EDIT: Napjaté očekávání... trochu rozpačité, ale napjaté.
Můj drahý Vévoda měl narozeniny...
Křehká Catherine Brandon
Missing you...
...a vidlička a nůž.. :)
pondělí 17. srpna 2009
pátek 14. srpna 2009
Doporučení
Prosím, pokud Vás tento blog nějak dráždí, uráží, nebo máte pocit, že jsou zde na Vás narážky, tak mám pro Vás jednoduchou radu: Nechoďte sem a nečtěte ho. Co jiného Vám asi tak můžu poradit?
Pokud máte i v tuto chvíli dojem, že je toto nějaká narážka na Vás, tak se pletete. Takže pokud máte tendenci v mých příspěvcích hledat jednu narážku za druhou a skutečně tedy nějakou najdete, tak požádejte o vysvětlení přímo mě a nekomentujte to někde jinde (zvláště tam, kde si to nemůžu přečíst, tudíž se k tomu nemohu ani vyjádřit), nebo s tím nepronásledujte mé přátele. Pokud něco napíšu, tak si za tím stojím a jsem schopná to odůvodnit.
Na druhou stranu - proč bych měla vysvětlovat všechno, co napíšu. No, mohla bych. Napsat upozornění: "Pozor, právě čtete narážku na XY..."
Taky bych mohla psát jen o kostýmech a nevyjadřovat se vůbec k ničemu. To byste ale neměli co řešit, ne? :)
Pokud sem chodíte jen proto, že čekáte na materiál, kterých byste se mohli zaobírat, tak to už je Vaše věc.
Teď pozor, nyní spratkovitě vykřiknu: "Já si můžu psát, co chci!"
Ale opět zdůrazňuji - něco se Vám nelíbí? Tak sem nechoďte.
Pokud máte i v tuto chvíli dojem, že je toto nějaká narážka na Vás, tak se pletete. Takže pokud máte tendenci v mých příspěvcích hledat jednu narážku za druhou a skutečně tedy nějakou najdete, tak požádejte o vysvětlení přímo mě a nekomentujte to někde jinde (zvláště tam, kde si to nemůžu přečíst, tudíž se k tomu nemohu ani vyjádřit), nebo s tím nepronásledujte mé přátele. Pokud něco napíšu, tak si za tím stojím a jsem schopná to odůvodnit.
Na druhou stranu - proč bych měla vysvětlovat všechno, co napíšu. No, mohla bych. Napsat upozornění: "Pozor, právě čtete narážku na XY..."
Taky bych mohla psát jen o kostýmech a nevyjadřovat se vůbec k ničemu. To byste ale neměli co řešit, ne? :)
Pokud sem chodíte jen proto, že čekáte na materiál, kterých byste se mohli zaobírat, tak to už je Vaše věc.
Teď pozor, nyní spratkovitě vykřiknu: "Já si můžu psát, co chci!"
Ale opět zdůrazňuji - něco se Vám nelíbí? Tak sem nechoďte.
neděle 9. srpna 2009
"Lázeňský život je strašná prdel"
Název tohoto příspěvku je inspirován výrokem, který jsem zaslechla na kolonádě v Mariánských Lázních. Vyslovila to jakási starší paní. Takových starších paní a pánů je v lázních hodně. A nejen Češi. :)
Nicméně po dohadech s pojišťovnou (na zabití!!! Bez komentáře) se uvolili jako exematikovi a astmatikovi uhradit část pobytu v lázních. Správně byste měli v lázních trávit minimálně 14 dní, což jsem odmítla kvůli práci a také bych se asi ukousala nudou.
Vydala jsem se do Mariánských lázní. Je to nádherné město. Jedna hlavní třída, všude samé parky, krásná kolonáda. Bydlela jsem v hotelu Vltava a za tučný příplatek jsem dostala samostatný pokoj. Původně mě chtěli šoupnout do pokoje k někomu neznámému, to jsem samozřejmě odmítla. Koukali byste. Takové lázně nejsou zrovna laciný špás. Naprosti mě bydlela paní. Chodila o berlích, byla po těžké operaci kyčlí, trávila v lázních tři neděle a doplácela 62 tisíc. Zbytek zatáhla pojišťovna.
