Jistý konflikt mě donutil k zamyslet se nad přezdívkami. Kdy už se vaše přezdívka stává součástí vašeho běžného života? Kdy už jí přestáváte používat, abyste se ukryli v anonymitě conů nebo internetové sítě? Proč je vlastně používáme? A proč nám někteří lidé říkají jen přezdívkou?
Já jsem ještě zažila již pozvolna upadající komunismus, kdy bylo mé příjmení mým spolužákům na základce trnem v oku. Všude jen Novák nebo Šamšulová a mezi nimi někdo s podivným jménem. Jistě, bylo to asi tak ve druhé třídě, ale jak říkají tvůrci South Parku, děti jsou zákeřní bastardi a není divu, že většinu mindráků si odneseme právě z dětství. Měla jsem skutečně mnoho přezdívek a nevzpomínám na ně s láskou.
V roce 1999 jsem jela na Raukon (OMG, to už je let) a nějaký vousatý člověk na mě u dveří vybafl: "Přezdívka?" Nejdřív mě napadla Leia, ale z nějakého důvodu jsem řekla Padmé (ano, velmi neoriginální) a už mi to zůstalo.
Někteří lidé na conech ani neví, jak se vlastně jmenuji a já si říkám, že je to možná dobře. Jménem mi říká velmi malá skupinka ve fandomu, které já říkám přátelé. :) Jsem ráda, když mě někdo osloví mým jménem, ale na druhou stranu pokud je to člověk, se kterým jsem rancory nepásla, tak mě to trochu vytáčí. Asi jsem divná.
Myslím, že s vaší přezdívkou není něco v pořádku ve chvíli, kdy na ni začnete slyšet. Nebo není OK, když na ni neslyšíte? Ano, někteří na svou přezdívku neslyší. Shodli jsme se na tom s Dortem, když jsme se, nezávisle na sobě, snažili oslovit jistého Lorda. Pokaždé stál dva metry od nás a zareagoval až na své skutečné jméno. :) To fakt nekecám! :D
Já na Padmé slyším až moc dobře. Jednou jsem se tak dokonce podepsala v bance. Slečna za přepážkou se tvářila značně vyjeveně, když se mě ptala, jestli jsem cizinka. :))
Můj ex-přítel i přítel mě mají v mobilu uloženou jako Padmé. Jeden to zdůvodňoval tím, že zmáčne "P" a hned mu naskočím já. Druhý mi tak říká před svými kamarády, prý je to pro ně snažší... ale už se to, prosím tě, odnauč, protože to působí divně. :) A já se pak naučím říkat Shakeovi Petře. :)
Další "přezdívkový" příklad: S valkýrou jsem absolvovala dva srazy, jednu dámskou jízdu a pak jsem se terpve dozvěděla, jak se jmenuje. (Jo, přiznávám se a červenám se :)). Na druhou stranu díky ní přestal být Champbacca Champbaccou... i když teď je to spíš Edvin. Nebo jsou možná i nějací další, já nevím, ta schizofrenie je vážně zákeřná. :D Teď mi tak dochází, že jí neříkám Michvolka, ale valkýra - stačil jen jeden příspěvek v RPG. :)
Annaud byla nejdřív Darth Annaud, teď už je Annaud, ale je to Eliška, (na Éééééliška je alergická, bacha na to :)), ale je to taky Elíza. BTW - kamarádské přezdívky také existují a samozřejmě vám jí neprozradím. :D
Dort je Dort a i když ho vídám často, Dortem zůstane. Prostě to na něj sedí, on je takový sladký a člověk ho jako kamaráda nikdy nemá dost. :) Milan Pavlíček pro mě nikdy nebyl Discordem. Z Affaiy se stávala Markéta velmi pozvolna a jsem ráda, že se jí stala. Bossi a její identita se mi odtajnila až když se dala dohromady s Blairem, který je Vlastíkem hlavně na ICQ, když si povídáme o music videích. :)
Přezdívky jsou ve vztahu nutnost (nebo má někdo jiný názor? :)). "Drahoušek, láska, zlatíčko, lepší polovička" - to asi říká každý, hlavně na veřejnosti, ale ještě jsou tam ty pošahané, nebo-li domácí. (Víte třeba, kdo je kuklík? :))) Příteli mladší sestry Annaud/Elišky/Elízy už asi zůstane přezdívka Perníček a to z naprosto banálního důvodu. Docela ho to prý štve. :)
Nedávno jsem přezdívkou oslovila svého drahého před mamkou. Tu to samozřejmě pobavilo a začala to používat také. Poučením, že si nemáte tahat staré přezdívky do nového vztahu, vás asi zatěžovat nemusím. :)
Přezdívky jsou svým způsobem anonymní. Z přezdívek se však postupně stávají jména. Za jmény se skrývají noví přátelé. Takže doufám, že se mi odtajní ještě mnoho dalších přezdívek. :)
21 komentářů:
Ja bych videla v prezdivkach dve hlavni vyhody. Zaprve je to skvely primary key k identifikaci osoby. Prece jen je nicku podtatne vice nez krestnich jmen.
