Fall

Tento zážitek je čerstvý. Dnes ráno jsem šla normálně do práce. Měla jsem natáčet. V jednu jsme vyjeli, pak nám oznámili, že se termín posouvá o hodinu později. Fajn. Vrátila jsem se "na kopec" a rozhodla se, že si zajdu na oběd. Vydala jsem se do prasečáku (naše jídelna, toho času jediná, v druhé je rekonstrukce). Zjistila jsem, že je tam fronta, tak jsem se otočila na patě a chtěla sejít ty super mramorové schody zpátky. Byly mokré a já se nechytla zábradlí. Podjely mi nohy, zajisté to musel být super pohled, protože mi zcela jistě vystřelily do výše a já spadla přímo dozadu. Rána do hlavy, mezi lopatky a na prdel.
Ztratila jsem dech a myslela si, že umřu. Nemohla jsem dýchat, cítila jsem příšernou bolest a točila se mi hlava. Nikdo tam v tu chvíli nebyl, tak jsem se chvíli válela na schodech, ve svém super saku za 1500 korun (je teď špinavé jako prase). Pak se mezi dveřmi zjevil šéf - ten nejvyšší. Pomohl mi vstát. Chvíli byl klid. Do toho volal David, že je úplně v píči.
No a pak to přišlo. Bylo mi zle. Fakt strašně. Říkala jsem si, že umřu. Asi před 14 dny přijeli pro Karla (pokud čtete bulvár), tak teď si trandili pro mě.
Ve stejnou chvíli si T-Mobile usmyslel, že jsem nezaplatila fakturu, tak mi vypnul telefon.
Před celým kolektivem mě naložili na nosítka (představuju si, co tam musí o mě kolovat) a odnesli. Poprvé jsem jela sanitkou. Houkala, mě se chtělo spát, všude byla spousta výmolů a nebýt toho saniťáka, co mě rozptyloval, ztratím vědomí. No a taky díky Ministerstvu dopravy za ty rozjebané silnice.
Už vím, jaké to je, když vás vezou chodbou a nad vámi se míhají zářivky. Poslali mě na rentgen hlavy a celých zad. Mezitím se odehrávaly procedury jako "můžete hýbat rukama, nohama, vidíte mě, koukejte se sem..."
První myšlenky - do hajzlu, kdo to za mě natočí? Co tomu řekne matka? A ty vole! Já nebudu moct tancovat!! A co Koprcon?
Všude mě vozil zřízenec, který mě odmítnul svléknout. Taky dobře, ale moc mi nepomohl, na rentgenu na mě civělo 7 chlapů a jeden svačil.
Už mi málem otrnulo, když byl ohlášen nález: Tekutina v břiše. Krvácení! Nastal další frmol. Pak mě nechali dvě hodiny čekat na CT. Na CT mi cosi vpravili do žil, kontrastní látku. Udělalo se mi zle a pak jsem sem a tam jezdila v takovým velkým kruhu. Přičemž mě doktor stíhal strašit historkami o hokejistech, co se uhodili do zad a pak skončili s natrhlou ledvinou.
Naštěstí to dopadlo dobře, víc to snad ani rozvádět nemusím. Mám neschopenku a už se těším, až se tomu budu moc zasmát jako vtipné historce. Jen mě bolí záda jako svině. Jo, už jsem tu taky nemusela být. Na světě je krásně.

Edit: Jo, mám tu pro vás pro všechny jeden vzkaz. Vyserte se na ty vaše žabomyší problémy, hádky, pusťte z hlavy, že se na vás ten a ten vykašlal, že se vás někdo dotknul, nebo vás zjebal. Zítra třeba spadnete ze schodů a nebudou při vás stát všichni svatí!