PF 2008

... je strašně těžké vymyslet a někdy bývají velmi neoriginální. Já si bohužel neumím stvořit vlastní, takže tu pro vás mám psaná přání do Nového roku, pro ty, o kterých vím, že sem chodí, nebo i ty ostatní, na které jsem si aktuálně vzpomněla. A pokud jsem někoho z vás opominula, tak se omlouvám. :)

První PF je pro tebe: Pokaždé, když se na tebe podívám, tak si říkám, jak sama sobě závidím, že mám takového chlapa! :) Některé události tohoto roku bych bez tebe nezvládla... A zbytek ti řeknu osobně... :)))

Annaud, jak dlouho se známe? Já už to nepočítám... 13 let? A stejně pořád víš,co na mě platí - viz náš poslední rozhovor o práci.... Ne, tenhle, ten předtím... :) Myslím, že už se nebudu po třinácté opakovat. Pííí víííc :)

Invi, přeju pevné nervy se školou, s maminkou... a s Annaud. :)

Inženýre Vojvodíku, ty super věc a ty nepřestat mi příští rok psát ty střelené sms, jinak bez toho v práce zdechnout. :)

Valkýro, jsi skvělá, jsem ráda, že jsem tě poznala osobně. Doufám, že si v příštím roce dáme ještě nějaké ty rozalíny. A buď na Edvina hodná, on si to zaslouží. Perkele!! :)

Markéto, ty víš co... (můžu se zase přijít podívat na štěňata... pokud teda nějaká budou? :)) a Milane, ty to stejně ignoruješ, já to chápu, takže nic. :)

Bossi a Blaire, ať je to mezi vámi pořád takové, jako na začátku, velice bouřlivě oslavte vaše první výročí a ať Blairovi vyjde ta idea... Skotsko to bylo? :)

Budji, ty jsi kus chlapa a zůstaň takový, jaký jsi. Nejen fyzicky! :)

Albi a Lorde, jak dlouho už jste spolu? 5 let? No, to už je doba přemýšlet třeba o... společném bydlení? :) Jinak tobě, Lorde, přeju do příštího roku, aby už SpyCon na FF08 nebyl v takový díře a Albi, aby už tvůj drahý nikdy nespal u hlasitých, vdaných žen. :)

Sallo, milovníky zvířat miluju a doufám, že spousta dalších hladových králíčků narazí na někoho, jako jsi ty. :)

Sid, tobě přeju méně problémů s některými uživateli na warnetu a hodně inspirace při kreslení. (Jo a pokud jsi nespokojená, tak lepšího kadeřníka) :)

San, moje věrná návštěvnice všech mých přednášek o kostýmech, vydrž to se mnou ještě. :) Nenakreslila bys mi, prosím, Harryho a Hermionu v nějaké intimní chvilce? :))

Cece, tys toho zatím moc nenamluvil, ale ať ti to dlouho vydrží s tím děvčetem, co má tak trefné názory na muže. :)

Kendro, s tebou je radost mluvit o kostýmech, protože mi pořád nevalíš do hlavy, že sis to šila SAMA, takže ať je to tak i nadále. :))

A jinak mám prý zcela neutrálně pozdravit největší prdel světa: Krásnou horu, kde se točilo cosi o traktoristovi. :)

A co bych si přála do příštího roku... Přemýšlela jsem a došla jsem k závěru, že to ještě chvíli vydržet v práci, ačkoliv je to těžší a horší než jsem si myslela. A pokud to vzdám, tak abych si našla jinou práci. :)

A ještě víc si přeju, aby se dařilo mamce.

A úplně nejvíc si přeju být s tebou i příští rok a i ten další a další... :)))

Vám všem přeju, aby se vám splnily všechny vaše sny.

.... A dost keců... :)

Pokání

No, dobrá, občas musíme slevit ze svých zásad... Distributor odložil premiéru Pokání z listopadu na konec ledna, mezitím to už někde vyšlo na DVD, do toho ty nominace… Vlez mi na záda, ty nekulturní český národe, ano ty, co kdysi zvolil nejlepším filmem roku Snowboarďáky!
Takže jsem se už naštvala a podívala se… Jsem nadšena. I když to je slabé slovo. Jsem víc než nadšena. Jsem ohromena.


Začneme od začátku. Iana McEwana, autora románové předlohy, mám ráda, protože mi hodně připomíná mého oblíbeného dramatika Tennesseeho Williamse. Žádný z nich se nebojí psát o věcech, které jsou ve společnosti tabu, ale jsou tu, budou a my je nemůžeme ignorovat. Navíc tyto (většinou) zvrhlosti nijak neobhajují, nebo nezatracují, jen je ukazují takové jaké jsou, aniž by něco přikrášlovali. Pokání je trochu jiné než třeba Betonová zahrada. Bohužel vám o tom nemohu říct nic bližšího, protože se mi zdá, že když vám prozradím o co jde a jakým stylem je kniha napsaná, okradu vás o to nejlepší. Otázka je: Co je vlastně to pokání? Kdo a proč jej činí? A jakým způsobem? Tyto otázky nám kniha zodpoví až v samém šokujícím závěru. Mám ráda tohle překvapení, styl kompozice a proto jsem byla zvědavá na film.


Chodit se mnou na filmy, které jsou adaptací nějaké knihy není zrovna velká zábava, neustále totiž mentoruji, co je v knize jinak a že tohle a tohle bylo lepší. :) Nejhorší je to s postavami, tam se do mého vkusu zatím trefili jen tvůrci komerčních filmů o Harrym Potterovi… a Joe Wright, vycházející režisérská hvězda. Jeho adaptace Pýchy a předsudku měla sice své mouchy (kdo to kdy viděl, aby se postavy Jane Austen setkaly někde při východu slunce bez garde??? A co teprve ten „americký konec?“ brrr!!!:)), ale díky skvělým hercům a skvělé hudbě mě nakonec přesvědčil. Adaptací Pokání mě už rozsekal. Všichni recenzenti oslavují jeho poměrně nízký věk, což je podle mého názoru příčinou toho, že je schopný natočit mistrovské dílo. Stará garda je sice osvědčená tutovka, ale chce to kapku inovace a Wright to zvládá velmi lehce.