No a zadruhe - je to zapamatovatelnejsi nez realna jmena na prvni poslech (aspon pro me):).
Kdyz se nad tim ted zamyslim, muj otec do ted o svych kamaradech mluvi v prezdivkach (i kdyz asi vznikaly podle jineho klice tehda)
Po me taky na Raukonu jisty clovek chtel prezdivku, ale ja nebyla tak pohotova jak ty, koukam:)
Salla: Ja ti nevim, ja si nedokazu leckdy zapamatovat ani ty prezdivky :). Ale zase je fakt, ze se takhle podstatne lepe odlisuji pratele - mezi lidickami, ktere oslovuji, je napriklad nekolik Michael a take znam nejednu Hanku :). Coz je matouci.
Navic... ac je to divne, pro mne prezdivka vyjadruje urcity druh... nevim jak to rict... neni to ucta, ale... zatracene :). To jsem se do toho zamotala :). Proste bych asi jen tak nedokazala rict Sovogovi Alesi nebo Blairovi Vlasto :)). Treba ten Blair. Znam ho, rekneme ze vice, nez by mi bylo mile ;), a prave ta prezdivka zcela jasne definuje nas kamaradsky vztah :)).
S mymi prezdivkami je to ale slozitejsi :). Ale to by byla spise zalezitost pro psychiatra ;).
san: to me nikdy nenapadlo, to s tim sovogem. Rozhodne u nekolika lidi, ktery tykam pod prezdivkou, by mi to osloveni krestnim neslo pres moralni kodex:).
A zbytek prezdivkama oslovuju z pohodlnosti:). On kdyz se na jednom miste sejde Goof, Carth a OndroWan, vysvetluj, kteryho Ondreje zrovna oslovujes:D.
Sovogovi jsem začala říkat Aleši asi před dvěma lety, ale je pravda, že raději mu říkám "veducí" :)
Salla: Nevim, proc me napadl zrovna Sovog :). Znam ho uz spoustu let, spali jsme dokonce takrka na jednom luzku, pili jsme spolu, ale prestoze mu tykam, krestnim jmenem bych se mu rict neodvazila :)).
A s tím musím nesouhlasit, mně přijdou přezdívky osobnější než jména. Jménem tě oslovují samí cizinci, chodí ti na ně pošta (a přiznejme si to, v dnešní době to jsou hlavně účty), představuješ se tak cizím lidem a i když tě vůbec neznají, stejně pro ně vždycky budeš Petra/František/Ignác/Cecílie/Whatever.. Zatímco tvoji skuteční přátelé obvykle znají i tvou přezdívku, ví o tobě mnohem víc, protože na internetu se člověku o sobě samotném lépe mluví než ve skutečnosti. Pro mně je poklona, když mě někdo zná přezdívkou a je mi úplně ukradený, jestli zná i moje jméno. Možná mám na tohle posunutý nadhled a to z jednoho prostého důvodu, na internetu jsem našla většinu svých dobrých přátel a většinu jsem nejdřív znala pod přezdívkou, ale prostě mi nejde přes pusu, mluvit o nich v jejich vlastních jménech. Pod přezdívkami se prostě podlě mně skrývá mnohem víc, než pod jmény. Jsou tam hodiny rozhovorů přes internet, spousty fotek, společné názory a nebo i rozpory, všechno. Pod jménem si přestavím jen příšernou fotku z občanky a možná tak číslo pasu :)
Proto tě rovnou prosím, neoslovuj mě jménem a zároveň tě upozorňuji, že pro mně budeš i nadále Padmé, protože to mi k tobě prostě sedí, líp se to vyslovuje, je to zapamatovatelné a když někdo řekne "Padmé", tak si přestavím tvůj obličej. Kdyby někdo vyslovil tvoje jméno, neviděla bych nic :)
Krom toho na Michvolku, respektive Michi, slyším víc než na svoje jméno :) Michvolka je jen jedna, Míš je jen v ČR 72 659 :)
Jo a ta valkýra.. no nevim, vůbec se mi nelíbí, že o mně smýšlíš jako o valkýře :) Až tě příště ožeru Rosalinou, tak ti to vymlátim z hlavy ;)
Ok, Michvolko. :) Ale když jsem říkala Champiemu Champie, tak si mi říkala, abych používala jeho jméno. :)))) Aspoň myslím, že to takhle bylo. :)
OMG, Rozalínu už ne, mně bylo tak blbě :D
To jsem ti určitě neřekla ;)
Kdybys jich neměla osm, bylo by ti líp :)
No - já to zase vnímám opačně. Nelíbí se mi, když mě někdo z "fandomu" (z těch, kterým jsem jako první řekla svou přezdívku, ne jméno) oslovuje jménem, pokud mi není vysloveně blízký. Jakmile by mě jménem oslovil někdo z davu, tak by mi to bylo hodně nepříjemný, protože jsem nikomu z nich nedala "svolení" a brala bych to jako narušení mého soukromí někým, o koho v mém soukromí nestojím. Když to udělá Andrea či někdo z bližších osob, naopak je mi to celkem příjemný, protože vím, že jsme se dostali přes tu bariéru virtuální/reálnej svět. Čímž rozhodně nechci procházet s každým.
