Jistý konflikt mě donutil k zamyslet se nad přezdívkami. Kdy už se vaše přezdívka stává součástí vašeho běžného života? Kdy už jí přestáváte používat, abyste se ukryli v anonymitě conů nebo internetové sítě? Proč je vlastně používáme? A proč nám někteří lidé říkají jen přezdívkou?
Já jsem ještě zažila již pozvolna upadající komunismus, kdy bylo mé příjmení mým spolužákům na základce trnem v oku. Všude jen Novák nebo Šamšulová a mezi nimi někdo s podivným jménem. Jistě, bylo to asi tak ve druhé třídě, ale jak říkají tvůrci South Parku, děti jsou zákeřní bastardi a není divu, že většinu mindráků si odneseme právě z dětství. Měla jsem skutečně mnoho přezdívek a nevzpomínám na ně s láskou.
V roce 1999 jsem jela na Raukon (OMG, to už je let) a nějaký vousatý člověk na mě u dveří vybafl: "Přezdívka?" Nejdřív mě napadla Leia, ale z nějakého důvodu jsem řekla Padmé (ano, velmi neoriginální) a už mi to zůstalo.
Někteří lidé na conech ani neví, jak se vlastně jmenuji a já si říkám, že je to možná dobře. Jménem mi říká velmi malá skupinka ve fandomu, které já říkám přátelé. :) Jsem ráda, když mě někdo osloví mým jménem, ale na druhou stranu pokud je to člověk, se kterým jsem rancory nepásla, tak mě to trochu vytáčí. Asi jsem divná.
Myslím, že s vaší přezdívkou není něco v pořádku ve chvíli, kdy na ni začnete slyšet. Nebo není OK, když na ni neslyšíte? Ano, někteří na svou přezdívku neslyší. Shodli jsme se na tom s Dortem, když jsme se, nezávisle na sobě, snažili oslovit jistého Lorda. Pokaždé stál dva metry od nás a zareagoval až na své skutečné jméno. :) To fakt nekecám! :D
Já na Padmé slyším až moc dobře. Jednou jsem se tak dokonce podepsala v bance. Slečna za přepážkou se tvářila značně vyjeveně, když se mě ptala, jestli jsem cizinka. :))
Můj ex-přítel i přítel mě mají v mobilu uloženou jako Padmé. Jeden to zdůvodňoval tím, že zmáčne "P" a hned mu naskočím já. Druhý mi tak říká před svými kamarády, prý je to pro ně snažší... ale už se to, prosím tě, odnauč, protože to působí divně. :) A já se pak naučím říkat Shakeovi Petře. :)
Další "přezdívkový" příklad: S valkýrou jsem absolvovala dva srazy, jednu dámskou jízdu a pak jsem se terpve dozvěděla, jak se jmenuje. (Jo, přiznávám se a červenám se :)). Na druhou stranu díky ní přestal být Champbacca Champbaccou... i když teď je to spíš Edvin. Nebo jsou možná i nějací další, já nevím, ta schizofrenie je vážně zákeřná. :D Teď mi tak dochází, že jí neříkám Michvolka, ale valkýra - stačil jen jeden příspěvek v RPG. :)
Annaud byla nejdřív Darth Annaud, teď už je Annaud, ale je to Eliška, (na Éééééliška je alergická, bacha na to :)), ale je to taky Elíza. BTW - kamarádské přezdívky také existují a samozřejmě vám jí neprozradím. :D
Dort je Dort a i když ho vídám často, Dortem zůstane. Prostě to na něj sedí, on je takový sladký a člověk ho jako kamaráda nikdy nemá dost. :) Milan Pavlíček pro mě nikdy nebyl Discordem. Z Affaiy se stávala Markéta velmi pozvolna a jsem ráda, že se jí stala. Bossi a její identita se mi odtajnila až když se dala dohromady s Blairem, který je Vlastíkem hlavně na ICQ, když si povídáme o music videích. :)
Přezdívky jsou ve vztahu nutnost (nebo má někdo jiný názor? :)). "Drahoušek, láska, zlatíčko, lepší polovička" - to asi říká každý, hlavně na veřejnosti, ale ještě jsou tam ty pošahané, nebo-li domácí. (Víte třeba, kdo je kuklík? :))) Příteli mladší sestry Annaud/Elišky/Elízy už asi zůstane přezdívka Perníček a to z naprosto banálního důvodu. Docela ho to prý štve. :)
Nedávno jsem přezdívkou oslovila svého drahého před mamkou. Tu to samozřejmě pobavilo a začala to používat také. Poučením, že si nemáte tahat staré přezdívky do nového vztahu, vás asi zatěžovat nemusím. :)
Přezdívky jsou svým způsobem anonymní. Z přezdívek se však postupně stávají jména. Za jmény se skrývají noví přátelé. Takže doufám, že se mi odtajní ještě mnoho dalších přezdívek. :)