V poslední době mě nepřestává udivovat, co všechno jsou lidé na sebe ochotní prozradit na internetu - hlavně samozřejmě na Facebooku, diskuzních fórech, blozích, apod.
Fascinuje mě, že je mezi námi tolik tupců, kteří si nejsou schopni zablokovat profil a všichni je tak mohou vklidu stalkovat. Je pravda, že mnozí to mají dobrovolně, ale rozhodně to v jejich statusech, nebo na fotografiích není poznat. Ostatní to neví, a stále jsou schopní přídavat se do skupin typu Velký bratr, počítač zdarma a klikni, jak bys vypadal jako ženská.
Je pravda, že čím víc šmírování, tím víc informací,které byste se možná ani nedozvěděli. Tak třeba minulý týden jsme v práci na FB zjistili, že jeden náš kolega se zasnoubil. Jeho vyvolená měla otevřený profil,takže jsme se asi půl hodiny bavili zjištěním, že se znají tři měsíce, pořídili si yorkšíra Fifinku, že slečna neumí uklízet a z fotek bylo celkem jasné, že snoubenka si s nějakou nahotou hlavu nedělá. Bylo to docela zábavné, přiznávám.
Já si zablokovala profil tak důkladně, že mi nefunguje chat. A ten už stejně vypínám,protože kdykoliv jsem ho zapla, naskákala tam asi tři okna... Chatování jak na FB tak na ICQ považuji za ztrátu času, sorry. Pokud něco nutně nepotřebuju, prostě je nepoužívám.
Další problém je "přátelství" na FB. Nejsem sběratel, jako jiní. Někteří soutěží o to, kdo bude mít na "fejsu" víc přátel, znám osobu, co jich má 600. Je to sice barman, ale vsadím se, že půlku ze svých přátel viděl jednou a to možná za barem. Já tak nějak občas nějakou žádost zamítnu. Nechci, aby četl moje statusy někdo, s kým jsem si na conu řekla ahoj. Někdo namítal, že raději přijímá všechny, aby se dotyčný neurazil. Jak se může urazit někdo, koho znáte 5 minut?
Občas je třeba "kurník" pročistit, sama jsem to párkrát udělala. Statusy některých jsem si skryla - většinou proto, protože se mi je nechtělo číst. Nedávno jsem si z přátel vykopla někoho, jehož statusy vypadaly asi takto: "umírám", "pláču", "chci umřít", "můj život stojí za hovno", "jdu se zabít" - a to všechno prokládáno "zábavnými" kvízy, statistikami "koho dneska vojedeš", apod. Nejvíc mě baví statusy typu: "končím s facebookem. Mějte se" A ostatní, místo toho, aby řekli: "tak běž", tak začnou dotyčného přemlouvat, aby zůstal, popř. ho utěšovat a ptát se, co se děje. Jenže přesně na tohle ten BLB ČEKÁ, POCHOPTE TO UŽ KONEČNĚ!
Pište si na FB co chcete, ale všechno má svoje hranice.
V poslední době se začínají rozmáhat žádosti o přátelství na základě profilové fotografie. Už několikrát mi přišla žádost s textem: "líbí se mi tvoje fotka, prosím, přidej si mě do přátel." Tyto žádosti ignoruju, věřím ale, že nějaké egomaniaky to těší a klidně tyto žádost potvrzují. Jejich boj.
Je fajn, pokud někdo přijde na facebook pod jinou identitou, ale ať se představí, pokud mě zná. Dobře to vystihl můj kamarád, který mi vyprávěl, že různých gay fórech mají někteří na profilových fotkách svůj penis, nebo zadek. Pokud ho prý někdo takový žádá o přátelství, nebo si chce dopisovat, tak mu napíše, ať si dá na profil fotku, že se nebude bavit s čůrákem. Celkem chápu, že někdo si nedává na profil svojí skutečnou fotku, neloguje se pod svým jménem, ale jak říkám - aspoň se představte, výkřiky typu: Nedělej, že mě neznáš", ignoruji také.
