Čaroděj vs. Upír

Nechtělo se mi psát typickou recenzi na posledního Harryho Pottera. Nakonec jsem si někde přečetla názor, že filmová sága HP už brzy skončí a teď se bude stejně nadšeně očekávat série filmů Stmivání. To si žádá o srovnání.
Co se týče knih, tak o Rowlingové jsme se učili i na škole. Prý opět vzbudila zájem o romány na pokračování. Meyerová se na té vlně svezla. Tak i tak bych tahle díla vůbec nesrovnávala. Rowlingová vytvořila nový, propracovaný fantasy svět, vytvořila nová slova a je celkem jasné, že tahle dáma má prostě skvělé nápady a velkou fantazii.
Meyerová si vzala legendu a v podstatě ji přetvořila k obrazu svému - nebo spíše zpaskřivila. Vytvořila nadpozemsky krásné upíry (není první, podobně fascinována je i Riceová, ale trochu jiným způsobem), kteří jsou vegani, či co, lesknou se na slunci a můžou splodit pololidského potomka. Pozvedám oči v sloup. Nic nového a také něco, co je naprosto mimo mé chápání upírů. A to nemluvím o vlkodlacích. Přístup sice v jistých ohledech inovativní, ale na výše zmíněnou Riceovou to skutečně nemá. Zvláště když Meyerová od svého nadpozemsky úžasného hrdiny nemá absolutně žádný odstup.
S tím souvisí to, že Rowlingová narozdíl od Meyerové UMÍ psát. Je sice pravda, že posledním knížním Potterům by prospělo seškrtání a krácení, ale na eleboráty a neustále se opakující chvalozpěvy na upíra od Meyerové to nemá. Meyerová všechno okecává jak může, přičemž ve středu je její milovaný hrdina, do kterého není zamilovaná jen hlavní hrdinka, ale i sama spisovatelka a to tak strašně, že to přímo stříká z každé věty.
První díl jsem vydržela, druhý přetrpěla, u třetího jsem si četla každou desátou stránku a u čtvrtého dílu jsem skončila u věty: "Už nemám pět dní měsíčky." To už píše líp i jakákoliv jiná fanynka fan fiction.
Osobnost Meyerové je sama o sobě dost fascinující. Spisovatelka je údajně členkou nějaké církve, která povoluje sex až po svatbě, navíc ho chápe jen jako akt ke zplození dítěte. Kritici Meyerové vyčítají, že Edward Bellu v podstatě neustále psychicky týrá a ponižuje. Dívka musí prosit o polibek či jiný projev lásky a on se k ní chová velmi odmítavě - a že je upír ho fakt neomlouvá, podtext celého vztahu je údajně dost nahnutý. Ale i tak pubiny dost fascinuje. Nechápu.
Díkybohu za jiskření v knihách Rowlingové. Pošťuchování Rona a Hermiony? K nezaplacení.
Co se týče knih, tak u mě vede Harry Potter. Někdo může argumentovat, že Stmívání je zaměřeno hlavně na čtenářky, ale poté, co jsem se dozvěděla, že to hltají i 25-letí muži, tak jsem se fakt zamyslela.
Princ dvojí krve jako kniha je spíš takový přestupový můstek pro závěrečný příběh. A u filmu fakt nadšená nejsem.Byl to první film s Harrym, u kterého jsem se nudila. Kdybych nečetla knížku, viteály z filmu vůbec nepochopím, navíc tam chybělo x věcí, třeba Brumbálův pohřeb. Pořád jsem čekala na nějaké bombastické finále a pořád se nic nedělo. Musím ale ocenit, že všichni herci se zlepšují. Rickman je boží neustále, u Pottera si prostě nemůžu vynachválit obsazení. Emma Watson (neustále největší objekt pedálů celého světa) mě zase štvala o něco méně, už nedělá ta přehnaná gesta, Grint byl dobrý od začátku, s Radcliffem jsem se už smířila. Můj nejoblíbenější filmový díl už asi zůstane Ohnivý pohár.
Co se týče filmu Stmívání, tak ta herečka, co hraje Bellu, je mi sympatická. Podle mě táhla celý film, kterému jsem se celou dobu smála. To se nedá říct o Pattinsonovi, či jak se ten frajer jmenuje. Všimli jste si těch rádoby "cool" pohledů, co neustále hází? Připadá mi, že na svou hereckou partnerku ani zdaleka nemá, ale to je vlastně celkem jedno, protože všichni stejně čekají, až zas řekne "miluju tě", nebo až si svlíkne triko. :)

A nyní ukázka toho, jaká je to vlastně lama: :))