Nelinkovat! Nebo to smažu!

OK. Facebook je totálně rozjebán a ty blogy se přece jen pro reporty vyplatí. Na FFS jsem byla 3x v životě. Jednou se protáhl přes Silvestr (jeden z nejlepších Silvestrů, co jsem zažila) a druhý už si nepamatuju, asi nebyl ničím důležitý. Letos jsme slavili 10. let pořádání Star Wars conů v ČR. Takže bilancování... Nějak nebyl čas ronit slzy, zpytovat svědomí. Já jsem se bavila a podobnou radost jsem viděla i u ostatních. Něco už odvál čas a už to nikdy nebude stejné, ale přišli noví lidé, takže nové vzpomínky a věřím, že nás toho ještě hodně čeká.
Ubytovali jsme se na starém dobrém statku (také spousta vzpomínek, stačilo se jen podívat na jednu postel a už jsem měla v hlavě, jak na ní Voden vyřvával "družice, vy svině, já vím, že mě sledujete!) Byl tu Dort - už bez Moniky, ale pořád stejný pohodář plný pozitivní energie. A i když se známe už dlouho, zjistila jsem, že jsme oba velcí odborníci na léky :)) Eliška, která na fotkách seděla u stolku a klikala mi na fotky - se opět objevila po mém boku a klikala na videa a na fotky - stejně jako před x lety. :) Škoda, že nefungovala ta Snídaně, že Radku? :))
Přijel David a potvrdil, že všichni stárneme, protože v neděli měl opoci a bylo mu brutálně blbě.
Tak nějak jsme všichni přibrali na váze a na sebevědomí. A změnili jsme se. Patrik byl kdysi Empatrik, ale jeho vyprávění o rozzuřeném skřetovi v jeho bytě bylo úchvatné. Z Bossi je mladá dáma, se kterou jsem si výborně popovídala a její schopnosti brzy ocením ještě víc. Na conu mi chyběl Milan. Už tam prostě patří, už jsem zvyklá, že se čas od času někde vynoří a tentokrát nic. Sovog nás většinu ocenil za jakési zásluhy, každopádně asi u tří lidí jsme tak trochu nechápali, zač to ocenění dostali. Píšu množné číslo - nechápali! Bylo nás totiž víc, takže to nebyl jen můj názor. Nejlepší bylo stejně předání dárků Sovogovi. Myslím, že byl dojat. My ostatní jsme byli tak trochu mimo, myslím, uvidíme, kdo dostane ocenění za pár let, po sobotní noci už pár tipů máme. :)
No a pro mě byla sobotní noc docela šmuzig. Opila jsem se jak to hovado. :) Měla jsem 4x Sex on the beach a tu bílou sračku s ananasem. Pak jsem upíjela Davidovi vodku s džusem a uctívala Pájovy kozy. Pája je gay, moc krásný gay a jeho vymakaná hruď je prostě výstavní. Takže jsem se prohlásila velekněžkou Pájových koz a skládala mu obětiny. Pak jsem přemlouvala dalšího gaye, aby si to ještě rozmyslel.. Pak mě naštěstí Xyll odtáhla domů. Ráno se na mě všichni pobaveně usmívali a já myslím, že takhle ožralá jsem nebyla snad pět let. :) Takže prostě oslavy ve velkém stylu bez zbytečného filozofování a tak to má být. :)

Poslední?