Nemám nic proti zadávání "zadaný", "ve vztahu s..." (i když jak jsem říkala, já to bojkotuji). Má to něco do sebe, hlavně argument, že "takhle se o případném rozchodu/vztahu dozví hodně lidí a všichni se ušetří toho "hele, už víš že...". Na druhou stranu mě trochu rozčilují pod slovy "nezadaný" smutné smajlíky, citoslovce (jejda, chmmm...) a otázky "proč"? Myslím, že uživatel nemá nejmenší zájem vám odepisovat na otázku "proč", stejně jak zástup litujících komentářů nemá význam. To se radši vyjádřím osobně a ne tak, aby to četla další skupina lidí, navíc něco povrchního a klišovitého jako "to je mi líto, neboj, to bude dobrý."
S tím souvisí i fakt, že někdy míra intimností, které uživatelé sdělují, občas přesahuje hranice. Nevím proč, kdysi mi to nevadilo, teď asi stárnu a možná jsem i víc upjatá, ale tak nějak nepotřebuju číst, jaký má kdo rád sex, kdo si to naposled s kým rozdal a kdy měl orgasmus, co ho vzrušuje, nebo že se přidal do skupiny "miluju pleskání penisem po obličeji nebo Když máš dobrou buchtu, vyliž jí pekáč" Snažím se to ignorovat a nečíst to, ale to jaksi nejde, když vám to na FB visí přímo před očima.
EDIT - Jo a taky nechápu to vaše, jsem v té a té restauraci, jsem tam a tam, apod. Jednou či dvakrát denně se dozvědět, kde jste, je bezva, zvláště když se jedná o bar, či jiné zařízení, které je užitečné, ale zase číst to dvacetkrát denně, že jste v kině, v tramvaji, na nádraží, v mekáči, v nákupních centru, je fakt vopruz. Až vás budu chtít usmrtit, bude to hodně snadný, protože vždycky budu vědět, kde jste. :))
Taky je pravda, že si občas někdo potřebuje ulevit, nebo má chuť napsat, že je všechno v hajzlu. Nebo se nestydí chlubit se, že má sex 3x denně. Chápu to.
Jen se nechci dožít období, kdy si třeba budeme číst myšlenky. To už bychom byli úplně v prdeli. :))
pondělí 22. března 2010
sobota 13. března 2010
Historické seriály rulezz... jak kdy...
Tak jsem se na doporučení podívala na seriál Spartacus. Historické seriály jsou zjevně v kurzu, Tudorovci budou končit a po nich přijdou Borgiovci. Spartaca vytvořil ten samý člověk, co způsobil Xenu a prý to režíruje ten, co hrál v Herculovi Ioláa. Jsem u šestého dílu a jaksi mi uniká, co tímto seriálem chtěl "básník" říci. Spartaca mám spojeného samozřejmě s povstáním, ale s tím tempem, jakým se seriál vyvíjí, bude nějaké povstání až tak ve čtvrté sérii. :) V seriálu se zatím, kromě asi tak dvou, tří věcí, nic zásadního nestalo. Tvůrci se zřejmě zhlédli ve filmu 300 a tak v seriálu lítají hektolitry zpomalené krve a díl od dílu je jí víc a víc. Spartacus bojuje v aréně jako Maximus v Gladiátorovi se stejně šíleným výrazem, problém je v tom, že tenhle Spartacus není Russel Crow. Herec je nějaký potomek surfaře a modelky, takže je takový pěkňoučký, občas umazaný, ale seriál rozhodně netáhne, od toho jsou tam jiní gladiátoři - jeden z nich je dokonce nějaký uznávaný divadelní herec.
