Vzpomínka na dětství

Když se naši rozvedli a my jsme s mámou byly vyexpedovány do garsonky 3x3 metry, nezůstalo nám nic, jen stříbrný kazeťák z NDR, na kterém běhala taková zelená světýlka, když hrál. Bylo mi asi pět a z té doby se pamatuji akorát ta světýlka a ten byt se strašně vysokým stropem. Byla tam tma a já se strašně bála. Máma mi pouštěla hudbu z jedné jediné kazety, kterou měla. Zpíval tam nějaký pán a já to měla místo ukolébavky... (a mamka místo vzpomínek)
Nejsem zrovna fanda do hudby, řekněme mi Ready Kirken a budu přemýšlet, jaké jsou národnosti. :) Ale tu písničku jsem občas slýchávala v rádiu a nedávno jsem !poprvé! v životě viděla videoklip! :)
Překvápko. Konečně jsem pochopila o čem to je. Falca asi znáte a jeho osud také a musím říct, že ten chlap se sice při pěveckém projevu pohybuje jako cvok, ale hudbu dělal vážně dobrou (i když co já můžu vědět, že? :D)
Nicméně moje ukolébavka je o tom, že nějaký rakouský maniak unese a zabije mladé děvče, které potká na diskotéce. Pak je děj tak trochu neurčitý, ale chápu to tak, že policie po dívce pátrá, psychopat vesele vraždí dál a pak skončí v blázinci. Zjištovala jsem další podrobnosti a klip byl v 80. letech dokonce zakázán a Falco i vyšetřován, zda skutečně nemá sklony k násilí, když se stylizuje do role vraha a úchyláka. :) Falco se bránil a dokonce řekl: "Jeanny" is a love-song that is conceived in such a way that it surely becomes interpretative. Those few people, this minority, who believes to see a crime or whatever in the clip, have a far more horrible taste than it was my intention!" Aby pak umlčel hnidopichy, slíbil, že na dalším albu dokáže, že Jeanny je živá. Když se ale objevila píseň Coming Home (Jeanny Part 2), bylo jasné, že mistr Falco mlží jak se dá a ačkoliv tvrdil, že Jeanny je živá, výsledek byl značně diskutabilní. :)
Momentálně patří původní klip Jeanny k tomu nejlepšímu, co v té době vzniklo, i když dnes už se na to asi každý podívá a řekne si: Tak to je fakt trapný.
Ať v tom videoklipu uvidíte cokoliv, pro mě je Jeanny pecka, (další písnička už je tak trochu pokus vytěžit co nejvíc ze slávy původního songu a taky je to zcela jistě Falcův pokus o provokaci :)) a jelikož zas nemůžu v noci spát, už vím, co si pustím. :)

Jeanny
Coming Home (Jeanny Part II)

And the Oscar goes to...

Alexandra Byrne for Elizabeth: The Golden Age. :)))



EDIT: Alexandra Byrne přebírá Oscara (ano, děti, takto vypadají typické návrhářky :)))

Oscarový úlet: Zlatý kompas a Oscar za jeho speciální efekty!!!
Moje oscarové zklamání: Pokání :( (Až někdy anglický film dostane víc než jednoho Oscara, půjdu to oslavit)

A nyní bych jako správný vlastenec měla jásat, že máme Oscara, každopádně ta písnička už byla tak ohraná, že už to snad ani jinak nešlo. :)

Ještě jeden EDIT: "Náš" Oscar je úplně všude a asi se toho hodně dlouho nezbavíme. Každopádně, tohle je píseň, která byla taky nominována. Mám ráda gospel a říkejte si co chcete, je to rozhodně lepší, než ten "courák" :)) (povšimněte si prosím i komentářů pod videem :)): Raise It Up

Zbožné uslintávání :)

