Všichni umřeme aneb Koprcon 2007

Koprcon není zdaleka můj první con, ale tohle bude můj první report. Už jsem zkoumala, jak se vlastně takový report píše, nějaká univerzální šablona sice neexistuje, ale nějaké opakující se znaky se vypozorovat dají.

Nezbytný popis cesty: Absolvovala jsem ji s Eliškou s nevyspalým Milanem a se vždy pozitivně naladěnou Monikou. Cesta do Kopřivnice se nesla v duchu vtipkování na účet tohoto města, kde na prázdných silnicích válí otepi slámy, do toho hraje harmonika osamělou píseň smrti, sem tam bouchají okenice, na loukách stojí kostry tatrovek a kde vám občas přes cestu přeběhne dinosaurus. Ihned po příjezdu jsme se vydaly vyzvednout do Studénky Ing. Vodena, který prohlásil, že kdyby byl Koprcon v Gruzii, bylo by to mnohem blíž. Další úžasnou charakteristiku města si můžete přečíst zde. :)
Ubytování: Letos jsme s kolegyní bydlely na jednolůžkovém pokoji 3x3 metry s polorozpadlým záchodem a s rozlézající se přistýlkou. Voden měl pravdu, ráno jsem se vážně probudila v díře a volala o pomoc. Sice jsem původně chtěla recepční předvést, jak vypadá peklo na zemi, ale uklidnilo mě, že nejsme jediné. (Blaire, ty se vůbec neozývej! :))
Exkurze po kopřivnických pivnicích mně kvůli vzpomínkám moc nebrala a tak jsem se odebrala do čajovny pozdravit svého kamaráda s dredy Všimli jste si, že všichni ti, co nosí dredy, jsou strašně v pohodě? :)
Tam jsem se rozhodla vypátrat, kdo letos kreslil a psal do fan artových soutěží, protože jak mi řekl pan organizátor conu, moje hodnocení vždy vybočí a můj favorit nikdy nevyhraje. (buď mám divný vkus, nebo mám nos na talenty… to druhé zní mnohem lépe )
Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že letos byla mou favoritkou pouze jedna osoba v obou soutěžích. Takže jsem jí koupila panáka a slíbila jí, že za dva až tři roky ji na ta první místa nějak protlačím. 
V čajovně jsem se mimo jiné dozvěděla, že někteří lidé se nebojí spát u vdaných žen, které jsou ozbrojené noži, hlasem a černými podvazky.
BTW – pokud chcete jet do Karibiku, nebo chodit se Sawyerem z LOSTu, tak musíte pít hodně čaje, třeba se vám to i splní.

Sobota se nesla v duchu přípravy na divadlo a také jsem vedla pár nezapomenutelných dialogů… Řada z nich je nepublikovatelných, tenhle se ještě dá snést: :)

Ona: Nevíš, co je to za kostým?¨
Já: To je z Battlestar galacticy.
Ona: A o čem ten seriál je? O k**vách?

Následují kusé informace: Vodenova přednáška byla velmi poučná. Kdo dokáže utáhnout celou hodinu jen s pomocí pěti slajdů? :)

Zkontrolovala jsem Kendře podprsenku pod kostýmem. Modrá!!! :)))

Divadlo jsem vnímala podobně jako Affaia. Jsem ráda, že mě pan autor nechal hrát, ale na druhou stranu chápu, že se nás toho snažil ušetřit, zvláště když v „zákulisí“ byla příšerná zima.
(Zdálo se vám, že Voden vůbec není na jevišti nervózní? Ale byl. Takhle se klepat jsem ho ještě nezažila :))

Pak to opět roztočil D.J. P.J.. Doporučuji kamarádit se s Cecem, když mu nabídnete malou sušenku, přinese vám na oplátku celou Horalku.
Se Sallou jsme se předháněly v tom, která z nás pohřbila víc domácích zvířat. Je to 2:2 (dva králíci a dva psi). Nakonec se tento dialog zvrhl ve filozofickou debatu o té odvěké hořké pravdě, že jednou všichni umřeme. Schytali to hlavně ti, kteří seděli poblíž, takže jsme vás všechny odsoudily k smrti.
Taky jsem si s Monikou zatančila ploužák na Briana Adamse. Jeden lesbický tanec nikoho nezabije. :)

Následující řádky jsou poměrně osobní, takže je můžete klidně ignorovat, protože osoba, které je to adresováno, si je nejspíš nikdy nepřečte.
Mohla jsem jít za ní a říct jí, že já už skutečně nejsem nebezpečná, ale to mi moje hrdost nedovolila. Možná bychom si ušetřily spoustu rentgenových pohledů. Byla mi svým způsobem sympatická, klidně bych si s ní povykládala třeba o nádherném počasí na Novojičínsku, ale problém je v tom, že ona je „současná“ a já „bývalá“ a přes to vlak prostě nejede.


Šla jsem spát ve čtyři, strašně mě bolely nohy a v šest mě vzbudila Eliška. Zrovna se mi zdálo o práci, takže jsem přemýšlela, jestli vyřídila ten telefonát s mluvčím Českých drah, nebo to budu muset ještě udělat já.

Přijela jsem domů, mám strašnou rýmu, bolí mě v krku a doufala jsem, že mě to uchrání od další hodiny krasomluvy. Kdepak, paní profesorce se moc líbil můj rezonující, zastřený hlas a tak mě prohnala nad článkem o svatbě jednoho politika. Prý je někdy velmi inspirující, když si někdo sáhne na samé dno… To jistě.

Na závěr pár poznatků:
Asi se mrknu na jeden díl seriálu o k**vách. Doufám, že tomu nepropadnu.
V Praze je větší teplo než v Kopřivnici, jsem ráda, že žiju tady a ne tam.
Nikdy nezapomenu na Budjiho a jeho monolog do mikrofonu.
Sup má úžasnou schopnost parodovat některé účastníky conu.
Tarkish umí dělat krásné ksichtíky.
Fin je slušný kluk, doufám, že mu to s Michi vydrží. :)
Vojta je skutečně excelentní tanečník.
Major je vzorový imperiál (a podle všeobecného názoru by se hodil do filmu z 2. světové války :)) a ještě kravaťák.
Konečně jsem zase viděla Troys.
Věta „mrzí mě, že nám to nevyšlo“, je naprosto strašná v jakémkoliv podání a za jakýchkoliv okolností.
Můj externista pro sekci kostýmy nějak moc chlastá. :)
Poznala jsem další fajn lidi.
Mám dalšího bratra.
Je velmi zábavné dozvědět se, s kým vším jste se údajně vyspali, a přitom jste toho člověka v životě neviděli zblízka.
Ten, kdo mi přes víkend dobrovolně uklidil ten nehorázný bordel v bytě a chtěl za to jen pusu za každý pokoj, je nejlepší člověk na světě.
Asi jsem připravená pořídit si dalšího psa (díky, Sallo :) Hlasujte prosím v anketě, jakého psa bych si měla pořídit. Díky
Bessinka má štěňátka... ... no dobře, to je naprosto mimo, ale nemohla jsem si pomoct. :)))