Heavily photoshopped...

...A vůbec! Proč musí blondýny vždycky stát vpředu?? :)

Volle

Z taháků nejmenovaného tureckého pracovníka (Yashar) v jedné nejmenované německé firmě, který prý umí česky hůř než Mireček z filmové séfie "básníci". (Příspěvek zaslal nejmenovaný inženýr z Tábora)

Tahák č. 1 pro běžnou konverzaci s kolegy v práci:
- Jdi do perdele ti volle (fur Mann)
- Jsi do perdele ti kraaavo (fur Frau)

Tahák č. 2 pro společenskou konverzaci s dámou:
- Dobry den, jak se mas, peknaa vjec?
- Mash milenec?
- Znás ke mne spát?
- Ja bydlet sam

P.S. Važme si svých zábavných a nekonfliktních kolegů. Jsou k nezaplacení :)

Momentální stav....

Karolínko!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Cestou do práce jsem si na zastávce všimla papíru, na kterém bylo napsáno:

SPAL JSEM SE ŽENAMI PRO PENÍZE.

...ale to všechno jen z lásky. Co si o tom myslíte?

Následovaly "třásně" s odkazem na tento blog.

Obrázek si udělejte sami. A nezapomeňte hlasovat, je to pro něj důležité. :)
BTW - pokud by odkaz nefungoval, chvilku vyčkejte, blog je zřejmě přetížen. :)

Všichni umřeme aneb Koprcon 2007

Koprcon není zdaleka můj první con, ale tohle bude můj první report. Už jsem zkoumala, jak se vlastně takový report píše, nějaká univerzální šablona sice neexistuje, ale nějaké opakující se znaky se vypozorovat dají.

Nezbytný popis cesty: Absolvovala jsem ji s Eliškou s nevyspalým Milanem a se vždy pozitivně naladěnou Monikou. Cesta do Kopřivnice se nesla v duchu vtipkování na účet tohoto města, kde na prázdných silnicích válí otepi slámy, do toho hraje harmonika osamělou píseň smrti, sem tam bouchají okenice, na loukách stojí kostry tatrovek a kde vám občas přes cestu přeběhne dinosaurus. Ihned po příjezdu jsme se vydaly vyzvednout do Studénky Ing. Vodena, který prohlásil, že kdyby byl Koprcon v Gruzii, bylo by to mnohem blíž. Další úžasnou charakteristiku města si můžete přečíst zde. :)
Ubytování: Letos jsme s kolegyní bydlely na jednolůžkovém pokoji 3x3 metry s polorozpadlým záchodem a s rozlézající se přistýlkou. Voden měl pravdu, ráno jsem se vážně probudila v díře a volala o pomoc. Sice jsem původně chtěla recepční předvést, jak vypadá peklo na zemi, ale uklidnilo mě, že nejsme jediné. (Blaire, ty se vůbec neozývej! :))
Exkurze po kopřivnických pivnicích mně kvůli vzpomínkám moc nebrala a tak jsem se odebrala do čajovny pozdravit svého kamaráda s dredy Všimli jste si, že všichni ti, co nosí dredy, jsou strašně v pohodě? :)
Tam jsem se rozhodla vypátrat, kdo letos kreslil a psal do fan artových soutěží, protože jak mi řekl pan organizátor conu, moje hodnocení vždy vybočí a můj favorit nikdy nevyhraje. (buď mám divný vkus, nebo mám nos na talenty… to druhé zní mnohem lépe )
Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že letos byla mou favoritkou pouze jedna osoba v obou soutěžích. Takže jsem jí koupila panáka a slíbila jí, že za dva až tři roky ji na ta první místa nějak protlačím. 
V čajovně jsem se mimo jiné dozvěděla, že někteří lidé se nebojí spát u vdaných žen, které jsou ozbrojené noži, hlasem a černými podvazky.
BTW – pokud chcete jet do Karibiku, nebo chodit se Sawyerem z LOSTu, tak musíte pít hodně čaje, třeba se vám to i splní.

Sobota se nesla v duchu přípravy na divadlo a také jsem vedla pár nezapomenutelných dialogů… Řada z nich je nepublikovatelných, tenhle se ještě dá snést: :)

Ona: Nevíš, co je to za kostým?¨
Já: To je z Battlestar galacticy.
Ona: A o čem ten seriál je? O k**vách?