Pamatujete, když přišel velký boom blogů? To už je dávno pryč. Veškeré nové internetové aplikace odumírají velmi rychle a přicházejí nové a nové, brzy natáhne brka i drškoknížka a přijde ještě větší zlo. :)
Na blogy se píše už méně a méně. Nebo se vám to nezdá? Mně ano. Proto vážně uvažuji o zrušení, popř. o zaměření blogu pouze na kostýmy. Stejně ty osobní žvásty nepřinášejí dobrotu, že? :) Navíc mám dojem, že to tu čte až moc lidí. :)
Je pravda, že na facebooku nenapíšu nijak závratně dlouhý report, ale od čeho je tam aplikace poznámky? :)
Jinak pokud čekáte na pravidelnou dávku nějakých mouder, tak se mám dobře a doufám, že vy taky. Poslední, co mě přimělo k zamyšlení, byl dlouhý e-mail jedné mé ex-spolužačky, ve kterém mě dost nelichotivě nazvala. Plácala cosi o courách... OK. Asi bych už si měla zvyknout, že když nemám ve svém věku děti, dělám v televizi, na prsteníku mi nesvítí okov lásky, nežiju se stálým partnerem minimálně rok, mám obstojnou postavu a ten hezký chlapec se na mě usmívá víc než na ostatní, tak mě ti/ty, kteří/které to mají trochu jinak, nebudou rozhodně milovat. Jen si říkám, proč někteří lidé jsou schopni soudit tak povrchně. Že lidi soudí rychle, je celkem normální, nikdy nikdo neví, jaký ten druhý skutečně je a co v životě prožil. Já si ale nestěžuju a neupírám těm ostatním to, že spatřují svoji náplň života v touze rychle se oženit/vdát, k někomu se nastěhovat, mít s ním děti a práci brát jen jako zdroj obživy. Z toho už jsem za poslední tři měsíce vyrostla... Možná taky proto, že se mi podařilo překonat jeden problém, který se se mnou táhl už hodně dlouho. To vše za pomoci jednoho fajn člověka. Zírala jsem, jak málo stačilo.

Tak umírajícím blogům zdar. :)

The Tudors: 4. série

Tak takhle bude vypadat Henry a Vévoda ve 4. sérii Tudorovců. Jak vidíte, mladí definitivně v tahu, takže ve 4. sérii už bude ještě míň sexu, než ve třetí. Jak jste si jistě všimli, počet sexuálních scén od 1. série klesal a klesal :)





Henryho potomstvo





A nakonec... Joely Richardson jako Catherine Parr, Henryho poslední žena.

2 roky v jobu

Cece to nakousnul na svém blogu, tak já se přidám, i když je ještě poměrně brzo. 1. listopadu to bude 2 roky, co jsem nastoupila do práce. Pokud si vzpomínáte, vloni to vypadalo docela tragicky, ale teď musím konstatovat, že už jsem si našla své místo.... Své "místo" i "místo". :)) Zjistila jsem, že na něco prostě mám žaludek a na něco ne a taky jsem si nechtěla stresem zničit zdraví.
Moje práce mě baví a není to pro mě jen zdroj obživy. Je to koníček. V tomto oboru to ani jinak nejde. Samozřejmě jsou věci, co mě serou a mám dny, kdy toho mám dost a nejraději bych s tím sekla, ale když mám možnost setkávat se se zajímavými lidmi a mnohdy v atraktivním prostředí, tak se rychle uklidním. A také dělám pořád něco jiného.
Hodně věcí už jsem si zautomatizovala, už při nich nejsem tak ve stresu jako předtím. Včera jsem dostala na starosti studentku-stážistku. Radovala se z každé kraviny, která mě osobně už přijde naprosto běžná (jéé, kamera, jéé, archív, jéé Leoš...) a já jí trochu záviděla. Kde je moje mladické nadšení, naivita a studentská léta sladké nevědomosti? :))
Našla jsem si i dobré kamarády. Jsou to dva gayové, každý je jiný, ale už si to tam bez nich nedokážu představit a můžu o nich říct, že jim důvěřuju a oni o mě leccos vědí. Toho jednoho jste koneckonců mohli potkat na FF.
Měli jsme měsíc a půl pauzu, takže jsem si užila měsíc a půl placené dovolené. Je to dobře, jsem bohužel pořád na všechno sama a dovču si bohužel nemohu jen tak vzít.
Nicméně po pauze vyvrcholil můj spor s mojí nadřízenou. Rozepisovat to nebudu, ale napětí mezi náma vyvrcholilo obviněním, proti kterému jsem se rozhodla bránit jak před ní, tak i před šéfem, kterého si vážím nejen jako člověka, ale respektuji ho i jako šéfa, který mě toho hodně naučil. Troufám si říct, že to dopadlo v můj prospěch, co bude dál, se uvidí. Doufám, že už to bude vpořádku, protože tohle jsou věci, která vám tu práci mohou brutálně otrávit. Taky mi trochu znepříjemňuje život nový kolega, který se vyžívá ve fekálním humoru. Už jsem se také smířila s faktem, že kolem mě je spousta úchyláčků, kteří si myslí, že když vám řeknou "nezhublas nějak přes hrudník", tak vás tím oslní. Něco vždycky musíte překousnout.
Jsem ráda, že mám práci, při které ještě stíhám své koníčky. No a co dál? Nevím. Prý chci především svobodu a kariéru - to jsem neřekla já, to jsem se doslechla. To první chce v podstatě každý, jen si pod tím taky každý představuje něco jiného. A kariéru? Tak na půl. Kdo by ji nechtěl. Já po ní ale nejdu přes mrtvoly, nebo se nijak zvlášť nesnažím. Už sem si ověřila, že někdy nemusíte lézt nikomu do zadku, abyste se někam dostali. A kdyby se naskytla nějaká dobrá příležitost? Upřímně... vy byste to nebrali, pokud by vám to vyhovovalo? :) A vůbec - vy mi do hlavy nevidíte a já vám taky ne. :)
Těm, co letos ukončili školu přeju, aby se někde upíchli a pracujícím, aby je nezasáhla krize.