Ale teda ohledně "Padmé" - když se řekne Padmé, tak vidím Natalii, takže na tohle nehraju:-)
Affaia: Já jak slyším Padmé, hned vidím "tu naši" Padmé :). Ale vnímám to přesně, jak píše Michvolka (a také mnohem zdařileji než jsem jsem se marně snažila vymáčknout já, och, já spisovatelka! ;) ). Přezdívky jsou pro mne asi něco víc než křestní jména... jsou takové osobnější :). I když to teď zní divně, je to tak :).
Mimochodem, vánoční ChubbChubby jsem neznala a jsem jimi nadšená. Chci si je pořídit domů! Jsou tak rozkošní! :3
Affaia: Pod to se podepisuju. :)
San: A jak krásně vrčí, co?! :)))
:D ... sem tu chtela napsat dlouhatananansky rozbor a jak vidim, tak to bylo receno za mne :). Podle me hodne zalezi na prostredi a jak dlouho se ta prezdivka pouziva... Nejdriv je to jako cisty, novy stit, se kterym neni spojena zadna historie (ani ty pripadne negativni zkusenosti - at chcete, jak chcete, se svym obcanskym jmenem se poji treba prave ta skola a jeji strasti ;)). Takze to ma zprvu takovy az skoro terapeuticky ucinek :). A pak se casem vetsinou ta prezdivka stane druhym jmenem... Na tom, ze na ni clovek zacne slyset, neni nic spatneho, si myslim.
Ten rozpor jmeno a prezdivka mi pripada jako balancovani mezi vykanim a tykanim... Mam obcas problem mezi tim volit jmeno ci prezdivku - obcas mi to prijde jako prilisna duvernost =). Zalezi pripad od pripadu. Nehorazne me ale dokaze vytocit, kdyz nekdo znamy prejde bez pripravy nebo zjevneho duvodu z jmena na prezdivku. To je jako by vam zacal najednou vykat...