Byla to pohoda. Ubytovala jsem se, dostala župánek, kartičku do bazénu a výřivky a šla na oběd. Tam skončila na celých 10 dní ta sranda. Jídlo bylo fakt hnusný a žádná školní jídelna se mu nevyrovná. Na výběr bylo pět jídel. Snídaně ušla, co se dá zkazit na vejcích nebo šunce. Je jasné, že nebyly žádné hranolčičky, řízečky, ale samá dietní jídla. Nějaké to maso, pořád slepená rýže, těstoviny... Hnus, vážení. Rýže se dá zkazit na x způsobů, těstoviny na x způsobů rozvařit. Navíc jsem nechápala ty miniporce. Měla jsem plnou penzi a měla jsem pernamentně hlad. Vrchol byl, když jsem zjistila, že cizinci mají úplně jiné jídlo než Češi. A samozřejmě lepší. :)
Že v tom nejsem sama i potvrdila i jedna pokojská, která říkala, že horší kuchyni skutečně nezažila. Vyžrala jsem na pokoji celý minibar - tzn. oříšky, křupky, apod. a ti hajzlové mi to pak nedoplnili. Taky dobře, asi bych se pak nedoplatila. :)) Nejlepší jídlo, které tam bylo, byl krůtí plátek s kroketami a rýží!! Zmiňovat, že důchodci se na jídlo vrhali jako sarančata asi říkat nemusím. Češi ještě ušli, Rusové brali jídlo na snídani po hrstech. Snídaně byla od sedmi do deseti, když jsem přišla v půl deváté, už bylo skoro všechno sežrané. U oběda zase byly už v jednu vyžrané všechny knedlíčky v polévce. V Mariánkách se také léčí mentální anorexie. V našem hotelu jsem pár kostřiček potkala, ale jelikož jsem sama zhubla dvě kila, nechápu, jak jim pobyt mohl pomoct.
Jste v lázních, takže vás čekají procedury, které vám určí lékař. Byla jsem poslána k sympatické doktorce, která mi doporučila inhalace, suchou plynovou lázeň, perličkovou lázeň se solí z Mrtvého moře, klasickou masáž, skupinový tělocvik a denně plavání v hotelovém bazénu a vířivku. A samozřejmě pitný režim - Lesní pramen.
Bohužel také musíte v lázních na odběr krve. Nesnáším to. Vylezla jsem z postele v 6 ráno a v pyžamu a županu se vydala na ošetřovnu. Nelze jaksi dávat krev, když jste ještě v somnambulním stavu a když máte nízký tlak, hlavně když je i po ránu nižší než normálně. Samozřejmě jsem omdlela a probrala se na podlaze ošetřovny s nožkami ve vzduchu. Krev byla ovšem v pohodě, až na to, že mi jaksi cholesterol leze nahoru.
Za prameny se musíte vydat na kolonádu. Nejlepší je Rudolfův pramen, totální hnus je Karolinin. Lesní pramen už zřejmě dochází a hlavně je umístěn ze všech nejdál, uprostřed lesa a navíc je přístup k němu omezen. Když jsem ho po dvou hodinách našla, byl pavilón zavřený s tím, že otevírací doba je jen 4 hodiny denně. Druhý den jsem přišla včas a dalo se to pít.
Inhalace léčivých výparů mi dělala problémy jen první den. Začala jsem se dusit, ale bylo mi řečeno, že je to normální.
Suchá plynová lázeň byla funny. Vlezete si po prsa do igelitového pytle a oni vám dovnitř napumpují Mariin pramen - léčivý plyn. Prý je to dobré na prokrvení. Zkusila jsem ten plyn nasát a málem mě to porazilo. Na konci pobytu jsem se dočetla, že tento plyn působí hlavně na tvorbu sexuálních "čehosi", takže už jsem se pak nedivila, že jsem po nocích převelie často myslela na to, nač jsem myslela.:))
Perličková lázeň byla cool. Vana se solí, která nepálila a po výlezu z koupele vás čekala dvacetiminutovka, kdy vás osušili, zabalili do prostěradla a nechali odpočívat.
