Spolužáci

Padla na mě nostalgie. Annaud nedávno zabrousila na stránku spoluzaci.cz a našla naši bývalou střední školu. Tak jsem se zaregistrovala a nestačím zírat. To už je to tak dlouhá doba od našeho maturitního plesu? Neuvěřitelné, jak ten čas letí...
Samozřejmě. Jsou vdané, ženatí, rozvedení, mají děti. Někteří se nehli z rodného hnízda, jiní jsou už daleko. Ty nejnepravděpodobnější slečny jsou vdané, ti nejnepravděpodobnější pánové mají děti. Jeden z nich tam má fotku z kandidátky ODS. :)) Už jsme dospělí. Když si vzpomenu, co jsme tak vyváděli v prváku a teď porovnávám fotky, zdá se mi to naprosto neuvěřitelné a tak dávno. Napadá mě, že těch kolektivů už bylo vlastně hodně. Základka (v mém případě tři, kvůli stěhování), jedna vyšší odborná škola, vejška, ale přece jen z nějakého důvodu vám ta střední škola přiroste k srdci nejvíc.
No, nebudu je přehnaně vychvalovat, vzor ideálního kolektivu jsme nebyli. Na školu jsme přišli jak vyplašené srnky a pak nastoupila těžká puberta. V té době se asi člověk formuje nejvíc a řada z nás prošla šíleným vývojem.
Už jsem je neviděla strašně dlouho, z několika jsme měla strašný šok, když jsem si je prohlédla na fotkách. :) Sice vidím pár povědomých rysů, ale někteří jsou už prostě jiní.
Střední škole vděčím za pár věcí. Byla to střední obchodní škola, maturovala jsem z účetnictví. Já, těžký diskalkulik, který už tehdy věděl, že tohle fakt ne-e. :) Taky jsem potkala Annaud a i přes občasné neshody doufám, že je to kamarádství na celý život. Ale abych nezapadla do nostalgie... Eliško, pamatuješ, jak ti říkali predátore? :))

A malé retro, co jsem našla. :)) Padmé v patnácti na školním výletě ve Španělsku. (ta vlevo :))



Padmé sedící na bobku v klobouku uprostřed, Annaud v pozadí... Půlnoční překvapení na maturáku. Dámy se převlékly za pány a naši pánové na striptérky. Toto je úvodní fáze vystoupení. Pánové se nudí, čekají na dámy a kouří u toho. (To jsme si ale neuvědomili, že si spousta našich rodičů všimne, jak někteří drží svoje cigáro velmi profesionálně, což byl jasný důkaz o našem kouření. :))



Najdi si svou Annaud a Padmé. :))



Mimochodem, oboje šaty, co má na fotkách ze Španělska a na té společné, mám dodnes a pořád mi jsou, takže v tomto směru zatím dobrý. :))

Smradi, kam se podíváš

Některým z vás zřejmě přijdou následující řádky kruté, ať už kvůli vašim rozdílným názorům, nebo z faktu, že je vypouští z úst (z prstů?:)) potencionální budoucí matka, ale odpovím vám mým oblíbeným dialogem ze seriálu Sex and the City.
"Já tak nesnáším děti!"
"Jak tohle můžeš říct, vždyť sama jedno máš!"
"Já mám ráda jen svoje dítě!"

Byli jsme v Bulharsku. Do muslimským zemí jsem po jistých zkušenostech odmítla jet. Vadilo mi to neustále otravování a vnucování se místních obyvatel a taky se bojím létat v letadle. Bulharsko mi trochu připomíná Ukrajinu. Nejen porozpadlými budovami, ale také těmi kontrasty. Na jedné straně tam vyrůstají luxusní hotely, pak se jednou ráno v takovém hotelu vzbudíte a pod okny jede chlápek na oslu a za ním běží hejno slepic. Nicméně se nestane, aby vás u stánků někdo obtěžoval, vnucoval vám zboží nebo vás chtěl koupit na stádo velbloudů jednohrbých. Taky je tam neuvěřitelně levno. Zatímco v Chorvatsku z vás sedřou kůži, tady večeře pro dva, s pitím, přílohou a předkrmem stojí tři stovky.

