímat větší okruh lidí, začněte psát o sexu. A nemyslím zrovna nějaký ultra porno, ale něco lechtivě erotického a lehkého. Jen tak mimochodem, moderní sci-fi povídky už se bez sexu taky neobejdou...

A tady je výběr ze zmíněné sbírky, kterou kolegyně věnovala svým bývalým milencům, chvílím bez milenců a také současnému manželovi.

Můj skoromilý je kokot (Lili)
Kdyby už rači žádnej chlápek
na tom světě nebyl,
jak se mi ňákej trochu líbí,
vyklube se z něj debil.

Doma má Pipi a vypraný slipy
a ode mě by chtěl den otevřených dveří
a jeho Pipi sedí doma a všechno mu věří.

Že ji má rád, že je jeho jediná,
o jinou že by nemoh´stát,
jen Pipi je jeho květina.

No a my dva? No to se tedy poseru...
Místo lásky nabíd mi nevěru.
Kokot.
(ztotožnuji se...)

Meluzína (Lili)
Meluzína venku pláče a na okno ťuká,
sténa a prožívá muka,
srdce jí puká,
asi taky nemá kluka.

Jsme s meluzínou jedna ruka,
jsme spolu jedno kvílení,
jak ona i já chci kluka
a abychom byli láskou šílení.

Otvírám okno,
zvedám peřinu
a nechám meluzínu se ke mně přitulit.
A přemlouvám jí: "Lepší je nebulit..."

Je něžně stočená v mém podpaždí,
odhaním zlé duchy, až už ji nedráždí,
a suším jí slzy,
usíná brzy.


Pan Kláda (Lili)
Miluju ho...toho tvýho
promoklýho, divokýho,
miluju ho, když se vzpíná,
smím ho mít já, žádná jiná!

Miluju ho, i když spinká,
klidně leží na kolínkách.
Miluju ho - pana Kládu,
budím ho jen v noci - z hladu.
(ztotožňuji se :))

...a vy si třeba myslete, že to pokleslý, ale ne vždycky musíme trávit čas s Haukovou nebo Kolářem. :)

PF 2010

Letos se omezím na velmi skromné přání. Takže všem, které mám ráda a kteří mají rádi mě, přeju krásný a úspěšný rok 2010. A těm, které nemám ráda a kteří nemají rádi mě, bych mohla klidně napsat "naserte si", ale také vám přeju krásný a úspěšný rok 2010. Přece jenom víme, že na každýho z nás jednou dojde. :))

Nelinkovat...opět

Chtěla jsem napsat report z Kopru, ale hrozí, že to Budji nebo David vystaví na FB a to bych vážně nerada, takže bych to tak nějak vzala hopem.

Nebudu lhát, že to byl super con, nebo strašný con. Standartní con. Já ráda jezdím na cony, ať se tam děje cokoliv. Je to totiž, kupodivu, hlavně o programu, což mnozí tak trochu zapomínají.
Takže pokud máte chuť courat po chodbách, drbat, rozebírat své duševní stavy, nebo radši chatovat s těmi, co zůstali doma, zkuste třeba přednášet - nebo nosit kostým. Je to bezva, když už teda nějaký máte, tak si ho vemte - k čemu jinýmu totiž je, než abyste se v něm ukázali. Já ty kostýmy ráda nosím, i když zrovna na Kopru se mi do nich nechce, páč je tam kosa...
Letos jsem málem nejela, ale fakt jsem chtěla. Nerada poslouchám ty, co říkají - "ne, já nepojedu, já nechci", když chtějí. Já fakt chtěla jet. Davida by totiž určitě mrzelo, kdybych nejela. Ne snad proto, že by tak děsně toužil po mé přítomnosti, ale protože by měl brajgl v programu. Mrzel by ho totiž každej, kdo by nepřijel - třeba i proto, že je to platící účastník... :)
Budji a Stařík mě napájeli Létajícím Jelenem a švestkami. Kluci, takhle výborně už jsem se dlouho nenapila a ani mi nebylo blbě.
Migův dokument jsem neviděla celý, ale už vím, co na něm zkritizovat. Vzhledem k tomu, že zpočátku netušil, co chce vlastně točit, tak ty úryvky, co jsem viděla, byly dobré. Nicméně pod pojmem dokument si představuju něco svižného, ne utahaný rozhovor s nějakým geekem hned v úvodu, co vás odradí. Pokud je to dokument o muži, co hledá na conu ženu, tak bych vynechala tu omáčku okolo. Ti ostatní jsou jen křoví a netřeba jim dávat prostor, i když je celkem zajímavé, že po shlédnutí má zrovna tohle křoví pocit vlastní důležitosti, i když se tam sotva mihnou. To je půvab dokumentu. Hlavně když točíte dokument, tak nikdy netušíte, kolik toho natočíte a co z toho vlastě použijete. Takže třeba se může stát, že si jisté věci vyložíte jinak a pak z toho vlastě vyleze to, že tvůrci se to prostě hodilo, protože lepší záběry neměl.. I to je půvab dokumentu - každý si tam stejně najde to svý.
Jinak Mig za pět let přijde na to, že je gay, tak já jen, abyste to věděli. :)
Trochu nepříjemná chvilka nastala, když dorazil pan Vojvodík. Po určité zkušenosti jsem se rozhodla, že si veškeré informace o mém soukromí, ať už je to minulost, či přítomnost, nechám pro sebe. Ale probíhalo to přesně tak, jak jsem čekala. Stíhačka v nedohlednu, tak mistr leze po všech ženách, které působí přístupně, nebo se mu ty ochotnější vrhají samy na klín. A když vidí ty ostatní ženy, tak se rozpačitě směje a není schopen cokoliv říct. To je pan Vojvodík a takový vždycky byl. Jsem vlastně ráda, že nepatřím mezi tu první skupinu žen. Aspoň vím, že si mě bude vždycky vážit.

S Bossi rozjíždíme Rebellegion. Dělám to hlavě proto, protože cítím, že fanoušci se chtějí někde sdružovat, i když já to vnímám jako kravinu. Každopádně pokud to má zlepšit kvalitu kostýmů, jdu do toho. Na druhou stranu mě dost otrávilo, že nikdo z těch Jediů, co jsem tam viděla pobíhat, nepřišel. Jedna pak řekla, že si té přednášky v programu nevšimla.. Díkybohu, že tam přišla celá 501. Jenže ti to tak nějak nepotřebují, takže chvíli ve mě převládal pocit, že se na to můžu vykašlat. Ale Bossi se nadchla, takže... proč ne, třeba se to nějak vystříbří a konečně tu nebudou běhat lidi s nedodělanými kostýmy.

A jinak se vlastně a conu nic zvláštního nestalo. Ráda bych to teď zakončila moudrem, co mi říkala Eliška, ale nemůžu si vzpomenout, takže jdu prohledat její profil na FB...
...no, byla to fuška, ale už to mám: Stress in life comes from making things more important than they really are. Failure comes from making things less important than they are ...

The Tudors: 4. série

Už se nemůžu dočkat 4. série Tudorovců. Vzhledem k tomu, že intenzita sexuálních scén v každé sérii klesala, stejně jako Jindřichův úd, myslím, že už se žádných nedočkáme. (alespoň ne takových, jaké byly v 1. sérii :)) Henryho poslední manželství s Catherine Parr nebude založeno na sexu, viz níže. Ne, že bych byla z herečky Joely Richardson nadšená, štve mě už dlouho v Plastické chirurgii, ale historický kostým jí sluší. Henry není žádný vepřák, dokonce chodí po svých, což skutečný Henry nechodil, ale, proboha, co ta kozí bradka?? :)