Nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory. Nakonec jsem se přiklonila k názoru těch, kteří jsou mi nejbližší a dobře mě znají (tzn. Jarmom, máma a Eliška). Tak nějak se částečně jako první trefila i Michvolka (Neměly bychom to zase zapít? :)) a i Tess. Koníčky jsou hezká věc. Ale pak se stanou povinností...
No a navíc jsem se skutečně nedokázala s Flirtem rozloučit. A tak jsem to řekla i lektorce. Miluju oba tance stejně a nechci se vzdát ani jednoho.
Dozvěděla jsem se, že do ledna byla výběrová skupina uložena k ledu.(že by i ostatní slečny měly podobné úmysly? :)) Do té doby už se mi tréninky nemusí krýt. A nabídka příležitostného vystupování mě uklidnila docela.
A co je nejlepší - začíná kurz s názvem Latin Flirt Dance. Tedy latinsko-americké tance s tyčí. :)
Možná jste pochytili, že jsem psala, že jsem dostala nabídku od lektorky tance Ivy Langerové, zda bych nechtěla tančit v její výběrové skupině. Zpočátku jsem si myslela, že to budu muset odmítnout kvůli práci. Přece jen - tréninky minimálně 2x týdně, před vystoupením 3x a pak samotná vystoupení. V práci jsme to nakonec vyřešili, že by se to snad dalo skloubit.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že bych se musela vzdát své druhé "srdcovky" - Flirt Dance, protože tréninky by se mi kryly. Takže mám na výběr - buď se věnovat jen latině a to pořádně, nebo dál tančit latinu i Flirt, ale jen tak "pohodově".
Nikdy jsem v tanci žádné velké ambice neměla. Tanec je pro mě forma relaxace, příjemný způsob, jak posilovat, aniž bych musela hekat v posilovně a taky určitá možnost jak se vyjádřit. Jenže lektorka na latinu ve vás dokáže vzbudit skutečné nadšení.
Některé nabídky se strašně těžko odmítají. Ale představa, že se vzdávám Flirtu je poněkud... bolavá.
Co byste udělali vy? A prosím, neříkejte, ať si vyberu to, co mě baví víc. Miluju obojí úplně stejně. :)
EDIT: Zapomněla jsem dodat, že z výběrové skupiny nelze jen tak odejít, když vás to přestane bavit. Ve chvíli, kdy lektorka vymyslí sestavu pro deset lidí, musí jich být deset až do odvolání.. nebo do nové sestavy.
EDIT2: Dnes jsem se lektorce na Flirt svěřila se svým dilema. Reagovala "to mi ani neříkejte, já s vámi počítám na vystoupení v lednu". Pak jsme začaly plánovat můj přesun na jiné kurzy...
středa 22. října 2008
pátek 10. října 2008
Carmen
Frank Wildhorn je americký Karel Svoboda. Píše líbivé songy, napsal už hodně muzikálů, skládá písně pro mnoho populárních zpěváků, ale takový génius, jako je Weber, to rozhodně není. Slyšela jsem od něj dva muzikály: Dracula: The Musical a Jekylla a Hyda. Z obojího mě zaujaly dohromady asi tři písně. Titulní song This is the Moment z Jekylla a Hyda jsem si pouštěla neustále dokola před státnicemi, ta píseň má totiž velice výstižný text, hlavně v češtině. Z Draculy se mi líbila hlavně One More Lonely Night, ale celý ten muzikál mi přijde jako totální vykradačka Fantóma opery, protože se Wildhorn pokoušel o směs opery a muzikálu.
Carmen napsal Wildhorn speciálně pro divadlo v Karlíně, protože ho uchvátilo zpracování Jekylla a Hyda, které bylo prý nejlepší, jaké kdy viděl. Nesoudím, neviděla jsem, ale věřím tomu, Karlín je skutečně nejlepší hudební divadlo v Praze.
Škoda, že Wildhornovi padla do oka Lucie Bílá.
Musím poznamenat, že proti Lucie Bílé-zpěvačce, nemám vůbec nic. Má úžasný hlas, je to osobnost, ale pokud je v muzikálu, mám velký problém - vidím totiž Lucii Bílou a ne tu postavu, kterou má hrát. Bílá má navíc ten problém, že se ani nesnaží hrát postavu, ale je to prostě Bílá, která náhodou hraje v muzikálu. U Draculy to bylo ještě v pořádku, v Carmen je to jinak.
