Smradi, kam se podíváš

Některým z vás zřejmě přijdou následující řádky kruté, ať už kvůli vašim rozdílným názorům, nebo z faktu, že je vypouští z úst (z prstů?:)) potencionální budoucí matka, ale odpovím vám mým oblíbeným dialogem ze seriálu Sex and the City.
"Já tak nesnáším děti!"
"Jak tohle můžeš říct, vždyť sama jedno máš!"
"Já mám ráda jen svoje dítě!"

Byli jsme v Bulharsku. Do muslimským zemí jsem po jistých zkušenostech odmítla jet. Vadilo mi to neustále otravování a vnucování se místních obyvatel a taky se bojím létat v letadle. Bulharsko mi trochu připomíná Ukrajinu. Nejen porozpadlými budovami, ale také těmi kontrasty. Na jedné straně tam vyrůstají luxusní hotely, pak se jednou ráno v takovém hotelu vzbudíte a pod okny jede chlápek na oslu a za ním běží hejno slepic. Nicméně se nestane, aby vás u stánků někdo obtěžoval, vnucoval vám zboží nebo vás chtěl koupit na stádo velbloudů jednohrbých. Taky je tam neuvěřitelně levno. Zatímco v Chorvatsku z vás sedřou kůži, tady večeře pro dva, s pitím, přílohou a předkrmem stojí tři stovky.

Jak jsem řekla, bydleli jsme v hotelu, který byl ověnčen čtyřmi hvězdičkami, u nás by to byly tak tři. U bazénu byly kluzké dlaždice, měla jsem dojem, že to projektoval nějaký idiot. Pokoj měl ovšem televizi, takže jsem se mohla koukat do práce a na olympiádu na jedničce. Z jídla jsem nedostala zažívací potíže, pláž byla nedaleko a i když v moři plavalo velké množství chaluh, byla jsem spokojená.
Ale byl to hotel plný rodin. Průměr bylo jedno dítě na rodinu, takže my jsme tam byli jako dva exoti, kteří žádné nemají. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Začalo to už v letadle. Nepochopím, proč někteří rodiče nemají soudnost a vezmou batole do letadla a doufají, že dítě bude strašně happy, že si bude deset dní hrát na sluníčku na pláži, zatím co rodiče se budou grilovat. Nebylo by lepší počkat, než děcko dosáhne věku aspoň dvou let a pak ho vystavit něčemu takovému?
Měla jsem dojem, že hotel je plný malých hajzlíků, co umí jen brečet, ječet, skákat vám v bazénu na hlavu nebo vás bez dovolení předbíhat kdekoliv a kdykoliv. A rodiče jsou naprosto klidní. Ono to naše děcko tak krásně brečí, že? Tak ho necháme řvát.
Vrcholem byla hotelová restaurace. Chtěli byste se najíst vklidu? Nemožné. Děcka řvala a pobíhala i u jídla. Ale jen ta česká děcka. Byly tam i ruské rodiny a ty jste poznali na první pohled. Jejich potomci seděli způsobně u stolu, uzobávali své jídlo a neječeli.
Jedna rodina byla obzvlášť vypečená. Jejich dítě jsem neviděla v klidném stavu. Tohle jsme pocítili i na informační schůzce, kdy i delegátka, která je jistě zvyklá na ledacos, včetně stupidních dotazů hostů, ztratila trpělivost a chtěla ječící smrady zavřít na balkoně, aspoň to vypadalo, že se to chystá udělat, ale nakonec se ovládla.
Rodiče měli samozřejmě možnost své děti "uklidit" do dětského klubu. Poslední den jsem zaslechla diskutovat dvě slečny, které měly dětský klub na starosti. Jedna říkala, že to dělá podruhé a už naposled. Vloni prý hlídala malé Italy a to prý byla procházka růžovým sadem proti českým výrostkům.
Rodiče s kočárkem a malým děckem neváhali vyrazit ani na celodenní výlet lodí do Nesebru za památkami. Mimčo se sice moc neprojovalo, ale být jím, dám to rodičům pěkně sežrat. V tom vedru se točila hlava i mně, natož batoleti, co neumí ani chodit.
Zdá se vám můj názor příliš krutý? Však ono jí to přejde, až bude mít vlastní. Jo, to je možný. Vlastní chci, teď sice rozhodně ne, ale tyto zkušenosti jsou pro mě ponaučením. Dítě můžu vzít i na Slovensko, ne na rozpálený poloostrov.
V autobuse dokonce průvodce požádal rodiče, zda by si jim ten "infant" nemohl sednout na klín, že pán, co přišel poslední, si nemá kam sednout. Nikdo nereagoval.
Na praxi jsem měla šéfa, ten cestoval velmi často a děti naprosto nesnášel. Tvrdil, že když letí půl dne v letadle a poblíž je nějaký harant, nedá se to vydržet. Jednou mi vyprávěl, že v Americe existuje cestovní kancelář, která nabízí zájezdy do hotelů, kde nejsou žádné děti. Respektive - děti do 15 let s touto cestovkou nesmí jezdit. Na jednu stranu je to trochu diskriminace, ale kancelář prý slibuje hotel a letoviska, kde vám žádné dítě nehopsne v bazénu na hlavu a nebude vám řvát při večeři. Tak nějak si dovedu představit, že majitel tohoto podniku musí mít bohatou klientelu.
Co z toho plyne? Většina dětí mi přijde rozmazlená a souhlasím s tvůrci South Parku, kteří prohlásili, že děti nejsou vůbec roztomilé, ale že jsou to krutí a zákeřní parchanti. Však jsem si všimla, jak dvouletý chlapeček ječel a mlátil maminku pěstičkami. A ta nic. Přemýšlela jsem, čím to je. Pak jsem se zeptala mámy, jestli jsem také byla takový smrad. Odvětila: "Ne, má drahá, kam jsem tě posadila, tam si seděla a mlčela. Ale to je tím, že jsme ještě zažily komunismus. Celá tvá generace byla klidná. Ale vybrala sis to v pubertě." (no dobře, o tom někdy jindy, má puberta byla skutečně bouřlivá :))
Doba se změnila. Nezměnily se jen děti, ale i rodiče. Už jsou se svými dětmi míň. Dělají kariéru a o víkendu je posadí do košíku a vezou je do hypermarketů, kde na ně pomrkává spousta lákadel a rodiče jim svoji nepřítomnost vynahrazují dárky. Častěji se rozvádějí. Děti začínají hulit v jedenácti, souložit ve 13 a pak se diví, že to dětství je najednou pryč. Před 14 dny jsem zpovídala dívčinu. Bylo jí dvanáct. Měla prsa větší než já, namalované nehty a obarvené vlasy. Tvrdila, že Paris Hilton je namyšlená kráva a ví to, i když jí nezná. V jejím věku jsem oblékala barbíny a Paris určitě taky.
Dovolená byla fajn. Až na to množství smradů. :)) Své dítě budu vychovávat tak, aby za pár let nemusela svobodná dívka psát podobný příspěvek. :)