Navíc se v tomto seriálu hodně souloží. A to víc než v Římě a Tudorovcích dohromady. Dokonce tak moc, že ačkoliv mi sex ve filmu nebo v seriálech nevadí, tady už mě občas pěkně sere - je to vyloženě soft-porno. Já chápu, že v té době se pořád souložilo, ale dívat se na ex-Xenu, co neustále běhá s prsama venku, mě brzy přestalo bavit. Nejlepší jsou orgie v šestém díle. Nevím, zda se to dá nazvat "průkopnickým" prvkem, ale v seriálu je dokonce gay pár. Líbají se, souloží spolu (ano, je to tam vidět), mají spolu vztah a milují se.
Co musím na seriálu ocenit, jsou postavy a historické přesnosti. Některé postavy skutečně existovaly, zdrojů je pochopitelně málo, ale nejsou tam vyložené kraviny, jako občas v Tudorovcích.
Postavy mají velmi dynamické charaktery. Nikdo tam není vyloženě dobrý, ani špatný, občas někdo udělá něco a vy si myslíte, jaký to ušlechtilý čin neudělal, ale vzápětí se ta samá postava projeví jako největší hyena. Až na Spartaca, oceňuji i herecké výkony. A občas velmi zábavné momenty, kdy manžel za přítomnosti manželky souloží s otrokyní a ona ho při tom láskyplně pošťuchuje. Na druhou stranu jeden z gladiátorů, souložící za přítomnosti panstva, které se vsází, kolik přírazů ještě vydrží, to už je tak trochu na hranici vkusu.
Hodně mě pobavil kolega, který řekl, že Spartacus je jediný seriál, na který se stydí dívat před manželkou. :)
Poslední série Tudorovců má sice premiéru za měsíc, na internet už ale unikly první dva díly. Musím říct, že je to velkolepý start. Tudorovci sice przní historii jak se dá (Henry není tlustý, má pořád obě nohy a jeho dcery se těší jeho přízni), ale tvůrci nijak nezastírají, že vše přizpůsobují svým záměrům.
První dva díly se tak nesou v duchu "Henry chytnul druhou mízu" a "pipinka na trůně". Henry se oženil se 17-náctiletou Catherine Howard, která prožívá těžkou pubertu a krále to vyloženě baví. (nejlepší je, když si královna hraje v bahně, anebo svému manželovi hraje divadlo s dřevěnými loutkami) Jeho okolí už však méně a tak už se začínají spřádat proti Catherine intriky. Ona je bohužel úplně hloupá, takže se do nich ochotně zaplétá. Navíc se na scéně objevuje králův dvořan Thomas Culpepper. Na první pohled naprosto uhrančivý mladík, který mě naprosto okouzlil a vzápětí jsem pochopila, že to byl tvůrčí záměr, protože jen co vás Thomas naprosto dostane, přijde velký šok, podobný proměně Thomase Moorea v první sérii. Všechny problémy pramení z toho, že Catherine je prostě mladá a neukojená, takže ji Henry prostě nestačí.
Budoucí královně Alžbětě už je ve 4. sérii asi tak 12 a scéna, kdy je poprvé Catherine představena, je jedna z nejlepších. Hirst má postavu Alžběty rád a dokáže jejím scénám napsat neuvěřitelnou auru, zvláště když divák ví, jak to s ní dopadne.
No a občas se tam objeví nějaká ta soulož, ale celkově se v tomto směru Tudorovci dost umírnili.
Už se nemůžu dočkat dalších dílů. :)
Navíc se v tomto seriálu hodně souloží. A to víc než v Římě a Tudorovcích dohromady. Dokonce tak moc, že ačkoliv mi sex ve filmu nebo v seriálech nevadí, tady už mě občas pěkně sere - je to vyloženě soft-porno. Já chápu, že v té době se pořád souložilo, ale dívat se na ex-Xenu, co neustále běhá s prsama venku, mě brzy přestalo bavit. Nejlepší jsou orgie v šestém díle. Nevím, zda se to dá nazvat "průkopnickým" prvkem, ale v seriálu je dokonce gay pár. Líbají se, souloží spolu (ano, je to tam vidět), mají spolu vztah a milují se.