Na masáž mě poslali k mladému klukovi. Bylo to docela trapné. Vešla jsem, v místnosti stál pohledný muž a řekl: "Tak se svlíkněte." Poté se představil jako Jindřich. "Královské jméno." podotkla jsem mnohovýznamově a on se zatvářil nechápavě. Tím byl u mě odepsán. :)) Masíroval dobře, ale ke konci pobytu jsem se objednala na celkovou masáž k nějaké paní ze Slovenska. To byla fakt MASÁŽ. Totálně mě vyrasila, že jsem se nemohla v noci hýbat, ale konečně jsem měla dojem, že ta masáž k něčemu je.
Skupinový tělocvik byl nejhorší. Chtěla jsem cvičit v bazénu, ale kvůli exému jsem nemohla. Tak jsem cvičila s důchodci na žíněnce. Pána vedle mě to bavilo. Více než cvičitelku sledoval moje spodní prádlo lezoucí zpod tepláků nebo trička. :)
Mariánské lázně jsou krásné město s jednou jedinou hlavní třídou. Všude kolem jsou lesy, parky, potůčky... Klídek, nádhera. Na hlavní třídě jsou hlavně hotely, zlatnictví, suvenýry a rákosníci. Protože jsem trpěla hlady, vydala jsem se hledat potraviny. Místní Kaufland jsem nenašla, narazila jsem jen na potraviny, kde měli housku za 8 Kč. Tak jsem si tam koupila akorát dvoulitrovou Colu za 44 korun a rozhodla se být raději o hladu. :))
No jistě, a co nějaká ta noční zábava? Nic, přátelé. Relaxovala jsem. Jen jednou jsem si skočila do hotelové restaurace na víno a šeredně na to doplatila, když se na mě pověsil sedmdesátiletý stařík a já s ním půl hodiny tančila na "cosi", co tam provozoval chlápek ze synťákem a nějaká "zpěvačka", která by neprošla ani základním kolem Superstar.
A lázenští šviháci? Jistě - věk tak tři roky před vlastní smrtí. Ale čím starší, tím chlípnější. V parku jsem hladila koně, co táhli kočáry (20 minut za 650 korun), opodál seděli dva šviháci a volali: "My chceme taky pohladit." Sorry, valachy nehladím.
Užívala jsem si faktu, že nemusím na nikoho mluvit, s nikým se dohadovat, kam půjdeme, co budeme dělat.... Opět jsem poodhalila další půvab singles. Nakonec ke mně ke stolu v jídelně posadili tři starší paní. Zírala jsem, jak mohou být i důchodkyně pohotové, zábavné, jak jsou schopné bavit se o něčem jiném, než jen o nemocích a o počasí. Konkrétně jedna byla bývalá učitelka, která dlouho přesluhovala na druhém stupni, nakonec odešla poté, co jeden její žák odmítl přeskočit kozu se slovy: "Tak si to přeskoč sama, ty píčo, já to neumím." Tehdy definitivně zlomila hůl nad dnešní mládeží. :)) Na rozloučenou mi dokonce koupily čokoládu.
Bylo to, až na to jídlo, moc dobré. Ani jsem nemusela jet k moři, nemusela jsem se stresovat letem, výměnou peněz, nebo průjmem z cizokrajných specialit. Skvělý relax, krásné město, klídek, čistý vzduch. Nejen v okolí, ale i v mé hlavě.
Nicméně po dohadech s pojišťovnou (na zabití!!! Bez komentáře) se uvolili jako exematikovi a astmatikovi uhradit část pobytu v lázních. Správně byste měli v lázních trávit minimálně 14 dní, což jsem odmítla kvůli práci a také bych se asi ukousala nudou.