Jistě, kniha je jiná, ale už jsem se smířila s tím, že nemůžete do filmu nacpat všechno a navíc podle čtenářových představ. Scénář osekal dlouhé pasáže popisující charaktery a já musím uznat, že to vůbec nebylo na škodu. V knize se toho sice dozvíte víc, ale ve filmu funguje ta zvláštní a tajemná odtažitost mnohem lépe. V poměrně krátkém časovém sledu nám film představí hlavní postavy, naznačí vztahy mezi nimi a to vše se obejde bez dlouhosáhlých dialogů. Ono se toho v Pokání příliš mnoho nenamluví, není to totiž třeba. Úsečné věty holé a procítěné „come back to me“ bohatě stačí, herci jsou schopní odehrát veškeré emoce jen pomocí gest. Delšího a stěžejního monologu se dočkáme až na konci.


Dusné počasí i atmosféra odosobnělého venkovského sídla předvídá osudový zvrat, který přijde velmi brzy, aniž by se divák stihl začít nudit a přemýšlet, o co vlastně v tom filmu jde. V centru dění je třináctiletá Briony, děvče s velmi bujnou fantazií, která ráda píše a pozoruje dění okolo sebe. Jednou se stane svědkem toho, jak se její starší sestra Cecilia svlékne a ponoří do fontány. Tomu všemu přihlíží zahradník Robbie. Briony neví, proč se to stalo a co se mezi její sestrou a Robbiem vlastně odehrává a scénu si vyloží po svém. Robbie napíše kvůli výstupu u fontány Cecílii omluvný dopis, který pošle po Briony, ale omylem do obálky vloží papír s velmi explicitním obsahem. Briony si dopis přečte, tak trochu totiž na Robbieho a Cecílii žárlí, a její zrak ulpí na slově „cunt“. Děvče proto usoudí, že Robbie je násilník, který chce její sestře ublížit.


Scéna u fontány je stěžejní a vidíme ji hned několikrát – ovšem pokaždé z pohledu jiné osoby, stejně jako další události z filmu. Briony nakonec nachytá Cecílii a Robbieho v intimní chvilce. Ano, dopis byl sice špatný, ale splnil svůj účel. :) Ten večer navíc někdo znásilní její předčasně vyspělou sestřenku Lolu. Briony to vše vidí a násilný čin si v hlavě spojí s Robbiem. Na základě Broniny výpovědi je Robbie zatčen, uvězněn a pak je poslán do války. Děj se přesouvá na frontu o čtyři roky později, kde už jen sledujeme následky Brionina činu. Myslíte, že bude happy end? No, jak se to vezme…



Naprostou většinu filmu budete mít pocit, že to nechápete, že některé scény nemají logiku… To si říkala i já u knihy, kdy jsem ze začátku trpěla dojmem, že větší hovadinu jsem už dlouho nečetla.. Věřte, že vše se slije v jeden pevný obraz až v samotném závěru, který vás překvapí. V těchto chvílích jsem i vzácně litovala, že jsem četla knihu, ochudila jsem se totiž o to skládání střípků a v podstatě jsem čekala jen na to, jak si scénáristi s koncem poradí. Každopádně malá nápověda – ty zvuky psaní na stroji tam nejsou náhodou. :) – další bravurní vychytávka – tleskám, Joe! :) Může se vám i zdát, že scénář skáče z tématu na téma, ale to, co vidí jedna postava, pak odůvodní pohled jiné postavy. Je to dokonalá mozaika, kterou si zkrátka musíte poskládat a uvidíte, že na konci pochopíte. Možná vás to naštve, možná uroníte slzu… Záleží na vás, jaké vysvětlení vás uspokojí.



A nyní malý test… soustřeďte se… 3….2….1… vybavte si nějakou filmovou erotickou scénu, která byla vážně vzrušující… kolik scén vás napadlo? Asi moc ne. Je hodně těžké natočit pěknou erotickou scénu, bez toho, aniž by bylo vidět ňadro, nebo aby nebyla plná přehrávaných vzdechů, podivných ksichtů a hlavně nudných klišé. Režisérovi Pokání se to podařilo – a bez obnažených ňader! Tu vykoukne koleno, tu jí on pevně sevře ruku nad hlavou, jí vyklouzne noha z boty – a dohromady to vytvoří skutečnou erotiku, která není vůbec vulgární, ale uvěřitelná a vášnivá.
Mimochodem – ty zelené šaty mají vpředu velmi vysoký rozparek. :))
I to, jak se hlavní hrdinové jen tak mimochodem dotýkají pod stolem je sexy - i když to samozřejmě závisí na výběru herců a mezi Keirou a Jamesem McAvoyem ta chemie skvěle funguje.



Od toho se dostáváme k hereckým výkonům – Keira je mladá, ale je to paní herečka. Troufám si říci, že je lepší, než moje druhá oblíbenkyně Natalie Portman, která ve filmech podává poměrně nestabilní výkony. Pokud přivřu oči nad Keiřiným úletem v karibiku, tak si myslím, že míří za Oscarem a pokud jí letos ta banda starců přehlédne, doporučím jim, aby si pořídili brýle. Samozřejmě netvrdím, že dostane Oscara zrovna za Pokání, ale jsem přesvědčena, že dřív nebo později si zlatou sošku odnese.



McAvoy je mladíček, žádný sexuální idol, který se na nás bude šklebit z titulní stránky časopisu People jakožto nejvíc sexy muž roku, zato má dobře rozjetou kariéru a jeho Robbie naplnil moje představy. S dětskými herci mám odjakživa problém, ale zrovna u Saoirse Ronanové je ten problém na místě. Briony není sympatická a ani snad nemá být, stejně jako její starší verze. I když si po letech uvědomuje, co spáchala, necítíte k ní soucit. A už vůbec ne v závěru, kdy vám stará a úspěšná spisovatelka Briony v televizní diskuzi sdělí, že umírá.


Wright umí vytvářet úchvatné obrazy, ať už jsou to idylické obrázky přírody nebo naturalistické záběry z vojenské nemocnice. A to nemluvím o scéně popravování zdravých koní (ano, bohužel, je to tam vidět). Některé scény navíc vnímáme z perspektivy postav, kdy roztřesená kamera sleduje jejich pohyb bez jediného střihu.
O kvalitách filmu bych mohla básnit ještě hodně dlouho, takže to zkrátím. Něco negativního: Za mírný úlet považuji scénu, kdy Robbie vzpomíná na svou matku, ten rozostřený obraz snad ani nebyl třeba. Drazí milovníci hudby, po soundtracku rozhodně sáhnete, Dario Marinelli si pro vás přichystal další sentimentální lahůdku s temnými tóny.