P.S. Ano, v tomto příspěvku jsou narážky, které řešte se mnou v mailu nebo v komentářích a ne ve vašich profilech na FB. Díky.

Obrazomluva

EDIT: Napjaté očekávání... trochu rozpačité, ale napjaté.




Můj drahý Vévoda měl narozeniny...




Křehká Catherine Brandon


Missing you...



...a vidlička a nůž.. :)

Doporučení

Prosím, pokud Vás tento blog nějak dráždí, uráží, nebo máte pocit, že jsou zde na Vás narážky, tak mám pro Vás jednoduchou radu: Nechoďte sem a nečtěte ho. Co jiného Vám asi tak můžu poradit?

Pokud máte i v tuto chvíli dojem, že je toto nějaká narážka na Vás, tak se pletete. Takže pokud máte tendenci v mých příspěvcích hledat jednu narážku za druhou a skutečně tedy nějakou najdete, tak požádejte o vysvětlení přímo mě a nekomentujte to někde jinde (zvláště tam, kde si to nemůžu přečíst, tudíž se k tomu nemohu ani vyjádřit), nebo s tím nepronásledujte mé přátele. Pokud něco napíšu, tak si za tím stojím a jsem schopná to odůvodnit.

Na druhou stranu - proč bych měla vysvětlovat všechno, co napíšu. No, mohla bych. Napsat upozornění: "Pozor, právě čtete narážku na XY..."

Taky bych mohla psát jen o kostýmech a nevyjadřovat se vůbec k ničemu. To byste ale neměli co řešit, ne? :)

Pokud sem chodíte jen proto, že čekáte na materiál, kterých byste se mohli zaobírat, tak to už je Vaše věc.

Teď pozor, nyní spratkovitě vykřiknu: "Já si můžu psát, co chci!"

Ale opět zdůrazňuji - něco se Vám nelíbí? Tak sem nechoďte.

"Lázeňský život je strašná prdel"