Následují kusé informace: Vodenova přednáška byla velmi poučná. Kdo dokáže utáhnout celou hodinu jen s pomocí pěti slajdů? :)

Zkontrolovala jsem Kendře podprsenku pod kostýmem. Modrá!!! :)))

Divadlo jsem vnímala podobně jako Affaia. Jsem ráda, že mě pan autor nechal hrát, ale na druhou stranu chápu, že se nás toho snažil ušetřit, zvláště když v „zákulisí“ byla příšerná zima.
(Zdálo se vám, že Voden vůbec není na jevišti nervózní? Ale byl. Takhle se klepat jsem ho ještě nezažila :))

Pak to opět roztočil D.J. P.J.. Doporučuji kamarádit se s Cecem, když mu nabídnete malou sušenku, přinese vám na oplátku celou Horalku.
Se Sallou jsme se předháněly v tom, která z nás pohřbila víc domácích zvířat. Je to 2:2 (dva králíci a dva psi). Nakonec se tento dialog zvrhl ve filozofickou debatu o té odvěké hořké pravdě, že jednou všichni umřeme. Schytali to hlavně ti, kteří seděli poblíž, takže jsme vás všechny odsoudily k smrti.
Taky jsem si s Monikou zatančila ploužák na Briana Adamse. Jeden lesbický tanec nikoho nezabije. :)

Následující řádky jsou poměrně osobní, takže je můžete klidně ignorovat, protože osoba, které je to adresováno, si je nejspíš nikdy nepřečte.
Mohla jsem jít za ní a říct jí, že já už skutečně nejsem nebezpečná, ale to mi moje hrdost nedovolila. Možná bychom si ušetřily spoustu rentgenových pohledů. Byla mi svým způsobem sympatická, klidně bych si s ní povykládala třeba o nádherném počasí na Novojičínsku, ale problém je v tom, že ona je „současná“ a já „bývalá“ a přes to vlak prostě nejede.


Šla jsem spát ve čtyři, strašně mě bolely nohy a v šest mě vzbudila Eliška. Zrovna se mi zdálo o práci, takže jsem přemýšlela, jestli vyřídila ten telefonát s mluvčím Českých drah, nebo to budu muset ještě udělat já.

Přijela jsem domů, mám strašnou rýmu, bolí mě v krku a doufala jsem, že mě to uchrání od další hodiny krasomluvy. Kdepak, paní profesorce se moc líbil můj rezonující, zastřený hlas a tak mě prohnala nad článkem o svatbě jednoho politika. Prý je někdy velmi inspirující, když si někdo sáhne na samé dno… To jistě.

Na závěr pár poznatků:
Asi se mrknu na jeden díl seriálu o k**vách. Doufám, že tomu nepropadnu.
V Praze je větší teplo než v Kopřivnici, jsem ráda, že žiju tady a ne tam.
Nikdy nezapomenu na Budjiho a jeho monolog do mikrofonu.
Sup má úžasnou schopnost parodovat některé účastníky conu.
Tarkish umí dělat krásné ksichtíky.
Fin je slušný kluk, doufám, že mu to s Michi vydrží. :)
Vojta je skutečně excelentní tanečník.
Major je vzorový imperiál (a podle všeobecného názoru by se hodil do filmu z 2. světové války :)) a ještě kravaťák.
Konečně jsem zase viděla Troys.
Věta „mrzí mě, že nám to nevyšlo“, je naprosto strašná v jakémkoliv podání a za jakýchkoliv okolností.
Můj externista pro sekci kostýmy nějak moc chlastá. :)
Poznala jsem další fajn lidi.
Mám dalšího bratra.
Je velmi zábavné dozvědět se, s kým vším jste se údajně vyspali, a přitom jste toho člověka v životě neviděli zblízka.
Ten, kdo mi přes víkend dobrovolně uklidil ten nehorázný bordel v bytě a chtěl za to jen pusu za každý pokoj, je nejlepší člověk na světě.
Asi jsem připravená pořídit si dalšího psa (díky, Sallo :) Hlasujte prosím v anketě, jakého psa bych si měla pořídit. Díky
Bessinka má štěňátka... ... no dobře, to je naprosto mimo, ale nemohla jsem si pomoct. :)))

Kostýmové žně

Letošní rok byl, je a bude bohatý na filmy s kostýmy, které rozhodně stojí za zmínku. Některé už premiéru měly, další se do kin teprve chystají.

Faunův labyrint se k nám dostal se značným zpožděním. Šla jsem do kina, aniž bych věděla o co jde jen s tím, že film měl nominaci za kostýmy. Ty jsem ale nakonec vůbec nevnímala, protože o ně tam totiž vůbec nejde. Ten film zkrátka musíte vidět, pro mě nejlepší film tohoto roku. Dobové kostýmy z válečného Španělska i pohádkové kostýmy jen dokreslují úžasnou atmosféru i vizuální stránku příběhu.