A kostýmy? Jak jsem už psala výše, ty úchvatné zelené šaty velmi vybočují, navíc záměrně a to nejen kvůli tomu, že jejich střih je přizpůsoben milostné scéně. Symbolika u některých kostýmu je zjevná, Briony oděná většinou v bílé nebo zlaté má sice připomínat anděla, ale je to spíš anděl zkázy. Další výrazný kostým má vedlejší postava sestřenky Loly, kterou návrhářka skutečně oblékla jako….lolitku. :)
Přemýšlím, čím to asi uzavřu: Klasika: Film vám rozhodně doporučuji. Pokud se vám nebude líbit, jste divní. Ale tak to na světě chodí. :)
Nebo si dáme stylový citát z knihy? "Pravda tkvěla v symetrii, jinak řečeno, zakládala se na zdravém rozumu. Pravda vedla její oči."

Nejoriginálnější přání

Prosím úzkostlivé samaritány, aby nečetli dál, protože tohle asi bude nad jejich síly.

Den před Štědrým dnem si tak sedím u McDonald´s na I.P. Pavlova, když tu nade mnou stane docela slušně vypadající, čistá i učesaná žena a ptá se: "Nemáte drobný?"
OK. Občas koupím Nový prostor. Dám drobné někomu, kdo se odevzdaně choulí na ulici nebo třeba hraje na nějaký nástroj, jako můj oblíbený harmonikář se psem na Národní třídě. Vynechávám mladé lidi, co tvrdí, že potřebuji na autobus a lidi, co vypadají schopně a přijdou za vámi až ke stolu.
Zavrtěla jsem hlavou a hodlala si číst dál. Ale paní se ke mně výhružně sklonila a oznámila mi, že jsem lakomá p**a a ať chcípnu. Dobrý, co?
Moji známí se okamžitě rozdělili dva tábory. Ten první tvrdil, že říct "mám, ale nedám", je úplně to nejlepší, ať se jedná o kohokoliv. Ten druhý říkal, že jsou přece Vánoce a lidé na sebe mají být hodní. Aha. Takže o Vánocích máme všichni "povinnost" být na sebe milí? A kdyby se to stalo třeba v létě, budeme říkat "je přece krásně, musíme na sebe být hodní?" K jakému názoru se přikloníte vy?
Všechny moje peněžní příspěvky budou nyní směřovat do psích útulků a ZOO. Němé tváře si pomoc zaslouží nejvíc. :)

A když už jsme u těch přání: Moc jsme se na Štědrý den nevytáhli, co přátelé? Samé ukradené veršovánky, nebo texty vypocené na poslední chvíli... No, i já jsem byla neoriginální. I tak si vašich sms přání vážím! Děkuju! :) Myslím, že až budeme posilněni alkoholem, nebo jen bujarou novoroční náladou, bude to lepší.

BTW - Vyhodila jsem jeden dárek do odpadkového koše. Myslela jsem, že je to nějaký omyl. Nebyl. Byl to dárek od "tchýně". Shit happens! :))) (ale vylovila jsem ho!)

Hogwarts Fashion

Asi netřeba komentáře, každopádně fotky kostýmů z plesu z Ohnivého poháru si budu syslit až do přednášky. :)) Veselé Vánoce a ať najdete pod stromečkem něco, po čem už velmi dlouho toužíte! (Já bych chtěla koně, ale toho tam asi nenajdu :))

Ginny a Ginny a Luna - A můžete se poprat, kluci. :)
Hermiona - pro Annaud :)
Belatrix - vždy sexy
Dáme si tuhle fajn trojku? :)
Cho Inženýre, tyhle typy máš rád, viď? :)
Draco Proč má Draco na kravatě symbol Zmijozelu, ale Ginny nebo Luna nemají na kravatě nic?
Delores Tímto zdravím moji němčinářku ze střední, guten tááág, madam Hudeček.
Nymfadora - Inspirace pro San
Moody - Víte, že má na společenském oděvu na plese fretku? :))
Děvčata, pastvička pro oči: Sirius a znovu Sirius :)
Snape - Bez něj by to nešlo :)
Sybila

OK, takže něco z Ohnivého poháru...
Mladý maso... :)
Je libo vílu-blondýnu? :)
Pokud mi někdo nevěří, že Voldemort nosí zelený kostým! :)

BTW: Všimli jste si? Některé postavy jsou v pubertě, ale v Bradavicích si asi umí odčarovat akné. Co my bychom za to tenkrát dali, že? :)

A bonus:
Toto je prý Harry v Princi dvojí krve. Buď omládl, nebo je to "kachna spoiler"

Dárek na závěr: Evergreen z FF 07 - "The Mysterious Ticking Noise" - Doporučuji a pokud to znáte, osvěžte si paměť! :)

"To druhé Boleynovic děvče"

Snažím se přelouskat román od Philippy Gregory The Other Boleyn Girl, abych se zase mohla rozrušovat nad rozdíly mezi filmem a knihou. Jde to ztěžka, přece jen autorka občas používá starou angličtinu.
Nicméně pár poznatků z knihy: Mary byla (aspoň podle autorky) ta hodnější, krásnější, milejší a ... povolnější. Starý Boleyn chtěl králi nejdřív "předhodit" tu mladší, Annu, ale král se nečekaně zakoukal do toho druhého děvčete. Když král Mary řekl: "Skoč do mé postele", brala to jako službu koruně a poslechla. A nutno dodat - byla vdaná! Samozřejmě jde o to, že se jí to zpočátku moc nelíbilo, ale slovní spojení "králova milenka" tehdy znamenalo pro rodinu "oběti" postavení, moc a peníze, takže ať si manžel říká co chce, král byl prostě král.
Anna byla ta ošklivější, vychytralejší, ambicióznější, věděla, co mají mocí zhýčkaní mazlíčci rádi. Chytře se králi vnutila, vymyla mu mozek tak, jak to umí jen ženy jejího typu a on z ní udělal královnu. A pak na to dojela...
Co jsem tak pochopila, Gregory celou situaci popisuje tak, že král miloval Mary, ale podlehl svádění a rafinovanosti (hajzl :)), takže si Anna tu popravu asi fakt zasloužila. :))
Knihy dějepisu mluví samozřejmě úplně jinak.

Kostýmy podle fotografií a traileru odpovídají popisovaným charakterům. Zatímco Mary nosí světlé a vlídné barvy jako je zlatá nebo červená, Anna je oblečená v chladné zelené nebo podlejzavě modré. Já vím, že modrou nebo zelenou znáte v jiných souvislostech, ale pokud je filmový kostým zelený, téměř vždy ho nosí záporná postava - viz. Palpatine a jeho vystřižený kostým z E3 nebo Voldemort.
Každopádně... máte dojem, že by byla filmová Anna ošklivější než filmová Mary? :) Jistě, věc vkusu, (někdo třeba má moooc rád bloncky, někdo ne... :), ale samozřejmě netvrdím, že by byla Scarlett Johansson extrémní ošklivka. Jen mezi ní a Natalií není zas takový propastný rozdíl, jak tvrdí románová předloha. Jsem moc zvědavá, jestli Natalie zvládne hrát mrchu tak, jak popisuje kniha.