Název tohoto příspěvku je inspirován výrokem, který jsem zaslechla na kolonádě v Mariánských Lázních. Vyslovila to jakási starší paní. Takových starších paní a pánů je v lázních hodně. A nejen Češi. :)
Nicméně po dohadech s pojišťovnou (na zabití!!! Bez komentáře) se uvolili jako exematikovi a astmatikovi uhradit část pobytu v lázních. Správně byste měli v lázních trávit minimálně 14 dní, což jsem odmítla kvůli práci a také bych se asi ukousala nudou.
Vydala jsem se do Mariánských lázní. Je to nádherné město. Jedna hlavní třída, všude samé parky, krásná kolonáda. Bydlela jsem v hotelu Vltava a za tučný příplatek jsem dostala samostatný pokoj. Původně mě chtěli šoupnout do pokoje k někomu neznámému, to jsem samozřejmě odmítla. Koukali byste. Takové lázně nejsou zrovna laciný špás. Naprosti mě bydlela paní. Chodila o berlích, byla po těžké operaci kyčlí, trávila v lázních tři neděle a doplácela 62 tisíc. Zbytek zatáhla pojišťovna.
Byla to pohoda. Ubytovala jsem se, dostala župánek, kartičku do bazénu a výřivky a šla na oběd. Tam skončila na celých 10 dní ta sranda. Jídlo bylo fakt hnusný a žádná školní jídelna se mu nevyrovná. Na výběr bylo pět jídel. Snídaně ušla, co se dá zkazit na vejcích nebo šunce. Je jasné, že nebyly žádné hranolčičky, řízečky, ale samá dietní jídla. Nějaké to maso, pořád slepená rýže, těstoviny... Hnus, vážení. Rýže se dá zkazit na x způsobů, těstoviny na x způsobů rozvařit. Navíc jsem nechápala ty miniporce. Měla jsem plnou penzi a měla jsem pernamentně hlad. Vrchol byl, když jsem zjistila, že cizinci mají úplně jiné jídlo než Češi. A samozřejmě lepší. :)
Že v tom nejsem sama i potvrdila i jedna pokojská, která říkala, že horší kuchyni skutečně nezažila. Vyžrala jsem na pokoji celý minibar - tzn. oříšky, křupky, apod. a ti hajzlové mi to pak nedoplnili. Taky dobře, asi bych se pak nedoplatila. :)) Nejlepší jídlo, které tam bylo, byl krůtí plátek s kroketami a rýží!! Zmiňovat, že důchodci se na jídlo vrhali jako sarančata asi říkat nemusím. Češi ještě ušli, Rusové brali jídlo na snídani po hrstech. Snídaně byla od sedmi do deseti, když jsem přišla v půl deváté, už bylo skoro všechno sežrané. U oběda zase byly už v jednu vyžrané všechny knedlíčky v polévce. V Mariánkách se také léčí mentální anorexie. V našem hotelu jsem pár kostřiček potkala, ale jelikož jsem sama zhubla dvě kila, nechápu, jak jim pobyt mohl pomoct.
Jste v lázních, takže vás čekají procedury, které vám určí lékař. Byla jsem poslána k sympatické doktorce, která mi doporučila inhalace, suchou plynovou lázeň, perličkovou lázeň se solí z Mrtvého moře, klasickou masáž, skupinový tělocvik a denně plavání v hotelovém bazénu a vířivku. A samozřejmě pitný režim - Lesní pramen.
Bohužel také musíte v lázních na odběr krve. Nesnáším to. Vylezla jsem z postele v 6 ráno a v pyžamu a županu se vydala na ošetřovnu. Nelze jaksi dávat krev, když jste ještě v somnambulním stavu a když máte nízký tlak, hlavně když je i po ránu nižší než normálně. Samozřejmě jsem omdlela a probrala se na podlaze ošetřovny s nožkami ve vzduchu. Krev byla ovšem v pohodě, až na to, že mi jaksi cholesterol leze nahoru.
Za prameny se musíte vydat na kolonádu. Nejlepší je Rudolfův pramen, totální hnus je Karolinin. Lesní pramen už zřejmě dochází a hlavně je umístěn ze všech nejdál, uprostřed lesa a navíc je přístup k němu omezen. Když jsem ho po dvou hodinách našla, byl pavilón zavřený s tím, že otevírací doba je jen 4 hodiny denně. Druhý den jsem přišla včas a dalo se to pít.
Inhalace léčivých výparů mi dělala problémy jen první den. Začala jsem se dusit, ale bylo mi řečeno, že je to normální.
Suchá plynová lázeň byla funny. Vlezete si po prsa do igelitového pytle a oni vám dovnitř napumpují Mariin pramen - léčivý plyn. Prý je to dobré na prokrvení. Zkusila jsem ten plyn nasát a málem mě to porazilo. Na konci pobytu jsem se dočetla, že tento plyn působí hlavně na tvorbu sexuálních "čehosi", takže už jsem se pak nedivila, že jsem po nocích převelie často myslela na to, nač jsem myslela.:))
Perličková lázeň byla cool. Vana se solí, která nepálila a po výlezu z koupele vás čekala dvacetiminutovka, kdy vás osušili, zabalili do prostěradla a nechali odpočívat.
Na masáž mě poslali k mladému klukovi. Bylo to docela trapné. Vešla jsem, v místnosti stál pohledný muž a řekl: "Tak se svlíkněte." Poté se představil jako Jindřich. "Královské jméno." podotkla jsem mnohovýznamově a on se zatvářil nechápavě. Tím byl u mě odepsán. :)) Masíroval dobře, ale ke konci pobytu jsem se objednala na celkovou masáž k nějaké paní ze Slovenska. To byla fakt MASÁŽ. Totálně mě vyrasila, že jsem se nemohla v noci hýbat, ale konečně jsem měla dojem, že ta masáž k něčemu je.
Skupinový tělocvik byl nejhorší. Chtěla jsem cvičit v bazénu, ale kvůli exému jsem nemohla. Tak jsem cvičila s důchodci na žíněnce. Pána vedle mě to bavilo. Více než cvičitelku sledoval moje spodní prádlo lezoucí zpod tepláků nebo trička. :)

