Minulý týden jsem psala, že jsem si koupila lístek na Hamleta (ano, opět), ale pak jsem se dozvěděla, že všechna představení Hamleta zrušili a nahradila ho Touha.
Hamlet má prý úspěchy v zahraničí. To je pravda, bude se hrát na Broadwayi, ale skutečnost je prý taková, že Ledecký odešel z divadla Kalich. Důvod neznám, ale doufám, že je pravda, že Hamlet se v lednu vrátí.
Byla jsem smutná, že před začátkem místo své oblíbené dánské vlajky vidím nějakou černou oponu, ale Touha měla dobré ohlasy, takže mě nenapadlo nedat jí šanci.
Předně chci napsat, že film Kvaska mě moc nevzal. Ovšem považuji za dobrý nápad natočit film o přípravě muzikálu, zvlášť, když jsou u nás muzikály tak oblíbené.
Touha je trochu jiná. Je to stejný příběh - Benedikt byl odsouzen za vraždu, utíká z vězení, zúčastní se konkurzu na muzikál Můra a motýl, protože je zamilován do hlavní hvězdy muzikálu Karin Lipertové. Takže základ skutečně stejný (ano, trošičku plytký a neuvěřitelný) nějaké dějové linky z filmu byly zrušeny, pár jich přibylo.
Ano, Touha se mi líbila. Nic jsem od ní nečekala, nelákala mě, ale nevzala mě za srdce, žádná melodie mi neutkvěla hlavě, kromě bezchybných hereckých a pěveckých výkonů.
Na tvorbě Dana Landy mě štve ten jeho hudební minimalismus. Krysař trochu vybočuje, to asi tím, že to byla jeho prvotina. V Touze je kromě té ohrané pecky také pár songů navíc, ze všech to zavání "landovinou", sem tam se ozve nějaký ten Soukup, texty nejsou vrcholem primitivismu, i když někdy to rvalo uši (skandál-rozhazuje sandál). Celkově jsem však odcházela s dojmem, že těch písniček je v Touze nějak málo. Ano, hodně se tam mluví. Celé představení táhne hysterický režisér, kterého v Touze hraje ten samý, jako hrál v Kvasce a střídá se s Dádou Gondíkem. Toho druhého jsem naštěstí nechytila. :)
Paní Landová se prý netajila tím, že chce udělat hlavně taneční muzikál. V Touze se tančí, tančí se v ní víc, než v jiných muzikálech, ale vyloženě "taneční muzikál" to rozhodně není. Taneční muzikál jsou Kočky. Choreografie je dobrá, company sehraná. Osobně jsem se nejvíc těšila na tanec u tyče hlavní hrdinky Karin. Lucie Vondráčková dnes nehrála, hrála manželka Petra Koláře Zuzana Krištofová, takže narozdíl od dvou nespokojených důchodců vedle mě, kteří se neustále ptali, kdy přijde Lucka, vůbec nelituju, že jsem Helenčinu neteř neviděla. Zuzana skvěle zpívá, hraje a u tyče tancuje na jedničku. :))) Nejlepší choreografie byla u písničky Vosková figurka. Tanečníci se skutečně točili a hýbali jako panenky a loutky. Sice to není nic nového, ale tady jsem viděla skutečnou dokonalost, ne nějaký trapný pokus jako třeba ve Třech mušketýrech.
V Touze se hodně mluví a nemůžu říct, že by se mi někdo vyloženě nelíbil, nebo že by hrál nebo zpíval špatně. To už se mi dlouho nestalo.
Benedikta, tedy uprchlého vězně, hrál Miroslav Hrabě. Je to fešák, zpívá dobře, ale pořád mám dojem, že nemám co hodnotit, protože prostě zpíval nějak málo. Trošku bordel je v tom, že dva herci hrajou dvě hlavní postavy, v mém případě to byl Jiří Korn a Radka Fišarová. Než vám dojde, že jsou to úplně jiné postavy, tak to chvíli trvá. O Kornovi nic psát nebudu, to je prostě Bůh a pokud jste ho ještě neviděli v žádném muzikálu, o hodně přicházíte. :)
Co vám rozhodně utkví v paměti, je scéna z konkurzů. Co mi strašně vadilo - ta šílená klišé (návrhář kostýmů muzikálů je afektovaný gay, policie je totálně zkorumpovaná a ta hláška o Moravovi a Paroubkovi tam také nemusela být.)
Touha má velmi jednoduchou, přesto nápaditou scénu a orchestr je umístěn přímo nad jevištěm.
Závěr: Byl to příjemný večer, bylo fajn vidět kvalitní práci a něco svižného a nápaditého. Ale tak nějak to netoužím vidět znovu. :)
A příští týden: Carmen. První ohlasy: Přehnaná kampaň na něco zcela průměrného.
pondělí 29. září 2008
neděle 14. září 2008
In Action!
Měla jsem být dnes ráno v osm v práci. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že není 6:30, ale 7:40. Nikdy jsem nezaspala ani do školy, natož do práce. Možná jednou jsem vyrazila na apríla do školy o hodinu dřív, když mi Eliška schválně přeřídila budík. Něco takového jsem dneska ráno potřebovala - nějaký funny vtip.