Fotky pro srovnání:


Krásná a laskavá Mary jede ke dvoru


Ošklivá a ambiciózní Anna žárlivě přihlíží



... odlišný přístup sester ke králi:


"Dáš mi?"
"Bez prodlení, vaše výsosti!"


"Dáš mi?"
"Něco za něco!"

Jen tak pro zajímavost: Fotografie představitelek televizní verze The Other Boleyn Girl z roku 2003. Vidíte ty rozdíly? :)





... a tímto dnešní lekce dějepisu končí. :)

"...wearing ONLY this..." :)

Hodně lidí se mě ptá, jaké filmové kostýmy mám nejraději. Mám docela dlouhý, nestabilní seznam, protože se nemůžu rozhodnout. Ale pokud vás zajímá můj pomyslný "top", tak se dívejte v sobotu od osmi na televizi. :) Na druhou stranu chápu, že už jste to asi viděli tisíckrát a přece jen bude finále Star Dance, takže se mrkněte aspoň na obrázky. Větší bohužel nejsou. :(








A až vyhraje Valenta.... no, dobře, nepředbíhejme... :D... budou dávat My fair Lady - úžasný muzikál. Pozor - Audrey je přezpívaná, ale ta role i kostýmy jí sedí :) (Háááu důůů jůůů důůůů? :))









BTW - Další "potterovské dárečky" budou o víkendu. :)

Zase ty kostýmy...

Ano, jsem blázen. Ale znám podobné blázny, co se třeba rejou ve filmové hudbě. :) Každý máme něco, že? :)
Když mám čas, chystám přednášky na příští cony, což znamená, že jeden film vidím tak 5x, pak začnu studovat fotky, psát si s podobnými maniaky a něco z toho vyleze. Nepřednáším o ničem, o čem nemám pořádné informace. Kostýmy z Transformers pro mě byly dost velké sousto, když hlavní hrdinka neustále běhá polonahá a hlavní "mozek" je blondýna na jehlách. Sorry, Budji. :)

Co vás čeká?


Hogwarts Fashion, pravděpodobně SCon (objednala Affaia :))
Stěžejní informace: J. K. Rowling kecá naprosto do všeho, včetně kostýmů. :)
Nejvíc času strávili návrháři nad šaty pro Hermionu na ples v Ohnivém poháru. Hermiona se podle knihy „vyloupla“ právě na této akci, ale ve filmu to tak rozhodně nezafungovalo. Její volánkové šaty mají spoustu příznivců – já mezi ně kupodivu nepatřím. :). Ano, ty volánky jsou příšerné! Fleur, Cho nebo i Ginny měly lepší róby.
Spíše se těšte na informace o Ronových kreacích. Možná vás i překvapí, že Snapeův kostým NENÍ černý a Voldemort této barvě „zla“ také neholduje. Jsou i „horší“ barvy. :)
Bonus: Tady se podívejte na krátký dokument o natáčení Prince dvojí krve. Zase bude fanfrpál a návrhářka pro něj chystá nové (drsnější) kostýmy! :))


Tady mám pro vás hi-res dárečky. (pozor, hodně velké fotky) :)

Ginny (Pro Blaira a Lorda :))
Lenka (Pro Ceceho :))
Snape (Pro Affaiu :))
Sirius (Pro všechny dámy, které se rády podívají na dobře vypadajícího zralého muže :))
Pošuk (Pro všechny, kteří se rádi podívají na hůře vypadajího postaršího muže :))
Draco a Lucius (Pro ty, co mají rádi arijské typy :))
Sybila a Delores (Pro pány, kteří mají rádi postarší ženy :))
Belatrix (Pro sado-masochisty :))
Nymfadora (Hádám, že pro San, když se jí tak líbí pairing Lupin a Nymfadora. :))
Cho (tuctovka pro kohokoliv :))

Narnia Wardrobe – Princ Kaspian, pravděpodobně Festival Fantazie 2008, záleží na tom, kdy bude premiéra (objednal Beneficus.)
Přednášku o kostýmech z Lva, Čarodějnice a skříně jsem měla dvakrát a pokaždé to byl úspěch. Pro některé jiné fandomy se mi přednáší lépe, než pro ten "rodný".
Díky jednomu milému člověku jsem měla tu šanci vidět kostýmy pro druhý díl Narnie o dost dříve. Mrzí mě, že vám je zatím nemohu ukázat, něco jsem slíbila a on podepsal cosi o mlčenlivosti. :)
První poznatky: Zuzana se nám pěkně odhalila, Kaspian je sice tak trochu metrouš, ale dalo se to čekat. Uvidíme, jak to dopadne. Návrhářka kostýmů navíc není skoupá na slovo, na rozdíl od jiných návrhářů, takže informací je už teď dost a dost.



007 Fashion, pravděpodobně Festival Fantazie 2008 (objednal Blair)
Neustále jsem dělala kostýmy ze sci-fi, fantasy nebo dobovky, tak jsem se rozhodla, že zkusím něco jiného. A co jiného, než tohle, když na FF nic jiného není. :) Bude to má první přednáška o současných kostýmech a netuším, jak to dopadne, zvlášť když je těch filmů tolik… nicméně některé „chuťovky“ typu „Moonraker“ přeskočím. :)
Stěžejní info: Už od Zlatého oka šije obleky pro Bondy firma Brioni. Mají obchod i v Praze, poblíž Staromáku, takže jsem se tam zašla podívat. Prodavač byl celkem ochotný, sdílel mé nadšení, ukázal mi i sklad… jestli se tak dá ta místnost, kde je regulovaná teplota, speciální žehličky, počítače a bezpečnostní systém, tak nazývat. Ani se neptejte, kolik ty obleky stojí.



Matrix Fashion (pravděpodobně nikdy, ale ten chlapec si nedá pokoj :))
Je mi líto, ale jediné, co o Matrix kostýmech vím je to, že obleky pro agenty šil Armani. Určitě by to byla zajímavá přednáška, ale vařit z vody se mi nechce. Až si mě zase na conu odchytí, tak už vážně nevím, jak se vymluvím. Asi ho pošlu do sex shopu, tam totiž seženete hodně modelů, které jsou podobné těm z Matrixu. (Ano, také jsem tam prováděla studii :))
Poznámku na závěr si neodpustím: Monica Bellucci je sice pěkná ženská, ale v tom latexovém modelu se její prdel svou velikostí podobá Hvězdě smrti.