Hvězdný prach má kostýmy velmi skromné, ale stejně jako Faunův labyrint to nepotřebuje přehánět a maskovat úžasnými kostýmy mezery v ději (což dělá hlavně Lucas v Nové trilogii). Sammy Sheldon navrhla nejlepší kostýmy čarodějnici Lamie, kde vsadila hlavně na efekt vlajících hedvábných závojů a šál. BTW - zajděte do kina na originální znění s titulky, kde se překladatel, narozdíl od dabingu, nebál použít slovo "buzna".

Milena Canonero dostala Oscara za kostýmy za film Marie-Antoinette. Zaslouženě. Film u nás vyšel pouze na DVD, distributor se nejspíš zalekl negativních kritik, které filmu vyčítají historické nepřesnosti. Já bych k té kritice přidala i příšernou hudbu. Kostýmy jsou však excelentní a hlavní hrdinka jich ve filmu vystřídá 65, s kostýmy z vystřižených scén pak 71. Pro mě, jakožto pro kostýmového maniaka, to byla pastva pro oči. Jinak si nic jiného z Marie-Antoinette nepamatuji. :)

Elizabeth: The Golden Age bude první film, na který poběžím do kina, jen co se urvu z práce. Před deseti lety odvedla skvělou práci na kostýmech pro první film o Alžbětě Alexandra Byrne a podle obrázků a prvních ohlasů kostýmových nadšenců jsou královské róby ještě lepší než ty z prvního dílu. Věřím tomu, navíc Cate role Alžběty prostě sedí, doufám, že tentokrát jí Oscar za hlavní roli neuteče. :)

Recyklovat příběh o dvou sestrách a jednom děvkaři s korunou na hlavě bude film The Other Boleyn Girl. Pánové jsou nadšeni z hereckého obsazení: Sestry Boleynovy hrají Natalie Portman a Scarlett Johansson, Jindřicha, jejich životní posedlost i záhubu Eric Bana. Moc fotek z filmu zatím není, ale nepochybuji, že se kostýmy podaří, dobové filmy je totiž neberou na lehkou váhu. Návrhářka Sandy Powell už navíc dostala Oscara za kostýmy pro Zamilovaného Shakespeara a za Letce, nemluvě o další záplavě nominací (Gangy New Yorku, Interview s upírem, atd.)

Film podle mé oblíbené knihy od Iana McEwana "Atonement" (Pokání) bude mít premiéru až v lednu, ačkoliv premiéra byla původně ohlášena na konec listopadu. Pokud jste knihu ještě nečetli, vřele doporučuji. Nalákat by vás mohlo i to, že McEwan strašně rád píše o sexu, incestu, různých úchylkách a zvrhlých mezilidských vztazích v rodině.
V Pokání se třináctileté Briony podaří zničit život jak své sestře Cecilii, tak i její životní lásce Robbiemu. Neptejte se jak, přečtěte si emocemi nabušenou knížku. Pokud vás nebaví číst, mrkněte aspoň na trailer, který si pouštím asi 20x denně. :))
Film natočil Joe Wright, který mě mírně vytočil svou verzí Pýchy a předsudku, ale maličko si to vyžehlil tím, že do hlavní role opět obsadil Keiru Knightley. Přesně takhle jsem si Cecilii představovala, a stěžejní scéna, kdy Cecilia vylézá z fontány, se jí povedla na jedničku. (Alespoň podle traileru :)) N
Jen jsem zvědavá, jak se scénáristi vypořádali s překvapivým zvratem knihy, který se podle mého názoru nedá jen tak natočit.
A co se týče kostýmů - Keiře sluší zelená. :)

Možná ve výčtu postrádáte film Becoming Jane, který se u nás uvádí pod názvem Vášeň a cit... nebo tak nějak. I když mám Jane Austen ráda, kostýmy z filmových adaptací jejích románů mě moc neberou. :)

Stýskavá...

Už je to 8 měsíců a pořád mi chybí. Neustále se ptám, jestli jsem pro ni udělala dost. Vyčítám si, že jsem si někde užívala svých pět minut slávy, místo toho, abych byla u ní.
Ano, byl to „jen“ pes, jak mi spousta lidí připomíná. Ale byl to můj pes. A mně se ještě pořád stýská.
Tady mám pár fotek, nechaly jsme se vyfotit u „profíka“. Nejdřív se slečna modelka zdráhala a nechtěla se fotit sama, běhala po ateliéru jak šílená, ale pak dostala chlupatou předložku a infantilní polštářek a začala se předvádět. :)
Na fotce, co mám v profilu už byla unavená, chtěla domů a dala mi to najevo tím, že mi položila hlavu na prsa. To je naše poslední společná fotka.