Co musím na seriálu ocenit, jsou postavy a historické přesnosti. Některé postavy skutečně existovaly, zdrojů je pochopitelně málo, ale nejsou tam vyložené kraviny, jako občas v Tudorovcích.
Postavy mají velmi dynamické charaktery. Nikdo tam není vyloženě dobrý, ani špatný, občas někdo udělá něco a vy si myslíte, jaký to ušlechtilý čin neudělal, ale vzápětí se ta samá postava projeví jako největší hyena. Až na Spartaca, oceňuji i herecké výkony. A občas velmi zábavné momenty, kdy manžel za přítomnosti manželky souloží s otrokyní a ona ho při tom láskyplně pošťuchuje. Na druhou stranu jeden z gladiátorů, souložící za přítomnosti panstva, které se vsází, kolik přírazů ještě vydrží, to už je tak trochu na hranici vkusu.
Hodně mě pobavil kolega, který řekl, že Spartacus je jediný seriál, na který se stydí dívat před manželkou. :)
Poslední série Tudorovců má sice premiéru za měsíc, na internet už ale unikly první dva díly. Musím říct, že je to velkolepý start. Tudorovci sice przní historii jak se dá (Henry není tlustý, má pořád obě nohy a jeho dcery se těší jeho přízni), ale tvůrci nijak nezastírají, že vše přizpůsobují svým záměrům.
První dva díly se tak nesou v duchu "Henry chytnul druhou mízu" a "pipinka na trůně". Henry se oženil se 17-náctiletou Catherine Howard, která prožívá těžkou pubertu a krále to vyloženě baví. (nejlepší je, když si královna hraje v bahně, anebo svému manželovi hraje divadlo s dřevěnými loutkami) Jeho okolí už však méně a tak už se začínají spřádat proti Catherine intriky. Ona je bohužel úplně hloupá, takže se do nich ochotně zaplétá. Navíc se na scéně objevuje králův dvořan Thomas Culpepper. Na první pohled naprosto uhrančivý mladík, který mě naprosto okouzlil a vzápětí jsem pochopila, že to byl tvůrčí záměr, protože jen co vás Thomas naprosto dostane, přijde velký šok, podobný proměně Thomase Moorea v první sérii. Všechny problémy pramení z toho, že Catherine je prostě mladá a neukojená, takže ji Henry prostě nestačí.
Budoucí královně Alžbětě už je ve 4. sérii asi tak 12 a scéna, kdy je poprvé Catherine představena, je jedna z nejlepších. Hirst má postavu Alžběty rád a dokáže jejím scénám napsat neuvěřitelnou auru, zvláště když divák ví, jak to s ní dopadne.
No a občas se tam objeví nějaká ta soulož, ale celkově se v tomto směru Tudorovci dost umírnili.
Už se nemůžu dočkat dalších dílů. :)
úterý 2. března 2010
Historka ze života
Sice je to v jistých ohledech docela osobní, ale čtenářky to mohou vzít jako inspiraci nebo spíš varování.
Byla jsem v lázních, nechala jsem si naordinovat antistresový program. Všechno bylo ideální. Nastěhovali mě do pokoje, takový mini-skromný pokojíček, vzápětí mi volali, že musím do jiného, prý nefunguje topení. Přestěhovali mě do pokoje s balkonem a úžasným výhledem na město. Pohoda.
Když jsme v lázních, musíte absolvovat konzultaci s lékařem. Já skončila u primářky a ta byla, hledám to správné slovo, taková "alternativní". Tzn. žádná chemie, jen čistá příroda vás vyléčí. Já tomu nevěřím, bylinky a přírodní preparáty na mě nikdy nezabíraly, ale budiž. Poslala mě na takový přístroj, který mi spočítal, že se v podstatě rozpadám, ale nebyla jsem na tom tak strašně, jako moje spolusedící u stolu, která v sobě měla 30% rakovinových buněk, či co. Pak se paní primářka aktivně rozhodla, že mi vyšetří prsa. A nahmatala bouličku.