Příště vám prozradím, jak dopadla moje studie kostýmů z seriálu o... robotech. :)


Na závěr: Pokání má 7 nominací na Zlatý glóbus a uncle Fu(c)ka dal filmu 100%. Tady je pár fotek Keiry v jejím úžasném zeleném kostýmu (vážně uvažuji o replice :)) plus ještě jednoho, aby nevznikl mylný dojem, že Cecilia má ve filmu jen jedny šaty. :)

Den poté

Dnes jsem vrátila domů ve 4 hodiny ráno. V sedm jsem vstávala do práce. Vy, co víte, jak těžká jsou rána opilcova, asi tušíte, jak mi bylo.

Moje skóre:
2 skleničky šampaňského (piju ho jen kvůli těm jahodám)
4 Mojita
2x Cuba libre (hnus)
1x cosi... (asi to byla vodka)
2x Sex... on the beach - pochopitelně :)

(Z tohoto seznamu vám musí být jasné, že jsem byla totálně na šrot :))


I přes divoký výčet alkoholu nemohu říct, že bych se na našem firemním vánočním večírku královsky bavila, ale také jsem se vyloženě nenudila... Na takovém Koprconu jsem se ale bavila mnohem víc... To bude asi tou společností. Ta včerejší byla sice v jistých ohledech velmi vybraná, ale drinky zdarma udělají z každého totálního zvířáka a pak už je jedno, jestli je to účastník conu nebo kolega z práce.

Ráno jsem se probudila a našla jsem v posteli velmi elegantní dámský klobouk. Vůbec nevím, čí je a jak se dostal do mé postele. Nicméně si pamatuji, že když jsem strkala klíč do zámku, tak mi cosi spadlo z hlavy a já to opileckými gesty honila po zemi. :) Nikdo se po něm nesháněl, takže si ho nechám jako milou(?!) vzpomínku. :)

Eclipse

Dneska jsem omdlela. Bylo to zvláštní. Nejdřív hučení v uších, tmavé šmouhy, pokus něčeho se chytit a pak... nevím. Probuzení nic moc, sestra mi asi dala pár facek, ale spíš mi něco strčila pod nos, cítila jsem to ještě hodinu poté.
Dobře, přiznávám se: Nesnáším braní krve. :) Těch 5 odměrek mi asi neudělalo dobře. Doktorka mi doporučila, abych se v práci tak nestresovala... la la la... ha ha ha. Něco podobného říkala i Annaud, ta ale použila trochu vulgárnější výraz.
Když jsem se sesbírala, zase jsem vyrazila na pracoviště. Co jiného můžete dělat ve zkušební době?
P.S. Krevní testy prokázaly, že jsem zdravotně způsobilá a mohu tedy vykonávat svou práci. Ale proč v tom dotazníku byla kolonka "práce s vrátky"?!
P.S.S. Slibuju, že o víkendu napíšu něco smysluplnějšího.

Without voice

V noci jsem se probudila, necítila jsem se právě dobře a bolelo mě v krku. To naštve, zvláště když máte zrovna volno. Že by následky té menší dámské jízdy s valkýrou? Raději jsem si tedy v půl třetí vykloktala šalvěj. Ráno bylo hůř. Chtěla jsem říct otčímovi "dobré jitro" a... nic. Snad kromě toho podivného chrčení a pocitu, že mám v krku místo mandlí dva medicinbally. Už se vám někdy stalo, že jste nemohli vůbec promluvit? Je to docela nepříjemný pocit.
Vydala jsem se na polikliniku. Tam teprve začalo to pravé dobrodružství. Zase jsem se ujistila, že našemu zdravotnictví nepomůže ani deset holohlavých ministrů a ani Bůh, i kdyby chtěl. Svoji praktickou doktorku jsem naposled viděla před třemi lety, protože pokaždé, když jsem přišla, měla dovolenou, nebo za ni někdo zaskakoval - stejně jako dnes. Náhoda? Čekárna byla narvaná až po strop. Po hodině sezení na rozpáraném křesle z roku 5 jsem si řekla, že to vzdám. Nakonec jsem přesvědčila sama sebe, že tomu dám ještě půl hodiny. Zkoušela jsem ze sebe dostat nějaké to slovo jako "ahoj, tralala, dobrý den", ale stále marně. Moje obavy se zvrhly ve strach hypochondra, že je to něco vážnějšího. Z půl hodiny se nakonec vyklubaly tři.
Z jedné strany, z dětského oddělení, se pernamentně ozýval srdceryvný pláč. Z druhé strany chrchlání. Jinak všichni seděli mlčky a do toho tikaly obří hodiny na konci chodby. Pak to začalo vypadat nadějně, přede mnou už byl jen jeden jediný člověk. Jenže... náhle se jedna starší paní popadla za hruď, začala sípat, rvát ze sebe kabát a hnát se ke dveřím ordinace. Dobrej pokus. Všichni jí začali pomáhat bušit na dveře. Kromě mě. (a klidně si myslete, že jsem sobecký cynik :)) Můj odhad se záhy potvrdil. Tahle scéna mi totiž byla povědomá. Doktorka vyhlédla a řekla: "Paní Látalová, už jsem vám několikrát říkala, abyste tohle nezkoušela. Na mě to vážně neplatí. Musíte si počkat jako jiní."
Pacienti začali okamžitě bouřlivě diskutovat, kdo tu byl dřív, kdo co potřebuje a jak dlouho tu čekají. Nejdřív to byla poklidná debata, pak se do hlasů přítomných začala vkrádat mírná hysterie... Toho využil mrštný důchodce, odložil hůl a vystartoval směrem k pootevřené ordinaci.
"Teď jsem na řadě já!" Ten mírně skřehotavý hlas patřil mně! Vida, stačí tři hodiny čekání a už jste jak rybky. Hlas se mi vrátil! A jako bonus potvrzení, že mám virózu a nesmím si namáhat hlasivky. Lékařka mi nepředepsala nic, kromě léku, který se už údajně neprodává. Oběhla jsem 5 lékáren, všude mi řekli, že tohle už nevedou tak půl roku. Budu tedy jak myška... jak kde, samozřejmě! :)
Nějaké další půvabné zkušenosti s naším zdravotnictvím?
Mimochodem - Za tohle budeme muset ještě navíc platit? Budou se poplatky odečítat při čekání nad 5 hodin nebo snížíme hranici na 3 hodiny? :)

