Dušičky

Kromě toho, že dnes je den, kdy nemrtví vylézají z hrobů a rodiny jsou vyvražďovány šílenci v maskách a se sekerou, tak dnes je to přesně rok, co chodím do práce.
Jen tak pro zajímavost jsem si přečetla své starší příspěvky tady na blogu a s nesmírným štěstím konstatuji, že se od jistých dob hodně změnilo. "Konečně jsem happy." řekla jsem někomu, asi to byl někdo z vás, ale už si to nepamatuji. Nelhala jsem. Jistě, jsou dny, kdy mě práce extrémně štve, ale koho ne, že? :)
Nelituji, že jsem změnila místo, ačkoliv si to spousta lidí myslela. Nastoupily jsme tři (jedna bruneta, jedna černovláska a jedna blondýna), z toho jen jedna zůstala tam, kam ji přijali.
Jsem ráda, že můžu konstatovat, že někteří kolegové jsou mi velmi blízcí a ráda je vídám i mimo práci. Oproti té zoufalosti na začátku je to pokrok. Samozřejmě, že mezi nimi je jen jedna holka a to ostatní jsou pánové, ale to je u mě celkem normální, takže v tomto směru žádná změna. :) O některých můžu i říct, že jsou fér.
A na ty ostatní se můj názor nezměnil, u některých se i zhoršil. Taky jsem si sestavila svoje "nej", takže:

Úplně první: To bylo asi po měsíci, ministr školství měl na stránkách pravopisnou chybu. Dodnes si vzpomínám, jak mi bylo zle, když jsem dostala zadání.

Úplně poslední: Radila jsem, jak přežít chlastačky o Silvestru. :)

Úplně první na novém místě: Byl to nějaký film s Denzelem Washingtonem, už si to vůbec nepamatuji. :)

Nejoblíbenější: Cokoliv s X-Factorem. :)

Největší nasazení: Kupodivu koncert výše uvedené soutěže. Už jste někdy strávili 5 hodin v místě, kde v kuse ječí pubertální holčičky?

Největší opruz: Velice neochotný hlavní hrdina jistého sitcomu. To mu nikdy nezapomenu!

Největší průser: Kupodivu už byl, je to tak 14 dní. Něco provedete, prolezete všechny možné koberečky, vysvětlujete pořád dokola a nakonec ve vás zůstane hořká pachuť. Vás, kdo mi tohle všechno přejete, musím ale zklamat. Vedení uznalo, že to nebyla moje chyba. :PPP

Nezapomenutelné: Rozhovor s paní Jiráskovou těsně poté, co ji pustili z nemocnice.

Nejpracnější: "Zas přijde den, kdy láska..." Neviděla jsem nic, ale těch 5 minut, co jsem stvořila, na ty jsem pyšná. Když děláte něco bez komentáře, že je to těžší, než bez berliček vašeho textu.

Nejneoblíbenější: Jakákoliv akce, kde je neorganizovaný chaos. Jinak bez komentáře, na přání sdělím ústně. :))

Největší profík: pan Mareš

Největší osobnost (tak i tak :)): paní Pawlovská

Nejvýřečnější: pan Adamec

Největší legenda: pan Lipský

Nejochotnější: paní Wolfová

Největší hrůza: opět bez komentáře, ale byl to muž.

Nejsrandovnější: pan Hanák

Největší překvapení (v jakémkoliv smyslu): pan Langmajer (v těsném závěsu paní Geislerová)

Největší gentleman: pan Štastný

Nejelegantnější odmítnutí: pan Bartoška

Nejpřemýšlivější: pan Stropnický

Největší charisma: :)) pan Švehlík ml. (nemusíte ho vidět, stačí ten jeho sametový hlas :))

Nejdelší: 8 minut, 6,5 hodiny práce

Nejkratší: půl minuty, dvě a půl hodiny práce :)

Největší výkon: 4 minuty vytvořené z minuty a půl. :))

Nejdivočejší večírek: Vánoční (tak dlouhé okno a tak drsné probuzení, to se mi ještě nestalo)

Nejhorší večírek: Mrcha vs. coura (pořád si ale stojím za tím, že lepší je být mrcha než coura :))

Asi je toho i víc, ale už si nevzpomínám. Jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří se mnou vydrželi i přes jistou vytíženost, náročnost a mojí náladovost. :) :* A teď mě omluvte, jsem ráda, že mám volný víkend. Nejdřív si dám mořské plody a za chvíli nasednu na bílýho tygra a odletím s valkýrou vypít si hlavu. :)