Příběh muzikálu je trochu jiný, než jaký známe, ne nadarmo tvůrci upozorňují, že je to příběh pouze příběhem Carmen inspirovaný. Základ je ale stejný. Do města přijíždí cirkus a s ním krásná cikánka Carmen, kterou považuje za svůj majetek vrhač nožů García. Mezitím se mladý kapitán José zasnubuje s dcerou starosty Katrinou. Pak klasika - všichni Carmen chtějí, José-slušňák, který žil poměrně vklidu se úplně zblázní, vykašle se na Katrinu a běží za svou cikánkou. Pak se do toho zamotá vražda a zbytek znáte. Tady se to trochu mění. Carmen se totiž skutečně do Josého zamiluje. Toť vše. Druhá půlka muzikálu je výrazně slabší než první, což je zvláštní. V té druhé půlce se v podstatě nedělo vůbec nic, až na to úžasné finále.
Co se týče hudby, je to směs naprosto všeho. Milostné duety, španělské a cikánské rytmy, vděčná postava bodré tetky zpívá všechny písně ala "old-fashion" muzikál. V hlavě mi utkvěly asi tři písně. Karlín promítá nad pódiem anglické texty a pokud budete stíhat koukat vzhůru, uvědomíte si, jak je čeština proti angličtině hnusná. Bohužel. Ráda bych ty písničky slyšela ještě jednou a v angličtině.
Pěvecké výkony? Nádhera. Až na pana Noida. On nezpívá, on řve. K postavě šílence Garcíi se to možná hodí, ale jednoznačně to byl ten nejslabší článek celého představení. Josého hrál Robert Jícha. Vypadá jako štíhlý, kudrnatý, hnědovlasý anděl a zpívá jako Bůh. Dasha jako Katarina opět nezklamala. Mě naprosto uchvátila postava vědmy Athiny Langoské. Vědma nás provádí celým příběhem, komentuje děj a pokaždé se zjeví jako úžasný přízrak, který vám sebere dech jak zpěvem, tak i kostýmem.
Miluju sborové scény a v Carmen jsem se jich konečně dočkala. Málo keců, hodně zpěvu. Co bych naprosto vypustila, byla závěrečná sólovka Carmen.
Pokud se zamyslíte nad scénou, tak si uvědomíte, že to je konečně "velký muzikál". Výprava je úžasná, brišní tanečnice se prochází s krajtou jménem Mireček, po pódiu běhá velbloud a lama. Karlín má nejlepší company, kam se hrabe Touha se svými tanečními scénami.
A nyní to, co mi vadilo nejvíc. Muzikál začíná nástupem profesionálních tanečníků flamenca. Muž a žena rozjedou úžasný tanec za doprovodu kytary. O flamencu něco vím, známá už mě hodně poučila. :) Pak se rozhrne opona a na stole stojí Lucie Bílá ala Carmen. Muž-tanečník vyskočí za ní a začnou spolu tančit. Tanečnice je dotčená a tak spolu s Carmen rozjedou jakýsi "taneční souboj". V tu chvíli vás napadne jediné slovo: trapnost. To, co předvádí Bílá rozhodně není flamenco. Párkrát si dupla, choreograf ji zřejmě šetřil, navíc dupe mimo rytmus. Tanečnice nakonec "souboj" prohraje. Vím, že se psalo, že Bílá kvůli Carmen hodně dřela, zvláště tanec, ale skutečně to není ono. Na profesionálku rozhodně nemá a tak celá ta scéna vyznívá poněkud trapně. V podstatě vám ale dává hned na úvod najevo, kdo v muzikálu bude kralovat. Těžké říct, jestli postava Carmen, nebo Lucie Bílá.
Bílá je prostě Bílá. Její Carmen není žádná femme fatale, ale rozpustilý, drzý fracek, který neustále valí oči a občas se přihlouple chichotá. Taky máte problém jí to trochu uvěřit, zvláště když víte, jak ji propírá bulvár a že ona žádná lamačka srdcí není. Její herecké pojetí Carmen je mi dost vzdálené a její charakteristická gesta při zpěvu na mě působí jako rušivý element. Lucie zatím alternaci nemá, jako její understudy je uvedena Dasha. Byla bych ráda, kdyby časem hrály Carmen i jiné herečky (či zpěvačky), ráda bych je viděla.
A další věc - přiliš pozornosti se soustředí na Bílou a Noida. V muzikálu mají jeden velice vypjatý duet a vám se opět vkrádá na mysl jejich rozvod. Bílá to podtrhla při děkovačce, kdy mu dala pusu a hodila do publika významný pohled. V tu chvíli byste i uvěřili bulváru, že jejich rozvod je dobrý reklamní tah pro celou Carmen.