Bez komentáře :)

Stýskavá, pesimistická... opět

Včera jsem asi po dvou měsících opět zavítala do svého rodného města. Melancholie. Můj dívčí pokojík, moje mini-postel, psací stůl, který jsem dostala, když jsem nastoupila na střední školu, přecpaná knihovnička, krabice od bot s milostnými dopisy a fotkami (chtěli by kolegové z CSWU vidět kompromitující fotografie nynější šéfky CSWU? :)) ... a všude na zdech plakáty mladého Obi-Wana. :) Nejdřív na mě padla podivná lítost, že některé věci jsou už nenávratně v tahu. Některé se už naštěstí nikdy nebudou opakovat.
Horší bylo, když jsem se rozhodla uklidit a objevila ten nevkusný psí obleček. A vedle něj obojek s kapsičkou a v ní papírek s rozpitým textem: Jmenuji se Carrie, vraťte mě, prosím, mé paničce... To psala máma a pojala to dost netradičně. Možná by bohatě stačilo jméno a adresa. Otčím by se měl příště naučit pořádně schovávat věci. Myslím, že už se doma zase nějakou dobu neukážu. Vím, že žádný pes jí nebude sahat ani po bříško na pacce. Ještěže je další SCon v jiném termínu než předchozí, jinak bych na to pořád musela myslet.
P.S. Jméno dostala po hlavní hrdince Kingova hororu (takže žádná Carrie Fisher! :)). Když už vypadala tak mírumilovně, tak aby aspoň její jméno vyvolávalo respekt. :)

Alžběta: Zlatý věk… odívání

!!!V tomto příspěvku nehledejte nic vtipného, skandálního, osobního nebo rýpavého. Je to pouze demonstrace mé záliby a posedlosti, kterou bych s vámi ráda sdílela. :))!!!

Vše podstatné o filmu Zlatý věk už řekla Thaleia a rozhodně nepřeháněla. Stručné shrnutí ode mě: Velmi dobrý film, skvělá hudba, vše stojí i padá s hereckým výkonem Cate Blanchett. Pokud je skutečně pravda, že roli původně nechtěla přijmout, zřejmě by to bylo o něčem úplně jiném. Owena mám ráda, role mu typově seděla, ale většinu filmu se plížil ve stínu nejen Cate, ale i Geofreyho Rushe. Vše velmi vizuální a pocitové. Nezastírám, že jsem letos viděla lepší filmy. Příběh obstojný, nezdálo se mi však, že by o něj nějak výrazně šlo. Sice nejsem moc sběhlá v dějepise, ale neměla být Alžběta starší?

Jak jsem předpokládala, údajně se bude natáčet i třetí díl. To už se ovšem z té záplavy dokonalých kostýmů asi zblázním. :)

Alžbětiny kostýmy i účesy jasně odrážely královniny duševní stavy a vystihovaly veškeré události, které se ve filmu odehrávaly. Královna se neustále stylizovala do určité role, ať to byla královská slavnost, nebo bitva. Těžila ze svého zevnějšku a přizpůsobovala jej svým politickým záměrům. I filmové kostýmy s sebou nesly určitou symboliku. Bílá barva pro scény v kostele, zlatá při demonstraci moci, stříbrná pro chvíli triumfu, modrá při emocionálním rozpoložení, červená při uvolněné projížďce s dvorními dámami a nakonec fialová, barva, která symbolizuje krizi, někdy i strach a smrt. Tečku za tím vším učinila zbroj ve stylu Johanky z Arcu. Spanilou jízdu doplňovaly i kostýmy hlavní dvorní dámy Bess, která byla jakýmsi královniným zrcadlem, odrážející tu Alžbětinu část, kterou v sobě musela potlačit. Bessiny kostýmy byly zároveň reakcí na některé královniny stavy, ale ve chvíli, kdy už Bess přestává být jen stínem, přestává s Alžbětou ztotožňovat i své róby.

Walter Raleigh měl kostým pouze jeden. Návrhářka to vysvětlovala tak, že většina chudých šlechticů té doby vlastnila pouze jedno oblečení. Navíc pokud se mořský vlk zmáčel, nechal oblečení uschnout přímo na sobě, pokud se roztrhlo nechal si ho spravit.

Sice je ještě brzo, ale divila bych se, kdyby Zlatému věku unikla třeba i jen nominace za kostýmy nebo za make-up.

Kostýmy v číslech:
Bylo vyrobeno 16 různých paruk, všechny z pravých vlasů.
Napočítala jsem, že královna vystřídala cca 19 kostýmů. Bylo jich i pravděpodobně víc, protože některé byly stejné, lišily se pouze v drobných detailech.
U Bess si tak jistá nejsem, ale tipuju 16 kostýmů.


Pro srovnání: Fotografie z prvního filmu - Alžběta měla cca 16 kostýmů. Vidíte tu proměnu? :)






Je libo fotografie z filmu s nebo úžasné detailní fotky z výstavy?: :) (nafotila Mandy Maria)
Red Boat Gown - jízda lodí. Zajímavost: V tomto kostýmu nafotila Cate zvláštní sérii fotografií. (nafotil Glen Luchford). Mrkněte zde , tady a ještě tady.

Blue Gowns: Královniny námluvy s německým trotlem :) , scéna "tanec loutek", Královna naslouchá Raleighovi (tenhle kostým se mi líbí nejvíc), "I like you" , Alžběta a Raleigh part II. .

Creamy Gowns (kostýmy na cestu do kostela, jsou pravděpodobně dva, mají jiný límec a účes): "Louže? Louže!" :) , Pokus o atentát a detail šatů.

Yellow Gowns (tipuji, že tyto kostýmy jsou stejné, opět se zřejmě liší v detailech: "Etuda s bramborami" ,
"Piráti plující přímo do královské postele" a detail .

Jezdecký oděv

Green Gowns: , Poprava Marie Stuartovny , Návštěva u atrologa - tohoto kostýmu oceňuji hlavně účes .

Purple Gowns (opět podobné kostýmy ze scén plánování bitvy a polibek s Raleighem, ale jiné zdobení, vypozorováno více variací): první kostým s krajkovým límečkem u krku, druhý upnutý až ke krku, třetí verze.

Alžběta ve zbroji

Španělské lodě se potápí

"Zlatý kostým triumfu"

Střibrný kostým ze závěrečné scény a jeho detail.

Bessiny kostýmy:
Tanec s Raleighem , návštěva u bratrance, na lodi, v kostele s královnou, Královna se vrací z projížďky a
Královna se zlobí .