Film The Other Boleyn Girl už má za sebou premiéru. Zúčastnil se jí princ Charles se svojí chotí a řekla bych, že Natalie vypadala lépe, než Scarlett. :) První recenze se dost různí, nicméně pár zajímavých postřehů: Prý by bylo lepší, kdyby Scarlett hrála tu mrchu a Natalie hodnou "Padmé". Víceméně každý chválí obě herečky stejně, ale o chloupek víc se věnují Scarlett - její postava prý během filmu prodělává uvěřitelnější změny, než postava Natalie. Někdo ale podotkl, že spojení Portmanová-Johanssonová naprosto selhalo a že jsou to pouze dvě krásné herečky, které neví, jak mají hrát svoje role. Eric Bana je prý sexy, ale je to jen týpek do počtu, co se nezvládl vyloupnout ze stínu Natalie a Scarlett. Na čem se vzácně shodují naprosto všichni kritici je to, že ani jeden z trojice hlavních aktérů nemá na Kristin Scott Thomas.
Film jsem sice neviděla, ale viděla jsem ukázky a Natalii ta mrcha skutečně moc nejde. Definitivně soudit budu až uvidím celé dílo.

Pár ukázek, posuďte sami (ukázky jsou "nespoileroidní"):
I've Been Kept Occupied
Great Men (Tuhle scénu jsem viděla asi stokrát, ale pořád mi na ní něco nesedí - že by Natalie? :D )
With My Thighs
We Have Been Summoned
Loyalty
The King's Chamber
Exiled to France

Ke kostýmům: Jeden můj zdroj mi prozradil, že zatímco u nás v kině vystavují papundeklové upoutávky na film, u nich v Londýně vystavují kostýmy z filmů. Grrr. Doufám, že se mu je i přes přísný zákaz podaří vyfotit!

A co se týče titulku tohoto příspěvku... :) Holky si asi přenesly obdiv k Ericovi z plátna do reálu. :)))





BTW - Dnes jsou Oscaři. Mám připravené tři příspěvky - Jeden o Alžbětě, jeden o Sweeneym, třetí o Pokání. Jestli vyhraje někdo jiný, tak jsem v háji. :D

Retro: Dracula Fashion

Hodně lidí se mě ptá, jaké kostýmy mám nejraději. Nedokážu jednoznačně odpovědět, ale do mého pomyslného topu patří kostýmy z filmu Dracula od režiséra Francise Forda Coppoly. A jelikož jsou mezi vámi i jedinci, kteří ten film neviděli, tak tady je malé školení. :)

Dracula je znovu recyklované téma, jen poněkud výstřední Coppola rozhodl, že tentokrát představí krále upírů trochu jinak - jako prokletého milovníka, který miluje tolik, že je schopen ovládnout své krvelačné choutky. Na začátku vidíme Draculu ještě jako člověka, který díky lsti přijde o manželku a prokleje Boha. O pár století později spatří fotografii snoubenky Jonathana Harkera, Miny,, která vypadá jako jeho Elizabeta. Jenže ona je zasnoubená, on je upír a někdo se ho snaží dostat, však to znáte. :)

Pro mě je jeho Dracula jeden z nejromantičtějších milostných příběhů a to pomíjím ty drobné nedostatky, jako příliš umělé kulisy a poněkud megalomanské touhy režiséra připodobnit film dekadentní divadelní hře, ve které se trochu ztrácí hvězdné obsazení. Vezmu to prostě: Gary Oldman je brutálně sexy, Winona Ryder je krásná, dohromady tvoří pár, kterému tu vášeň věříte a Anthony Hopkins je nejlepší Van Helsing.
Některé hlášky bych mohla poslouchat neustále dokola (pokud nejsou dabované :)). Jen namátkou: "I have crossed oceans of time to find you" nebo "Give you life eternal. Everlasting love. The power of the storm. And the beasts of the earth. Walk with me... to be my loving wife... forever." Když to řekne Gary Oldman, tak to zní stokrát líp. :) Scény Miny a Draculy, to je temná romantika, kterou si nechám vždy líbit. :) Je to zkrátka tak trochu kultovní kýč. :)

Kostýmy navrhla Eiko Ishioka, jedna z nejuznávanějších japonských návrhářek. Její kariéra u filmu není nijak dlouhá, sama se totiž věnuje spíše návrhům divadelních kostýmů, je držitelkou několik cen Tony a kromě jiného navrhuje i obaly k hudebním nosičům, za které už také obdržela několik cen Grammy. Za kostýmy pro Draculu získala Oscara, Saturn Awards i cenu BAFTA. Po něm se kupodivu na dlouhou dobu odmlčela a až o 8 let později navrhla kostýmy pro poněkud bizardní film Cela, který nasbíral také spoustu nominací, leč pouze jednu cenu.