Jak jsem řekla, bydleli jsme v hotelu, který byl ověnčen čtyřmi hvězdičkami, u nás by to byly tak tři. U bazénu byly kluzké dlaždice, měla jsem dojem, že to projektoval nějaký idiot. Pokoj měl ovšem televizi, takže jsem se mohla koukat do práce a na olympiádu na jedničce. Z jídla jsem nedostala zažívací potíže, pláž byla nedaleko a i když v moři plavalo velké množství chaluh, byla jsem spokojená.
Ale byl to hotel plný rodin. Průměr bylo jedno dítě na rodinu, takže my jsme tam byli jako dva exoti, kteří žádné nemají. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Začalo to už v letadle. Nepochopím, proč někteří rodiče nemají soudnost a vezmou batole do letadla a doufají, že dítě bude strašně happy, že si bude deset dní hrát na sluníčku na pláži, zatím co rodiče se budou grilovat. Nebylo by lepší počkat, než děcko dosáhne věku aspoň dvou let a pak ho vystavit něčemu takovému?
Měla jsem dojem, že hotel je plný malých hajzlíků, co umí jen brečet, ječet, skákat vám v bazénu na hlavu nebo vás bez dovolení předbíhat kdekoliv a kdykoliv. A rodiče jsou naprosto klidní. Ono to naše děcko tak krásně brečí, že? Tak ho necháme řvát.
Vrcholem byla hotelová restaurace. Chtěli byste se najíst vklidu? Nemožné. Děcka řvala a pobíhala i u jídla. Ale jen ta česká děcka. Byly tam i ruské rodiny a ty jste poznali na první pohled. Jejich potomci seděli způsobně u stolu, uzobávali své jídlo a neječeli.
Jedna rodina byla obzvlášť vypečená. Jejich dítě jsem neviděla v klidném stavu. Tohle jsme pocítili i na informační schůzce, kdy i delegátka, která je jistě zvyklá na ledacos, včetně stupidních dotazů hostů, ztratila trpělivost a chtěla ječící smrady zavřít na balkoně, aspoň to vypadalo, že se to chystá udělat, ale nakonec se ovládla.
Rodiče měli samozřejmě možnost své děti "uklidit" do dětského klubu. Poslední den jsem zaslechla diskutovat dvě slečny, které měly dětský klub na starosti. Jedna říkala, že to dělá podruhé a už naposled. Vloni prý hlídala malé Italy a to prý byla procházka růžovým sadem proti českým výrostkům.
Rodiče s kočárkem a malým děckem neváhali vyrazit ani na celodenní výlet lodí do Nesebru za památkami. Mimčo se sice moc neprojovalo, ale být jím, dám to rodičům pěkně sežrat. V tom vedru se točila hlava i mně, natož batoleti, co neumí ani chodit.
Zdá se vám můj názor příliš krutý? Však ono jí to přejde, až bude mít vlastní. Jo, to je možný. Vlastní chci, teď sice rozhodně ne, ale tyto zkušenosti jsou pro mě ponaučením. Dítě můžu vzít i na Slovensko, ne na rozpálený poloostrov.
V autobuse dokonce průvodce požádal rodiče, zda by si jim ten "infant" nemohl sednout na klín, že pán, co přišel poslední, si nemá kam sednout. Nikdo nereagoval.
Na praxi jsem měla šéfa, ten cestoval velmi často a děti naprosto nesnášel. Tvrdil, že když letí půl dne v letadle a poblíž je nějaký harant, nedá se to vydržet. Jednou mi vyprávěl, že v Americe existuje cestovní kancelář, která nabízí zájezdy do hotelů, kde nejsou žádné děti. Respektive - děti do 15 let s touto cestovkou nesmí jezdit. Na jednu stranu je to trochu diskriminace, ale kancelář prý slibuje hotel a letoviska, kde vám žádné dítě nehopsne v bazénu na hlavu a nebude vám řvát při večeři. Tak nějak si dovedu představit, že majitel tohoto podniku musí mít bohatou klientelu.
Co z toho plyne? Většina dětí mi přijde rozmazlená a souhlasím s tvůrci South Parku, kteří prohlásili, že děti nejsou vůbec roztomilé, ale že jsou to krutí a zákeřní parchanti. Však jsem si všimla, jak dvouletý chlapeček ječel a mlátil maminku pěstičkami. A ta nic. Přemýšlela jsem, čím to je. Pak jsem se zeptala mámy, jestli jsem také byla takový smrad. Odvětila: "Ne, má drahá, kam jsem tě posadila, tam si seděla a mlčela. Ale to je tím, že jsme ještě zažily komunismus. Celá tvá generace byla klidná. Ale vybrala sis to v pubertě." (no dobře, o tom někdy jindy, má puberta byla skutečně bouřlivá :))
Doba se změnila. Nezměnily se jen děti, ale i rodiče. Už jsou se svými dětmi míň. Dělají kariéru a o víkendu je posadí do košíku a vezou je do hypermarketů, kde na ně pomrkává spousta lákadel a rodiče jim svoji nepřítomnost vynahrazují dárky. Častěji se rozvádějí. Děti začínají hulit v jedenácti, souložit ve 13 a pak se diví, že to dětství je najednou pryč. Před 14 dny jsem zpovídala dívčinu. Bylo jí dvanáct. Měla prsa větší než já, namalované nehty a obarvené vlasy. Tvrdila, že Paris Hilton je namyšlená kráva a ví to, i když jí nezná. V jejím věku jsem oblékala barbíny a Paris určitě taky.
Dovolená byla fajn. Až na to množství smradů. :)) Své dítě budu vychovávat tak, aby za pár let nemusela svobodná dívka psát podobný příspěvek. :)

Obidala

Ano, tak se říká jednomu Star Wars pairingu. :) - Obi-Wan a Padmé. Já jsem velmi nadšený Obidala Fan. Existuje mnohem šílenějších pairingů (Obi-Wan a Sabé, Anakin a Dormé nebo také Qui-Gon a Obi-Wan)

Tímto děkuji talentované San, že dala mým představám rozměr. :)) Ještě jednou díky!