I přes přesvědčování okolí jsem začala samozřejmě myslet na to nejhorší. Nevím, jak to popsat, ale bylo to nepříjemné a fakt jsem se bála. Rázem začnete přemýšlet, co kdyby "kdyby", v práci se nemůžete soustředit, přejde vás chuť úplně na všechno, včetně sexu a je vám velmi trapné o tom mluvit i s těmi nejbližšími. Na mamograf mě objednali celkem brzy, vzala jsem si kvůli tomu i dovču, protože jinak bych mohla jít k doktoru až tak za měsíc, dřív volno neměli.
Na mamografu jsem už byla, ale víceméně preventivně. Tentokrát na mě mamacentrum působilo o dost depresivněji, zvláště když v čekárně seděly ženy bez vlasů. Kromě tradičního komolení příjmení mě čekal dotazník, poměrně nepříjemná doktorka, která mě seřvala hned na úvod, když jsem otálela se svlékáním, vyděšená k posrání!!
Svlečená jsem za tou plentou čekala 20 minut - tzn. 20 minut čirého strachu.
Vyšetření trvalo asi pět minut, načež mi bylo sděleno, že kde nic, tu nic a ta bolest, která mě znepokojovala, je od žebra. Takže mi asi roste další. Mám za sebou týden děsu a teď to tak nějak doznívá. Holky, zajděte si na kontrolu. Já vím, že to je debilní fráze, ale je to tak a média vám to o hlavu neomlacují jen z legrace.
Byla jsem v lázních, nechala jsem si naordinovat antistresový program. Všechno bylo ideální. Nastěhovali mě do pokoje, takový mini-skromný pokojíček, vzápětí mi volali, že musím do jiného, prý nefunguje topení. Přestěhovali mě do pokoje s balkonem a úžasným výhledem na město. Pohoda.
Když jsme v lázních, musíte absolvovat konzultaci s lékařem. Já skončila u primářky a ta byla, hledám to správné slovo, taková "alternativní". Tzn. žádná chemie, jen čistá příroda vás vyléčí. Já tomu nevěřím, bylinky a přírodní preparáty na mě nikdy nezabíraly, ale budiž. Poslala mě na takový přístroj, který mi spočítal, že se v podstatě rozpadám, ale nebyla jsem na tom tak strašně, jako moje spolusedící u stolu, která v sobě měla 30% rakovinových buněk, či co. Pak se paní primářka aktivně rozhodla, že mi vyšetří prsa. A nahmatala bouličku.
I přes přesvědčování okolí jsem začala samozřejmě myslet na to nejhorší. Nevím, jak to popsat, ale bylo to nepříjemné a fakt jsem se bála. Rázem začnete přemýšlet, co kdyby "kdyby", v práci se nemůžete soustředit, přejde vás chuť úplně na všechno, včetně sexu a je vám velmi trapné o tom mluvit i s těmi nejbližšími. Na mamograf mě objednali celkem brzy, vzala jsem si kvůli tomu i dovču, protože jinak bych mohla jít k doktoru až tak za měsíc, dřív volno neměli.
Na mamografu jsem už byla, ale víceméně preventivně. Tentokrát na mě mamacentrum působilo o dost depresivněji, zvláště když v čekárně seděly ženy bez vlasů. Kromě tradičního komolení příjmení mě čekal dotazník, poměrně nepříjemná doktorka, která mě seřvala hned na úvod, když jsem otálela se svlékáním, vyděšená k posrání!!
Svlečená jsem za tou plentou čekala 20 minut - tzn. 20 minut čirého strachu.
Vyšetření trvalo asi pět minut, načež mi bylo sděleno, že kde nic, tu nic a ta bolest, která mě znepokojovala, je od žebra. Takže mi asi roste další. Mám za sebou týden děsu a teď to tak nějak doznívá. Holky, zajděte si na kontrolu. Já vím, že to je debilní fráze, ale je to tak a média vám to o hlavu neomlacují jen z legrace.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)