úterý 30. června 2009

Berlín

Ještě minulý týden jsem na tréninku plácla: "Teď si představte, kdyby Jackson umřel, to by se hned o nás zvýšil zájem."
No, a on fakt umřel.
S naší taneční skupinou Women jsme nacvičily flirt sestavu na Billie Jean a vyrazily s ní do Berlína na velký taneční festival. Michael umřel den předtím. Nejdřív to vypadalo, že je to snad kachna, ale kdepak. Spolu s námi jel můj kolega z práce, Tomáš a jeho kamarád David s profi kamerou a s tou nás vytrvale pronásledovali. (Jen tak pro šťouraly - Tomáš je gay, takže s ním nic nemám a Davida jsem poznala až v Berlíně, navíc se zakoukal do jedné mé spolutanečnice :))
V pátek jsme prolezli město, největší zážitek byl pro mě památník obětem holocaustu.
Po dlouhé procházce jsme všichni odpadli a v noci psal Milan, že se těší na návrat krále. To jsem ještě netušila, co provedl.:)
V sobotu jsem dostala trému a bylo mi blbě. Sestavu jsme zkoušely v průjezdu u hotelu, hudba hrála z mobilu. Taneční festival se konal v šílené komunistické barabizně. Vystupovaly jsme už v jednu, protože naše lektorka měla se svou orientální taneční skupinou soutěž v hlavním programu. Sice jsme byly jen doprovodný program a mezi břišní tanečnice jsme absolutně nezapadaly, ale jen co moderátorka řekla, že tančíme na počest Jacksona, nahrnula se k nám spousta lidí.
Samozřejmě jsem to spletla v místě, kde jsem si myslela, že to spletu. V první řadě seděla nějeká paní s fialovým kloboukem, překřtila jsem ji na frau Trudi a jelikož jsem ji měla v zorném úhlu, tak jsem vrhala svůdné pohledy na ni.
Potlesk mě překvapil. A taky mě vždycky překvapí, jak dlouho se to zkouší, vy se nervujete a pak ty tři minuty utečou jak voda a konec. Lidi chodili za naší lektorkou a říkali, že to bylo skvělé.
Holky pak šly na kafe, já se vydala hledat sci-fi shop. V Berlíně mají houby, je to tam samej comics shop. Nakonec jsem pořídila plyšového Chewieho, hrneček se Snoopym a hodiny ve tvaru Vaderovy helmy. O těch jsem nevěděla, že když se začne stmívat, nebo se zhasne, tak začnou dýchat. V pondělí jsem si je pověsila a pak mi volala zděšená mamka, že vedle v pokoji něco dejchá a ona má strach. :)
Pak jsme fandily taneční skupině naší lektorky. Moderátorka měla šaty s tak vysokým rozparkem, že jí bylo vidět až do krku a paní organizátorka měla s sebou oblečnou čivavu, která zpočátku vypadala jak vycpaná.
Večer jsme se na pokoji všichni opili. Tomáš je bývalý profesionální tanečník, dělal křoví třeba Hance Zagorové, takže když se opil, byl k nezastavení.
Pak proseděl půlku noci na záchodě, protože mu bylo zle a David kamsi zmizel s mojí kolegyní, kterou si neustále někdo pletl s prostitutkou. Možná už jí příště asi fakt řeknu, ať se obléká jinak.
Druhý den jsme zjistili, že v Berlíně mají v neděli všude zavřeno. Nakonec jsme skončily v sex shopu a pořídily pár dárků pro naše blízké. Moje maminka dostala skákajícího fosforeskujícího pinďoura. Já jsem si taky něco koupila... :))
Když jsem se vrátila, ukázalo se, že Milan je prostě odvaz. V Praze potkal náhodou člověka, který mi dost ublížil, vklidu za ním i spolu se svou společnicí nakráčel a aniž by cokoliv zásadního provedl, uvedl ho zřejmě do řádné schízy. Doufám, že to ještě rozvineme.
V Berlíně to bylo skvělé. Zapomněla jsem tam na pár věcí, některé se mi vrátily.
Uvidíme se na FF, děcka. :))
V červenci vystupujeme na písničku jedné zpěvačky... Radši nebudu říkat její jméno, ten lístek stál děsný prachy, tak bych byla ráda, kdyby vydržela. :))





pondělí 22. června 2009

Král neutíká z boje...

Začnu trochu netradičně. Dnes jsem měla se šéfovou rozhovor na téma "co je animovaný film?" Přiznám se, že jsem to vzdala. Nicméně řekli byste, že film, ve kterém hrají živá zvířata, jen pohybují ústy a jsou dabovaná, je animovaný? Pokud řeknu "dívejte se na tento animovaný film" diváka to zmate, i když se tím možná myslí počítačová animace... Nebo já nevím.
Minulý víkend mě Valkýra vzala na menší sraz. Ověřovala si celkem pečlivě, jestli se mi na něj chce jít. Přiznávám, šla jsem hlavně kvůli ní, protože jsem ji dlouho neviděla. Když se mě kolem půlnoci zeptala, jestli mi ti lidé chyběli, odpověděla jsem pravdivě. Ano. Jedna osoba se možná vedle mě cítila nesvá, ale nezlobím se na ni. Narozdíl od jiných měla rozumné vysvětlení, nepoužívala žádné rádoby morální fráze a já její argumenty uznala. A ráda jsem ji viděla.
Eliška mi minulý týden na jednu otázku odpověděla: "Asi kvůli tobě, jen to nedávám najevo." Tím mě potěšila. A zase měla pravdu, zuřila jsem jak tygr.
Milan mi pomohl v situaci, o které si myslel, že mi není schopen pomoct. :) Zní to podivně. :))

A co jinak... Asi tak...



Král se do toho trochu zapletl, ale rozhodl se, že dá věcem volný průběh...

neděle 14. června 2009

Myšlenka dne

Dialog před tanečním vystoupením...

"Víš, že tanec je společensky přijatelná forma sexu?"
"Hm, takže když my tančíme sólově, tak to znamená, že jen masturbujeme?"
"Ne, my tančíme ve formaci, takže provozujeme grupáč."
"Mlčte, začínám bejt nadržená..."

neděle 7. června 2009

Euforie

"Nechal jsem vás den bez dozoru a vy jste začal novou kapitolu, Vaše Veličenstvo!" řekne poněkud rozčarovaně Vévoda.
"Byla to náhoda, Charlesi." odpoví král.
"Litujete toho?" zeptá se Vévoda opatrně.
"Nelituju. Mám jen strach, abych nezačal litovat."
"To chápu. Jste samé překvapení, Veličenstvo. Jak se cítíte?"
"Cítím se jak znovuzrozen." usmívá se král.

...a dveře se pomalu zavřou, aby si Vévoda a král mohli nerušeně popovídat. :)