Kostýmy v Draculovi mají spoustu odpůrců a příznivců, nic mezi tím není. Styl kostýmů odpovídá době, ve které se film odehrává, tedy na sklonku viktoriánské éry. Některé dámy měly ještě pořád tendence zapínat se až ke krku ( zrovna jako Mina, když je to ještě upjatá slečinka :)), některé už se dokázaly odvázat a vzít si výstřih (Lucy), k nelibosti lékařů se vrátily korzety a touha mít co nejužší pas, pořád ještě letěly vycpané prdelky u sukní, nebo honzíky, jak chcete. :) Slečny měly rády kloboučky, ale ve filmu má Mina jen tři, ale ten první má ve velmi důležité scéně, kdy se poprvé setkává s Draculou. Nicméně hnidopichové filmu vyčítají, že někde tak trochu přestřelí a návrhářka si dovolí něco, co do tohoto období vůbec napatří. Konkrétně jde o modely Lucy, třeba ten, co má ve scéně, kdy ji poprvé napadne Dracula , nebo velmi zvláštní jsou její svatební šaty.. Domnívám se, že tyhle kostýmy si můžou dovolit kašlat na historii. Lucy si vyrazí v téhle sexy košili jen proto, aby za ní v divokém větru vlál jemný plášť, plus další důvody: tahle fotka snad nepotřebuje komentář :)) Svatební šaty kontrastují s krvavou scénou v hrobce. Tyhle kostýmy jsou typickým příkladem toho, kdy kostým nějak doplňuje scénu, aniž by to divák vnímal.

Rozpaky budí i Draculova zbroj na začátku filmu, nejen kvůli svému tvaru. Sice to není patrné, ale jeho zbroj je temně rudá - stejně jako krev. Symbolika - to máme my maniaci rádi. :)

Co se mi ale na těchto kostýmech líbí nejvíc jsou detaily, které jen těžko postřehnete. Většina kostýmů je ručně zdobená a některé tvary mají také svou symboliku. Mina má asi třech kostýmech jemné lístky: první šaty, druhé, třetí (jestli se vám ty dvoje první zdají stejné, tak máte pravdu, jen jedny jsou světle modré a druhé zelené) - Lístky jsou znaky nevinnosti a podobné má na šatech i Elizabeta, Draculova žena. Lucy řádí v róbě , na které ve filmu jen těžko rozluštíte hady (ještě jeden detail zde) . To ale neznamená, že ta postava je zlá, jen je to prostě rozverná mrška. :) Je to pravý opak stydlivé a slušné Miny, což poznáte i v jejich společných scénách: Mina zapnutá až ke krku, Lucy prostovlasá a s odhalenými rameny ( i když holky nejsou zase takové upejpavky :)).
A nakonec Dracula - na plášti má samozřejmě vyšitého draka , ale není sám, stejného draka má na šatech i Elizabeta. Zajímavost: Návrhářka je zřejmě tak trochu ujetá na velmi, velmi dlouhé vlečky, závoje nebo i sukně. Za Draculou se jeho plášt táhne přes dvoje schodiště, a když je nemrtvá Lucy v hrobce, její závoj je ještě pořád kdesi daleko za ní. :) Jsou to samozřejmě róby dělané na efekt, působí to velmi romanticky, ale asistenti s tím mají hodně práce, aby tyhle kostýmy udrželi ve správném tvaru po celý záběr. :))
Jsou tu však i další detaily, některé velmi zvláštní, třeba tahle náboženská podobizna na Draculově bohatě zdobeném kostýmu, ve kterém spí ve své rakvi (a také v něm na konci umírá). Zdobené svatební šaty Lucy byly prý uháčkovány ručně.