Když zaspíte, tak to probíhá přibližně takto: Udivené zírání na hodinky - šok - zírání na jiné hodinky - ještě větší šok, nejdou vám blbě!! Kontrola třetích hodinek... a je jasné, že máte průser! V jiných firmách se zpoždění dá tolerovat, u nás je za pozdní příchod, který je delší než deset minut, napomenutí a pak možná něco horšího, jistě chápete. U nás se na nic a na nikoho nečeká a ani to nejde.
Myslím, že takhle rychle jsem se nikdy v životě neoblékla. Zabralo mi to asi 5 minut. Ještěže mě maminka vždycky cepovala, že oblečení na druhý den musím mít připravené dřív na nějakém stabilním místě. Po těch letech musím uznat, že to má fakt něco do sebe, vám to radím taky. Trhla jsem svůj osobní rekord v oblékání a už ho nikdy nechci překonávat. :)
Pak jsem si zavolala taxíka a ten frajer měl pochopení. Ani nechtějte vědět, jak rychle jsme jeli, ještě by to tu mohl číst nějaký policajt. :) Nakonec jsem dorazila o 15 minut později. Šéf naštěstí nebyl v práci. Zuby jsem si čistila přímo v práci na záchodě (ano, zubní kartáček jsem si přivezla s sebou), česala jsem se v cementárně (=maskérně). Použila jsem tam také místní řasenku, což byla chyba, oteklo mi oko. Ještě tohle!
Pak jsem to odmakala a kolegyně mi řekla, že mám jediné štěstí. To jsem fakt měla.
Teď už se tomu směju, ale byl to fakt děs. :)) Proč nezvonil budík fakt nevím, dneska si nařizuju rovnou tři. :) Dobrou noc. :)
Když zaspíte, tak to probíhá přibližně takto: Udivené zírání na hodinky - šok - zírání na jiné hodinky - ještě větší šok, nejdou vám blbě!! Kontrola třetích hodinek... a je jasné, že máte průser! V jiných firmách se zpoždění dá tolerovat, u nás je za pozdní příchod, který je delší než deset minut, napomenutí a pak možná něco horšího, jistě chápete. U nás se na nic a na nikoho nečeká a ani to nejde.
Myslím, že takhle rychle jsem se nikdy v životě neoblékla. Zabralo mi to asi 5 minut. Ještěže mě maminka vždycky cepovala, že oblečení na druhý den musím mít připravené dřív na nějakém stabilním místě. Po těch letech musím uznat, že to má fakt něco do sebe, vám to radím taky. Trhla jsem svůj osobní rekord v oblékání a už ho nikdy nechci překonávat. :)
Pak jsem si zavolala taxíka a ten frajer měl pochopení. Ani nechtějte vědět, jak rychle jsme jeli, ještě by to tu mohl číst nějaký policajt. :) Nakonec jsem dorazila o 15 minut později. Šéf naštěstí nebyl v práci. Zuby jsem si čistila přímo v práci na záchodě (ano, zubní kartáček jsem si přivezla s sebou), česala jsem se v cementárně (=maskérně). Použila jsem tam také místní řasenku, což byla chyba, oteklo mi oko. Ještě tohle!
Pak jsem to odmakala a kolegyně mi řekla, že mám jediné štěstí. To jsem fakt měla.
Teď už se tomu směju, ale byl to fakt děs. :)) Proč nezvonil budík fakt nevím, dneska si nařizuju rovnou tři. :) Dobrou noc. :)
pátek 5. září 2008
Max "Constantine" Payne
Přemýšlím, jestli mě trailery a plakáty na Maxe Payne znepokojují v negativním nebo pozitivním slova smyslu. Na film se těším, hru jsem zbožňovala a trailer je fakt našlapanej. (Je to Olga Kurylenko, nebo ne?) Vidím úplně stejnou atmosféru jako ve hře, Marky Mark mluví podobným hlasem jako Max Payne ve hře, ale co ta stvoření ala Constantine?!
Constantine se mi líbil, ale ve hře se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytovaly. Je pravda, že Max je tak trochu psychouš (nebudu spoilerovat proč), a i ve hře měl halucinace a divné vidiny (tyhle části jsem ve hře nesnášela), ale rozhodně to nemělo drápy a křídla. Je tedy možné, že film Max Payne bude střižený tajemnem. Nebo že to jsou prostě jen výplody Maxovy pochroumané mysli. Je pravda, že dneska není nikdo na nějakou střílečku, pokud není extra originální, zvědavý a tajemno by to mohlo patřičně okořenit. Ale fanoušci hry zase nejsou nadšeni z představy Maxe Payna Spasitele. No ale pokud se to dobře udělá... Uvidíme.