Největší sranda jsou scény, kdy se na sebe herci vášnivě vrhají. Mají totiž všechny části kostýmů na suché zipy a tak jen slyšíte, jak to ze sebe rvou ve snaze nám předvést, jak strašně chtějí souložit. :)
Carmen se příliš upnula na Lucii Bílou. Ona je v muzikálu nejvýraznější, vše kolem je tedy v záři její aury automaticky bledé a je to největší chyba celého muzikálu. Někdy jsem byla i ráda, že na scéně postava Carmen není, ale to je skutečně málokdy.
Takže doufám, že za čas, až bude Bílá zaneprázdněna, se hlavní role ujme i někdo jiný a já si s klidem zajdu znovu. :))
Carmen napsal Wildhorn speciálně pro divadlo v Karlíně, protože ho uchvátilo zpracování Jekylla a Hyda, které bylo prý nejlepší, jaké kdy viděl. Nesoudím, neviděla jsem, ale věřím tomu, Karlín je skutečně nejlepší hudební divadlo v Praze.
Škoda, že Wildhornovi padla do oka Lucie Bílá.
Musím poznamenat, že proti Lucie Bílé-zpěvačce, nemám vůbec nic. Má úžasný hlas, je to osobnost, ale pokud je v muzikálu, mám velký problém - vidím totiž Lucii Bílou a ne tu postavu, kterou má hrát. Bílá má navíc ten problém, že se ani nesnaží hrát postavu, ale je to prostě Bílá, která náhodou hraje v muzikálu. U Draculy to bylo ještě v pořádku, v Carmen je to jinak.
Příběh muzikálu je trochu jiný, než jaký známe, ne nadarmo tvůrci upozorňují, že je to příběh pouze příběhem Carmen inspirovaný. Základ je ale stejný. Do města přijíždí cirkus a s ním krásná cikánka Carmen, kterou považuje za svůj majetek vrhač nožů García. Mezitím se mladý kapitán José zasnubuje s dcerou starosty Katrinou. Pak klasika - všichni Carmen chtějí, José-slušňák, který žil poměrně vklidu se úplně zblázní, vykašle se na Katrinu a běží za svou cikánkou. Pak se do toho zamotá vražda a zbytek znáte. Tady se to trochu mění. Carmen se totiž skutečně do Josého zamiluje. Toť vše. Druhá půlka muzikálu je výrazně slabší než první, což je zvláštní. V té druhé půlce se v podstatě nedělo vůbec nic, až na to úžasné finále.
Co se týče hudby, je to směs naprosto všeho. Milostné duety, španělské a cikánské rytmy, vděčná postava bodré tetky zpívá všechny písně ala "old-fashion" muzikál. V hlavě mi utkvěly asi tři písně. Karlín promítá nad pódiem anglické texty a pokud budete stíhat koukat vzhůru, uvědomíte si, jak je čeština proti angličtině hnusná. Bohužel. Ráda bych ty písničky slyšela ještě jednou a v angličtině.
Pěvecké výkony? Nádhera. Až na pana Noida. On nezpívá, on řve. K postavě šílence Garcíi se to možná hodí, ale jednoznačně to byl ten nejslabší článek celého představení. Josého hrál Robert Jícha. Vypadá jako štíhlý, kudrnatý, hnědovlasý anděl a zpívá jako Bůh. Dasha jako Katarina opět nezklamala. Mě naprosto uchvátila postava vědmy Athiny Langoské. Vědma nás provádí celým příběhem, komentuje děj a pokaždé se zjeví jako úžasný přízrak, který vám sebere dech jak zpěvem, tak i kostýmem.
Miluju sborové scény a v Carmen jsem se jich konečně dočkala. Málo keců, hodně zpěvu. Co bych naprosto vypustila, byla závěrečná sólovka Carmen.
Pokud se zamyslíte nad scénou, tak si uvědomíte, že to je konečně "velký muzikál". Výprava je úžasná, brišní tanečnice se prochází s krajtou jménem Mireček, po pódiu běhá velbloud a lama. Karlín má nejlepší company, kam se hrabe Touha se svými tanečními scénami.