Samostatná kapitola jsou kostýmové proměny Miny. Jak už jsem říkala, nejdřív je Mina poněkud upjatá a nervózní, nosí svázané vlasy, ale pak potká Draculu, který v ní probudí vášnivou ženu. Je to patrné ve chvíli, kdy radikálně změní svůl styl a obleče si na večeři s Draculou sytě rudé šaty (moje oblíbené .)) Na první pohled sice vypadají složitě, ale v podstatě jsou velmi elegantní a hlavně sexy.
Pár fotografií: Minin nový účes , detail spodničky ,sukně a její detaily: jeden , druhý. Róba při tanci .
Promo fotky: Winona a Gary, Winona a jedna z natáčení.
Pak když se z Miny pomalu stává upír, je oblečena v sametovém kabátě se zelenou podšívkou a s rafinovaným výstřihem, kam se klidně rád zaboří i Van Helsing. :))

Navíc v tomhle spí Mina na začátku, na konci už volí něco lehčího , potencionální milenec může přece přijít kdykoliv. :)
Bonus: Mininy svatební šaty zepředu, zezadu. Mina odjíždí ve stříbrném kabátě za Jonathanem.

Dracula projde několika změnami. Na začátku je to trochu výstřední stařec s s podivným účesem (Dracula dostal Oscara i za make-up). Před setkáním s Minou se změní na elegána s brýlemi, do kterých se rejpalové také velmi rádi pouští. :)
Další fotografie: Dracula na večeři s Minou , hrabě v bílém.

A bonus: Draculovy děvky, jak jinak než spoře oděné a velmi svérázně ozdobené. Všimněte si třeba těch mega prstenů. :) Monica Bellucci a Keanu Reeves předtím, než se potkali v Matrixu :) a děvčata a jejich pán :)

Doufám, že jste si to užili tak, jako já, díky za pozornost. :))

The Empress of Fashion

Už dlouho jsem vás neoblažila nějakými kostýmovými poznatky, tak tady jsou... :)

Kostýmy z The Other Boleyn Girl miluju stále víc a víc. Zbožňuju ty široké rukávy a to barevné rozlišení šatů Anny a Mary. :) Na druhou stranu, Scarlett historické kostýmy sedí o chlup víc, než Natalii. Do obšírnější oděvní recenze se zatím pouštět nebudu, mrkněte na fotky. :)


Mary chodí často v oranžové v kombinaci se zlatou...
...střídá vzory spodní sukně...
...nebo chodí v červeném sametu
...ale já tipuji, že králi poplete hlavu v téhle žluté... :)
...každopádně tahle zlatá úchvatnost jí sluší nejvíc. :)
Mary si zachová skromnost až do konce.

ale její sestra...

...sází na svůdnou zelenou...
...a také na různé odstíny zelené, včetně nadřazených pohledů :)
...čím jedovatější zelená, tím větší úspěch u krále. :)
...nicméně modrá je dobrá a tyhle šaty nemají konkurenci. :)
Královna je sebevědomá a může si dovolit i elegantní klobouček
Jenže intriky dvora jsou neúprosné a Anniny kostýmy "chřadnou" stejně jako jejich nositelka.
Před soud už jedině v černé.

a

Sestry společně na procházce. To se ještě asi měly rády :)



Další film, ve kterém kostýmy vypadají více než slibně je The Duchess s kým jiným, než s Keirou Knightely, která má kromě hereckého talentu také talent na nošení kostýmů :)
The Duchess je biografický film o vévodkyniGeorgianě z Devonshiru, která žila v 18. století. Angličané se na film jistě velmi těší, protože Georgiana byla z rodu Spencerů, z něhož pocházela i princezna Diana. Navíc obě ženy toho prý mají hodně společného - obě se provdaly za staršího muže, obě měly mladé milence a lid je miloval. Tady naštěstí společné rysy Georgiany a Diany končí. Lady z Devonshiru byla kromě jiného také na svou dobu velmi extravagantní a pokroková žena, která se angažovala v politice. Byla prý také velmi promiskuitní a často se oddávala hazardním hrám (vsadím se, že o tomhle ten film nebude :).

