V poslední době mě nepřestává udivovat, co všechno jsou lidé na sebe ochotní prozradit na internetu - hlavně samozřejmě na Facebooku, diskuzních fórech, blozích, apod.
Fascinuje mě, že je mezi námi tolik tupců, kteří si nejsou schopni zablokovat profil a všichni je tak mohou vklidu stalkovat. Je pravda, že mnozí to mají dobrovolně, ale rozhodně to v jejich statusech, nebo na fotografiích není poznat. Ostatní to neví, a stále jsou schopní přídavat se do skupin typu Velký bratr, počítač zdarma a klikni, jak bys vypadal jako ženská.
Je pravda, že čím víc šmírování, tím víc informací,které byste se možná ani nedozvěděli. Tak třeba minulý týden jsme v práci na FB zjistili, že jeden náš kolega se zasnoubil. Jeho vyvolená měla otevřený profil,takže jsme se asi půl hodiny bavili zjištěním, že se znají tři měsíce, pořídili si yorkšíra Fifinku, že slečna neumí uklízet a z fotek bylo celkem jasné, že snoubenka si s nějakou nahotou hlavu nedělá. Bylo to docela zábavné, přiznávám.
Já si zablokovala profil tak důkladně, že mi nefunguje chat. A ten už stejně vypínám,protože kdykoliv jsem ho zapla, naskákala tam asi tři okna... Chatování jak na FB tak na ICQ považuji za ztrátu času, sorry. Pokud něco nutně nepotřebuju, prostě je nepoužívám.
Další problém je "přátelství" na FB. Nejsem sběratel, jako jiní. Někteří soutěží o to, kdo bude mít na "fejsu" víc přátel, znám osobu, co jich má 600. Je to sice barman, ale vsadím se, že půlku ze svých přátel viděl jednou a to možná za barem. Já tak nějak občas nějakou žádost zamítnu. Nechci, aby četl moje statusy někdo, s kým jsem si na conu řekla ahoj. Někdo namítal, že raději přijímá všechny, aby se dotyčný neurazil. Jak se může urazit někdo, koho znáte 5 minut?
Občas je třeba "kurník" pročistit, sama jsem to párkrát udělala. Statusy některých jsem si skryla - většinou proto, protože se mi je nechtělo číst. Nedávno jsem si z přátel vykopla někoho, jehož statusy vypadaly asi takto: "umírám", "pláču", "chci umřít", "můj život stojí za hovno", "jdu se zabít" - a to všechno prokládáno "zábavnými" kvízy, statistikami "koho dneska vojedeš", apod. Nejvíc mě baví statusy typu: "končím s facebookem. Mějte se" A ostatní, místo toho, aby řekli: "tak běž", tak začnou dotyčného přemlouvat, aby zůstal, popř. ho utěšovat a ptát se, co se děje. Jenže přesně na tohle ten BLB ČEKÁ, POCHOPTE TO UŽ KONEČNĚ!
Pište si na FB co chcete, ale všechno má svoje hranice.
V poslední době se začínají rozmáhat žádosti o přátelství na základě profilové fotografie. Už několikrát mi přišla žádost s textem: "líbí se mi tvoje fotka, prosím, přidej si mě do přátel." Tyto žádosti ignoruju, věřím ale, že nějaké egomaniaky to těší a klidně tyto žádost potvrzují. Jejich boj.
Je fajn, pokud někdo přijde na facebook pod jinou identitou, ale ať se představí, pokud mě zná. Dobře to vystihl můj kamarád, který mi vyprávěl, že různých gay fórech mají někteří na profilových fotkách svůj penis, nebo zadek. Pokud ho prý někdo takový žádá o přátelství, nebo si chce dopisovat, tak mu napíše, ať si dá na profil fotku, že se nebude bavit s čůrákem. Celkem chápu, že někdo si nedává na profil svojí skutečnou fotku, neloguje se pod svým jménem, ale jak říkám - aspoň se představte, výkřiky typu: Nedělej, že mě neznáš", ignoruji také.
Nemám nic proti zadávání "zadaný", "ve vztahu s..." (i když jak jsem říkala, já to bojkotuji). Má to něco do sebe, hlavně argument, že "takhle se o případném rozchodu/vztahu dozví hodně lidí a všichni se ušetří toho "hele, už víš že...". Na druhou stranu mě trochu rozčilují pod slovy "nezadaný" smutné smajlíky, citoslovce (jejda, chmmm...) a otázky "proč"? Myslím, že uživatel nemá nejmenší zájem vám odepisovat na otázku "proč", stejně jak zástup litujících komentářů nemá význam. To se radši vyjádřím osobně a ne tak, aby to četla další skupina lidí, navíc něco povrchního a klišovitého jako "to je mi líto, neboj, to bude dobrý."
S tím souvisí i fakt, že někdy míra intimností, které uživatelé sdělují, občas přesahuje hranice. Nevím proč, kdysi mi to nevadilo, teď asi stárnu a možná jsem i víc upjatá, ale tak nějak nepotřebuju číst, jaký má kdo rád sex, kdo si to naposled s kým rozdal a kdy měl orgasmus, co ho vzrušuje, nebo že se přidal do skupiny "miluju pleskání penisem po obličeji nebo Když máš dobrou buchtu, vyliž jí pekáč" Snažím se to ignorovat a nečíst to, ale to jaksi nejde, když vám to na FB visí přímo před očima.
EDIT - Jo a taky nechápu to vaše, jsem v té a té restauraci, jsem tam a tam, apod. Jednou či dvakrát denně se dozvědět, kde jste, je bezva, zvláště když se jedná o bar, či jiné zařízení, které je užitečné, ale zase číst to dvacetkrát denně, že jste v kině, v tramvaji, na nádraží, v mekáči, v nákupních centru, je fakt vopruz. Až vás budu chtít usmrtit, bude to hodně snadný, protože vždycky budu vědět, kde jste. :))
Taky je pravda, že si občas někdo potřebuje ulevit, nebo má chuť napsat, že je všechno v hajzlu. Nebo se nestydí chlubit se, že má sex 3x denně. Chápu to.
Jen se nechci dožít období, kdy si třeba budeme číst myšlenky. To už bychom byli úplně v prdeli. :))
8 komentářů:
Champbacca likes this.
A já myslel, že FB je už jenom na pěstování jahod a krmení rybiček :-)
Tos vzal kde? :))
Svatá pravda, Padmé. Svatá pravda.
Na FB postrádám tlačítko "nelíbí se mi to" a seznam nepřátel! No co, svět je krutý ;)
Vtipné.
FB je zlo!
Já vím, že jsem s tím už trapná. A vím, že je pro mě strašný mínus, když nevím jak se kdo má a jestli je zadanej a co si myslí a co měl k obědu a vůbec jak žije.
A co.
Byli jsme před Facebookem, budeme i po něm.
Jo Padmé FB už mě taky začíná jít na nerv a taky to, že už je tu i taková záplava socialních sítí, že ze mě bude brzo asocial nebo možná social až mě vyrazí z práce za neustálej update mého profilu. Ale neboj nejsem typ. Teď jsem se probudil, chce se mi umřít... Někde jsem slyšel, že si na tyhle služby můžeš navyknout tak jako na cokoliv jiného. Tak to potěš koště :-)
Okomentovat