Měla jsem být dnes ráno v osm v práci. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že není 6:30, ale 7:40. Nikdy jsem nezaspala ani do školy, natož do práce. Možná jednou jsem vyrazila na apríla do školy o hodinu dřív, když mi Eliška schválně přeřídila budík. Něco takového jsem dneska ráno potřebovala - nějaký funny vtip.
Když zaspíte, tak to probíhá přibližně takto: Udivené zírání na hodinky - šok - zírání na jiné hodinky - ještě větší šok, nejdou vám blbě!! Kontrola třetích hodinek... a je jasné, že máte průser! V jiných firmách se zpoždění dá tolerovat, u nás je za pozdní příchod, který je delší než deset minut, napomenutí a pak možná něco horšího, jistě chápete. U nás se na nic a na nikoho nečeká a ani to nejde.
Myslím, že takhle rychle jsem se nikdy v životě neoblékla. Zabralo mi to asi 5 minut. Ještěže mě maminka vždycky cepovala, že oblečení na druhý den musím mít připravené dřív na nějakém stabilním místě. Po těch letech musím uznat, že to má fakt něco do sebe, vám to radím taky. Trhla jsem svůj osobní rekord v oblékání a už ho nikdy nechci překonávat. :)
Pak jsem si zavolala taxíka a ten frajer měl pochopení. Ani nechtějte vědět, jak rychle jsme jeli, ještě by to tu mohl číst nějaký policajt. :) Nakonec jsem dorazila o 15 minut později. Šéf naštěstí nebyl v práci. Zuby jsem si čistila přímo v práci na záchodě (ano, zubní kartáček jsem si přivezla s sebou), česala jsem se v cementárně (=maskérně). Použila jsem tam také místní řasenku, což byla chyba, oteklo mi oko. Ještě tohle!
Pak jsem to odmakala a kolegyně mi řekla, že mám jediné štěstí. To jsem fakt měla.
Teď už se tomu směju, ale byl to fakt děs. :)) Proč nezvonil budík fakt nevím, dneska si nařizuju rovnou tři. :) Dobrou noc. :)
8 komentářů:
Aspoň rozšiřuješ "zbytečné" zvyky a za pár let už své děti budeš učit nejen že mají mít nachystané oblečení, ale i natočené tři buíky :)
Tomu říkám štěstí v neštěstí. :)
Paradoxně od té doby, co nás doma budí dva nezávislé budíky, častěji zaspím. Naštěstí mám jednak většinou kouzavou pracovní dobu a druhak počítám na vykopání sebe dostatečně dlouhý čas, aby mě drobné zaspání o 40 minut nestálo nervy (snídani to ano). Kdysi dávno, když jsem se do školy budila takovým tím budíkem na kalkulačce (píp píp píp a konec), tak jsem nezaspala ani jednou. Nechápu to.
Když vím, že budu potřebovat být někde určitě včas, stavím dva budíky a oba mobily. Ale dělat to na každý den je děsnej vopruz. (Nemluvě o tom, že to přede dnem volna zapomínám vypnout a pak v nekřesťanskou hodinu sedmou ranní řvou ty šílený aparáty, z nichž půlka ještě kromě toho vůbec není v dosahu ruky.)
Tak stane se ;-)
Já, starý dědek, se většinou budím půl hodiny před zazvoněním :-D
Ja vlastne obdivuju vsechny, co maji pevnou pracovni dobu. Jsem clovek, co dokaze v hlubokem spanku povypinat vsechny budiky v okoli a rano byt prekvapeny. Takze byt na tvem miste, uz davno jsem na dlazbe. Preju co nejmene podobnych silenych zazitku.
Ja zaspavam bezne a nikdy nic nestiham na cas, takze az se budu muset zapojit do pevneho pracovniho rezimu, nejspis to nezvladnu... ja jsem schopna naridit si budiky dva, kazdy, co pipa bez poradneho vypnuti co dve minuty, a stejne je vzdycky ignoruji... Takze moc obdivuji ty, kteri to dokazou a vstanou :).
Nevim, kam jinam to napsat, ale... v jake diskuzi a kde se resi, kdo jsem a s kym se znam...? Trochu me to desi... :O
san: Já nevím, jak se ta dívka jmenuje, znám jen její přezdívku, říká si Eruannele. Je černovlasá. (www.lapiduch.cz)
Padme: To je strasidelne... clovek nastoupi do nove skoly a hned vecer se o nem diskutuje na lapiduchu... huh... 8O
Okomentovat