Teaser zde

Na Georgianě je mi nejsympatičtější , že jí říkali The Empress of Fashion. :) Ve své době dávala módě nový směr a to, co nosila ona, museli nosit všichni. (Ano, tady je také jistá podobnost s "dianománií :))

Bilancování

Dneska mám narozeniny. Docházím k závěru, že už jsem stará motyka, která už vám neřekne, kolik jí ve skutečnosti je. :)
Ale o tom psát nebudu. Většina z vás to už ví. Od 1. 2. jsem přešla v práci na jinou pozici. Učinila jsem tak naprosto dobrovolně a ze svobodné vůle a z rozhodnutí, které ve mně zrálo už pár týdnů.
Jsem zvědavá, do jaké skupiny budete patřit vy. Budete valit oči, klepat si na čelo a kroutit hlavou nad tím, že jsem se dobrovolně vzdala NĚČEHO takového? Takové big šance? Nebo se mnou budete souhlasit a říkat mi, že jsem udělala dobře? Neočekávám od vás ani jedno, protože jste nezažili to, co já.
Důvodů, proč jsem odešla, je hned několik - ten první a nejzávažnější: Už se vám někdy stalo, že jste chtěli něco strašně moc dělat a pak jste zjistili, že je to úplně o něčem jiném, než jste si mysleli? Já ano a nebylo to zrovna příjemné. Mám dojem, jakoby se mi zhroutily sny a teď už žádné nemám. Chtěla jsem něco dělat, ale ono je to ve skutečnosti úplně jiné, než jsem si celá léta naivně myslela. Bylo mi řečeno, že je to normální. Lidé mají sny a ztrácejí je. Jak se s tím ale vyrovnat? A jak si najít jiný?
Důvod č. 2: Nepotřebuji se nutně zbláznit. Vydržela jsem toho už hodně, ale žít pernamentně ve stresu a v napětí? Pozorovala jsem se a nejen já jsem na sobě začala pozorovat ty změny a to nemyslím fyzické. Hned na začátku v práci mi kdosi říkal: Zůstaň taková, jaká jsi. Zachovej si skromnost, jinak tě to semele. Jenže to nejde. Dostala jsem strach, že zapadnu do toho soukolí a už se z něj nevyhrabu. Varováním mi byla jedna výměna názorů. Překvapila jsem sama sebe a to ne zrovna v dobrém.
Důvod č. 3: Moji blízcí a koníčky. To, pro co jsem se rozhodla není jen práce. Je to styl života. Jenže tomu musíte něco obětovat. Když jsem tak pozorovala ty, co obětovali, došlo mi, že já taková být nechci. A už vůbec nechci ztratit určité lidi. Prací můžu mít tisíc, ale někoho můžete potkat jen jednou za život. Těch 5 minut slávy mi za to nestojí.
Důvod č. 4: Jsou věci, na které prostě nemám. Tento důvod je asi nejobsáhlejší (a možná i nejpádnější) a nebudu ho dlouze rozvádět. Stačí když řeknu jedno: Kolektiv. I tam sehrály jistou roli velmi demotivující složky. Sice jsem toho už zažila s lidmi hodně - ve škole, ve fandomu, ale bylo to nesrovnatelné. Když se nad tím zamyslím, tak mi budou chybět asi tak tři lidi a to je v tom množství hodně ubohý počet. Někdo si také vyložil poněkud jinak můj odchod a všechny poinformoval trochu jinak, takže mě pak všichni "litovali", protože jsem prý dostala vyhazov. Ono je asi naprosto nepochopitelné, že někdo by mohl jít dobrovolně.
Snažím se vybavit i nějaké veselé chvíle a je jich bohužel jak šafránu.
Šéf, jeden z mála, kterého si vážím, mě vyprovodil slovy: "Promluvíme si za čas. Byl bych rád, kdybyste se vrátila."