Raleighovy pumpky :) a detail.

A nakonec: Prvoplánový kostým Marie Stuartovny během popravy.

Heavily photoshopped...

...A vůbec! Proč musí blondýny vždycky stát vpředu?? :)

Volle

Z taháků nejmenovaného tureckého pracovníka (Yashar) v jedné nejmenované německé firmě, který prý umí česky hůř než Mireček z filmové séfie "básníci". (Příspěvek zaslal nejmenovaný inženýr z Tábora)

Tahák č. 1 pro běžnou konverzaci s kolegy v práci:
- Jdi do perdele ti volle (fur Mann)
- Jsi do perdele ti kraaavo (fur Frau)

Tahák č. 2 pro společenskou konverzaci s dámou:
- Dobry den, jak se mas, peknaa vjec?
- Mash milenec?
- Znás ke mne spát?
- Ja bydlet sam

P.S. Važme si svých zábavných a nekonfliktních kolegů. Jsou k nezaplacení :)

Momentální stav....

Karolínko!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Cestou do práce jsem si na zastávce všimla papíru, na kterém bylo napsáno:

SPAL JSEM SE ŽENAMI PRO PENÍZE.

...ale to všechno jen z lásky. Co si o tom myslíte?

Následovaly "třásně" s odkazem na tento blog.

Obrázek si udělejte sami. A nezapomeňte hlasovat, je to pro něj důležité. :)
BTW - pokud by odkaz nefungoval, chvilku vyčkejte, blog je zřejmě přetížen. :)

Všichni umřeme aneb Koprcon 2007

Koprcon není zdaleka můj první con, ale tohle bude můj první report. Už jsem zkoumala, jak se vlastně takový report píše, nějaká univerzální šablona sice neexistuje, ale nějaké opakující se znaky se vypozorovat dají.

Nezbytný popis cesty: Absolvovala jsem ji s Eliškou s nevyspalým Milanem a se vždy pozitivně naladěnou Monikou. Cesta do Kopřivnice se nesla v duchu vtipkování na účet tohoto města, kde na prázdných silnicích válí otepi slámy, do toho hraje harmonika osamělou píseň smrti, sem tam bouchají okenice, na loukách stojí kostry tatrovek a kde vám občas přes cestu přeběhne dinosaurus. Ihned po příjezdu jsme se vydaly vyzvednout do Studénky Ing. Vodena, který prohlásil, že kdyby byl Koprcon v Gruzii, bylo by to mnohem blíž. Další úžasnou charakteristiku města si můžete přečíst zde. :)
Ubytování: Letos jsme s kolegyní bydlely na jednolůžkovém pokoji 3x3 metry s polorozpadlým záchodem a s rozlézající se přistýlkou. Voden měl pravdu, ráno jsem se vážně probudila v díře a volala o pomoc. Sice jsem původně chtěla recepční předvést, jak vypadá peklo na zemi, ale uklidnilo mě, že nejsme jediné. (Blaire, ty se vůbec neozývej! :))
Exkurze po kopřivnických pivnicích mně kvůli vzpomínkám moc nebrala a tak jsem se odebrala do čajovny pozdravit svého kamaráda s dredy Všimli jste si, že všichni ti, co nosí dredy, jsou strašně v pohodě? :)
Tam jsem se rozhodla vypátrat, kdo letos kreslil a psal do fan artových soutěží, protože jak mi řekl pan organizátor conu, moje hodnocení vždy vybočí a můj favorit nikdy nevyhraje. (buď mám divný vkus, nebo mám nos na talenty… to druhé zní mnohem lépe )
Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že letos byla mou favoritkou pouze jedna osoba v obou soutěžích. Takže jsem jí koupila panáka a slíbila jí, že za dva až tři roky ji na ta první místa nějak protlačím. 
V čajovně jsem se mimo jiné dozvěděla, že někteří lidé se nebojí spát u vdaných žen, které jsou ozbrojené noži, hlasem a černými podvazky.
BTW – pokud chcete jet do Karibiku, nebo chodit se Sawyerem z LOSTu, tak musíte pít hodně čaje, třeba se vám to i splní.

Sobota se nesla v duchu přípravy na divadlo a také jsem vedla pár nezapomenutelných dialogů… Řada z nich je nepublikovatelných, tenhle se ještě dá snést: :)

Ona: Nevíš, co je to za kostým?¨
Já: To je z Battlestar galacticy.
Ona: A o čem ten seriál je? O k**vách?

Následují kusé informace: Vodenova přednáška byla velmi poučná. Kdo dokáže utáhnout celou hodinu jen s pomocí pěti slajdů? :)

Zkontrolovala jsem Kendře podprsenku pod kostýmem. Modrá!!! :)))

Divadlo jsem vnímala podobně jako Affaia. Jsem ráda, že mě pan autor nechal hrát, ale na druhou stranu chápu, že se nás toho snažil ušetřit, zvláště když v „zákulisí“ byla příšerná zima.
(Zdálo se vám, že Voden vůbec není na jevišti nervózní? Ale byl. Takhle se klepat jsem ho ještě nezažila :))

Pak to opět roztočil D.J. P.J.. Doporučuji kamarádit se s Cecem, když mu nabídnete malou sušenku, přinese vám na oplátku celou Horalku.
Se Sallou jsme se předháněly v tom, která z nás pohřbila víc domácích zvířat. Je to 2:2 (dva králíci a dva psi). Nakonec se tento dialog zvrhl ve filozofickou debatu o té odvěké hořké pravdě, že jednou všichni umřeme. Schytali to hlavně ti, kteří seděli poblíž, takže jsme vás všechny odsoudily k smrti.
Taky jsem si s Monikou zatančila ploužák na Briana Adamse. Jeden lesbický tanec nikoho nezabije. :)

Následující řádky jsou poměrně osobní, takže je můžete klidně ignorovat, protože osoba, které je to adresováno, si je nejspíš nikdy nepřečte.
Mohla jsem jít za ní a říct jí, že já už skutečně nejsem nebezpečná, ale to mi moje hrdost nedovolila. Možná bychom si ušetřily spoustu rentgenových pohledů. Byla mi svým způsobem sympatická, klidně bych si s ní povykládala třeba o nádherném počasí na Novojičínsku, ale problém je v tom, že ona je „současná“ a já „bývalá“ a přes to vlak prostě nejede.


Šla jsem spát ve čtyři, strašně mě bolely nohy a v šest mě vzbudila Eliška. Zrovna se mi zdálo o práci, takže jsem přemýšlela, jestli vyřídila ten telefonát s mluvčím Českých drah, nebo to budu muset ještě udělat já.