Oslovovani prezdivkama lidi, ktere znam dobre uprednostnuju ve chvili, kdy tech lidi stejneho jmena je v okruhu vic. A nebo, pokud je ta prezdivka nejakym zpusobem lepe vyslovitelna nez jmeno... treba u San je to zkraceni jmena, a kdyz to zdrobnite, je to takove jemnejsi, neni tam to tvrde r :)
BTW - je zajimave mit takovou neutralni prezdivku a pozorovat, jak na vas lidi reaguji =) (me az do doby, nez ze me ucast v SW divadle pro nektere udelala Sidnu, lidi vetsinou pokladali na cantine diky te me prezdivce za chlapa :D)
pozn.Chub Chubbove? :D ... jakou zubni pastu asi pouzivaji? ;D Ja od Pixaru radsi For the birds :)
Ah, sahodlouhy rozbor nakonec stejne je =)
Rozhodně zajímavé téma Padmé. Takže přispěji svou troškou do mlýna. V tomhle směru, a v mnoha dalších, je fandom poněkud zvláštní komunita. Ve fandomu přezdívky a jména také vidím tak, že pokud mě někdo osloví jménem, beru to jako překročení jisté hranice a zasahování do soukromí. Zkrátka s kým jsem husy nepásla, ať mi kouká říkat Bossi. Ale jakmile znám někoho z fandomu blíže, potěší, když mě osloví skutečným jménem. V reálném životě je to ale naopak. Pro všechny jsem Míša a jen ti skutečně blízcí znají mou přezdívku. A tam zase říct mi někdo "obyčejný" Bossi, asi by se se zlou potýkal. Poslední dobou ale zjišťuji, že více slyším na svou přezdívku, než na své jméno - jak už psala Michvolka - Míš je u nás 72 659, a tak někdy i ti "obyčejní" smrtelníci, aby upoutali mou pozornost, musí chtě nechtě použít nick. Trošku mimo mísu: Je zvláštní že v kontrastu s tím nesnáším, když v partě Lord volá na svou drahou polovičku. I když vím, že by mě nikdy jménem nevolal, na silvestrovských párty jsem z toho měla slušnou "škubaturu". To jsem na své jméno slyšela více než dost. :D
Jinak... Jak říkala San, jsou lidé, kterým bych křestním jménem jen těžko říkala - překvapivě většina lidí z CSWU (och, jakou já mám k vám stále úctu - až je to nehezké ;) ). Ale na druhou stranu, když o těchto lidech mluvím s určitými jedinci, začínám jim říkat spíše pravými jmény. V případě CSWU za to ale může to, že o vás pořád slyším jen pod vašimi skutečnými jmény. Blair skutečně myslí na CSWU kudy chodí ;). Mate to pak mě a mate to mé okolí (tedy hlavně chudáka San). Díky oné hranici, která u mě, co se týče fandomu existuje, bych si vás tak ale nedovolila oslovit vašimi jmény. Výjimkou je mezi fanoušky, bůh ví proč Discord/Milan. Naštěstí nedochází k tomu, že bych ho nějak často oslovovala, ale je to pro mě zkrátka Milan a už si ani nepamatuji, jestli to vůbec někdy byl Discord. Záhadné.
Ano, jak to řekla bossi, s tím musím souhlasit. Když potkám někoho, kdo vystupuje pod přezdívkou, zaujme mě spíš, než když se představuje nudně jménem. Protože tím prostě dává najevo určitou příslušnost k "internetovému klanu" a tedy je mi bližší. To je jako když jste sám v cizině a najednou potkáte rodilého čecha. To už pak nesejde na tom, jaký ten člověk je, prostě jste rád, že tam nejste sám. A taky spolu pak vy dva nebudete mluvit cizí řečí ale česky abyste se navzájem tak nějak ujistili o své národní příslušnosti :) Stejně tak já své přátele, kteří přezdívku používají, oslovuju přezdívkou, prostě dávám najevo odkud oba jsme.
Tohle je celkem zajímavá debata a přineslo mi nový pohled na tuhle problematiku.
Osobně mám problém s jakýmkoliv oslovováním, tedy tím myslím, že než někoho oslovím, tak se mi v hlavě odehraje zápas obludných rozměrů (neplatí pro lidi, co vidám každý den ;-). Hlavně teda jestli si tu přezdívku/jméno pamatuji dobře a jestli se hodí pro danou situaci.
A co se týče oslovování mne samotného, tak na přezdívku slyším (protože jsem si ji vybral sám ;-) a jméno mě potěší. Vlastně jakékoliv vyslovení nicku/jména je potvrzení mé existence a to já rád :-D
Milan je Milan protože se ti nikdy nepředstavil jako Discord. Sám to o sobě nikdy neřekl a přesto mu tak polovina fandomu vždycky říkala:-). Jinak on sám oslovuje lidi jménem, tak většina z nich i jeho, že?
Affaia: Jo, Milan přezdívky skoro vůbec nepoužívá. :)
Trochu sporné je to u Vodena, tomu snad jméném neříká skoro nikdo. :)
Slysim na Sallu, na jmeno, na "kraliku" a kdo vi na co jeste. Je mi celkem jedno kdo co kdy pouzije (i kdyz by me asi od nekterych osloveni jmenem dost sokovalo). V uzkym kruhu lidi sama prepinam mezi prezdivkama a jmenama tak nejak podvedome a vesmes nahodne. Zajimavy je, ze i kdyz se snazim kamaradum mych kamaradu z fandomu predstavovat civilne, stejne nakonec vsichni skonci u Sally.
A zase treba v kralikarske komunite se prezdivkama oslovuje jen v elektronicke komunikaci, v realu by mi to prislo posahane:D
Okomentovat