Vydala jsem se do Mariánských lázní. Je to nádherné město. Jedna hlavní třída, všude samé parky, krásná kolonáda. Bydlela jsem v hotelu Vltava a za tučný příplatek jsem dostala samostatný pokoj. Původně mě chtěli šoupnout do pokoje k někomu neznámému, to jsem samozřejmě odmítla. Koukali byste. Takové lázně nejsou zrovna laciný špás. Naprosti mě bydlela paní. Chodila o berlích, byla po těžké operaci kyčlí, trávila v lázních tři neděle a doplácela 62 tisíc. Zbytek zatáhla pojišťovna.
Byla to pohoda. Ubytovala jsem se, dostala župánek, kartičku do bazénu a výřivky a šla na oběd. Tam skončila na celých 10 dní ta sranda. Jídlo bylo fakt hnusný a žádná školní jídelna se mu nevyrovná. Na výběr bylo pět jídel. Snídaně ušla, co se dá zkazit na vejcích nebo šunce. Je jasné, že nebyly žádné hranolčičky, řízečky, ale samá dietní jídla. Nějaké to maso, pořád slepená rýže, těstoviny... Hnus, vážení. Rýže se dá zkazit na x způsobů, těstoviny na x způsobů rozvařit. Navíc jsem nechápala ty miniporce. Měla jsem plnou penzi a měla jsem pernamentně hlad. Vrchol byl, když jsem zjistila, že cizinci mají úplně jiné jídlo než Češi. A samozřejmě lepší. :)
Že v tom nejsem sama i potvrdila i jedna pokojská, která říkala, že horší kuchyni skutečně nezažila. Vyžrala jsem na pokoji celý minibar - tzn. oříšky, křupky, apod. a ti hajzlové mi to pak nedoplnili. Taky dobře, asi bych se pak nedoplatila. :)) Nejlepší jídlo, které tam bylo, byl krůtí plátek s kroketami a rýží!! Zmiňovat, že důchodci se na jídlo vrhali jako sarančata asi říkat nemusím. Češi ještě ušli, Rusové brali jídlo na snídani po hrstech. Snídaně byla od sedmi do deseti, když jsem přišla v půl deváté, už bylo skoro všechno sežrané. U oběda zase byly už v jednu vyžrané všechny knedlíčky v polévce. V Mariánkách se také léčí mentální anorexie. V našem hotelu jsem pár kostřiček potkala, ale jelikož jsem sama zhubla dvě kila, nechápu, jak jim pobyt mohl pomoct.
Jste v lázních, takže vás čekají procedury, které vám určí lékař. Byla jsem poslána k sympatické doktorce, která mi doporučila inhalace, suchou plynovou lázeň, perličkovou lázeň se solí z Mrtvého moře, klasickou masáž, skupinový tělocvik a denně plavání v hotelovém bazénu a vířivku. A samozřejmě pitný režim - Lesní pramen.
Bohužel také musíte v lázních na odběr krve. Nesnáším to. Vylezla jsem z postele v 6 ráno a v pyžamu a županu se vydala na ošetřovnu. Nelze jaksi dávat krev, když jste ještě v somnambulním stavu a když máte nízký tlak, hlavně když je i po ránu nižší než normálně. Samozřejmě jsem omdlela a probrala se na podlaze ošetřovny s nožkami ve vzduchu. Krev byla ovšem v pohodě, až na to, že mi jaksi cholesterol leze nahoru.
Za prameny se musíte vydat na kolonádu. Nejlepší je Rudolfův pramen, totální hnus je Karolinin. Lesní pramen už zřejmě dochází a hlavně je umístěn ze všech nejdál, uprostřed lesa a navíc je přístup k němu omezen. Když jsem ho po dvou hodinách našla, byl pavilón zavřený s tím, že otevírací doba je jen 4 hodiny denně. Druhý den jsem přišla včas a dalo se to pít.
Inhalace léčivých výparů mi dělala problémy jen první den. Začala jsem se dusit, ale bylo mi řečeno, že je to normální.