Promoce

Říká se, že promoce je druhý nejdůležitější obřad hned po svatbě. Já osobně bych do této "TOP 3" šoupla ještě pohřeb. Nicméně ať to byl jakkoliv důležitý obřad, můj vlastní otec se nedostavil. Doufám, že se v budoucnu dostaví aspoň na jednu z výše uvedených akcí.

Velmi drsnou státní zkouškou nás prošlo 25, ostatní jsem neznala, dohromady nás bylo 47. Jelikož nejsme normální škola, měli jsme promoci dohromady s imatrikulací. Vyjukaných prváků bylo 70. Trochu moc velký počet pro Majakovského sál, který má kapacitu asi 300 míst. I přes absenci jednoho vlastního rodiče se dostavilo 9 lidí, kteří jsou mi nejbližší. Musela jsem jim rezervovat místa svým kabátem a igelitkou, kterou mi někdo ukradl a rezervoval si s její pomocí místa o řadu dál.

Eliška s Invi mi na úvod sdělily, že si pořídily kočičku. To je toho, moje matka jich má 13! Petr nebo také Shake_Meloun se tvářil vyděšeně a neustále zíral na mojí maminku, která se seznamovala s rodiči mého přítele. David dorazil pozdě, přinesl gerbery a jak už je u něj zvykem, nemluvil celý večer, dokud neodešla starší generace. :) Mezitím mi volali z práce, kde jsem den předtím dala výpověď, že mám ještě přijít na službu.

Ani jedna spolužačka nebyla těhotná a všichni jsou zaměstnaní - kupodivu v oboru. Většinou. M. psal v prváku o tom, jak se žení se Smrtí, nyní píše Ulici. H. pracuje v Clicku a líbí se jí tam, je tam jediná holka. T. je, byla a bude úspěšnou moderátorkou. A. mi opět dala najevo, že mě celých 5 let nesnášela, ale v té bance za přepážkou se jí líbí. Byli jsme rádi, že se vidíme, dvě společné hodinky se dají přežít.

Před obřadem jsme vyfasovali slavnostní hábit a biret - návrh Liběna Rochová, cena 5 000 KČ za kus. Bylo nám řečeno, že s biretem nesmíme házet, nejsme prý na střední škole.... Ani se tomu nedivím, ta papundeklová placka by zcela jistě nevydržela. S tím, že si na sebe musím vzít ten podivný úbor, připomínající pytel, jsem se smiřovala těžko, nakonec jsem si všimla, že podobný střih má kancléř Palpatine v Attack of the Clones, takže jsem si na něm našla něco pozitivního. Jinak mám návrhy paní Rochové ráda. :)

Nejdřív měl projev pan majitel školy. Mluvil asi 25 minut... v anglickém jazyce. (Němec mluví anglicky - dokážete si to představit?) Přestala jsem poslouchat ve chvíli, kdy začal zmiňovat Kafku, Husa a Klause. Uprostřed jeho úžasné řeči začala jakási skupinka vzadu tleskat... Pan majitel se nadmul pýchou a klidně pokračoval dál.

Během projevu prorektorky začala mezi promovanými kolovat láhev vodky. Přímo naproti mě seděla profesorka na literární myšlení, musela jsem tedy předstírat, že jsem pohoršena a poslala jsem pití dál.

Pak mi předali diplom v papírové krabičce a jeho umělohmotnou verzi na zeď. A bylo po všem. Jste dospělí, začněte se tak chovat.
Odkráčeli jsme do restaurace, kde jsem dostala vytouženou figurku Leiy (:****), Star Wars Lego, kytky a DVD Vydrýska (to bylo radosti :)))) .

Díky, že jste tam byli, i když mi v jednu chvíli bylo těžko.

A nyní nezbytná fotodokumentace by Annaud:

KUK

Pan rektor...koukal během projevu pana majitele na hodinky

Pedel si podle všeobecného názoru odskočil z videoklipu Pet Shop Boys.

Další přehlídka extravagantních modelů paní Rochové

Hábit a biret v celé kráse

Ne, vážně tu není...

Kdo to tam řekl, že vypadá jako Al Capone nebo James Bond? Ten oblek jsem vybírala já!

Je to doma a je pravej!!

Ano, to je moje maminka.

"Vypadáš na tý fotce jak ďábel"... no...dobře... :)))

Zleva: Stargejťák, X-filka, od všeho trochu, starwarsačka, stargejťák a... programátor.

Elíza... best friend ever :)

Dárky!