Přijela jsem domů, mám strašnou rýmu, bolí mě v krku a doufala jsem, že mě to uchrání od další hodiny krasomluvy. Kdepak, paní profesorce se moc líbil můj rezonující, zastřený hlas a tak mě prohnala nad článkem o svatbě jednoho politika. Prý je někdy velmi inspirující, když si někdo sáhne na samé dno… To jistě.

Na závěr pár poznatků:
Asi se mrknu na jeden díl seriálu o k**vách. Doufám, že tomu nepropadnu.
V Praze je větší teplo než v Kopřivnici, jsem ráda, že žiju tady a ne tam.
Nikdy nezapomenu na Budjiho a jeho monolog do mikrofonu.
Sup má úžasnou schopnost parodovat některé účastníky conu.
Tarkish umí dělat krásné ksichtíky.
Fin je slušný kluk, doufám, že mu to s Michi vydrží. :)
Vojta je skutečně excelentní tanečník.
Major je vzorový imperiál (a podle všeobecného názoru by se hodil do filmu z 2. světové války :)) a ještě kravaťák.
Konečně jsem zase viděla Troys.
Věta „mrzí mě, že nám to nevyšlo“, je naprosto strašná v jakémkoliv podání a za jakýchkoliv okolností.
Můj externista pro sekci kostýmy nějak moc chlastá. :)
Poznala jsem další fajn lidi.
Mám dalšího bratra.
Je velmi zábavné dozvědět se, s kým vším jste se údajně vyspali, a přitom jste toho člověka v životě neviděli zblízka.
Ten, kdo mi přes víkend dobrovolně uklidil ten nehorázný bordel v bytě a chtěl za to jen pusu za každý pokoj, je nejlepší člověk na světě.
Asi jsem připravená pořídit si dalšího psa (díky, Sallo :) Hlasujte prosím v anketě, jakého psa bych si měla pořídit. Díky
Bessinka má štěňátka... ... no dobře, to je naprosto mimo, ale nemohla jsem si pomoct. :)))

Kostýmové žně

Letošní rok byl, je a bude bohatý na filmy s kostýmy, které rozhodně stojí za zmínku. Některé už premiéru měly, další se do kin teprve chystají.

Faunův labyrint se k nám dostal se značným zpožděním. Šla jsem do kina, aniž bych věděla o co jde jen s tím, že film měl nominaci za kostýmy. Ty jsem ale nakonec vůbec nevnímala, protože o ně tam totiž vůbec nejde. Ten film zkrátka musíte vidět, pro mě nejlepší film tohoto roku. Dobové kostýmy z válečného Španělska i pohádkové kostýmy jen dokreslují úžasnou atmosféru i vizuální stránku příběhu.

Hvězdný prach má kostýmy velmi skromné, ale stejně jako Faunův labyrint to nepotřebuje přehánět a maskovat úžasnými kostýmy mezery v ději (což dělá hlavně Lucas v Nové trilogii). Sammy Sheldon navrhla nejlepší kostýmy čarodějnici Lamie, kde vsadila hlavně na efekt vlajících hedvábných závojů a šál. BTW - zajděte do kina na originální znění s titulky, kde se překladatel, narozdíl od dabingu, nebál použít slovo "buzna".

Milena Canonero dostala Oscara za kostýmy za film Marie-Antoinette. Zaslouženě. Film u nás vyšel pouze na DVD, distributor se nejspíš zalekl negativních kritik, které filmu vyčítají historické nepřesnosti. Já bych k té kritice přidala i příšernou hudbu. Kostýmy jsou však excelentní a hlavní hrdinka jich ve filmu vystřídá 65, s kostýmy z vystřižených scén pak 71. Pro mě, jakožto pro kostýmového maniaka, to byla pastva pro oči. Jinak si nic jiného z Marie-Antoinette nepamatuji. :)

Elizabeth: The Golden Age bude první film, na který poběžím do kina, jen co se urvu z práce. Před deseti lety odvedla skvělou práci na kostýmech pro první film o Alžbětě Alexandra Byrne a podle obrázků a prvních ohlasů kostýmových nadšenců jsou královské róby ještě lepší než ty z prvního dílu. Věřím tomu, navíc Cate role Alžběty prostě sedí, doufám, že tentokrát jí Oscar za hlavní roli neuteče. :)

Recyklovat příběh o dvou sestrách a jednom děvkaři s korunou na hlavě bude film The Other Boleyn Girl. Pánové jsou nadšeni z hereckého obsazení: Sestry Boleynovy hrají Natalie Portman a Scarlett Johansson, Jindřicha, jejich životní posedlost i záhubu Eric Bana. Moc fotek z filmu zatím není, ale nepochybuji, že se kostýmy podaří, dobové filmy je totiž neberou na lehkou váhu. Návrhářka Sandy Powell už navíc dostala Oscara za kostýmy pro Zamilovaného Shakespeara a za Letce, nemluvě o další záplavě nominací (Gangy New Yorku, Interview s upírem, atd.)

Film podle mé oblíbené knihy od Iana McEwana "Atonement" (Pokání) bude mít premiéru až v lednu, ačkoliv premiéra byla původně ohlášena na konec listopadu. Pokud jste knihu ještě nečetli, vřele doporučuji. Nalákat by vás mohlo i to, že McEwan strašně rád píše o sexu, incestu, různých úchylkách a zvrhlých mezilidských vztazích v rodině.
V Pokání se třináctileté Briony podaří zničit život jak své sestře Cecilii, tak i její životní lásce Robbiemu. Neptejte se jak, přečtěte si emocemi nabušenou knížku. Pokud vás nebaví číst, mrkněte aspoň na trailer, který si pouštím asi 20x denně. :))
Film natočil Joe Wright, který mě mírně vytočil svou verzí Pýchy a předsudku, ale maličko si to vyžehlil tím, že do hlavní role opět obsadil Keiru Knightley. Přesně takhle jsem si Cecilii představovala, a stěžejní scéna, kdy Cecilia vylézá z fontány, se jí povedla na jedničku. (Alespoň podle traileru :)) N
Jen jsem zvědavá, jak se scénáristi vypořádali s překvapivým zvratem knihy, který se podle mého názoru nedá jen tak natočit.
A co se týče kostýmů - Keiře sluší zelená. :)

Možná ve výčtu postrádáte film Becoming Jane, který se u nás uvádí pod názvem Vášeň a cit... nebo tak nějak. I když mám Jane Austen ráda, kostýmy z filmových adaptací jejích románů mě moc neberou. :)