..."Devil is building his army" (Už zas???! :))
Constantine se mi líbil, ale ve hře se žádné nadpřirozené bytosti nevyskytovaly. Je pravda, že Max je tak trochu psychouš (nebudu spoilerovat proč), a i ve hře měl halucinace a divné vidiny (tyhle části jsem ve hře nesnášela), ale rozhodně to nemělo drápy a křídla. Je tedy možné, že film Max Payne bude střižený tajemnem. Nebo že to jsou prostě jen výplody Maxovy pochroumané mysli. Je pravda, že dneska není nikdo na nějakou střílečku, pokud není extra originální, zvědavý a tajemno by to mohlo patřičně okořenit. Ale fanoušci hry zase nejsou nadšeni z představy Maxe Payna Spasitele. No ale pokud se to dobře udělá... Uvidíme.
..."Devil is building his army" (Už zas???! :))
pondělí 1. září 2008
1995-2008
V 15 jsem nastoupila na střední školu se svým oblíbeným výrazem "nepřibližujte se ke mně". Ne, že bych se nechtěla kamarádit, je to taková moje obrana, mnohdy oprávněná.
První den jsme zjistili, že náš třídní je bývalý prodavač bot. Nechal nás nahlas a před celou třídou předčítat celý školní řád. Část o těhotenství a mateřství schytala vytáhlá, hubená holka s podivnými vlasy a v tričku Supermana.
"Mamko, máme ve třídě dost divný lidi." hlásila jsem pak doma.
4. září (asi:)) je to 13 let, co se s Eliškou/Annaud/Elízou/jak chcete, znám. Slavíme každý rok, protože je s podivem, že jsem spolu ještě vydržely i přes ty mega extra krize i krizičky. :) Teď asi čekáte nějaké veselé historky z období naší puberty, ale za těch 13 let se toho stalo tolik, že si nic nepamatuju. Klišé proslovů se zdržím, nemusím říkat nic, co by ona stejně nevěděla. :)
Už jsme dospělé, i když mi to někdy nepřipadá. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budeme starý báby. :) Nicméně jak podotkla její sestra: Jo, taky jste bejvaly mladý, co?
A za těch 13 let nemáme moc společných fotek. Je to divný, ale je to tak. Něco jsem přece jen vyškrábla, takže enjoy.
Fotka z maškarního plesu na Majálesu. Scullyová a Chaplin. Měly jsme úspěch. Nikdo si nebyl jistý, zda je Chaplin holka nebo kluk.
Tady jsme střílely nějaký vlkodlaky... :)
Přesně vím, čemu se smějeme: cizímu neštěstí, přesněji ožralému Vodenovi, kterému je hodně špatně. :)
Najděte pět rozdílů...
Tohle nás nutí dělat dodnes.. Holky, dejte si pusu. Jen malou... Už to nezkoušejte, je to pro nás přežitek po těch x letech :)
Děláme si navzájem blbečky na přednáškách. My tomu tak říkáme. Vykašlala se na mě pouze jednou a to na SpyConu. :) Proč si mi nezavolala? zeptala se, když jsem jí líčila ty problémy. A takhle je to se vším. :))
Popřejte nám šťastné výročí a my vám za to ukážeme paroháče :)
První den jsme zjistili, že náš třídní je bývalý prodavač bot. Nechal nás nahlas a před celou třídou předčítat celý školní řád. Část o těhotenství a mateřství schytala vytáhlá, hubená holka s podivnými vlasy a v tričku Supermana.
"Mamko, máme ve třídě dost divný lidi." hlásila jsem pak doma.
4. září (asi:)) je to 13 let, co se s Eliškou/Annaud/Elízou/jak chcete, znám. Slavíme každý rok, protože je s podivem, že jsem spolu ještě vydržely i přes ty mega extra krize i krizičky. :) Teď asi čekáte nějaké veselé historky z období naší puberty, ale za těch 13 let se toho stalo tolik, že si nic nepamatuju. Klišé proslovů se zdržím, nemusím říkat nic, co by ona stejně nevěděla. :)
Už jsme dospělé, i když mi to někdy nepřipadá. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budeme starý báby. :) Nicméně jak podotkla její sestra: Jo, taky jste bejvaly mladý, co?
A za těch 13 let nemáme moc společných fotek. Je to divný, ale je to tak. Něco jsem přece jen vyškrábla, takže enjoy.
Fotka z maškarního plesu na Majálesu. Scullyová a Chaplin. Měly jsme úspěch. Nikdo si nebyl jistý, zda je Chaplin holka nebo kluk.
Tady jsme střílely nějaký vlkodlaky... :)
Přesně vím, čemu se smějeme: cizímu neštěstí, přesněji ožralému Vodenovi, kterému je hodně špatně. :)
Najděte pět rozdílů...
Tohle nás nutí dělat dodnes.. Holky, dejte si pusu. Jen malou... Už to nezkoušejte, je to pro nás přežitek po těch x letech :)
Děláme si navzájem blbečky na přednáškách. My tomu tak říkáme. Vykašlala se na mě pouze jednou a to na SpyConu. :) Proč si mi nezavolala? zeptala se, když jsem jí líčila ty problémy. A takhle je to se vším. :))
Popřejte nám šťastné výročí a my vám za to ukážeme paroháče :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)