Co nás čeká...

Připravila jsem pro Vás (ne)stručný přehled toho, co nás čeká za filmy se zajímavými kostýmy. Here We Go...

1) Tenhle film už je tu a nedá mi to, abych se u něj nezastavila. Temný rytíř je bezkonkurenčně nejlepší film, který jsem za poslední rok viděla a myslím, že po něm bude ještě dlouho "filmové vzduchoprázdno". Kostýmy navrhla Lindy Hemming (všichni, kdo byli na mé přednášce na SpyConu ví, o koho jde, že? :)) a jak už jsem psala, práce na novém kostýmu Batmana jí dala tolik práce, že musela přerušit úspěšné kostýmové tažení od Zlatého oka a nového Bonda už obléká někdo jiný.
Nový Batman má poprvé v historii kostým, ve kterému může hýbat hlavou. Na první pohled mi ten kostým přišel trochu moc "moderní a akční", ale vzhledem k tomu, že na něm nejsou bradavky a Christian Bale je v něm úplně k sežrání, tak jsem to Lindy rychle odpustila. :))




Joker byl odjakživa oděn ve fialové. Není to odkaz na původního Nicholsonova Jokera, Ledgerův Joker je totiž Burtonově postavě na hony vzdálen. (A Lindy přiznala, že se původním Jokerem nijak neinspirovala) Fialová na kostýmech nesymbolizuje nikdy nic dobrého - zlomyslnost, chaos, nebo i smrt (často jsem si všimla, že fialovou nosily postavy, které později zemřely - v tomto případě je to tak trochu ironie, že?)
Nad Nicholsonem jste mohly vzdychat, jaký je borec, co se umí šklebit, z Ledgerova Jokera vás mrazí v zádech a vše podtrhuje jeho fialový outfit s kombinaci se zelenou vestou.




2) The Duchess
O tomto filmu už jsem psala, zvláštní je, že návrhář kostýmů Michael O'Connor je začátečník. Má za sebou pár bečkových filmů, ale učil se od těch nejlepších. Asistoval 2x právě výše uvedené Lindy Hemming a podle fotografií to vypadá velice slibně. Snad to nedopadne jako The Other Boleyn Girl.




3) The Edge of Love
Opět Keira Knightley a ještě navíc Sienna Miller. Ta první obléká dobové kostýmy velmi často a pokaždé jí to sluší. Příběh bude celkem klasika - dvě kamarádky se zamilují do stejného chlapa. :))
April Ferry navrhla kostýmy pro seriál Řím, za které dostala 2x Costume Designers Guild Awards, a byla nominována na Oscara za Mavericka, takže začátečnice to rozhodně není a momentálně je jí 76! :)





3) Harry Potter a Princ dvojí krve
Jany Temime převzala štafetu po Lindy a navrhla kostýmy pro Ohnivý pohár i Fénixův řád. Stvořitelkou uniforem z Bradavic však už navždy zůstane Lindy. Na příští FF chystám přednášku. :) Pořád si ale říkám, jak by asi vypadaly kostýmy v Ohnivém poháru, zvláště ty na plese, kdyby je navrhovala Lindy. :)






4) Max Payne
Jedna z mála her, kterou jsem kdy hrála, byl Max Payne 1 a 2. Děsně jsem toho frajera v koženém saku žrala, stejně jako Monu Sax. První fotky mě naplňují nadšením, to je přesně ten Payne, kterého jsem vždycky viděla! George L. Little navrhnul kostýmy např. pro Galaxy Quest. Jeho jméno mi nic neříká, kostýmy v tomto filmu jsou vlastně celkem podružné, jen jsem happy, že zatím se plní moje vize. :))




Co zklamalo...

Kostýmy ve filmu Sex ve městě. Tvůrci si jsou velmi dobře vědomi toho, že seriál kdysi udával módě směr, všechny ženské se oblékly jako hlavní hrdinka a tak z filmu udělali módní přehlídku, během které tak tlačí na pilu, že to znechutí i takového maniaka, jako jsem já. Když Carrie provádí inventru ve svém šatníku, nebo když si hrdinky vyjdou JEN TAK na přehlídku, tak je to mega nuda. Navíc některé ty modely jsou skutečně příšerné.





Letopisy Narnie: Princ Kaspian
Film splnil moje očekávání, Aslan je stále mačkací, ale už bohužel chyběla tak super kostýmová veličina, jako byla Bílá čarodějnice. Myslím to v poměru jejího pobytu na plátně. :) Nejlepší kostýmy měla opět Zuzana, obléknout tolik statistů musela být dřina, ale další přednášku už rozhodně neplánuji.




A na závěr jeden bonbónek. Na kostýmy v tomto filmu jsem velmi zvědavá.. :D