Suchá plynová lázeň byla funny. Vlezete si po prsa do igelitového pytle a oni vám dovnitř napumpují Mariin pramen - léčivý plyn. Prý je to dobré na prokrvení. Zkusila jsem ten plyn nasát a málem mě to porazilo. Na konci pobytu jsem se dočetla, že tento plyn působí hlavně na tvorbu sexuálních "čehosi", takže už jsem se pak nedivila, že jsem po nocích převelie často myslela na to, nač jsem myslela.:))
Perličková lázeň byla cool. Vana se solí, která nepálila a po výlezu z koupele vás čekala dvacetiminutovka, kdy vás osušili, zabalili do prostěradla a nechali odpočívat.
Na masáž mě poslali k mladému klukovi. Bylo to docela trapné. Vešla jsem, v místnosti stál pohledný muž a řekl: "Tak se svlíkněte." Poté se představil jako Jindřich. "Královské jméno." podotkla jsem mnohovýznamově a on se zatvářil nechápavě. Tím byl u mě odepsán. :)) Masíroval dobře, ale ke konci pobytu jsem se objednala na celkovou masáž k nějaké paní ze Slovenska. To byla fakt MASÁŽ. Totálně mě vyrasila, že jsem se nemohla v noci hýbat, ale konečně jsem měla dojem, že ta masáž k něčemu je.
Skupinový tělocvik byl nejhorší. Chtěla jsem cvičit v bazénu, ale kvůli exému jsem nemohla. Tak jsem cvičila s důchodci na žíněnce. Pána vedle mě to bavilo. Více než cvičitelku sledoval moje spodní prádlo lezoucí zpod tepláků nebo trička. :)
Mariánské lázně jsou krásné město s jednou jedinou hlavní třídou. Všude kolem jsou lesy, parky, potůčky... Klídek, nádhera. Na hlavní třídě jsou hlavně hotely, zlatnictví, suvenýry a rákosníci. Protože jsem trpěla hlady, vydala jsem se hledat potraviny. Místní Kaufland jsem nenašla, narazila jsem jen na potraviny, kde měli housku za 8 Kč. Tak jsem si tam koupila akorát dvoulitrovou Colu za 44 korun a rozhodla se být raději o hladu. :))
No jistě, a co nějaká ta noční zábava? Nic, přátelé. Relaxovala jsem. Jen jednou jsem si skočila do hotelové restaurace na víno a šeredně na to doplatila, když se na mě pověsil sedmdesátiletý stařík a já s ním půl hodiny tančila na "cosi", co tam provozoval chlápek ze synťákem a nějaká "zpěvačka", která by neprošla ani základním kolem Superstar.
A lázenští šviháci? Jistě - věk tak tři roky před vlastní smrtí. Ale čím starší, tím chlípnější. V parku jsem hladila koně, co táhli kočáry (20 minut za 650 korun), opodál seděli dva šviháci a volali: "My chceme taky pohladit." Sorry, valachy nehladím.
Užívala jsem si faktu, že nemusím na nikoho mluvit, s nikým se dohadovat, kam půjdeme, co budeme dělat.... Opět jsem poodhalila další půvab singles. Nakonec ke mně ke stolu v jídelně posadili tři starší paní. Zírala jsem, jak mohou být i důchodkyně pohotové, zábavné, jak jsou schopné bavit se o něčem jiném, než jen o nemocích a o počasí. Konkrétně jedna byla bývalá učitelka, která dlouho přesluhovala na druhém stupni, nakonec odešla poté, co jeden její žák odmítl přeskočit kozu se slovy: "Tak si to přeskoč sama, ty píčo, já to neumím." Tehdy definitivně zlomila hůl nad dnešní mládeží. :)) Na rozloučenou mi dokonce koupily čokoládu.
Bylo to, až na to jídlo, moc dobré. Ani jsem nemusela jet k moři, nemusela jsem se stresovat letem, výměnou peněz, nebo průjmem z cizokrajných specialit. Skvělý relax, krásné město, klídek, čistý vzduch. Nejen v okolí, ale i v mé hlavě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)