Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik je mezi vámi hajzlů, podrazáků a lhářů. Někdy si fakt říkám, že je to lepší v práci, kde mi kolegyně řekne do očí, že jsem mrcha, já jí řeknu, že je děvka, atmosféra se uvolní a je klid.
Jsou to asi tak tři roky, kdy jsem fakt měla problém bavit se s lidmi. Měla jsem problém sednout si s vámi ke stolu, povídat si jen tak. Vy jste měli dojem, že jsem odtažitá a ještě něco horšího. Jenže já se prostě bála si někoho pustit k tělu... No a tak jsem se pokusila se změnit.
Jenže počínaje dnešním dnem na to všechno kašlu. Obávala jsem se oprávněně. Jsem rozhorčená, naštvaná. Možná bude zítra všechno jinak. Možná jsem se vás dotkla, možná mě chápete, ale to ani nemůžete, když nevíte o co jde. Ale ty víš, o co jde a víš to moc dobře! Já zjistím, odkud vítr vane. A až tě dostanu do ruky, piš si, že to příjemný nebude!
Znáte tyhle pocity? Jsou hrozný. Špatný. Někdo se tváří jako kamarád a vlastně je to šmejd. Co s tím?
1 komentář:
Od matury mi zbyla jedna vzpomínka na citát: "Dospívání je příprava na samotu."
Ale už nevím kdo to řekl nebo napsal.
Jestli jsi štír jako já - jsi v poho. Jestli ne, musíš si najít cestu. Život je jaký je, ani špatný ani dobrý. Špatní nebo dobří jsou jen lidé.
Okomentovat