A nyní to, co mi vadilo nejvíc. Muzikál začíná nástupem profesionálních tanečníků flamenca. Muž a žena rozjedou úžasný tanec za doprovodu kytary. O flamencu něco vím, známá už mě hodně poučila. :) Pak se rozhrne opona a na stole stojí Lucie Bílá ala Carmen. Muž-tanečník vyskočí za ní a začnou spolu tančit. Tanečnice je dotčená a tak spolu s Carmen rozjedou jakýsi "taneční souboj". V tu chvíli vás napadne jediné slovo: trapnost. To, co předvádí Bílá rozhodně není flamenco. Párkrát si dupla, choreograf ji zřejmě šetřil, navíc dupe mimo rytmus. Tanečnice nakonec "souboj" prohraje. Vím, že se psalo, že Bílá kvůli Carmen hodně dřela, zvláště tanec, ale skutečně to není ono. Na profesionálku rozhodně nemá a tak celá ta scéna vyznívá poněkud trapně. V podstatě vám ale dává hned na úvod najevo, kdo v muzikálu bude kralovat. Těžké říct, jestli postava Carmen, nebo Lucie Bílá.
Bílá je prostě Bílá. Její Carmen není žádná femme fatale, ale rozpustilý, drzý fracek, který neustále valí oči a občas se přihlouple chichotá. Taky máte problém jí to trochu uvěřit, zvláště když víte, jak ji propírá bulvár a že ona žádná lamačka srdcí není. Její herecké pojetí Carmen je mi dost vzdálené a její charakteristická gesta při zpěvu na mě působí jako rušivý element. Lucie zatím alternaci nemá, jako její understudy je uvedena Dasha. Byla bych ráda, kdyby časem hrály Carmen i jiné herečky (či zpěvačky), ráda bych je viděla.
A další věc - přiliš pozornosti se soustředí na Bílou a Noida. V muzikálu mají jeden velice vypjatý duet a vám se opět vkrádá na mysl jejich rozvod. Bílá to podtrhla při děkovačce, kdy mu dala pusu a hodila do publika významný pohled. V tu chvíli byste i uvěřili bulváru, že jejich rozvod je dobrý reklamní tah pro celou Carmen.
Největší sranda jsou scény, kdy se na sebe herci vášnivě vrhají. Mají totiž všechny části kostýmů na suché zipy a tak jen slyšíte, jak to ze sebe rvou ve snaze nám předvést, jak strašně chtějí souložit. :)
Carmen se příliš upnula na Lucii Bílou. Ona je v muzikálu nejvýraznější, vše kolem je tedy v záři její aury automaticky bledé a je to největší chyba celého muzikálu. Někdy jsem byla i ráda, že na scéně postava Carmen není, ale to je skutečně málokdy.
Takže doufám, že za čas, až bude Bílá zaneprázdněna, se hlavní role ujme i někdo jiný a já si s klidem zajdu znovu. :))
úterý 7. října 2008
Už zase?
Ano, už zase. Mám nový kostým. Moje číslo čtyři. :) Myslete si, že jsem cvok, ale mě to prostě baví. Je mi jasné, že neujdu různým názorům a pohledům a otázkám, kolik to stálo. :)
Tentokrát jsem se rozhodla pro kostým Padmé z vystřižené scény z Epizody II. Je to jednoduchý kostým, ale má krásnou barvu i střih. A pro zvědavce: Je zatím nejlevnější, co mám. :)) Problém je trochu se sponami vpředu a vzadu, bohužel vyšly tmavší, než autorka kostýmu předpokládala. Čelenka je sice hotová, ale při zkoušení praskla, asi mi vyrostla hlava. :)
Tímto chci paní, která vytvořila tři z mých čtyř kostýmů, veřejně poděkovat. Je skvělá. Všichni, kdo říkají, že mé kostýmy nestojí za nic (a jsou tací) neuráží mě, ale především práci profesionálky, které si nesmírně vážím a budu ji hájit.
Nebudu už tentokrát tvrdit, že tento kostým je FAKT poslední. Už teď vím, že není. :)
No a na závěr bonus, fotografie mého čísla tři od mého bývalého šéfa.
Tentokrát jsem se rozhodla pro kostým Padmé z vystřižené scény z Epizody II. Je to jednoduchý kostým, ale má krásnou barvu i střih. A pro zvědavce: Je zatím nejlevnější, co mám. :)) Problém je trochu se sponami vpředu a vzadu, bohužel vyšly tmavší, než autorka kostýmu předpokládala. Čelenka je sice hotová, ale při zkoušení praskla, asi mi vyrostla hlava. :)
Tímto chci paní, která vytvořila tři z mých čtyř kostýmů, veřejně poděkovat. Je skvělá. Všichni, kdo říkají, že mé kostýmy nestojí za nic (a jsou tací) neuráží mě, ale především práci profesionálky, které si nesmírně vážím a budu ji hájit.
Nebudu už tentokrát tvrdit, že tento kostým je FAKT poslední. Už teď vím, že není. :)
No a na závěr bonus, fotografie mého čísla tři od mého bývalého šéfa.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)