Já, legenda

Hned na úvod musím říct, že mě tenhle film hrozně nasral, protože (spoiler) ta krásná fena vlčáka umřela!!!(konec spoileru) A to já prostě nemůžu vidět. EDIT: Jelikož tenhle spoiler všichni čtou a odrazuje je to, tak tady je podrobný popis, abyste věděli, nač se máte připravit: (spoiler) Samantha, fenka, se nakazí při útoku zmutovaných psů. Robert ji donese domů, ale vakcína pořád ještě nazabírá. (i když tady jsem moc nepochopila, zda to byla TA vakcína, nebo jestli ji rovnou nepíchl vy-víte-jakou injekci. Následuje hodně dojemná scéna, kdy vezme psa do náruče, zpívá mu, ale je vidět, že fenka se začíná měnit a když po svém pánovi agresivně vyjede, musí zákonitě přijít konec. Robert už pak ztratí naději a vydá se v noci do města na jistou smrt. (konec spoileru)
Od Já, legenda jsem skutečně nic nečekala. Trošku mi zaspoilovala Salla, ale vesměs byly všechny ohlasy na tento film negativní.
Nemůžu jednoznačně říct, že to byl skvělý a úžasný film, který chci znovu vidět, ale to jen proto, jak je natočen a o čem je.
Na začátku se dozvíme, že byl vyvinut lék na rakovinu. O tři roky později vidíme naprosto opuštěný New York, kde roste na křižovatkách tráva, plakát na film Batman vs. Superman obrůstá mechem a mezi auty se prohání divoká zvěř. "Městem duchů" projíždí Robert Neville (Will Smith) s puškou a se psem, loví jeleny, pípají mu hodinky před soumrakem, spí ve vaně a povídá si s figurínami. Ve flashbacích se dozvídáme, že lék geniální doktorky zmutoval a změnil většinu populace v agresivní monstra, která se bojí světla. Robert se snaží najít lék, sám je totiž proti viru imunní, ale situace už mu z pochopitelných důvodů začíná lézt na mozek.
Stačí pár minut filmu a vy dostanete depresi z těch prázdných ulic a z představy, že byste byli na světě úplně sami. Po herecké stránce jsem Smithovi nikdy moc nevěřila, ale změnila jsem názor. Jeho "psycho stavy" mi náháněly husí kůži a musela jsem na ně myslet ještě dvě hodiny po skončení filmu.
V Já, legenda je víc lekaček než v těch nejdrsnějších hororech. Několikrát jsem nadskočila děsem a některé lekačky vás ani nehodlají strašit, už se lekáte jen z principu. V jednu chvíli jsem si i přála, aby už to proboha skončilo. Jednu scénu bych zmínila, když se Robert zraní, uvízne ve vlastní pasti a upadne do bezvědomí. A kdy se asi tak vzbudí? Samozřejmě za soumraku. Následuje typický zoufalý útěk, ze kterého budete učurávat napětím. Ale jak jsem říkala na začátku, následky vás stejně naserou...
Co skutečně oceňuji, jsou ty jemné náznaky toho, co se skutečně stalo. Flashbacky jsou tak trochu nejednoznačné, ze začátku ani netušíme, co je vlastně hlavní postava zač, nebo jak se virus začal šířit. Dozvídáme se to z novinových článků nalepených na lednici, nebo jen tak mezi řečí. Odhadovat, jak dlouho je Robert sám se dá soudit jen podle stáří jeho psa.
Konec celou tu svižnou a slibnou linii trochu shodí. Jakmile se začně rozebírat "Boží plán", jde to tak trochu do kytek, protože ta situace je tak strašná, že už jen těžko věříte, že by to mohlo dopadnout dobře. A (spoiler) A víceméně se i happy endu dočkáme. Robert, kterému při evakuaci NY zemřela žena a dcera, poslechne Boží hlas, odjistí granát a je po něm. Učiní tak ve chvíli, kdy zjistí, že se mu podařilo vyvinout účinný lék proti viru. Ten odváží do kolonie zdravých lidí žena, která byla proti viru také imunní. Z Wildy se stává legenda. Už jsem se bála, že ho ti zmutovanci zázračně poslechnou, když na ně řval, ať toho nechají, že je může vylečit. :) (konec spoileru)
Na filmu Já, legenda nevidím nic strašného a všichni negativisté kapku přeháněli. Je to dobrý film. Nic víc, nic míň.

BTW - Vedle mě seděla paní, která byla v kině snad poprvé v životě. Většinu filmu měla zavřené oči, protože se bála, takže jí její partner vyprávěl, co se na plátně děje a to byl neskutečný vopruz!