Mariánské lázně jsou krásné město s jednou jedinou hlavní třídou. Všude kolem jsou lesy, parky, potůčky... Klídek, nádhera. Na hlavní třídě jsou hlavně hotely, zlatnictví, suvenýry a rákosníci. Protože jsem trpěla hlady, vydala jsem se hledat potraviny. Místní Kaufland jsem nenašla, narazila jsem jen na potraviny, kde měli housku za 8 Kč. Tak jsem si tam koupila akorát dvoulitrovou Colu za 44 korun a rozhodla se být raději o hladu. :))

No jistě, a co nějaká ta noční zábava? Nic, přátelé. Relaxovala jsem. Jen jednou jsem si skočila do hotelové restaurace na víno a šeredně na to doplatila, když se na mě pověsil sedmdesátiletý stařík a já s ním půl hodiny tančila na "cosi", co tam provozoval chlápek ze synťákem a nějaká "zpěvačka", která by neprošla ani základním kolem Superstar.
A lázenští šviháci? Jistě - věk tak tři roky před vlastní smrtí. Ale čím starší, tím chlípnější. V parku jsem hladila koně, co táhli kočáry (20 minut za 650 korun), opodál seděli dva šviháci a volali: "My chceme taky pohladit." Sorry, valachy nehladím.

Užívala jsem si faktu, že nemusím na nikoho mluvit, s nikým se dohadovat, kam půjdeme, co budeme dělat.... Opět jsem poodhalila další půvab singles. Nakonec ke mně ke stolu v jídelně posadili tři starší paní. Zírala jsem, jak mohou být i důchodkyně pohotové, zábavné, jak jsou schopné bavit se o něčem jiném, než jen o nemocích a o počasí. Konkrétně jedna byla bývalá učitelka, která dlouho přesluhovala na druhém stupni, nakonec odešla poté, co jeden její žák odmítl přeskočit kozu se slovy: "Tak si to přeskoč sama, ty píčo, já to neumím." Tehdy definitivně zlomila hůl nad dnešní mládeží. :)) Na rozloučenou mi dokonce koupily čokoládu.

Bylo to, až na to jídlo, moc dobré. Ani jsem nemusela jet k moři, nemusela jsem se stresovat letem, výměnou peněz, nebo průjmem z cizokrajných specialit. Skvělý relax, krásné město, klídek, čistý vzduch. Nejen v okolí, ale i v mé hlavě.